z roku 1516. 287
Item, kdyby se měl učeň smlouvati, ten aby uruéil prátely neb kejmzkolivék
za douceni pod dvéma hfivnami.
Item, čeledi aby zádny soukenník jeden druhému nevyluzoval. Pakli by se toho
kdo dopustil, ten aby dal do cechu štyři groše bílé.
Item, když by knap chtěl vysésti od soukenníka, aby nebral odpuštění než
v neděli, a do druhé neděle aby dobyl a dodělal jemu ten tejden.
Item, když by koho pán Buoh z řemesla smrti neuchoval, tehda každej ho-
spodář má ho vyprovoditi k hrobu, leč by ho doma nebylo,ale sama hospodyň má to
uciniti; a pakliz by se v tom kdo uezachoval, tehdy aby dal čtyři groše alb.
Item, když by soukenníkuo syn chtěl do cechu vstupovati, tehdy aby dal do cechu
šest grošuo; a nejprvé má dáti do cechu přípovědného dva peníze alb., a po přípovědi
aby dvě neděle stál v cechu se všemi potřebami, a tak každej jinej, kdož by chtěl
tovaryžství v cechu míti, a tu jemu má povědíno býti, co by učiniti měl.
Item, žádnej z tovaryšuo aby nevstupoval do trhu, leč cechmistři je uvedou
do trhu, tehdy aby kupovali podle hodin ulozenejeh. A kdoz by kupoval v trhu bez
cechmistruo, ten aby dal v cechu štyri groše alb.
Item, co se vln kupování v domích dotejče, žádnej nemá kupovati. Pakli by
kdo to učinil a usvědčen byl, ten bez milosti aby dal do cechu patnácte groší bílejch.
A ty pokuty svrchu jmenované já nahoře psanej Jan z Pernštejna oc i z svými
erby a budoucími svejmi potomky dávám soukenníkóm Tovačovským, nynějším i bu-
doucím. Tomu na svědomí svou sem vlastní pečet k tomuto listu přivěsiti rozkázal.
Jenž jest dán a psán na Tovačově v pondělí po Zvěstování matky boží léta od na-
rození Syna božího tisícího pětistého šestnáctého počítajíce oc.
Archiv zemský v Brně, Pamětní kniha Tovačovská f. 22.
65.
Jan z Pernšteina dává ševcům v městě Kojetíně artikule cechovní. — 1516, 19. května.
Jan z Pernšteina a na Tovačově, hejtman markrabství Moravského, pán a držitel
panství Kojetínského, i s erby a budoucími potomky svými, pány a držiteli téhož
panství Kojetínského, oznamuji tímto listem všem, kdož jej budou čísti nebo čtouci
slyšeti, že sou předstoupili přede mne opatrní muži řemesla ševcovského, věrní moji
milí, v městě mém Kojetíně obývající, a pilnou prosbú sou mne za to žádali, abych
jim řádu řemesla jich, kterýž sou sobě sepsali, listem svým potvrdil. Já pak uzná-
vajíce takovou žádost jejich býti slušnou a chtíce tomu, aby se tíž lidé moji nahoře
psaného řemesla pode mnú raději vzdělávati mohli a aby nehynuli na statcích svých,
i potvrdil sem jim a tímto listem potvrzuji toho jejich řádu, kterýž slovo od slova
na ceduli jich takto byl napsán:
