62 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
155.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že rozkázal biskupu Vratislavskému, aby Hanuše Poka,
jenž utrhačně mluvil o Pernšteinovi, vydal na právo útrpné. — V Hradci Štýrském 1537,
30. listopadu.
(Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Psaní tvému, kteréž jsi nám
učinil, což se nějakého Pokha, kterýž v Hendrychově postižen a z rozkázání našeho
biskupu Vratislavskému do vězení dodán jest, i také co jest týž Hanuš o tvé osobě
praviti jměl, tomu jsme srozuměti ráčili; kterýmžto řečem o tobě věřiti ani místa
tomu dávati neráčieme. Avšak proto chtíc žádosti tvé, jakž toho potřeba káže, dosti
učiniti, biskupu Vratislavskému jakoZto najv. hajtmanu našemu Horního i Dolního
knížetství Slezského psáti i poroučeti ráčieme, aby rozkázal na téhož vězně právo
útrpní pustiti; a ty k tomu času, když tázán bude, budeš moci na svém místě ně-
koho tam vypraviti a toho listu našeho německého biskupovi dodati rozkázati. Datum
uts. [v Gráci v Štýrště v pátek den sv. Ondřeje apoštola božieho leta sc XXXVII].
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 231.
156.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o výslechu při právu útrpném s Krištofem Pokem, který
mu na cti utrhal, a o rozkazu, jeho odpraviti. — Na hradě Pražském 1538, 4. ledna.
(Janovi z Pernèteina.) Urozený věrný náš milý! Jakož jsme času jminulého
z Grácu na žádost tvú biskupu Vratislavskému, jakožto najv. hajtmanu Horní i Dolní
Slezí, psaním naším poručiti ráčili; aby útrpným právem k Kristofovi Pokovi při-
kročeno bylo; kdež pak týž biskup Vratislavský podle poroučení našeho jest jse
zachoval a téhož Kristofa ütrpnym právem tázati dal. Pak co jest dotčený Kristof
Pokh na mukách vyznal a potom to zase zjinačil, teď toho obojího vejpisy (kterýmž
vyrozuměti budeš moci) posieláme; i ráčili jsme svrchupsanému biskupu Vratislav-
skému poruciti, aby jmenovanému Pokhovi podle zásluhy jeho konec učiniti dal.
A protoz poroucieme, kdyif od castopsaného majv. hajtmana oznámeno bude, aby
tam, když ten zloëinec konec svuoj smrti bráti bude, poslal a to přezvěděti roz-
kázal, jestli předce ten lotr na tom svém vyznání neb na čem jiném umírati bude.
Neb my tomu, což jest týž Pokh až posavad vyznal o tobě, poněvadž jsme toho
lotra v jiných jeho věcech a předsevzetí neustavičného i jinak seznali, věřiti a tomu
místa dávati neráčieme. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před Třemi králi léta
oe XXXVIII),
Archiv místodrZ. král. Ceského, Missiven 1536—8, 16. Band, 238.
