Z roku 1790, 22. dub.— 1. kv. 263
Pachtung so bald möglich eingeführet, da Orten, wo bereits Pachtungen bestehen,
nach Verlauf der Pachtzeit die emphiteutische Pachtung eingeleitet werde. Doch
ist sich gegenwärtig zu halten, dass wenigstens cin halb Jahr vor Ausgang der
Pachtung sowohl die damals bestandene Kinträgniss, als der Vorschlag zur künftigen
emphitentischen Verpachtung mit einer standhaften Bilanz eingesendet werde, damit
man sodann von Fall zu Fall nach einvernommener Behörde die entspringenden
Vortheile genau prüfen, und noch bei Zeiten die Entwürfe verbessern, oder zur
wirklichen Verpachtung die fernere Einleitung zu treffen im Stande würe.
Kropáéek, Gesetze l,eopolds, I. str. 183 č. 77. — *) Rozuméj Verpachter, pronajimatel, jenz svüj
pozemek pronajímá nájemcovi.
730.
1790, 24. dubna: O poměru řídícího panství k obcím cizopanským k němu při-
kázaným.
(Gubernial)-Verordnung vom 24. April (1790). Auf was Art den Dominien der Unter-
richt, worinn die Auseinandersetzung der Dominien in Ansehung der, zu den leitenden Do-
minieu zugetheilten fremden Gemeinden bestehe, zu ertheilen sei. An sämmtl. Kreisämter.
Ve výtahu českého gubernia za druhé čtvrtletí 1790 č. 42. — Schází u Kropáčka, Gesetze Leopolds.
731.
Poddanský řád na komorním panství Pardubském,
obnovený 1. května 1790.
Tento řád opsal jsem si r. 1895 při národopisné výstavě Pražské z tištěného (svaba-
chem na 8 foliových stranách) exempláře, jenž tam byl půjčen od říd. učitele z Častolovic
Gottharda Josefa Laška, potom pak byl darován městskému museu v Kostelci nad Orlicí.
Rukou psáno není v něm nic více než jenom podpisy vrchního ředitele *a sirotčího písaře
panství Pardubského; ježto na konci také datum jest tištěno, byl ten řád patrně tištén jenom
pro panství Pardubské, a to, jakž oznamuje poznámka na konci, z originálu tehdáž chovaného
v sirotčenské kanceláři v Pardubicích, z něhož býval od starodávna čítán poddaným při vý-
ročních soudech neboli pořádnostech gruntovních.
Soudě podle obsahu a slohu, pocbází ten řád z rozličných dob; upravovali ho na nové
poměry nejspíš také r. 1790, než ho dali do tisku, však nikoli venkoncem. Některé kusy mají
na sobě známky značného stáří, mluví z nich tuším první polovice 17. století; platí to jmeno-
vité o článcích 2., 3., 5., 11. a 16. Do druhé polovice 18. věku hlásí se věcnými novotami
i mluvou článek 4. o ohni, rovněž ve článku 6. paragrafy 2. (zemské vypsání) a 5. (knížky
kontribučenské), články 17., 18., ve článku 19. zvláště $ 3., též články 20. a 22. Na raabisaci
provedenou na komorním panství Pardubském ukazuje v článku 7. v $ I. zmínka o „platu
na místě roboty reluirovaném“, avšak „nyní v jednom i z numera vysazeném“ (prvotně smlouva
