300 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
1381. Vilímovi z Vickova píše v příčině dluhu po neb. panu Teuflovi. — Na Rosicích
1606, 30. prosince. (Brandl II. 3. 55.)
1382. Adamovi st. z Waldšteina přeje k novému roku. — Na Rosicích 1606, 30. pro-
since. (Brandl II. 3. 56.)
1383. Mikulášovi Kfelarovi a Jindřichovi Vodickému píše stran tržní smlouvy o statek
po nebožce paní Váhanské. — Na Rosicích 1606, 30. prosince. (Brandl II. 3. 56.)
1384. Žádá úřad Olomucký, aby se ujali poddané jeho proti Hranickým. — Na Ro-
sicích 1606, 30. prosince. (Brandl II. 3. 56.)
1385. Stépánovi Illésházymu: přeje mu k novému roku a odporučuje hraběte Alfonsa
de Montedolio, Vlacha, který procestoval Německo, Rusko a téměř celý sever, v poselstvích
u knížat dlel, a nyní do Uher odebrati se chystá. Páni Hornorakouští jej vřele doporučili.
Muž ten má „zásobárnu v hlavě a med na jazyku“. — Na Rosicích 6. ledna 1607. (Konc. lat.
knih. Blud. 3881 f. 110 č. 1.)
1386. Baltazaru Peverellovi starému, že ihned zaplatiti dá knížky tištěné v Benátkách,
kteréž mu zaslal; žádá za zprávy o sporu Benátčanů s papežem a o hraběti z Montedolia.
— Na Rosicích 10. ledna 1607. (Konc. vlašský knih. Blud. 3883, I.)
1387. Jeronymovi Bonacinovi: že chtěl poslati vůz do Vídně, až cesty budou schůdné ;
poněvadž však dosud nemrzne, posílá zatím posla, aby mu oznámil, že (Žerotín) vyjednával
s panem maršálkem kr. Č. písemně a skrze jiné osoby i ústně; a shledal, že jest velmi
ochoten vyhovéti, ale že konečné rozhodnutí pozdržel, poněvadž osoba, která má veškeré
účty u sebe, dosud z Prahy se nevrátila. — Na Rosicích 10. ledna 1607. (Konc. vlaśsky
v knih. Blud. VI—3881 f. 110, č. 2.)
1388. Žerotín Erasmovi baronu ze Starhenberka píše, že hrabě Alfons di Montedolio,
kterého mu byl doporučil, zdržel se u Žerotína dvě neděle a pak odebral se na další cestu
do Uher. List doporučovací daný mu od deputovaných Hornorakouských otevřel Žerotín sám
v jeho přítomnosti, protože zatím nebylo možno předložit jej jiným pánům zemským; stane
se to však při prvé příležitosti; list ten obsahuje toliko prohlášení křesťanské lásky a soucitu
s hrabětem, a proto snad netřeba k němu odpovídati. Rakouští pánové ať nepochybují, že
Moravané ve všech spravedlivých potřebách hraběti budou pomocní, — V Rosicích 13. ledna
1607. (Koncept vlašský v knih. Blud. 3881 f. 110 č. 3.)
1389. Matejovi Timinovi*) dává zprávu o smrti Štěpána Bočkaje a o zvolení Gabriele
Bathoryho za knížete Sedmihradského ; žádá Timina, aby to oznámil svému pánovi a jeho sekretáři
Theobaldovi Hockovi. — Na Rosicích 17. ledna 1607. (Konc. lat. knih. Blud. 3881 f. 111 č. 5.)
*) Timinus byl od r. 1590 do 1607 ve sluzbách Zerotínovych. Vystudoval 1594—97 na náklad svého
chlebodárce lékařství, povýšen za doktora v Basileji, na přímluvu pána svého byl nobilitován a doporučen ke
dvoru Petra Voka z Rožmberka jako lékař.
1390.
Jiřímu Erasmovi baronovi Tschernemblovi*): že chce obnoviti přátelské styky, kterými někdy
ve Francii byli spojeni, majíce společné náboženství a jsouce poslušni jednoho panovníka. —
Na Rosicích 17. ledna 1607.
(Georgio Erasmo baroni a Tschernembl) Cum alias per hos annos nec semel
nec uno in loco commendatio et fama nominis tui, illustris baro, ad aures meas
