z roku 1544. 477
kterým se cechovi masařskému nemalý ústup stal, i smluvili jsme takto obě straně:
že měšťané a masaře [sic] nynější i budoucí ročního a stálého platu na časy budoucí dáti
mají knížeti JMti jako od desíti masařův, od jednoho každého masaře čtyři kamene
loje a kutel, cinzu též od deseti osob do roka dva zlatá půlpatnácta groše dva
haléře. A to takto vydávati mají: měšťané tři diely od těch desíti osob loje i peněz
JMti knížecí dáti mají bez zmatku, a masaře nynější i budoucí čtvrtý díl loje i peněz
nadepsaných od těchž desíti osob dáti a spraviti povinní budou; by pak masařův
míně anebo žádného nebylo, tehdy měšťané své tři diely loje i peněz předce bez
umenšení JMti knížeti vydávati mají a vejše také potahováni býti nemají.
Pakliž by v času budoucím masařův více nežli deset přibylo, tedy všickni
spolu jednostejný plat aby dávali, a čtvrtým dílem svrchu jmenovaného platu aby
všeho platu odbývali.
I prosili jsou nás měšťané Těšínští, abychom jim takové srovnání listem naším
potvrdili. Kdez my jsouce náchylni k jejich slušné žádosti, jim a budoucím měšťanům
Těšínským touž smlouvu mocí listu tohoto potvrzujem, jenž dán v Těšíně ten
čtvrtek po sv. Vavřinci léta božího tisícího pětistého čtyřidcátého čtvrtého. A při
tom jsou byli urození páni: pan Jan Sedlnický z Choltic a na Polské Ostravě,
hejtman knížetství Těšínského, pan Mikuláš Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína a na
Čechovicích; a urozené vládyky věrní milí: Mikoláš Kloch z Lestviny, Jiřík Liška
z Lutyně Německé a Jan Borek z Roztropic; psán rukou Johannesa Sponnera, písaře
městského.
Op. novější ve sb. priv. městsk. v arch. zemsk. král. Česk.
484.
Jan z Pernšteina propouští vsi Čechovicím desátky obilní na roční plat, pokud se jemu a po-
tomkům jeho bude viděti. — Na Prostějově 1544, 24. srpna.
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině, pán a pravý dědic zámku Tovačova
a vsi Čechovic, i z svými erby vyznáváme tímto listem obecně přede všemi jakž
nynějším tak i budoucím: že sou předstoupili před nás opatrní rychtář a konšelé
i všecka obec vsi naší Čechovic, věrní milí, snažnou a pokornou prosbou nás prosíce,
abychom s nimi o desátky obilné, kteréž nám z týž vsi dávati povinni sou, — totiž
z lánu dvě kopě pšenice a dvě kopě ovsa, a z puol lánu jednu kopu pšenice a jednu
kopu ovsa, a podle toho, kdož méně rolí má, též desátek dává, též také, což z rolí
dvorský, z kteréž desátku vytykovaného krom obilí sutýho dvanáctou kopu dávají,
a zvláště z jednoho lánu, z kteréhož desátou kopu desátku dává se, — abychom s nimi
o ty všecky desátky, aby nám za to peníze dávali, milostivě narovnati ráčili ; ukazujíc
nám při těch desátcích nemalou obtížnost svou. jedno že ne všickni spolu pohotově
bývají, aby se jim v čas vytykovati mohlo, a tak jedni druhých očekávajíc, než se
