z roku 1543. 133
koupiti chcete; neb ste mi před tím psaní učinili a já sem vám odpověď dal, což se
Packova dotejóé, od té chvíle ste mi nic neoznámili, co před sebou máte.
Což se Bystřice dotýče, tak jest, Zé sem se o ni v jednání dal ne sobě, než
panu grof Kristofovi, který Kladsko držel, na jeho žádost; ale mám toho správu, že
by se pan grof Kristof se panem Kristofem Tiebovskym dal o Letovice v jednání,
a že by pan Václav z Bozkovic od Letovic pustiti měl; i vykonś-lit o Letovice,
Bystřiceť nekoupí, pakli o Letovice nevykoná, za jiné nejmám, než že Bystřici koupí,
bude-li ji chtíti pan Herborth slušně prodati.
Coz se toho IM fi. i také té summy, jestliže byste statek prodali, dotýče,
z takového přátelství vám děkuji. Matyáše k vám vypravím, a tím jisti buďte, které
já vám přátelství okázat mohu, rád udělám. A vám bych toho přál, abyste y Moravě
raději při víně byli, než v Slyzště při tom černém pivě. S tím oc.
MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 13.
244.
Jan z Pernšteina Sever. Bonarovi: o zachovávání přátelství, o přímluvě krále Polského za
Pavla Zvěřinu, kterýž z knížectví Těšínského byl vyhnán, o narovnání sporu mezi Lipnickými
a Bílskými (v nynější Haliči). — V Meziříčí 1543, 27. ledna.
(Přípis listu panu Bonarovi v sobotu po svatém Pavlu na víru obrácení,
z Mezeříčí.) Vysoce urozenej p. p. a příteli muoj zvláště milaj. Službu svou VMti
vzkazuji, zdravi oc. Psaní, který ste mi ráčili učiniti, pro mnohá zaneprázdnění, po
poslu krále JMti pána mého milostivého, jiné sem odpovědi VMti nedal, než že po
svým poslu VMti odpověď dáti chci; i nechtíc toho na dlouhých průtazích stavěti,
tak činím a tuto odpověď VMti dávám.
Kdež ste mi ráčili v prvním artikuli napsati, coż se Pavla Zvěřiny dotajče,
dávajíc mi na mé psaní odpověď, které sem VMti učinil podle těch zpráv, který
sou mne došly: pak každému to dobře náleží, kdož chce s kajm dobře bajti, nesl-li
by proti němu jaké těžkosti, aby jich v sobě nechoval a před přítelem netajil.
Neb tomu, kdož jest s kajm dobře, to v sobě tajiti, jakou těžkost proti příteli má,
a příteli jí neoznámiti, již tu nebejvá žádné upřímné ani stálé přátelství; neb je
lechká zpráva a najistá zkáza, když jest přítel proti příteli snadněj k uvěření,
a takové uvéfení v se ujmüc, v sobé jé tají a příteli ho neoznámí. I poněvadž mezi
VMtí a mnou psaní přátelská c¢inéna bejvala, nechté tak lechky k uvérení bejti
proti VMti takové zprávě, protož sem VMtem to psaní učinil, abych tomu po VMti
vyrozumél, mám-li to za pravdu ujiti a u sebe drzéti, co jest mi o VMti praveno;
a tak sem ta slova, kerd sou mi pravena, jich neujímajíc ani přičinějíc, VMtem oznámil.
Což se přímluvy krále Polského JMti pána mého milostivého o toho Pavla
Zvěřinu dotejče, nikdať sou u mne lechce vázény nebyly piímluvy JMti Kské, neb
