z roku 1542. 119
slovy: „Však jsme my Římané nikdá svejmi kněžími a správcemi tak těžce svázáni
nebyli, jako oni nebozí lidé jsou.“ Tu kdyby můj milý pan syn a švagr v kroniky
nahlédnouti ráčil, jak správcové jejich po upálení Mistra Jana Husi, dobré a svaté
paměti, proti straně pod obojí způsobou lid sobě a správce jejich poddané k válkám
a krve prolití nutili, ano i kříže na to vydávali s mnohými odpustky, snad by pán
jest koli. můj milý synu a kmotře, já to všecko snésti mohu, než svého s pomocí
boží se nespustím, což jsem spolu s věrnými vyznal, dokudž mně i jim lepšího
ukázáno nebude zákonem Páně. Také i toto mi se zdálo VMti doložiti, nechaje dale-
kých věcí, všecko-li jsou byli biskupové uherští knížata a páni, ješto sám pán
o některých vědomost má, co jsou byli, ano také i jak platni pánům svým i tomu
království, a pod jich správou k jakému pádu to království jest přišlo.
Také můj milý pane synu a kmotře, nemůž se rozuměti jinému, než že ne-
přítel spasení lidského pokolení z své závisti to dělá, aby slovo boží skrze kohož
by se koli v své čistotě lidu kázalo, aby se proti tomu tak zlobivě stavěl a jemu
překážku činil, a již i to lidem v mysl vkládal, že skrze řemeslníky slovo boží se
vynáší v své čistotě a pravdě, kteříž jsou k tomu podle zákona Páně od iidu jimi
se spravujícím řádně povoláni; a na to lidu nedá hledéti, ze se táz pravda již
v jiných zemích od mužův osvícených a rozumných vynáší a káže. Pán Bůh vše-
mohoucí rač srdce lidská spraviti, aby slyšíce slovo boží, jeho ostříhali a tak oné
řeči Krista Pána požili, kterouž promluviti ráčil k oné ženě, kteráž promluvila těmito
slovy: „Blahoslavený život, který jest tebe nosil, a prsy, kterých's požíval. Pin jí
ráčil říci: „I ovšem, ale blahoslavení jsou ti, kteří slyší slovo boží a ostříhají ho.“ Ano
i tu mi na mysl často přichází, poněvadž se táž pravda v okolních zemích vynáší
a káže v své čistotě podle zákona Páně a jiných písem svatých s týmž zákonem
Páně se srovnávajících, proč lidé, a zvláště kteříž jsou nepřátelé pravdy boží, tak
tuze proti jednotě naší těchto časů mimo jiné předešlé časy jsou se postavili a sta-
vějí, nic toho v soud neberouc, Bohu-li všemohoucímu a pravdě jeho ubližují, čili
toliko proto k tomu nelibost mají, aby se tím nad ní vymstili; než byť se
raději takoví k tomu přimlouvali, aby lidé dobří a pána Boha bojící z křesťanských
jednot z sebe osoby duchovní i světské vybrali v slušném počtu, a ty aby s sebou
bez hádek a hanění křesťansky rozmlouvaly a o to se snášely, a dal-li by pán Bůh
všemohoucí, i snesly, aby Kristus pán kázán byl v své pravdě a čistotě, a učení jeho
aby místo mělo, též i apoštolů jeho svatých, a to podle řeči sv. Pavla, kterouž
mluvil, že nic jiného kázati neumí, nežli K. J., dokládaje: toho ukřižovaného. A když
by se takové snešení v K. pánu stalo, hned z víry držím, že by potom pravá láska
křesťanská v lidech byla, a přestala by všecka bludování, kacéřování i také pikharto-
vání: ale dokudž takového snešení nebude, bojím se, že vždycky lidé více o lidská
