482 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
měli, a v těch nuožech v hřebíku aby byla mříže, a voskem zelenejm aby touž pečetí
pecetili, tak jakz pak takovej erb vtipem malířským v tomto listu našem vymalovaný
jest. A protož tomu chcem, aby oni tou pečetí z strany vyučování řemesla, listy
tovaryšóm, odpovědi do jinejch měst a městeček dávati mohli, tak jakž jiní cechové
to za pořádek a obyčej mají a zachovávají. I chtíc my svrchupsanej Jan z Pernsteina,
což se nahoře píše, zachování byli, list tento sme jim pod pečetí naší vydati roz-
kázali. Kterýž jest dán a psán na Tovačově v sobotu po svatých Filipu Jakubu léta
od narození Syna božího tisícího pětistého čtyřidcátého pátého počítajíc.
Archiv musea Františkova v Brně. Privil. Tovač. f. 255.
493. Král Ferdinand dává instrukci Janovi z Pernšteina, Jiřímu Žabkovi z Limberku
a Vilému Prusinovskému z Vickova, co by se stavy markrabství Moravského na sněmu ke
dni 10. května do Brna svolaném jednati měli. — Ve Wurmasu v sttedu po sv. Zikmundu
[6. května] 1545. (Reg. sněmů a instrukcí 1545—49. f. 95 oc. Arch. mist. kr. Cesk.)
494.
Jan z Pernšteina potvrzuje artikule mistrům řemesla pekařského v městě Přerově. — Na
Tovačově 1545, 25. května.
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině oc i z svými erby a budoucími potomky,
pán, držitel a pravý dědic panství Přerovského a města Přerova, oznamujem tímto
listem obecně přede všemi, že sou předstoupili před nás mistři řemesla pekařského
města našeho Přerova, poddaní naši věrní milí, a nás sou snažně prosbami žádali,
abychom jim tu milost učinili a jim cechu v řemesle jejich pořádkuov, kterýmiž by
se řídili a spravovali, dopustili a artykuluov, kterýž sou nám sepsané podali, milo-
stivě potvrditi ráčili.
Kdez my naklonéni souc k dotčenejm mistruom řemesla pekařského milostí
zvláštní, a rozvažujíc žádost jejich slušnou býti, k tomu povolení naše [sme] dali a tímto
listem dáváme, a ty artykule všecky slovo od slova do tohoto listu našeho, jakož
níže psáno jest, vepsati sme porućili, tak aby se oni s potomky svými nyní i v časích
budoucích v cechu svém a v porédcich chvalitebnejch v tomto listu našem obsaženejch
spravovali a chovali a z nich nevykraéovali oc. Tyto artikule pořád jmenované sme
sobě dali vypsati z jiného cechu, a též na čem sme sami zuostali.
Nejprve každého roku dva mistři za cechmistry voleni bejti mají, a ti dva ten
rok spravovati; a jiní mistři mají jich byti poslusni a v poctivosti je miti; pakliż by
se kterej tak nezachoval a řád přestupoval, cechmistruo v poctivosti míti nechtěl
a jich poslušen býti, takový trestán má býti kázní městskou s povolením pánů
starších.
