13
děje k vjití v slávu po smrti vérnym ukázané vstoupiti, a na
pravici Otce v nejvyšším a nejdůstojnějším nebi, aby byl pří-
tomen tváři Boží za nás k přímluvě, k dání vší milosti i po-
moci církve své, ráčil se posaditi, aby ku poctivosti jeho vše-
liké koleno klekalo a každý jazyk jej tam vyznával, dokudž
nepřijde soudit živých i mrtvých a dokudž jeho nepřátelé ne-
budou položení za podnože noh jeho.
Věříme Kristu, když všechny řeči jeho, zvlášt přikazující
v něho věřiti a úfati a milování jeho miti, za věrné a za pravé
a za slova věčného života máwe. Véfime v Krista, když jeho
znajíc svého Boha a spasitele a Pána, všem jeho řečem úplně
věříce, milujeme a s věrnými oudy jeho u víře láskou se spo-
jujem. Z téZ viry véfiti chceme a minime do smrti o Duchu
svatém, Duchu svatému 1 v Duchu svatém.
O Duchu svatém, že jest pravý Bůh s Otcem i Synem je-
dnobytný, rozdílný toliko osobou a pocházením od obojího: a
že skrze něj a dar jeho viry obživující, obnovující, opravující,
každý k účastnosti Jezukrista zasloužilé milosti a pravdy spra-
vedlnosti a dokonalého spasení dochází. A že jím církev svatá
v Kristu a v jeho víře, proti níž brány pekelné neodolají, za-
klada se, kterouż v Duchu obmývá, v oudech víry pravé spra-
vedlivy činí, osvěcuje, řídí, zpravuje, shromažďuje, moc dává
i užitek působí. A Ze jim pisma svata vdechnuta jsou, jím se
rozumějí, jim oudové v církvi se spojují, od něho darové
k pravdě církve svaté pochodí, i jiné mnohé věci působí se,
jediným a tymż Duchem svatým, na věky požehnaným, k ži-
votu slávy. Věříme i Duchu svatému, když písmům svatým
neb také i poslům Jšožím věříme. Věříme i v Ducha svatého,
když o němi jemu věříc úplně, milujeme, ostříhajíc se v prav-
dách jím zjevených, se všemi věrnými pravdy cirkve svaté,
k slávě věčné.
Vyznání víry © církvi svaté.
O cirkvi svaté věříme i vyznáváme, že cirkev svatá obe-
cnä jest sbor všech Božích vyvolených, kteříž byli od počátku
světa, jsou a budou do skonání.
Jejížto údové rozprostříni jsou po všem světě, jichžto jmena
a počet sám Bůh zná a ví. Než pak, kdežkoli jest shromáž-
dění lidí u víře Pána Krista, místem některým nebo časem
obsažené, ti nejsou nikdež sami.církev svatá obecná, ale slouti
mohou particularis ecclesiae t. j. dâstka cirkve svaté obecné,
jako byly v Římě, v Effezu, v Korintu a jinde, jimžto apošto-
love pisic nazývali je církví. A v takovém shromáždění byli
a jsou zlí mezi dobrými a věrnými lidmi. A zvláště pokrytci,
