z roku 1545. 495
když by se často jmenovaným sestrám opatření nestalo, že by se tepruov domlüvati
měly“. Na to ukázal jest nález k tomu podobný mezi Janem Bechyní z Lažan oc
a Adamem Řepickým na kšaft Kateřiny z Trnové učiněný. Ale že jsú ony opatřeny
dobře a vybyty, to jest provedeno. A když se po které věno jmenuje, by pak dáno
nebylo, tehdy se tím vybytí nachází. Na to též ukázal nález mezi Mandalenou a Kate-
řinou sestrami z Bibrštýna. Naposledy i to jest mluveno víc na zvošklivení nežli z po-
třeby, že by z těch lidí berně neobyčejné a mimo zřízení sněmovní svolené bral, toho
neukazuje; ale když jest některého času na též lidi žádost vzlożena byla, że si berni
svolili, a Jan z Pernšteina jest za ně připověděl, budůú-li jaké berně králi JMti, že
za ně dáti chce, nenadáv se toho, aby tak časté berně dávány býti měly, jakž jest
tak činil a činí posavad; při tom při všem žádajíc JJMtí za spravedlivé opatření.
Dále zase proti tomu od sester z Pernšteina jest mluveno: jakž jest na kšaft
a výminky v něm postavené nastoupeno, že toho vždy jako dědička nevybytá Anna
z Pernšteina užiti žádá. Ač od Jana z Pernšteina k tomu se vede, že by jiné mluveno
a jiné ukazováno býti mělo, ješto se nic neukazuje, než co jest druhá strana
ukazovala, a čehož užiti chce. Pravice, že každý, jakž zřízení o cerách učiní, při
tom zůstati a na tom přestati má, tomu se místo dává. Než jakž Jan z Pernšteina
s tím statkem činí, že jej prodává, zavazuje, ješto toho týž kšaft, aby tak s ním
činiti měl, neukazuje, ale nebožtík Vojtěch z Pernšteina dcery své jest opatřil a vý-
minky jim pozůstavil, že jich tím nevybývá, což se [s] zřízením zemským srovnává, a tak
ony za pravé dědičky a nápadnice téhož statku zůstati mají. Na to ukázaly nálezy
od soudu dvorského a komorního, při tom při všem poroučejíce se JJMtem k milostivému
a spravedlivému opatření.
Tu páni JJMti na plném soudu zemským slyševše strany a jich s obůú stran
pře líčení, suplikací JMKské podanú, mocný list královský, kšafty, zřízení zemská,
nálezy od souduov zemského, dvorského a tudíž komorního, dcky trhův, smluv, listy
dílčí a svědomí, toho všeho pilně a bedlivě pováživše, takto o tom vypovidati raci:
Poněvadž jest to on Jan z Pernšteina kšaftem pořádným někdy Vojtěcha z Pern-
šteina bratra svého podle práva dostatečně pokázal, jakž jest týmž kšaftem na mocný
list královský podle zřízení zemského on Vojtěch o dcerách svých, co jedné každé
z nich věna i nad věno od Jana z Pernšteina vydáno býti mělo, zřídil, což jest
dobře učiniti mohl, a jiný všecken statek po týmž někdy Vojtěchovi pozůstalý aby
na něho Jana z Pernšteina, dědice jeho mužského pohlaví připadl, tak jakž týž kšaft
to v sobě šíře ukazuje a zavírá: i z té příčiny dává se jemu Janovi z Pernšteina
proti týmž Bohunce a Anně sestrám z Pernšteina za právo, tak že jim tím, z čehož
jsú jeho skrze suplikací JMKské od nich danü obvinili, povinen není. Však ten kšaft
JJMti všecken, jakž sám v sobě zní, pri téch vyminkách v svy mocnosti züstavovati
ráéí. Dal památny. Relatorové Jan mladší z Lobkowicz a na Tejně Horšovském, krále
