160
já tobě také chci rád raditi, však tak, chcešli ty mou radu
pfijiti. Přisvědčíli se k tomu, tuto radu dáti má, aby on
Bratří starších rady, kdyžby kde pospolu byli, za to požádal,
aby jej ku pokání přijali i jemu, jak by je činiti měl, ukázali.
S čímby pak a v jakém způsobu předstoupiti měl před
Bratří, k tomu jej týž Bratr starší způsobovati povinen bude,
a tu se jemu za pfitele vydávati, i přistup k Bratfim pfifici
jednati. A oni, jakž toho potřeby kdy při tom uznají, tak
aby učinili pro jeho i jiných vzdělání, a radu potřebnou dali
ku pokání k Bohu, potom i k jeho svatému řádu, až i strany
jeho skutečného polepšení a života kajícího.
Předně. Aby mu nejprv misto ukázáno bylo v zboru,
kdeby je držeti měl. Tu již pak aby nad ním stráž a péče
držána byla od zprávce toho zboru i od pomocníků jeho, a
pilně šetříno, jak sobě počínati bude. A na tom místě uká-
zaném aby trval, dokudž se toho potřeba uzná.
Žádalliby pak obnoviti smlouvu a krozvázání přijíti, tedy
aby to šlo skrze staršího s radou jiných starších. Bylliby pak
přijat, tedy proto aby v zboru předce poslední místo držel,
aneb k posluhoväni nejposléz po jiných přistoupal.
A o to pak všecko z příčin svrchu dotčených ponaměřilo
pro ty, kteříž mnoho zmatkův a pohoršení mezi věrnými dě-
lají, však za zákon nepohnuty a neproměnitedlný se neklade,
ale opatrnosti a hospodářské rozšafnosti se poroučí.
O lichvě soud bratrský.
Téhož také času svrchu oznámeného bylo rozjímáno i o
lichvě, o kteréž předešlých časův a schůzí mnohá rozjímání jsme
dinivali aż do tesknosti z příčiny té, když mnozí z urozených
nacházeli se, že jsou chtěli rádi Bratřími býti, i oto stáli, kte-
HZ na lichvách penize méli, a nékterych vyzdvihovati ani vy-
povídati pro zápisy nemohli.
Jiní pak z chudších, jiné živnosti nemohouce míti ani
k ni pfijiti, tim se u bohatších živili atd. Že pak někteří z ta-
kových od nás některých přijímáni byli k Bratrství, na ten
způsob, aby ty lichvy vyzdvihnouc, na zemi sobě statky ku-
povali. I než k tomu přišlo, za drahný čas se to při někte-
rých prodlíti musilo. Z toho povstal veliký pokřik na nás,
s rozličným pohoršitedlným mluvením, že sme Bratřím lichviti
dopustili. A mnozí se na nás domlouvali, abychom jim pově-
děli co o tom smyšlíme, jestli vším obyčejem hříchem?
Kdežto my chtějme neb nechtějme, musili jsme o tom
rozjímati. I vzali jsme nejprvé to před sebe, abychom o ní
místná písma svatá vyhledali, z nichž sme potom našli, že ji
Bůh zapovídal i dopouštěl.
