296 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
dával do svatého Martina, a ozimé do svatého Jana. Pakli by kdo prodal, ten viny
propadne deset grošuov; potom je prodati mohou, kam chtie.
Dvanáctý artykul: aby soukeníci Zádnych suken nekrájeli, kteráz by sami
v Oustí nedélali, krom barvenych z cizích zemí. Pakli by kto krájel, ten daj viny
pět grošuov.
Třináctý artykul: aby každý soukeník k svého díla postavu znamení své udělal,.
pod vinû.
Čtrnáctý artykul: každý soukeník, což sukna dělají, sami je aby skládali po
hřbetě, jakož od staradávna skládali sú.
Patnáctý kus: byl-li by postřihač, aby žádný soukeník ani knap kusuov sukna
nepostříhal, za peníze ani darmo, leč postřihač odpustí, pod pokutd] pěti grošuo,
(neb to postřihači příležeti bude), krom sobě a čeledi své. |
Šestnáctý artykul: aby žádný soukeník z města vlny neprodával, leč by prvé
domácím oznámil; pakli by ven komu prodal, a domácí chtěli by na ten trh
vstúpiti, aby domácím puštěna byla. A ten, kdož by prodal bez opovědi, aby viny dal
pět grošuov.
Sedmnáctý artykul: aby žádný soukeník sukna vlčatého ani bílého olšovými
barvami nebarvil, ani příze ani vlny. Paklí by se kto toho dopustil, aby viny dal pět
grošuov; a pečeti aby nepřirážel, a v uobci aby nebyl krájen.
Osumnáctý kus: osnovy kolovratnie dělány býti mají, však na takový spůsob,
aby k té osnově dva lokty viec snována byla, nežli k ručnie, a tak aby se zacho-
vali podlé miery a vejsady nížepsané. Pakli by kto méně snoval a jináč se toho do-
pustil, aby viny dal patnáct grošuov bílých.
“ Devatenäctÿ kus: aby postavuov strajfovatych déláno nebylo po osnově i po
ûtku. Pakli by se kto toho dopustil, mensie viny aby ústniem trestániem byly trestány ;
a pečeť aby nebyla přiražena, a viny pět grošuov aby bylo položeno, ale v uobci
muož krájen býti.
Dvacátý kus: kdož by postavu dobře nenatkal, aneb drahně hadruo neb
jiných kazuov nadělal aneb velnu přečesal, ten aby viny propadl deset grošuov,
a k tomu aby pečeti nepřiráželi a v uobci aby nebyl krájen. Pakli by to tkadlci
zcházelo, místo 10 grošuov luon tkalcovský aby za vinu dán byl.
Jedenmezcietmý kus: aby snovánie jednostajné bylo v mieru na dél i v počet
na šíř podlé obyčeje, jakož k kterému postavu přieleží. K majnovému postavu aby
bylo snováno dvatiiceti choduov, k prostřednímu tři a třiceti, a k předniemu třiceti
a šest. Pakli by kto k kterému pod to níže snoval, aby viny propadl za čtyři ruory
puol groše českého.
