240 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a: Vojtěcha z Pernšteina
389.
Ferdinand král Janovi z Pernšteina, Vilémovi Kunovi a Šebestiánovi z [Weit]mile ustanovuje
rok s Petrem Mrakšem na hrad Pražský o nářek cti. — 1546, 16. června.
(Janovi z Pernšteina, Vilémovi Kunovi a Sebestiáuovi [z Weit]mile spoleéné
neb rozdílně.) Ferdinand sc. Urozený věrný náš milý! Věděti vám dáváme, že sme
na poníženou prosbu vaši vám rok s slovutným Petrem Mrakšem, věrným naším
milým, z strany nářku poctivosti polożiti a jemu pfikázati rácili, aby čtyři neděle
po šťastném přijezdu našem na hrad Pražský před námi a radami našimi na témž
hradě Pražském se všemi potřebami svými se postavil, a vám z strany toho nářku
poctivosti práv byl. Protož vám také poroučíme, abyšte se na týž den před námi
s potřebami vašimi postavili a tento list témuž Petrovi odeslali, jináče nečiníce.
Dat. ut s. ve čtvrtek [po svatém Duše léta oc 46.]
Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547
sv. XXXVIII., fol. 64 (v).
390.
Ferdinand král Janovi z Pernsteina o grunty s Lavskjmi. — V Řezně 1546, 14. července.
(Janovi z Pernsteina.) Ferdinand oc. Urozenÿ vérnÿ nés mily! Vznesli jsou
na nás poddaní naši města Lavy, že by ty jim přípis smlouvy a nějakého zápisu,
kteryzt sou méli na se z strany těch louk a pastev, o kteréž jsou s tebou v rozepři,
udělati, odeslal, čehož se jim z příčiny té, aby se tudy tím zápisem z spravedlivosti
své, kterúž jse k těm gruntóm míti praví, nevyvedli, udělati nezdálo, nás v tom se
vší pokorü za milostivé opatření prosíc. I v paměti máme, na jakej zpuosob jest
skrze najvyššího kancléře království Českého a maršálka domu našeho v Olomúci mezi
tebou a týmiž Lavskými námluva o týž grunty, ať by z nich plat vydávali a dvě
léta jich užívali, stala, a my že v tom času kommissaře z Moravy i z Rakous k roze-
znání toho vydati ráčíme. Protoz tebe milostivě žádáme, že týchž Lavských při té:
námluvě na dotčený zpuosob zanecháš a při těch gruntech jich zuostavíš. A my tobě
tímto listem milostivě připovídáme, že tobě to až do vykonání té pře bez újmy
všelijaké na spravedlivosti tvé, kterúž se k těm gruntóm míti pravíš, býti má.
I vědouc jistů a milostivů vuoli naši býti a že tobě to bez zvláštní škody jest, té
sme celé naděje k tobě, že se v tom tak zachováš. Dat. v středu ut s. [v Řezně
v středů po svaté Markétě léta oc 46°].
Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1647, sv.
XXXVIII., fol. 88 (v).
