324 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
pecet nasi královskü k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali Dán v Budíné na den
svatého Jiří léta boziho tisicého pétistého čtyrmecítmého, království našich Uher-
ského a Ceského devátého.
Arch. města Brna, kniha Pernšteinská č. 132. f. 24x.
168. Smlouva mezi Janem z Pernšteina a Šebestianem z Weitmile, vedle kteréž
prodal jmenovaný Šebestian tvrz Hrušovany se vším příslušenstvím za 32 tisice kop. miś. —
Bez místa. Ve středu před sv. Duchem [11. května] 1524. (Arch. m. Brn. cod. Pern. 132. f. 237b.)
169. Smlouva mezi Janem z Pernšteina a kněžími z kapitoly Olomoucké o ostrovy
a jezera u Prosenie a Raclavie, na kterýchž obou ostrovech lidé poddaní pána z Pernšteina
z Prosenic a kněžští lidé z' Raclavic volně pásti mají; na ostrově, kterýž leží pod mlýnem
Raclavským, mohou poddaní Pernšteinští, na druhém pak ostrově proti rybníkům Prosenickým
mohou lidé kněžští z Raclavic drva sobě sekati sc. — Bez místa. Ve čtvrtek před Naro-
zením panny Marie (1. září) 1524. (Arch. měst. Brn. cod. Pernst. 132. fol. 238.)
170. Král Ludvík na přímluvnou žádost Vojtěcha z Pernšteina povoluje Pardubickým
výroční trh s 8 dny pořád zběhlými i s „frejunkem, aby vždy třetí den před sv. Bartolomějem“
držán byl. — Na Budíně den sv. Michala [29. září] 1529. (Orig. perg. arch. mus. Pard.)
171. Rychtář Netolický Jan Kožišník oznamuje pánu z Rožmberka, že lidé pána
Pernšteinského přeptávají se po zbroji v městečku Netolicích a ji kupují. — V Netolicích
f. VI. ante Dionys. [7. říj.) 1524. (Orig. arch. Třeb.)
172.
List krále Ludvíka na plat za fůry vinné, též na šenk vinnÿ z Troskotovic, kterÿZ vychäzeti
má z panství kláštera Oslovanského k zámku Zidlochovicím panu Janovi z Pernsteina. —
V Prešpurce 1524, 28. října.
My Ludvík z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský král, mark-
rabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže, Lužický markrabě, oznamujem tímto
listem všem: jakož najjasnější kníže pán Vladislav, Uherský, Český král, markrabě
Moravský slavné paměti, otec náš najmilejší, dal jest dědictví na klášteře Oslovanském
někdy urozenému Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, erbóm a budoucím potomkóm
jeho, nic tu sobě nepozuostavujíc ani budoucím králóm Českým a markrabím Morav-
ským; kdež pak urozený Jan z Pernšteina na Helfenšteině, věrný náš milý, při pří-
tomnosti naší, když sme osobou svú v Olomuci byti ráčili, to dědictví na témž klá-
tele Oslovanském ndm jest pustil a zase navrátil, však to jest znamenité vymínil
sobě, co se platu dotýče, který z toho zboží, kteréž k tomu klášteru jest, dávají za
füry vinné, též ze vsi Troskotovic za šenk vinný k zámku Židlochovicím, že toho
platu erbóm a budoucím potomkóm, držitelóm zámku Židlochovic, pozuostavuje. Kdež
my seznavse takoviń lisku a povolnost od tóhoż Jana z Pernšteina, kterouž k nám
má jako ku pánu svému dědičnému, tak že ten klášter Oslovanský své vlastní dědictví
nám jest zase pustil a navrátil: i chtíc jeho při těch platech nahořepsaných, kteréž
