z roku 1547. 253
službu připověděti ráčil, protož tebe milostivě žádáme poroučejíc, aby ještě ostatek
peněz za toho puol druhého měsíce poslal, aby se tomu záplata státi mohla, aby
pro nezáplatu z pole neutáhli. Kdež pak nepochybujem, že se tak zachováš; my tobě
toho milostivě zpomínati ráčíme. Dán v Oustí nad Labem v neděli masopustní léta
9c. XLVII.
MístodrZitelskf archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv.
XXXVIII., fol. 257 (v).
414. Král Ferdinand upomíná opětně Jana z Pernšteina za doplatek peněz (za půl
prvního měsíce a za druhý měsíc), které zavázal se dáti jako válečnou pomoc na místo zbroj-
ného lidu, jejž vypraviti měl. — V outerý po neděli Oculi. [15. března| 1547. (Mistodrz.
arch. Miss. 1546 —47., sv. XXXVIII., fol. 274.)
415.
Jan z Pernšteina oznamuje Půtovi z Ludanic o své nemoci; vedle uložení krajských hejt-
manů Hradeckých také do pole vojsko vypraviti musí oc. — Na Rosicích 1547, 26. března.
Službu svú vzkazuji. Urozeny pane, pane kmotře muoj zvláště milý oc. Jat
vždy předse na svém zdraví zpuosoben nejsem, a jak jsem z Brna na Rosice přijel,
tak vždy lüze opustiti nemohu, jsa ode dny těžce ztrápen v rukou i v nohách, že
mne krmiti i napájeti musejí. Co se v Cechách působí, tomu poněkud z těchto pří-
pisuov, kteréž vám posílám, vyrozumíte. Ját podle psaní a napomenutí, kteréž mi včera
páni hejtmané kraje Hradeckého činí, počet svuoj také vypraviti musím, neb mi píší, že
se u Bydžova v středu před provodní nedělí [13. dubna] strhnúti chtějí. za též mne
prosíc, abych také na ten den počet svůj k Bydžovu vypravil. Jiného k tomu psáti
nevím, muoj milf pane kmotfe, neZ co se koli puosobí, Ze nenie z čeho potěšenie
bráti; pán Buoh rač to zlé v dobré uvésti a nám spolu v dobrém zdraví šťastného
shledání popříti. Dán na Rosicích v pondělí po květné neděli léta sc 47.
Jan z Pernšteina a na Helfenšteině.
Orig. arch. Třeboň.
416.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby Václavovi knížeti Těšínskému dluh zaplatil.
Ve Chbě 1547, 9. dubna.
(Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. mily! Vznesl jest na nds
osvícený Václav kníže Těšínské, ujec náš věrný milý, že by jemu osm set zlatých
z šefelgeltu povinovat býti měl, ale těch že jemu na časté napomenutí a psaní tobě
učiněné zaplatiti zanedbáváš, nás dotčené kníže v tom za milostivé opatření poníženě
prosíc. I poněvadž si ty témuž knížeti ten dluoh spravedlivě, jakž jsme spraveni,
povinovat, nechtíc my, aby skrze to další nevole mezi tejmž knížetem a tebou po-
vstati měly, pokudž by tak bylo, jakž jsme spraveni, poroučímeť, aby témuž knížeti
