z roku 1545. 457
Dáno na to čísti zřízení zemské C. 7, D. 7, tím dokládaje, mély-li by ony
o spravedlnost svou, nemajíc nic v rukou svých, tak přijíti, že by jim to věc obtížná
byla, a tak že jest se on Jan podle téhož kšaftu nezachoval, kterýž jest dal do desk
vložiti a jeho žádá užiti, poněvadž jest sobě toho ničímž nestvrdil, a ten kšaft na
jisté výminky se vztahuje a jeho poručníkem on někdy Vojtěch činí. A poněvadž
každá výminka své místo míti má, tehdy že již on žádné spravedlnosti podle téhož
kšaftu neukazuje, toho, aby se podle těch výminek tak zachoval, nemá a míti ne-
může, poněvadž sám jest to mluviti dal, že není povinen pořízení svého pokazovati,
z čehož znáti jest, že jest žádného kšaftu neudělal, a tak podle výminky jeho někdy
Vojtěcha se nezachoval a podle důvěrnosti téhož Vojtěcha tomu dosti neučinil;
z čehož rozuměti se může, že jest toho on úmyslu statek svuoj a nápad od nich
odciziti. A tak ony k tomu ke všemu statku po otci svém právo a spravedlnost
mají, a to zřízení o cerách jest proti nim mrtvé, nýbrž tak ony podle téhož kšaftu
nevybyty z toho statku jsú, a on toho zřízení užiti nemůže, pokudž toho on Jan
jináče, aby k tomu statku právo měl, spravedlnosti své neukáže, neb mocný list
královský tak mocný býti má jako dsky, a on Jan na tom se zastavuje; a protož
poněvadž na týž list mocný královský kšaft od otce jich na jisté výminky jest učiněn,
vidi se jim již k tomu nápadu jakožto dědičky právo a spravedlnost míti, poněvadž
v témž kšaftu stojí, že o tom statku řídí, kterýž jest mu se na rozdílu dostal;
protož on Jan jest povinen, jaké další právo má, to ukazovati, též i ony že ukazovati
chtí, že takové pořízení děda ani otce jich místa žádného míti nemá a nemůže.
Zase proti tomu od Jana z Pernšteina jest mluveno: jakž se mluví, že ony
na tom ukazování přestati nechtí, pak vidí mu se, že on tím, čehož dále žádají, a jim
na tom nic nezáleží ani nic jim přisouzeno není, povinovat není, a jí zvláště Bohunce
všemu podle ukázání otce jich dosti se stalo a státi má, žádaje, aby ale před JMKskú
to ukázaly neb oznámily, k čemu a v čem toho potřebují, poněvadž všecka pře tato
toliko o nápad jest a o nic jiného. A jak se mluví, že by on toho kšaftu učiniti
neměl, poněvadž jest tomu podle jeho výminek dosti neučinil: pak ten kšaft toho
v sobě neobsahuje, aby on za živnosti své pořízení své klásti neb ukazovati měl,
nýbrž však v témž kšaftu pokuty jsou, jestli by co toho po smrti jeho se nenašlo,
že nápad všecek na ně přijíti má; a protož aby ony toho nápadu jakožto nevybyté
užití měly, toho ničímž neukazuje, nébrž jak vybyté sou.
Dal na to čísti dsky věna jí Bohunky s povolením JMKské, tudíž i pánuov
JMtí, vládyk z plného soudu zemského ve dcky zemské vloženého, tudíž i přívod
téhož věna, dsky věna Anny sestry její, jí od Adama z Šternberka ujištěného a za-
psaného, [s] zřízením zemským, jak sestry mají od bratří vybývány bejti a jak otec
o dcerách svých říditi může, tudíž i jak nad nimi poručníky činiti jmá. A poněvadž
se to dostatečně ukazuje, že vedle kšaftu a vůle někdy Vojtěcha bratra svého, vdá-
