z roku 1539. 431
A já nahořepsaný Jan z Pernšteina proti tomu zase nechtíc tomu, aby tomu
klášteru co ucházeti mělo, ale tý vůle jsouc, pro budoucí paměť raději jim přičiniti
a zlepšiti: protož nahořepsanému knězi Ondřejovi opatu a konventu již psaného klá-
štera nynějším i budoucím jejich faru a podací své vlastní a dědičné v městečku
Fryšově s jedním lánem rolí svobodným k témuž podací příslušejícím i se všemi
desátky z téhož městečka Fryšova, což jest osedlého, aneb potomně že se lidé
v Fry$ovè přistaví a osadí, z těch ze všech lánuov, kteréž k gruntuom náleží, aby
knězi, kterýž by tu byl, dávány byly, i se vším k tomu podací příslušenstvím, se
všemi a všelijakými oužitky a požitky, nic sobě ani potomkóm svejm na tom práva,
panství ani kterého vlastenství nepozůstavuje ani zachovávaje — kromě šest lánuov,
kteréž sem ke dvoru svému, kterýž tu ve Fryšově mám, obrátil, ty sobě za svobodné
bez desátkuov i všech jiných ouplatkuov pozůstavil sem a pozůstavuji na budoucí
časy — za to napředpsané podací Vrahovské dědičně směnil sem a směňuji, postoupil
psaného kláštera k jejich vlastnímu a dědičnému držení a užívání, tak že nyní i na
potomní budoucí časy na tu faru Fryšovskú mají a budou moci kněží podávati bez
překážky mce, crbuov a budoucích potomkuo mejch.
A nad to vejše aby ta fara Fryšovská zlepšena byla a kněží živnost lepší
míti mohli a tu se stále držeti, lidi své Vrahovské nyní i na budoucí časy k té
faře Fryšovské obrátil sem a obracuji, aby [o] všecky správy své podle řádu křesťan-
ského k témuž knězi, kterýž by v Fryšově byl, útočiště měli a budoucně mívali,
a ty desátky, které lidé Vrahovští knězi, kterýž tu v Vrahovicích byl, od starodávna
dávali, kněžím do Fryšova na budoucí časy aby dávati povinni byli, kdež tím desátkem
kněží v Fryšově při živnosti nemalý zlepšení míti budou; a zase kněží Fryšovští,
kteříž tu budou, aby za to tém lidem Vrahovskym nynějším i budoucím správu kře-
stanskü a posluhování éinili a initi povinni byli bez odpornosti.
Nez to sobé pri tom i budoucím potomkóm svejm pozüstavuji, ty dva lány
rolí, kteří sou k tomu podací Vrahovskému byli, aby mné svobodni züstali, abych
já je neb budoucí moji k oužitku svému obrátiti a přivésti mohli beze všech ouplatkuov
a desátkuov, jakž by se nám líbilo.
Týž také jestliže by se děláním rybníků kterých rolí dosáhlo a zatopilo, že
to také svobodně učiniti máme a moci budem bez překážky.
A tyto smlúvy my syrchupsaní Jan z Pernšteina i s potomky svejmi, a kněz
Ondřej opat s konventem svejm nynějším i budoucím kláštera svrchupsaného máme
a slibujem mezi sebou zdržeti křesťansky, ctně, věrně a právě v celosti na budoucí
časy zachovati. A pro lepší jistoty a pevnost máme společně u krále JMti pána
našeho milostivého potvrzení týto smlúvy zjednati, aby ve dcky zemské vjíti mohla.
A po zjednání toho potvrzení od krále JMti hned na prvním sněmu panským v Brně,
