z roku 1542 a 1543. 123
235.
Jan z Pernšteina Pardubským, aby k splacení peněz manželce nebožtíka Petra barvíře další
sčekání povolili. — Na Meziříčí 1543, 2. ledna.
Jan z Pernšteina sc. Pardubští milí! V tom jest vůle má a rozkaz, abyšte
roku přidali mistr Petrové, nebožtíka Petra barvíře někdy manželce, pod těmi ru-
kojmiemi až do sv. Jiří příščího, což se té summy dotýče podlí kšaftu téhož nebožtíka
Petra barvíře; protož vědouce v tom vůli mou, tak se zachovejte, neb sou toho prů-
tahu příčiny slušné. Dán na Mezříčí v outerý po novém líté léta oc XLIIW.
Rukú J. vlastní. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým.
Orig. musea v Pardubicich.
236.
Jan z Pernšteina markrabímu Jiřímu Braniborskému o sňatku dcer téhož s jeho syny. —
Z Meziříčí 1543, 6. ledna.
(Přípis listu markrabí Jiřímu v sobotu po novém létě z Mezeříčí léta 1543.)
Osvícené kníže a pane, pane příznivaj, příteli a švagře můj zvláště milaj ! Službu
s. VMti s vinšováním zdraví i jiného všeho dobrého vzkazuji. Jakož VMt ráčíte v své
dobré paměti míti, kerá jest se námluva stala mezi VMtí a mezi mnou skrze osví-
cenou kněžnu a paní paní Kateřinu knéznu Mekelburskû a Saskû, landkrabinu Du-
rynskou a markrabinu Míšenskou, paní a manželku někdy osvíceného knížete a.pána
pana Hendrycha knížete Saského, landkrabí Durynského a markrabí Míšenského,
slavné paměti, a to taková, aby dcery VMti dvě, jedna, kterouž ste ráčili míti z kněžnou
Minsterberskou Její Mtí slavné paměti, a druhá, kterouž s kněžnou Saskú Její Mtí paní
a manželků VMti míti ráčíte; synóm mým dány byly k stavu svatého manželství:
kdež takové najednání mezi VMtí a mnou k místnému konci přivedeno není, tak aby
to mezi VMtí a mezi mnou smluvami na pargamené pod peéétmi našimi stvrzeno
bylo. Nez pfi tom najednání to na odtazich stojí až do tohoto času, a tak sem tomu
srozumél z osvíceného knížéte a p. pana Frydrycha v Slezi knízéte Lehnického
a Břeského, mocného držitele kniZetstvi Velikého Hlohova a pána knízétství Minster-
berského, zé ten pritah z té příčiny jest v tom mezi VMtí a mezi mnou byl, zé
mezi VMtí a mnou to na žádné míře postaveno nebylo, což se oderténi dotajčě,
kderéž VMt ráčíte míti, aby se stalo od dcer VMti, kteréž by synóm mým za man-
žélky dány bajti měly, podle starého pořádku a zvyklosti domu Brandenburského.
Pak milostivé knizé, nikd4 sem na tom nebyl ani ten oumysl muoj jest byl, abych
mél ten porádek a tu zvyklost, kterouZ VMt v rodu svém drzéti a zachovávati rácíte,
rušiti aneb v čem ubližovati. Než poněvadž VMti pán Buoh všemuohoucí ráčil vice
dcer dáti nežli tyto dvě, jiného jest při mně nebylo a není, než aby v tom jedno-
stajnü milost a lásku znáti mohly i také jednostajné opatření, jak jedna tak druhá
16*
