z roku 1535. 39
106.
Král Ferdinand píše Janovi z Pernšteina o propuštění Václava Šarovce knížetem Jiřím Saským
v Míšni uvězněného. Slibuje mu několik daňků. Vyplní žádost jeho o doktora Loga. — Ve Vídni
1535, 11. května.
(Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Psaní tvému, což se Václava Šarovce
dotýče, tomu jsme vyrozuměti ráčili a známe, že jsú se ty věci tak, jakž nám ozna-
muješ, zběhly. Než poněvadž osviecený kníže Jiří Saský nás o téhož Šarovce častokrát
jest staral, nechtěli jsme tebe toho tajna učiniti; i psáti ráčíme svrchu jmenovanému
knížeti dostatečně, jestliže by on vždy téhož Šarovce, kteréhož také sám dobře zná,
co za člověka jest, déle v vězení držeti nechtěl a jeho vypustil, by on tu věc tak
opatřil a jím se ujistil; aby nám a královstvie našemu Českému i těm osobám,
kterýchž jest dotekl, k žádné škodě a k ujmé poctivosti jich nebylo, nébrž aby se
od téhož Sarovce napravení stalo. Kdez nepochybujem, že týž kníže na psaní naše
tak jse zachová. — Kdež pak nám při tom o mladá zvířata píšeš: i véz, ze ted hajt-
manu našemu hradu Pražského psáti ráčíme, aby tobě na tento čas šestero mladých
zvířat z obory naší dal, neb na tom sme, abychom tobě několikero zvířat danělkuov
z obory naší u Nového Města poručiti dáti rozkázati ráčili. Což jse pak doktora
Loga dotejče, poněvadž on každý den téměř ke dvoru našemu přijíti má, ráčíme
žádost tvú v paměti milostivě jmíti a tu věc tak předsevzíti u přítomnosti jeho, aby
na dobré míře postavena býti mohla. Dán u Vídni v úterý po Božiem vstoupení
léta oc XXXV*.
Místodrz. archiv. Missiven vom J. 1534—36, Band XIII. pag. 212.
107.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o Pikhartech na jeho statcích. — Ve Vídni 1535, 30. května.
(Pánu z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Jakož nám píšeš, že by tebe došlo,
kterak by nám o tobě zprávy dávány býti jmely, že by ty jse k věrám nějakým
k podstatám |sic] vydával, a zvláště při Janovských, když jsou byli od urozeného
Zdislava oc *), najv. hofmistra královstvie Českého v. n. m., obesláni, aby postavili ně-
jakého Pikharta oc: i v pravdě nám toho muožeš věřiti, že o tom nic nevíme, aniž
jest nás taková zpráva došla, a tak sme ani na to mysliti neráčili, aby ty se v ta-
kové věci proti nám komu k vuoli dávati jměl; jakoží pak toto oznámiti muožem,
že jest nám oznámeno o tobě, když si k tomu potahován byl od některých, že si
jse v to dáti nechtěl, než žes se při tom tak zachoval, jakž na věrného poddanného
sluší, což od tebe vděčně přijímáme i vší milostí naší královsků spomínati ráčíme.
Při tomť i toto oznamujem, co jest nás došlo, kterak by ve vsi tvé Račicích Pikharté
zbor drželi blíž Vodňan města našeho, v kterémžto městě i jinde přísně jsme při-
