2 roku 1543. 191
na Pardubice od knížete JMti pana syna mého milého a ode pánů, rytiîstva knizéctvi
Těšínského, a na listy věřicí o artykule sobě sepsané dané se mnou ste rozmluvení
jměli, kdež pro krátkost času spolu sme volně rozmluviti nemohli pro odjezd můj,
kdež jest mně král JMt spěšně obeslati ráčil, tak jakž o tom vědomost máte. Pak
těch artykulův sepsaných ste při mně nechali, kdež vám na to ještě sepsanou od-
pověď dávám, ač na větším díle sem vám prvé oustně oznámil.
Kdež jest první artykul psaní, kteréž jest král JMt knížeti JMti učiniti ráčil,
aby i s poddanými svejmi najíti se dal u Znojma, kdež vtom artykuli jest doloženo,
26 také jest kníže JMt obeslán od kněze biskupa Vratislavského jakožto od hejtmana
zemského. Při tom toho se dokládá, že kníže JMt ještě držitelem statku a knížčcetví
svého není, a nemaje nic v rukou svých, ničím nevládne, pohotově nic nemá, ani koně
ani zbroje ani také peněz, neujavše panství svého, na tak kvapnej čas takové téšké
břemeno na se vziti že JMti možné není, mne za to prosíc, abych JMt kniżć pana
jich předkem i je také jakožto otec i tudíž mocný a otcovský JMti poručník v tom
opatřil, aby JMt i oni páni a rytířstvo toho knížěčctví králi JMti i také jiným oby-
vatelóm v ušklivost nepřišli, hrdly i statky svejmi některak opatření bejti mohli.
Pak na ten artikul tuto jim odpověď dávám, że jest pánóm a rytířstvu toho
knížěctví všem anebo na větším díle o tom dobrá vědomost, žé sem toho žádostiv,
aby knizé JMt v panstvi a v knížčctví své, kteréž JMti náleží (kromě Fryštátu,
kterýž v summě držím), vkročiti ráčil a jej říditi a spravovati podle vůle své. A když
by mi mà summa za Fryštát dána a spravena byla, i toho sem hotov i žádostiv po-
stoupiti; neb můž jim všem vědomá véc bejti, že v spravování a držéní toho kní-
Zéctví, co sem je držel a spravoval, oužitku sem žádného neměl ani k svým potřebám
těch důchodův obracoval, než jiného sem v tom nepoznal, než žě sem na sebe těškost
vzal a v dluhy se těšké dal. A nad to výš i znamenitou summu z markrabství Mo-
ravského z düchodüv svejch sem do toho knížčetví vložil, avšak nic mi to litostivé
nebylo a není pro tu lásku, kterúž sem mél a mám k knizéti JMti, ku panu synu
svému a ku pánu jejich dědičnému. Bych měl o tom mnoho vypisovati, znám, Ze by
bylo bezpotřebné, poněvadž při tom při všem skutek pravdu ukazuje a oni toho
všeho svědkové bejti moh.
Pak v tom poruččnství z které príčiny se zdržuji, z jiné toho příčiny nečiním
než pro ten soud, kterýž s panem markrabí JMtí jest již od mnoha let, i uvažujíc
to u sebe s těmi, kteříž právům rozumějí, jestliže bych to poruččnství prvé z sebe
zdal, nežli by ta pře k vykonání svému přišla, že jest se toho obávati, aby skrz to
poručenství mého vzdání ta pře všecka zdvizéna nebyla, a knízé JMt potom aby ne-
musil na nové na půhony a soudy se panem markrabí nastoupiti; avšak může-li to
jak obmejšleno a opatteno bejti, aby knizé JMt pri té při k žádným zmatkům
a odtahům nepřišel, žádostiv sem každé hodiny toho poručenství zniknouti a bez po-
