232 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
Uher. Hledali ve všech zemích sousedních spojence. Psali do Turecka, Rakous, Polska, Slezska i na Moravu.
V listech stavům Moravským a Slezským zaslaných apeloval Bocskay na jich vlastenectví, jež zajisté válečné
jeho sbory jako osvoboditele uvítá, poněvadž jim svobody zemské i náboženskou vydobude. Zvláštním listem
ze dne 8. května 1605 z Košic zaslaným lichotil Karlovi z Žerotína jako muži, jenž přízní, důstojností a vá-
žností králův byl vyznamenán a nejznamenitějšími muži Evropy oslavován, i ubezpečoval ho, že vojákům
uherským jest zapovězeno dotknouti se jakýmkoli způsobem hranic Moravských, dokud smýšlení jeho nezvědí
a odpověď jeho nedostanou. Když pak odpověď z Moravy dosti rychle nepiicházela, upomínal jiný náčelník
Michal Czobor Žerotína, aby vyzvání Bocskayova uposlechl a s celou Moravou k němu se pridal, jináče že
hrozila by té zemi úplná záhuba a vypálení. Jaký byl názor Žerotínův, poznati možno zvláště z toho, že Že-
rotín zaslaný jemu list Bocskayův poslal císaři, aby nebyl v podezření, že by s povstalci nherskými v nějakém
byl spojení. (Viz list ze dne 90. kvétna 1605.) Také stavové moravští dvoje jim učiněné vyzvání, jedno dne
19. května a druhé po 21. květnu, poslali císaři s ujištěním poddané, poslušné věrnosti. Podobně učinil biskup
Vratislavský Jan, jenž zaslal císaři (dne 23. září) opis listu Bocskayova knížatům a stavům Slezským učině-
ného; také Adam ze Šternberka dal odevzdati císaři psaní, jež mu sedláci z Trnavy od povstalců prinesli.
Morava k Uhrüm se nepridala, a povstalci uherśti pies Bocskayńv slib, že ničeho proti Moravanům
nepodniknou, dokud nebudou míti Žerotínovu odpověď, udeřili již dříve dne 3. května 1605 na Brod Uherský
a dne 6. května na Strážnici, kdež Žerotín sám činil opatření proti vpádům uherským. Pri nzavieni míru mezi
vítězným Bocskayem a císařem Rudolfem ve Vídni r. 1606 byl Illésházy prednim jednatelem. (Viz list 1605
16. prosince a 1606 4. ledna.) Po míru Vídeňském přijat Illéshdzy opét na milost, statky mu vrâceny. Jako
palatin přičinil se, že arcikníže Matyáš byl vyhlášen a korunován králem Uherským. Zemřel ve Vídni 1609.
(O vpádu Bocskayovců na Moravu viz Tomka v Časop. mus. král. Č. 1855, Chlumecky, Carl von Zierotin;
Kameníček,. Vpády Bočkajovců na Moravu, v Čas. mus. kr. Č. 1895, a Prameny ke vpädüm Bockajoven 1894.)
685. Přerovským píše stran výtržnosti v městě jich sběhlé a stran městských počtu. —
V Olomouci 1605, 13. ledna. (Brandl II. 2. 288.). |
686. Pana Losínského ptá se, zdali do Olomouce přijede. — V Olomouci 1605, 13. ledna.
(Brandl II. 2. 288.)
687. Janovi Odkolkovi děkuje za propůjčení posła na Losin. — V Olomouci 10605,
13. ledna. (Brandl II. 2. 289.)
688 Matěji Špačkovi rychtáři Přerovskému píše o zprávy stran jakési stížnosti. —
V Olomouci 1605, 13. ledna. (Brandl II. 2. 289.)
689. Maxmiliana Lva žádá, aby mu knihu nálezů vrátil. — V Olomouci 1605, 14. ledna.
(Brandl II. 2. 289.)
690. Pana Wolfa táže se, zdali odvedeny jsou peníze, odkázané od neb. Fridricha
z Žerotína špitálu v Přerově. — V Olomouci 1605, 15. ledna. (Brandl II. 2. 290.)
691. Alíně Roupovské z Zástřizl projevuje soustrast nad její nemocí ; žádá jí, aby dceru
jeho napomínala, a oznamuje jí, že manželka jeho těžce churaví. — V Olomouci 1605, 16. ledna,
(Brandl II. 2.: 290.)
692. Janovi Divišovi z Žerotína oznamuje, že okolo 27. ledna na Strážnici a 10. února
do Prahy k soudu pojede. — V Olomouci 1605, 17. ledna. (Brand! II. 2. 291.)
693. U Zdeňka Žampacha přimlouvá se za poddaného svého, aby mu dědictví od
ouřadu Hranického bylo vydáno. — V Olomouci 1605, 17. ledna. (Brandl II. 2. 292.)
694. Přerovskému úřadu nařizuje, aby některé stížnosti a žádosti vyšetřil. — V Olo-
mouci 1605, 18. ledna. (Brandl II. 2. 292.)
695. Zdeňkovi z Waldšteina slibuje objednati peníze. — V Olomouci 1605, 19. ledna.
(Brandl II. 2. 294.)
696. Jindřicha Blektu žádá, aby jej založil penězi. — V Olomouci 1605, 19. ledna.
(Brandl II. 2. 294.)