z roku 1534. 377
blářích počítajíc, pozuostati a takovy dluh na zámku Hradištku a na Zdechovicích
byli zapsati ráčili; ale poněvadž již psaný Ondřej Ungnad z urozeným Janem z Pern-
šteina na Helfenšteině, věrným nasím milym, jse smluvil a ten dluoh nadepsanych
dvanácti tisíc zlatých rénských na něho jest z Hradištka i Zdechovic převedl, a první
zápisy nám zase vrátil:
I prošeni jsme jménem téhož Ondřeje Ungnada, abychom jemu Janovi z Pern-
šteina, dědicóm a budúcím jeho těch dvanácte tisíc zlatých rénských na městečku Kojetínu
s jeho příslušenstvím v markrabství Moravským ležícím zapsati, a k jiným sumám,
kteréž by prve spravedlivě tu zapsané jměl, přiraziti ráčeli. K jehožto prozbě jakožto
slušné nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, jistým naším vědomiem, mocí královskú
v Čechách a jakožto markrabě Moravský již psanému Janovi z Pernšteina a dědicóm
jeho svrchu jmenovaných dvanácte tisíc zlatých rénských na městečku Kojetíně s jeho
vším příslušenstvím v markrabstvie Moravském ležícím zapsati, a k jiným sumám, což
na tom prve spravedlivě zapsaného má, přiraziti jsme ráčieli a tímto listem naším
zapisujem a přiražujem, tak aby on Jan z dědici a budúcími svými nahoře psaného
městečka Kojetína s jeho příslušenstvím v držení a užívání byl, nejsúc povinen toho
zboží nižádnému postupovati, leč by jemu tato suma téch dvanácte tisíc zlatých rén-
ských i s sumami předešlými na témž panství prve zapsanými od těch osob, tak jakž
předešlí zápisové jeho svědčí, zúplna položena a zaplacena byla. A kdož by koli tento
list z již psaného Jana z Pernšteina, dědicuov jeho dobrü vuolí jměl, chcem, aby
tomu příslušelo všecko právo v něm položené a zapsané bez umenšení.
Tomu na svědomí pečeť naši královsků k listu tomuto jsme přivěsiti roz-
kázali. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po božím vstoupení léta od na-
rozeni Syna božieho tisícieho pětistého třitcátého čtvrtého a královstvie našich Řím-
ského čtvrtého a jiných vosmého.
Arch. místodrž. v Praze, Verschreibungen 1528—42, sv. 5. fol. 155.
311. Rozsudek krále Ferdinanda vrozepři mezi biskupem Olomouckým, Janem Kunou
z Kunštatu a jinými pány a rytíři z jedné strany, a Janem z Pernšteina a jiným panstvem
i rytířstvem z strany druhé, o neučinění od strany Pernšteinovy odpovědi Zikmundovi Kau-
fungovi jako nepříteli. — V Praze v outerý po Nanebevzetí panny Marie (18. srpna) 1534.
(Majestal. 1527-—34. sv. II. pag. 435 v arch. míst. král. Českého.)
312. Smlouva mezi Janem z Pernšteina a Janem Kunou z Kunštatu o dávání dříví
k tarasům rybníků u vsi Troskotovic, kteréž vedle smlouvy s pannou Barborou, abatyší klá-
štera Oslovanského, Pernštein s drejlinkem vína z Medlova dávati povinen byl; Jan Kuna
při jednom rybníku vystavěti má taras kamenný, načež Pernštein pomoc dáti má 22 [В gr. č.;
vydávání dříví k tarasu druhému zůstává, jakž v smlouvě dříve 'bylo vymíněno. — V Brně
1534 v pátek před sv. Matoušem (18. září). (Arch. měst. v Brně, cod. Pernst. 132 f. 327.)
Archiv Český XX. 48
