488 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
vaje ji Annu, k ní jest se věrně, právě a spravedlivě, ne jako strejc a poručník, ale
jako otec zachoval a ji dostatečně opatřil, i což jí dále náleží, v tom se k ní spra-
vedlivé zachovati chce: vidí mu se, že podle téhož zřízení všemu jest dosti učinil,
jim ničímž dále mimo to odkázání povinen není, a ony také na nic více, tak jakž
týmž kšaftem zavázány jsou, táhnúti se nemají, než povinny jsú na tom přestati;
žádaje při tom, tak aby jemu pokoj dán byl, zůstaven byl, a JMKské i JJMtem to
poroučí k spravedlivému uvážení.
Proti tomu zase od sester nadepsaných jest mluveno: kdež se toho dokládá,
že by ona Bohunka z toho statku vybyta a dosti opatřena byla, pak ony že o žádné
věno nic činiti nemají, než toliko o nápad a dědictví své, protož obrany jemu Janovi
postačiti nemohü, nybrz tím zřízením, aby ony tu spravedlnosti žádné neměly, toho
odbýti nemůže, poněvadž též zřízení na syny se vztahuje, a kšaft otce jich to uka-
zuje, jak o synech svých jest zřídil; a protož ten kšaft že moci žádné míti nemá,
minul jest, a on Jan podle něho se nezachoval, a tak že ony pravé dědičky jsú.
Daly na to čísti zřízení zemské, milost a obdarování slavné paměti krále
Vladislava [o] odúmrtech a nápadích; a poněvadž s toho se nachází, že dcery nevy-
byté mají býti nápadnice po otci svém, z té příčiny že ony též jakožto nevybyté
k takovému nápadu a dědictví právo a spravedlnost se míti praví; žádaje vždy, aby
on Jan to ukázal, jakou jest spravedlnost a právo k tomu statku, kterýž jest obsáhl,
má, poněvadž jim tím, ač chce-li toho užiti, povinen jest, JMKské i JJMtem to po-
roučejíce k spravedlivému uvážení. — Když pak podle oznámení a poručení JMKské
a JJMtí to též, aby on Jan ukázal a položil kšafty a dílčí listy někdy Vilíma
a Vojtěcha z Pernšteina, on Jan dal jest mluviti, ze jest nikda toho v své moci
neměl a nemá, než Pražanům k věrné ruce to že jest bylo dáno k schování; strany
pak smluv, těch také že nemá a o nich že neví, čehož jest se podle práva odsvěčil.
I tu na to od Pražan Starého města Pražského jest mluveno: že jim na jistý
způsob kšaft ten někdy Vilima z Pernšteina i jiné spravedlnosti jsou svěřeny.
A protož aby JMKská, tudíž i JJMti tomu vyrozuměti všemu ráčili, ukázali napřed
list na pergameně téhož někdy Vilíma, kterýž světle v sobě to obsahuje, jak se při
tom svěření zachovati mají, potom list dílčí, kšaft Viléma, Vojtěcha, list mocný krá-
lovský na kšaft téhož Vilíma, listy na pergameně jich Jana a Vojtěcha přiznavací
a slibující k držení toho všeho, což on někdy Vilém otec jich mezi nimi jest na-
řídil, a přípis, vejpis rozdíluov z desk zemských.
Kdež pak ony sestry k tomu mluviti daly: poněvadž z toho ze všeho uka-
zování se zřetedlně nachází a již vyhledati bude moci, jakü spravedlnost ony k tomu
dědictví po otci svém mají, čehož ony se až posavad nikdy uptati nemohše, nevě-
děly sú se k ukazování toho jak připraviti, a protož že to dostatečně ukázati chtí,
že on Jan z Pernšteina k tomu žádného práva ani spravedlnosti nemá; on Jan z toho
