104 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:
26. Druhy užitečné půdy jsou vlastně: a) pole, b) lada a kopaniny [Trisch- und Rottäcker],
c) rybníky, d) louky, e) zahrady, f) pastvišťata a alpy [hory travou porostlé], g) porostliny
[Gestrippe], A) vinohrady, i) lesy. Doly na kovy a jiné minerály uvedou se jenom co do své
plochy; skály, docela neužitečné hory, bažiny a cesty poznamenají se jenom svým jmenem
bez výměry a bez výnosu.
27. Přiznání o výnosu polí děje se podle zrn, kolik se jich naklidí u zimního i jar-
ního obilí, totiž u pšenice, žita, ječmene a ovsa; ku př. když by pole mélo 25 métie vysevku,
a držitel řekne, že klidí pšenice 5 zrn, a ječmene též 5 zrn, tedy do přiznavací tabule napíše
se do rubriky pšenice 125 měřic, a do rubriky ječmene 125 měřic; pakli držitel řekne, že do
svého pole vyseje 3 měřice žita a 4 měřice ovsa, a že klidí žita 7 zrn, a ovsa 6 zrn, tedy
do tabule se zapíše 21 měřic žita a 24 měřice ovsa. Póstuje-li kdo jiné rostliny, udá jich
výnos rovněž v obilí. — 29. Vrchnosti a takoví držitelé pozemků, kteří vedou řádné účty,
mají devítiletými výtahy z nich za leta 1774—1782 vykázati, kolik jarního obilí sklidili za
3 leta, a kolik zimního obilí sklidili za 3 leta, a třetina toho zapíše se do piiznavaciho for-
muláře jakožto jednoroční výnos každého druhu při poddanských gruntech. Podle toho posuzují
se přiznání poddanská. — 31. Ladem rozumí se pozemek, který se nevzdělává každoročně,
než jen za 3 nebo 4 leta, anebo ještě řídčeji. — 33. Výnos rybníků béře se za rovný výnosu
nejbližších polí. — 34. Výnos luk vypočte se z množství sena. — 35. Zahrady kladou se
na roveň loukám.
Po poučení prvním následují dvě formule přísah, jež měli činiti jednak zástupci vrch-
nosti, jednak zástupci obcí.
Pod číslem 3. jest vytištěn vzorec přiznavací čabule za všecky držitele pozemků v obci.
Číslo 4. přináší druhé „Vynaučení, jak měření gruntů od obcí skutečně se vykonati má,“
Belehrung, wie die Ausmessung der Grůnde von den Gemeinden praktisch zu vollziehen sci,
o 46 paragrafich. Jest to prostičký návod, kterak lidé, kteří o planimetrii nic nevědí, mohou
vyměřovati pozemky a vypočítávati jichž plošný obsah. K měření bylo potřebí 7 osob ($ 14);
byly předepsány nástroje: řetěz nebo provaz 10 sáhů dlouhý, sáhovka rozdělená na střevíce,
několik bidel a kolíků, papír, ingoust, pleyweys a linyál (6). Jedna z osob (úředník) řídila
měření a zapisovala naměřené šířky a délky. Uddn jest způsob, jak z délek a šířek (neb
výšek) vypočte se násobením plošný obsah obdélníka, kosodélníka a lichoběžníka (nic však se
nemluví o trojúhelníku); to se mělo v každé obci změřiti a vypočísti. Také ukázáno a obrázkem
vysvětleno, kterak pozemek tvaru nepravidelného může se rozložiti v několik obdélníků a licho-
běžníků; ba vykládá se též, že kde jest půda silně sklonitá, tam nemá se měřiti její povrch,
nýbrž jeho projekce na myšlenou vodorovnou rovinu; ale k těmto nesnadnějším případům měl
býti zavolán inženýr. V paragrafu 28. jest opět číselná neshoda: text německý počítá „jedes
Joch zu 1584 Quadratklaftern,“ český text „jednokaždé jitro na 1600 čtverhranných sáhů.“
Aby se usnadnilo násobení, předpisují paragrafy 3. a 31., že střevíce mají se psáti jako zlomky
sáhu: ’/;, */; atd. Od obcí žádalo se výslovně toliko ($ 31), aby „vyměřené dýlky a šířky
čtverhranníkú ku vnešení do předepsané přiznavační tabelle dodaly;“ kdo má vykonati jich
multiplikace, nepraví se; nejspíš se to očekávalo od panských úředníků.
Pod číslem 5. pfidán jest vzorec summaria za celou obec, jejž měl výplniti úředník.
Ten napsal do náležitých rubrik ku př., že polí jest v obci 9 jiter 400 čtv. sáhů, že se na-
klidilo pšenice 105, žita 21, ječmene 125, ovsa 24 měřice, z toho vypočetl celou žeň ve dvou
letech 295 měřic, žeň v 1 roce 147'/, měřice, prostřednost [Durchschnitt] na 1 jitro 16 měřic
