z let 1516 a 1517. 291
o statek učinil, a po smrti Zbyňkově jsa sebe mocen, list správní na ten statek panu hejtma-
novi udělal а lidí postoupil, že pan hejtman k tomu kupu podle listu správního právo má
— 1516. (MS. Actiones et sententiae in Moravia latae v knih. brab. Waldśtyna v Duchcově.)
13.
Smlouva učiněná Janem z Pernšteina jako hejtmanem markrabství Moravského a Jiříkem z Vla-
šimě na Ousově podkomořím. mezi radou a obcí města Znojma o věci města se týkající:
o poručenství, rychtáře volení, šenkování vína, zamezení rouhavých řečí, o překupnících, kněžích,
řemeslnících, mase, pivě эс. — 1517, 31. ledna.
Smlúva mezi radou a obcí města Znojma. Od božího narozenie l. 1517 po-
čítajíc v sobotu po svatým Šavlu na víru obrácení stala se jest smlúva celá a do-
konalá a dobrovolná mezi múdrými a opatroými purkmistrem a radou města Znojma
z strany jedné, a poctivou vuobcí téhož města Znojma z strany druhé, námi Janem
z Pernšteina na Tovačově, ty časy hajtmanem markrabství Moravského, a Jiříkem
z Vlašimě na Ousově, ty časy podkomořím téhož markrabství Moravského, o arty-
kule dolepsané, o kteréž sou se na nás dobrovolně poddali a přestali.
Item nejprvé, jakož jest poctivá vuobec před námi oznámila, což se Jakuba
Hynkle dotýče, že by se starší s ním zavázeli, že sobě radni a pomocni býti mají,
při tom táž vůbec sobě to obtěžovala, že by starší s ním smlúvu učinili bez vědomosti
jejich: kdež jsou ti starší před námi tu smlúvu, kterouž jsou s Hynklem učinili, položili,
z kteréžto smlouvy my neznáme, aby starší co proti tomu závazku, kterýmž jsou se
s obcí zavázali, učinili, poněvadž ta smlúva na ty škody na žádné se nevztahuje,
z kterýchž jest Hynkl obžalován, že by je při tomto městě činiti jměl.
Item, což se počtu dotýče, jakož jest poctivá vuobec toho žádala, aby jim
starší z příjmuov i také z vydání zase počet učinili, též také i z pokladu, kterýž při
tomto městě mají, aby jim oznámen byl: kdež proti tomu starší jsou pověděli, že se
jim toho učiniti nezdá z příčin těch, že počtem svým zavázání jinému nejsou než
králi JMti pánu svému aneb ouředníku JKMti; pak by se v takovou věc dáti jměli,
že se jim toho nehodí učiniti, poněvadž předkové jejich vždycky jsou při tom zacho-
váni byli, než že jsou sebou jisti, že jsou se vždycky zachovávali jako na ctné a na
dobré sluší. Kdež my takto mezi nimi vypovídáme: poněvadž starší jsou úředníci
krále JMti nad důchody JKMti, a ten počet činili jsú těm, kteříž jsou od krále JMti
na tom usazeni byli, jakož pak kvitancí od těch, kteříž jsou ten počet přijímali,
a starší jakožto ouředníky z toho kvitovali, to v sobé šíře ukazují: toho my při
vuoli JKMti zůstavujem, komuž JKMt ráčí ten počet kázati přijímati z ouředníkův
zemských markrabství Moravského, to při JKMti stuoj.
Item což se poručenství dotýče, takto mezi nimi vypovídáme: jestliže by kdo
chtěl o svým statku zřízení učiniti; ten má toho vuoli k tomu poručenství vzíti,
kohož by se jemu zdálo, však aby při tom také dva přísežná z rady byli.
37%
