426 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha 2 Pernsteina
rybník dělati, to budou moci učiniti, ale však s tou výminkou, aby oni té vody jednu
polovici přes své grunty tou struhou předse pánu tak, jak se nahoře píše a vysvětluje,
pouštěli, pokudž toho pánu potřeba jest. Než cožkoli by pán sobě k té struze dělání
těch gruntův bral a potřeboval, tak jakž nahoře dotčeno jest, o to se oni Hradečtí
(s] svejmi poddanejmi bez všelijaké nesnáze a urovnávání panského s nimi snésti
a srovnati mají.
Což se pak těch všech půhonů mezi pánem a Hradeckejmi o tyto artykule
napřed psané vzniklých dotýče, ty všecky mezi nimi zdviháme a v niveč obracujeme.
A tuto smlouvu slíbily sou sobě oboje strany řádně ve všech artykulich zdrzeti a zachovati.
Kdež pak na zdržení a pro lepší toho jistotu k těmto smluvám pán z Pern-
šteina a oni Hradečtí pečeti své vlastní ďali sou přivěsiti. A my nadepsaní prostředník
a smlouvce od stran obojích vydaní též pro lepší zdržení k této smlouvě sme pečeti
své přivěsili; kdež toho jedna každá strana smlouvu zpečetěnou a ztvrzenou mají.
Stalo se léta a dne svrchupsaného.
Zbytek urbáře někdy v Golč. Jeníkově f. 87. — Též opsáno v knize někdy Pardubské v archivě Če-
ského Musea za instrukcí hejtmanskou z roku 1673.
392. Jan z Pernšteina propouští Prostějovským k žádosti jich některé rybníky s mlejnem
pod Zlechovem, začež jemu ročního platu 44 zl. mají odváděti; svoluje jim brusnici nebo pilu
si udélati oc. — Na Pardubieích v pátek den sv. Lucie (13. prosince) 1538. (Zemsk. arch.
Brn. Boék. sb. é. 10238.)
393. Šebestian z Weitmile přiznává, jakož někdy slíbil s hrabětem Jeronymem Slikem
za hrabóte Hanuse z Hardeku pani Johance z Ronova za 300 zl. uhersk., kteróż summy po-
lovice nálezem při úřadu purkrabském mu přisouzena byla, že tuto částku 150 zl. uhersk. od
Jana z Pernšteina za Hanuše z Hardeku přejal, vyzdvihl a zaplatil. — V Praze 1538 v pátek
den sv. Lucie (13. prosince). (Orig. pap. v arch. míst. král. Česk. č. 968.)
394. 1538 Jindřich Střela z Rokyc přiznává : jakož tvrz Vyšehňovice, dvůr poplužní sc
Janovi z Pernšteina za 1250 [В gr. prazsk. dskami zapsal, že dědictví takové spravuje dědi-
nami svými, kteréž má a míti bude. (DZ. 45. B. 11.)
395. Smlouva mezi Janem z Pernšteina a konventem kláštera Matky boží ve Znojmě,
kterouž propouští se od fary sv. Michala v Lech{o]vicich čtyry lány rolí a luk Janovi z Pern-
šteina, začež jmenovaný 7'/, (| gr. ročního platu dávati má. — Ve Znojmé. Bez data [1538].
(Arch města Brna, cod. Pernst. č. 182 f. 854.)
396. (1538?) Smlouva mezi Janem z Pernšteina a Jiříkem Žabkou z Limperku o čistění,
opatření strouhy u Pohořelice. (List. necelá v arch. m. Brna, cod. Pernst. 132 f. 358.)
397.
Jan z Pernšteina propouští městečku Křižanovu desátky obilné z dědiny Svinů na vychování
školního správce Křižanovského. — Na Pernšteině 1539, 20. ledna.
My Jan z Pernštaina a na Helfenštaině i s erby svajmi, pán a pravý dědic
panství Pernštainského, jakož nynějšího věku tak budoucím tímto listem naším, jichž
dojde, oznamujem, že sou předstoupili před nás opatrní rychtář a konšelé na místě
