20 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pern&teina
68. Vojtěch z Pernšteina, nejvyšší hofmistr král. Českého, žádá rady komorní, aby
v neděli po Hromnicích (5. února) sešli se do Nymburka k poradě o rozepsání sněmu, kde
by držán měl býti. — Na Pardubicích v sobotu po sv. Pavla obrácení (28. ledna). (Sněmy
české I. 341.)
Dne 7. února téhož roku nařizovali nejv. úředníci radám komory české, aby zámek
Kolín, kdež příští sněm držán býti má, zřídili a ku přebývání pro krále vším potřebným za-
opatřili. — V Nymburce v outerý po sv. Dorotě (7. února) 1531. (Sněmy české I. 342.)
69. Ferdinand král komoře české: že Vojtěch z Pernšteina vyšle některého úředníka
a lidi své, aby rybník při panství Kolinském rybami osazen byl, protož aby takovým vyslaným
lidem podpora ve všem byla dána. — V Brně dne 1. dubna 1531. (Arch. místodrž. král.
Česk. Registra knih poselacích (Missiven) 1531—6, 8. sv., fol. 10. List německý.)
70. Jan ml. z Žerotína a na Strážnici Půtovi Rokytnickému z Ludanic: poněvadž pán
z Pernšteina dal mu dceru pannu Johanku za manželku, a svatba v neděli po Hromnicích
(4. února 1532) na Prostějově slaviti se bude, prosí ho, aby přijel tamže na svatbu. — Na
Strážnici 26. prosince 1531. (Orig. v arch. Třeboňském.)
71.
Výňatek z listu Vojtěcha z Pernšteina, jako hejtmana zemského, o placení cla lidí rytířských
v Bydžově. — S. d. (1581?)
Co se toho cla dotýče Bydžovského, kteréhož by osoby z stavu rytíř-
ského platiti z věcí na prodaj vezených nechtěli, velmi krátce sem o to s panem
Janem Žateckým mohl rozmlúvati, neb jeda k němu na hrad, potkal sem jej, an
preč jede, a pánuov při dskách nebylo, neb sú byli u nemocného u pána Zuba na
Zápích; než s p. Ambrožem sem mluvil a jeho žádal za paměť, stal-li jest se kdy
jaký o takovú věc nález, aby mi oznámil, čímž bych se mohl zpraviti a VMti také
oznámiti. I pověděl mi, že neví o žádném nálezu, aby se kdy o takovú věc kdy stal,
kromě ten mezi stavy králem Vladislavem slavné paměti učiněný, a kteréhož artykul
vypsaný ráčili ste mi poslati; a podle toho oběma se nám vidí, že by měli býti
povinni to clo platiti, poněvadž věci své vezou na prodaj a z toho ziskuov i uzitkuov:
svých hledají, a vysazených trhuov a jarmarkuov v městech a městečkách užívati
chtějí. Pak nechť Bydžovští to učiní: ktož by jim tak zúmyslně clo projížděli a platiti
ho nechtěli, ať ty věci obstavují a ve jméno boží, požene-li VMt kto proto a bude-li
je chtieti z toho viniti, račtež toho štěstí koštovati; co v tom bude právem nalezeno
Bydžovským, tím se spraví a budá védéti, budou-li jmíti takové clo bráti cili nic
na potomní časy. Však se na to veliký náklad neučiní, a bez pochyby když jednomu
obstaví jeho věci a clo sobě vezmou, že snad někto se o to pokusí, aby je z toho
vinil, a tudy ta věc k svému konci přijde, že se to rozezná, co jich jest a co jim
spravedlivě náleží, aby při tom byli zuostaveni.
Lib. Mem. I. civ. pag. 186 města Bydžova.
