262 A. XXXII. Dopisy pánůw Jana a Vojtěcha z Pernšteina
433.
Jan z Pernšteina Pardubským, aby ve sporu žen některých s Jindřichem rozhodnutí učinili,
po případě další lhůtu k tomu ustanovili. — Na Pardubicích 1547, 7. prosince.
(Jan z Pernštaina oc.) Pardubštčí milí! Což se těch žen, s kterými Jindřich
činiti iná, dotajče, jest v tom vůle má, abyšte mezi nimi o to konec udělali na právě
svém; pakli by se tím ukvapiti mělo, položte tomu rok prostrannější; vědouc v tom
vůli mou, tak se zachovejte. Dán na Pardubicích, v středu po sv. Ondřeji léta sc XLVII.
L. S. — (Bez nadpisu.)
Orig. mus. v Pardubicích.
434. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, aby se mu za rukojmí na 600 kop grošů
Prokopovi Podstatskému z Prusinovic postavil. — Na Prostějově v pondělí den sv. Štěpána
(26. pros.) 1547. (Orig. pap. v arch. Třeboň. Fam. Pernstein.)
435.
Jau z Pernšteina Bratřím v městě Pardubicích, aby vedle mandátu královského se zachovali,
schůzí sborových nedrželi, hanění kněží, kteříž v Jednotě nejsou, zanechali sc. — 1547.
(Jan z Pern&steina oc.) Bratří Pardubští! Tato jest vůle má, abyste se tak za-
chovali: Poněvadž král JMt mandátem svejm zbory i jiné všelijaké schůze vaše vám
zapověděti ráčil, a netoliko vám, ale i nám, kteříž vás pod sebou máme, abychom
se tak zachovali a toho nedopouštěli: pak vůli a rozkázání JMKské nenáleží mi se
protiviti, ponévadZ jest to pánem Bohem zřízeno, abychom vyšším mocem poddání
byli. Protož jest vůle má i rozkázání mé přísné, abyste všech takovejch schůzí za-
nechali a jim pokoj dali, tak jakž mandát královský ukazuje a list krále Vladislava
slavné paměti, a na mne i na sebe těžkostí abyste neuvozovali. Jestliže byste se tak
nezachovali, toho bych vám nikterakž trpěti nemohl, ale jak bych se k vám zacho-
vati rozkázal, to by vás tejno nebylo; neb pro vás bych nerad na se těžkostí do-
pustil, což byste bez mé vůle, bez mého vědomí svévolně předsebrali a v tom svévůle
než poddanosti užívati chtěli.
Druhé, hanění a zbytečného mluvení abyste také nechali, tak jakož jste těchto
časuo předsebrali, že žádnej kněz vám dobrej nebyl ani žádnej jinej, kdož v Jednotě
vaší není. A protož, poněvadž já kněží k tomu držím, kteříž pode mnou jsou, i také
jiné poddané své, aby vám pokoj dali, tolikéž vy se zachovejte; neb najlépe vám to
náleží, poněvadž chcete nábožnější býti nežli jiní, abyste se Pavlem apoštolem spra-
vili: což jest na vás, abyste se všemi pokoj měli; též také i tím, což chcete, aby
vám lidé činili, abyste vy též lidem činili.
Poněvadž já chci míti pod sebou pokoj, aby jej jedni proti druhým zachovali:
XY
pak z kteréž mi se strany kolivěk proti tomu vyhne, buď vod kněží aneb vod jinejch
