314 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
148.
Jan z Pernšteina dává poddaným lidem Věrovanským za zatopené pastvisko kus lesu, kus
řeky, dovoluje jim v lesích Věrovanských i v některých rybnících koně pásti, svoluje, že budou
moci sobě k potřebě pivo doma vařiti oc. — Na Tovatové 1523, 23. kvétna.
Jan z Pernšteina a na Helfenšteině, nejvyšší komorník markrabství Morav-
ského, známo činím tímto listem přede všemi, kdož jej uzří nebo čtouc slyšeti budou,
že sme učinili frejmark a smlouvu celou, dokonalou s lidmi našimi Věrovskými
takovouto: Jakož sme my svrchupsanej Jan z Pernšteina odjali jim svrchupsaným
Věrovským lidem našim rybníkem naším Věrovským, jménem Hradeckým, kterýž sme
udělali; pastvisko jejich, kteréž pod Věrovany leželo, a řeky jejich obecní, kteréž
sou též při tej vsi Věrovanech byly, kteréž sme jim také tímž rybníkem odjali a za-
topili, že za to svrchupsané pastvisko, což sme jim tu odjali, oddali sme jim a tímto
listem oddáváme kus lesu, kterýž se jmenuje Otůček, za Nestání až po Kopanku
a Pohut; a za řeku, kterouž sem jim též odjal a zatopil, dali sme jim jinou řeku, kteráž
se počíná od mostu, který jest pod mlýnem Věrovským až po řeku Plesníkovu, Dy-
nychovu. A zvláště dali sme jim jinej kus řeky, kteráž slove Nestání; počíná od
Mískovy řeky až po řeku, kterouž drží Jan, Bartoškův syn. Také za to pastvisko,
kteréž sme jim odjali, a za ty řeky pustili sme jim a pouštíme, tu vuoli jim dávajíce,
aby tíž lidé naši z Věrovan, nynější i budoucí, v lesích našich Věrovanských koně
sobě pásti mohli svobodně beze všech uplacování; však s takovouto vejměnkou, kdy-
bychom my aneb budoucí potomci naši páni držitelé Tovačovští chtěli v těch lesích
Věrovanských honiti, tehda jim, lidem našim svrchupsanejm tejden neb dvě neděle
napřed máme dáti védéti, aby koní do lesuov nehonili pro upokojení zvéri, a oni
svrchupsani lidé naši Věrovanští, když se jim o tom oznámí, tak se zachovati mají
a lesuov prázdni býti, až by po honu bylo.
Co se pruohonův k blatuom Biskupskym dotýče vedle rybníku Paního až
k stavu Biskupskému, ten sme jim také oddali, aby svobodnej pruobon k blatóm
míti mohli. A tak což se jest komukoli z svrchupsané vsi Věrovan rolí vzalo pro .
potřebu toho rybníku Hradeckého, to jest jim zase od nás svrchupsaného Jana z Pern-
šteina všecko oddáno, tak Ze svrchupsaní lidé naši Věrovanští nás ani budoucích po-
tomkuov našich nemají z čeho viniti ani upomínati na budoucí časy. Také já svrchu-
psanej Jan i s budoucími pány a držiteli Tovačovskými jsem jim povinovat k opravám
aneb znovudělání dříví v lesích dávati, k mostuom zejména, k těmto: na branich
u mlýna, a kudy se voda žene na rybník, druhej přes řeku, kteráž ode mlýna teče,
třetí na Vazku, čtvrtý na Bystrý, pátej v bok stavu kameničného. Též jakož jest
vzata řeka Oldřichovi odtudž, i také jest jemu tu oddána podle mlýnu Věrovského.
A to jim lidem Věrovanským našim svrchupsanejm z milosti naší učinili jsme a činíme,
že v rybnících našich k Tovačovu příslušejících jmenovitě v těchto: v rybníku Hra-
