z roku 1538. 419
tak jakž pak ty všecky věci táž smlouva vo Kladsko, v kteréž datum na hradě
Pražském v středu den svatého Jana stětí léta od narození Syna Božieho tisícieho
pětistého třiteátého vosmého*) napsáno jest, v sobě šíře a světleji drží a ukazuje,
tehdy tento list náš zase hned z desk vymazán a y nic obrácen, i ty všecky zboží.
duchovní v království Českém a markrabství Moravském z dědictví od něho Jana
z Pernštaina aneb dědicuov a budúcích jeho propuštěny býti mají, a takový zápis
náš do desk vložený jemu ani dědicuom jeho dále k žádné pomoci ani užitku
býti nemá, než on Jan z Pernštaina z dědici a potomky svými toliko při těch zá-
pisích, kteréž na to městečko Kojetín s jeho se vším příslušenstvím, tak jak se
v smlouvě častopsané vo Kladsko píše, zůstaveni býti mají. Prikazujice hajtmanu,
komorníku, sudímu markrabství Moravského nynějším i budúcím, když byste od téhož
Jana z Pernétaina, dédicuov a potomkuov jeho požádáni byli, abyste mu tento list
náš ve dcky zemské vložili, řád a právo zachovajíc. Tomu na svědomí pečeť naši
královskü k listu tomuto jsme přivěsiti rozkázali. Dán v městě našem Linci ve
čtvrtek po svatém Jiljí léta od narození syna božieho tisícího pětistého třitcátého
vosmého a království našich Římského vosmého a jiných dvanáctého.
*) Má býti „sedmého“. — Arch. místodr. král. Česk. Verschreibungen, 1528—1542, sv. 5, pag. 451.
Téhož roku a dne učinil král Ferdinand druhý zápis Janovi z Pernšteina, že ve dsky
zemské dává zapsati zástavu duchovních statků na Moravě, a sice vsí Vojkovic, Telnic a So-
kolnfkü ke klásteru Trebićskómu należejicich. (Ibidem pag. 453.)
383.
Jan z Pernsteina stvrzuje cechmistrům a mistrům řemesla krejčovského v městě Kojetíně
artikule, kteréž při řemesle svém v Kojetíně si byli zřídili. — Na Tovačově 1538, 7. září.
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině c i s svými erby, pán a pravý
držitel města Kojetína, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej
uzří aneb čtouc slyšeti budou, že sou před nás předstoupili cechmistři a mistři řemesla
krejčovského města našeho Kojetína, poddaní věrní naši milí, a nás sou snažnejmi
prosbami prosili, abychom jim těch artykuluov dole psanejch, kteréž sou mezi sebou
při řemesle jejich zřídili, listem pod pečetí naší potvrdili; kteřížto artykulové slovo
od slova takto znějí:
Item nejprvé, aby mezi námi dva cechmistři voleni i od cechu svého potvr-
zováni byli, kteříž by cech spravovali a k femeslu dohlidali, tak aby se, jakž býti
má, dělalo a zachovávalo, při čemž by nejméněji státi mohlo; a u kterého by cech-
mistra aneb mistra jaké nehodné dílo [se] našlo, ten aby dal do cechu štyři groše
bílé. A k tomu cechmistři, aby se hodně dělalo, každej tejden, v kterýž by se jim
kolivěk den zdálo, dohlídati ke všem mistróm a přehledávati mají, a zameškali-li by
toho který tejden cechmistři, do cechu aby pokuty dali čtyři groše alb.
53*
