202 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
věrně. Matyáš Lvovický slúžebník muoj píše mi, co ste mu za odpovéď dali na ty
artikule, které sem mu sepsané dal, voé měl s vámi mluviti. Pak muoj milý pane
Jene, takovú odpověď od vás vděčně přijímám, a bude-li vuole boží, poznáte to, že
vám škodna nebude. Což se mého shledání s vámi dotejče, toho oumyslu sem byl,
abych na Tovačově pobyl, ale pro tuto ránu morovou, kterouž pán Buoh v Prostě-
jově dopustiti ráčil, nesmím velmi tu bytí svého míti, než na tom sem, bude-li vuole
boží, abych na Židlichovice sjel a tu pobyl a odtad na Hranice dojel a tu by mé
shledání s vámi bylo; neb i toto vám oznamuji, že s té příčiny jízdou svou do Mo-
ravy prodlívám.
Král JMt psaní mi učiniti ráčil, abych spravování ouřadu hejtmanského s kně-
zem biskupem Olomúckým na se vzal potud, pokudž by se pan hejtman zase nena-
vrátil. Pak páni a rytířstvo markrabství Moravského také mi o to psaní učinili,
než jest rozdíl mezi krále JMti psaním a mezi psaním jejich. Król JMt psśti róći,
abych ten ouřad zpravoval s knězem biskupem, a páni a rytířstvo píší, abych ten
ouřad sám spravoval, a že mi kněze biskupa k radě přidávají. I dal sem králi JMti
i pánuom a rytířstvu tu odpověď za to žádajíc, abych v to potahován nebyl, že té
práce nikterak na se vzíti nemohu pro nedostatek zdraví svého i pro mnohá svá
zaneprázdnění. Pak nerad bych prvé do Moravy jel, leč ta věc na místě posta-
vena bude.
Práci tu, kterouž ste s strany dluhuov mejch měli, vděčně přijímám, a
bude-li vuole boží, to poznati máte, že se vám toho přátelsky odplatím; však svým
příjezdem do Moravy dlouho prodlévati nebudu, neb odpovědi od krále JMti k sobě
každého dne očekávám. S tím oc.
(Cedule.) Muoj milý pane Jene, by člověk v dluzích nebyl, tehdy dosti činiti má
s těmi berněmi a s těmi výpravami; neb to vám napsati mohu, výprava česká a mo-
ravská, s kterou je pan Berka a pan Karel z Žerotína, že mne stojí na XII, a toto
tažení nynější s králem JMtí přišlo mi vypraviti z Čech a z Moravy V“ koní a na
IIjM drábuov; a nic by toho lito nebylo, by pán Buoh jakej oužitek a prospěch dáti
ráčil, ale obávati se toho, abychom s Jidášem neřekli: k čemu jest ztráta tato? Neb
ten obyčej máme těchto časuov, v lítě se radíme a v zimě váleti chceme. Pán Buoh
rač náš obránce býti, v tom sluší sobě všecko zakládati.
MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 69.
315.
Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému, jaké opatření by učiněno býti mělo při
výpravě válečné. — Z Pardubic 1543, 22. září.
(Přípis listu knížeti Těšínskému v sobotu po sv. Matouši, z Pardubic.) Osví-
cené kníže a p. p. synu muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji, zdraví oc. List od
