328 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
místa. Ve středu po sv. Filipu a Jakubu [2. května] 1526. (Arch. m. Brn. cod. Pern. 132.
f. 252 b.)
187.
Jan z Pernšteina činí s Lobodskými výměnu rolí; zmirňuje jim roboty, dávky a platy. —
Na Tovačově 1526, 9. května.
Jan z Pernšteina a na Helfenšteině známo činíme tímto listem všem, kdož
jej uzří anebo čtouc slyšeti budou: jakož jsme měli rolí svou při vsi naší Lobodicích
ležící od dvoru našeho, že jsme změnu a frejmark učinili s lidmi naśimi Lobodskymi,
že lidé naši Lobodští dali nám tolikéž rolí svej, což se jí odměřilo z rolí naší
nahořepsané, kterouž sou měli při vsi tejž naší Oplocanech; kdež my vezma tu rolí
od Lobodských, dali sme ji lidem našim Oplockým, kdež lidé naši Oplocští za tu rolí,
kterouž sme jim dali, dali nám zase tolikéž rolí svej, kterouž sou měli Oplocští při
rolí naší, kteráž jest ke dvoru našemu Vejkleckému; kdež lidé naši Lobodští žádali
sou nás snažnejmi prosbami, abychom jim toho jistotu učinili, aby již ta rolí nahoře-
psaná při nich na budoucí časy zuostala. Kdež my vzhlédajíc na jich slušnou žádost
i povolnost, tímto listem sami za sebe i za erby své i za budoucí pány a držitele
panství Tovačovského slibujeme, že při nich ta rolí na budoucí éasy zuostati mé
a od nich odjímána býti nemá. Co se robot dotýče, kteréž sou sami dělajíc nám, tu
rolí vod toho dvoru nahořepsaného měli, tuto milost s nimi o ně učinili sme a tímto
listem činíme, že nebudou povinní nám ani erbóm našim ani potomním pánuom
a držitelóm panství Tovačovského víc robotovati za ty roboty, kteréž sou na tom
dvore jméli, než toto: v roce tři dny orati, dva dny Zíti a každý z nich šestnácte
kop obilí, jakéhož by se jim rozkázalo, do stodol svézti; ty roboty mají nám na
našem dvoře Vejkleckém dělati tu, kde se jim ukáže. Také jsou nás lidé naši nahoře-
psaní snažnejmi žádostmi a prosbami prosili, abychom jim dali k pastvisku ten kus
náš, kterýž leží při louce naší nové, kterouž sme sobě spuosobiti rozkázali tu
v Lobodicích při Chrbově potud, pokudž okopána jest ta louka naše i louky někte-
rých jinejch lidí, kteréž mají při též louce naší až po struhu, kteráž prokopala se
přes pastvisko pro osušení těch blat a až pod nivy: kdež my též jsouc nakloněni
k žádostem a prosbám jich i také prohlédajíc k tomu, aby lidé pod námi pilněji
svých živností hleděli a sadili se, ten kus sme lidem našim Lobodským dali a tímto
listem dáváme, aby oni toho kusu pastvami dobytkuov užívali bez překážky naší
i potomních pánuo a držiteluov panství Tovačovského. Co se chmele dotýče, kterýž
sou nám lidé nahořepsaní na zámek náš Tovačov dávali, každý, jakž kdo sedí, měch
chmele při času svatého Václava: tuto milost s nimi o něj učinili jsme a činíme.
aby každý z nich, jakž sedí, za ten chmel dávali puol druhého groše bílého při
platu svatováclavském, a dadouc ten plat, nebudou povinni nám ani potomkóm našim
