120 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
ustavení, nežli o boží natahovati se budou, a z toho jedni druhé v nenávist bráti
budou, jakož i o to pře byla s K. Pánem a mistry a zákonníky židovskými, z čehož
jest je i trestati ráčil, že opouštějí přikázání boží i svá ustanovení.
229.
Jan z Pernšteina purkmistru a konšelům Pardubským: poněvadž obilí i jiné potřeby lacinější
jsou, aby chléb, pivo, maso i jiné potřeby řemeslné pro pohodlí obyvatelstva vedle nějakého
řádu mírněji byly. prodávány. — Na Meziříčí 1542, 11. listopadu.
Jan z Pernšteina oc Pardubští milí! Zprávu toho mám, že žito u vás po
V gr. alb. a pšenice po VIII neb IX gr. alb., i jiné věci že lacino sou, však u vás
v Pardubicích že při pivě, chlebě, mase i v jiných řemeslích nic laciněji není, než
jako kdy prvé, když to všecko dražší bylo. A protož poněvadž jest, jakž správu
mám, v jiných královských městech okolních i městečkách mejch to nařízeno tak, při
čemž by řemeslníci slušně státi mohli i také chudí lidé, jest slušné, anébrž to míti
chci, abyšte vy také v to slušným pořádkem vhlédli a v tom městě taky nějaký řád
spüsobili, tak aby všetci, jak bohatý tak chudaj po tom městě, při něm živiti se mohli.
Jakož pak Alšovi Rodovskému a Burjanovi dále poručil sem s vámi o to rozmluviti
a spolu s vámi aby takovou věc v slušné míře a řádu postavili, a vy nad tím abyšte
v péči a v pilnosti ruku drželi. Dán na Mezefíčí v sobotu den sv. Martina léta 1542.
Pro bolest ruky své podepsati sem se nemohl.
Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým.
Orig. m. Pardubicích.
230. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby mu byl rukojmím na 400 kop gr.
Fridrichovi z Kacova. — Na Meziříčí, v sobotu den pamatování sv. Martina léta oc 42.
Orig. pap. Třeboňský arch.: Fam. v. Pernstein. Reg.)
231.
Jan z Pernšteina purkmistru a konšelům Pardubským: že nesvoluje k tomu, aby kožišníku
Brikcímu peníze sirotkův, kteréž vychovávati povinen jest, byly vydány. — Na Meziříčí
1542, 15. listop.
Jan z Pernšteina sc Pardubští milí! Což se toho Brychcího kožišníka dotýče,
v smlouvu jednu i druhou, keré jste mi vypsané poslali, sem nahlídl; a poněvadž
jest v té smlouvě to dostaveno, že on Brychcí ty děti i s manželkou svou při sobě
chovati mají až do jich let rozumnejch a je opatrovati všemi potřebami, tak jakž
jedna i druha smliva v sobć ukazuje a zavírá, a protož bych měl k tomu povolovati,
aby on Brykcí měl ty peníze, keréž sou na rathouze těch sirotků slozéné, coz jest
jich v těch letech vyšlo podle placení vyzdvihnouti na chování tejchž sirotkův, aby
mohl je při sobě míti, poněvadž jest je povinen prvé s manželkou svou chovati
