z roku 1537. 407
jako jiná svá zboží a statky, za dědičná držeti a užívati budú moci. Avšak nám,
dědicóm a budúcím našim jednoho každého času vajplata po vyjití těch šesti let,
dadüc jim puol léta napřed védéti, jak syrchu dotčeno, pozuostavena býti má, tak
a na ten zpuosob: jestliže povolení od stavuov královstvie Českého, jak svrchu do-
tčeno, zjednáno bude, dadúc jim tu summu všecku zäpisnü, totiž těch sto tisíc tři-
nácte tisíc čtyři sta šedesáte čtyři zlatých rejnských; pakli bychom povolení od
stavuov zjednati nemohli, tehdy toliko tou summůú šedesáti devěti tisíci jedním stem
vosmdesáti čtyřmi zlatými čtyřitceti šesti krajcaři, zlatý po patnácti pacích aneb
šedesáti krajcařích, jak svrchu dotčeno, pocitajic, kterd dotčený Jan z Pernštaina
aneb dědicové jeho na splacení dluhuov a vysvobození toho hrabství dadí, i s těmi
třitceti třími tisíci čtyřmi sty šedesáti čtyřmi zlatými renskými, které on Jan z Pern-
štaina, jak svrchu dotčeno, na stavení a opravy naloží, vyplatiti moci budem. A oni
povinní budú nám to hrabství postúpiti a zboží duochovní z dědictví propustiti. A tak
potom oni Jan z Pernśstaina, dedicovć a budńci jeho na těch duchovních zboží nic
více ani dědictví míti nebudû, než toliko co prvé a před vyjití tohoto zápisu našeho
na nich zapsané jměli a mají, i s spravedlnostmi, kteréž též prvé na nich mají,
a těch oni podle svejch prvních zástavách a zápisích (sic), které na to mají, držeti
a užívati budú moci a jináče nic.
Však také při tom sobě, dědicóm a budúcím našim to pozuostavovati a vy-
míniti račíme, že dotčený Jan z Pernštaina, dědicové a budúcí jeho taková zboží
duchovní, pokud by těch v držení byli, a my aneb dědicové a budúcí naši je z dě-
dictví způsobem nadepsanym nesplatili a nevysvobodili, taková zbozí Zádnym jinym
zpuosobem než na ten a potud, pokud oni podle znění zápisu tohoto našeho k tomu
spravedlnost míti budú, prodati, zastaviti aneb dáti a postúpiti nemají a moci míti
nebudú. A cožkoli těch statkuov duchovních on Jan z Pernštaina v královstvie našem
Českém drží a v užívání jest, ty jemu cheme porutiti ve dcky zemské vepsati
a vložiti, a kteréž v markrabství Moravském má a drží, ty jemu majestátem a listem
naším zapsati máme: a takové jistoty a zápisy hned při vykonání této smlouvy jemu
a dědicóm jeho zdělati povinni býti ráčíme. Též také častopsaný Jan z Pernštaina,
dědicové a budúcí jeho mají a povinni budú, pokud by hrabství Klackého v držení
a užívání byli, k nám se, dédicóm a budücím našim králuom Ceském s dotčeným
zámkem Klackym a tymż hrabstvím poslušně a poddané zachovati. Též také mají
spravedlivé právo vésti chudému jako bohatému, a bohatému jako chudému spravedl-
nosti uděliti, a všecky poddané naše v témž hrabství z stavu rytieřského, z měst,
městeček a vsí mimo spravedlnost aby neobtóżovali, ani nic nového na ně neza-
mejšleli, nýbrž jich při jich svobodách, privilejích, ačby které od králuov Českých
aneb. předešlých hrabat a držiteluov toho hrabství na listech aneb jiných jistotách
dostatečně pokázali, a zvláště také při jejich starobylé křesťanské víře bez proměnění
