z roku 1546. 239
voluov na tficátku v Novém Městě prohnaných milostivě odpustiti ráéili: i nepo-
chybujem, że o tom dobrú vědomost máš, na jakej zpuosob jsou nám stavové krá-
lovství Uherského dotčený třicátek, totiž na opravu a stavení míst povinných a po-
třebných, svolili, i z těch příčin nám nenáleží aniž v moci naší, jakž sám tomu
rozuměti muožeš, jest, které třicítky promíjeti, abychom tudy v tom svoleném tři-
cátku zmatků se nedopustili; toho sme tebe, aby se viděl čím spraviti, milostivě
tajna učiniti neráčili. Dán v Vratislavi v neděli po s“ Zofii léta XLVI? a krá-
lovství ut. s.
Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547
sv. XXXVIII., fol. 54 (v).
388.
Ferdinand král Janovi z Pernšteina o půhonu na Jiříka Žabku z Limberka a sporu o grunty
a strouhy. — V Rezné 1546, 12. června.
(Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakož sme
před tím z Vratislavě do soudu zemského markrabství Moravského, kterýž nyní
jminulého času v Brně držán byl, psaní o urozeného Jiříka Žabku z Limberku na
Kaunicích, radu a místokancléře našeho a království Českého, věrného milého, učiniti
a poruciti racili, aby pro nemoc jeho a pro potřeby naše puohonuov jeho se do-
týkajících až do druhého práva odložili; kdež sme se pak nadáli, že se tak stane.
Ale zprávu máme, že jsi ty skrze poručníky a řečníky své, neohledajíc se na též
psaní naše, předse toho dožádal, aby ouřad veden byl. I poněvadž jsi ty předešle
i tolikéž dotčený místokancléř náš, jakž jest nám oznámeno, s obú stran přátely,
aby to mezi tebou a jím z strany těch puohonuov přátelsky srovnáno bylo, vydati
měli, a potom něco jiného v to vkročilo: i poněvadž my již psaného místokancléře
našeho při nás z mnohých příčin potřebovati ráčíme, na čemž nám nemálo záleží,
tebe milostivě žádáme, aby v té rozepři o grunty a struhy i jiné nesnáze, osoby
k přátelskému vyhledání a jednání vydal, a dotčený Jiřík Žabka tolikéž učiniti má
i k tomu se poddává, jest-li by uznáno bylo, že jest v čem scesten, Ze to napraviti
a dosti od sebe učiniti chce. Kdeż pak tím prostředkem bez takovejch ouřaduov
vedení a nákladuov nemalejch s obou stran uvarováno býti muože, a tak místokancléř
náš tím spíše k nám se zase navrátiti a potřeby naše jednati bude moci: i znajíc ty,
že na tom tobě nic nesejde a beze vší škody tvé jest, té nepochybné víry býti
ráčíme, že nám to k vuoli a na přímluvu naši učiníš. A my tobé takovü povolnost
naší milostí královskú zpomínati i nahrazovati ráčieme. Dán v Řezně v sobotu před
sv. Duchem léta oc LXVI. a království uts.
Mistodrzitelsky archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547,
sv. XXXVIIL, fol. 69. `
