z roku 1468. 555
Také, bezectny lháři kacieřský, píšeš, že bych já slavné paměti krále: Ladi-
slava pána svého milostivého (jeho duši pán Buoh rač milostiv býti) haněl a pank-
harty dával: pravím, že lžeš jako zlý, nešlechetný a bezectný lhář pošlý z pank-
hartského pokolenie; neb sem toho jak sem živ já nemluvil, ani na to kdy myslil,
a nebylo toho člověka aniž jest na tomto světě, kdyby chtěl JKMti a jeho slav-
nému rodu takú křivdu činiti, bych byl toho hrdlem neodpíral, neb viem, že by sé
tomu slavnému rodu veliká křivda dála. A poněvadž ty, bezectný lháři, nemoha se
z pankhartstvie vyvésti, i chceš svými něšlechetnými lžimi a svým psaním ten slavný
rod bezectně, nešlechetně a lživě dotýkati, kdežto v tom rodu slavná královna i slavná
kniežata jsú, ješto, bezectný lháři, měls sobě radéji jazyk kázati ufezati, neZ takovü
lez smysliti. i
Proto’ ted tobě píši, pro takovúů vymyšlenú lež a tu křivdu, kterúž tomu
slavnému rodu a mně činíš, chci rukú svú a hrdlem svým na tvé hrdlo bezectné
vésti a dovésti, žes v hrdlo selhal i s otcem svým, (neb ty všechny vymyšlené ne-
šlechetnosti a lži s jeho radú činíš), i na ty všechny, kteříž sú z toho pankhartského
pokolenie pošli, od tebe počna až do najposlednieho; a jestliže by co na mně pán
Buoh dopustil, ale synové moji mají to bohdá po mně dokonati. Protož, zlý, beze-
ctný lháři, lituje té křivdy a toho slavného rodu, hotov jsem tu věc na vás dovésti
na césařově dvoře JMti, neb na krále Uherského neb na krále Polského Jich Mtí
dvořiech, jako dobrý člověk má na takové bezectné a nestydaté lháře vésti; neb by
po spravedlnosti šlo, nebyli byšte mne ani synuov mých hodni pro vaše nešlechetné
skutky. než byli byšte hodni koňmi smýkánie, čtvrtěnie a na kolo zbitie. Nemáte
na tom dosti, když sem já při JKMti slavné paměti nebyl, kdež to otec tvój spuo-
sobil, aby otráven byl, ještě pak takovým nešlechetným vaším lživým psaním jeho
otráveného a mrtvého po JMti smrti slavné paměti nemuožete nechati a toho slav-
ného rodu. Neb jest svědomá a široká věc ve mnohých křesťanských zemích, chtiec
v to královstvie lstivé vjíti, Ze otec tvój jej otráviti kázal. A toho jsú mnozí
duovodové.
Pak píšeš, že bych ..... vý jazyk měl a že bych to odmlival od otce
tvého, by jej on otráviti kázal: sám v hrdlo lžeš. A teď duovod lži tvé: když otec
tvój to spuosobil, aby král Ladislav slavné paměti otráven byl, té chvíle byl sem
já na krále Franckého JMti dvoře a nebyl sem v zemi. Tu hned noviny pro nás
zlé na JMti dvuor přišly, že král Ladislav slavné paměti jest otráven, a inhed na
otce tvého ten hlas šel. A také, bezectný lháři, sám vyznáváš a píšeš, že by to
na tvého otce pravili, že jest otrávil pána našeho i svého, a že jsem já toho často
odmlúval: teď již, bezectný lháři, sám vyznáváš a svědkem se toho činíš, že jsú
to na tvého otce jiní prvé pravili, a že sem já toho často odmlúval, dokud jsem
toho tak jist nebyl, jakož jsem. Mohlo by to býti, že bych něco podobného mluvil
70*
