2 roku 1543. 147
mělo platiti po VII, ale ja toho v smlávé nenalézám; aé by panu Turzymu tak velká
summa nezůstala, ale proto by větší placení přišlo neż po VII".
Což jse pana Antonína Fukara dotýče, kdež jest pan Bonar pověděl, že jest
s ním jednal pan Bonar, aby tu summu od něho bral po tisíci aneb po dvou, a pan
Antonín Fukar že pověděl: ne tak po tisíci aneb po dvou, aneb třebas po dvi stech
aneb jak sám chce; pak to u mne není než trošt aneb nějaká naděje, že se tak
stane, neb by to jisté bylo, že pan Antonín Fukar tu summu na takové placení
bráti chce, bez pochyby že by se byl pan Bonar smluvou opatřil a takové placení
smluvou sobé stvrdil se panem Antonínem Fukarem, aby na troštu nestál, než
jistotu věděl.
A protož jest u mne nebezpečné na taková holá slova páně Bonarova jse
ubezpečiti a prvé o Blščinu vykonati, nežli by tento dluh na místě postaven byl,
neb toho u sebe sami považte, jak jse to jedno s druhým trefiti může. Pan Bonar
chtěl, aby jse to s ním vykonalo do velké noci, a průtah sobě vzal o přezvědění toho
dluhu k placení za osm nedělí: pak byla-li by s ním smlúva vykonána o velce noci
aneb o svatém Jiří, a ten dluh u Fukarův na žádném místě nestál a nechtěli
Fukaři k takovým rokóm svoliti; s těžkem by pan Bonar kníže JMt s té smlúvy
propustil, kterouž by o Blščinu udělal, i zůstala by těžkost na knížeti JMti, kteréž
by dosti učiniti nemohl, kdyby z Fukary na ničem postaveno nebylo. A protož by
mi jse toto předkem za potřebné zdálo, aby se panem Antonínem Fukarem o ten
na tu summu po tisici aneb po dvou platilo, avšak ještě s tou výminkou, aby se
s ním jednalo, jestliže by kníže JMt se panem Turzym o Blščinu vykonati ráčil.
Což jse těch VI“ fi. u měšťan Krakovských dotejče, keré by jse měly při
vánocích položiti, tu také nic jistého není, než tolkéž jest trošt, že jse u nich jednati
bude, aby té summy do dalšího času čekali; také by potřebí bylo jistotu věděti a na
místě postaviti, do kterého by se času té summy čekalo, však tolkéž na ten způsob,
jestliže by se o Blščinu srovnalo. Se panem Turzym to jednání aby šlo skrz pana
Mikuláše Vlčka, i jest v tom potřebí opatrnosti, a to takové: pan Vlček na věřicí
list dal-li by se v jaké jednání i podle instrukcí, ač by v té instrukcí to doloženo
býti musilo, aby nic nezavíral a nic nevykonával, ale mohl by s ním pan Turzy na
odpor vstúpiti a nějaké svědky sobě spůsobiti, jakož lidé se nejdú, že jest pan Vlček
s ním na věřicí list jednal, zavřel i dokonal, pak tu by mohly skrze to těžkosti
kniżeti JMti pfijiti. Než toto by mi se vidělo, aby kníže ráčil po panu Vlčkovi
panu Turzymu psaní učiniti, a podle toho psaní aby pan Vlček se panem Turzym
rozmluvil a jemu vyrozuměl, jakož pak toho psaní přípis posílám, jak mi se vidí,
keré by kníže panu Turzymu učiniti měl.
19*
