158.
Osmé. V neděli v hodiny a v časy ty, když se dějí Boží
služby v shromáždění věrných, jako ráno do obědův, a potom o
nešpořích, žádnému na řad píti dávati vína ani piva nemá, ale
radče jíti k slyšení Božího slova, i jiným ktomu příčinou býti.
Deváté. Má zvláštní pilnost míti v ten čas, když šeňkuje,
každý hospodář i hospodyně o svůj dům, manželku, dítky i
všecku čeládku, aby v nic zlého a neslušného příčinou toho
šeňku nevešli, aneb jinými uvedeni nebyli, ano i škody aby
se v domě nestalo a ovšem podle toho i jiným.
Desáté. Aby žádný hanebných ožralců, jich nestydatého
pití a ožralství v domě svém netrpěli, dopouštěti nemají ani
jim vína dávati, ani sloužiti k opilství do němoty anebo do vy-
vrácení hanebného.
Jedenacté. Žádných her, hudeb, tancův, křikův, zpěvův,
řečí oplzlých, a k tomu podobných zlých věcí nemají trpěti.
Dvanácté. Žádných osob nectných, podezřelých, ovšem
frejů, objímání oplzlých a k tomu podobných věcí nemají do-
pouštěti v domě svém.
Tfinácté. Zädnÿch večerních a nočních sedání a pití ne-
mají dopouštěti, než v uložený čas všech hostí z domů vybý-
vati, piti jim více nic nedávati, jich nepřechovávati.
Ctrnácté. Bratřím domácím na řad žádný Bratr, kdož šeň-
kuje nemá dávati, a jim k ožralství nesloužiti. A také ani
nemá Bratr k Bratru na samopití choditi pod zámyslem žádným.
A kdež se z zvláštní a nevyhnutedlné potřeby trefi, Bratr
tu, kdež se šenkuje víno neb pivo, to proč přišel, jednej. A
jestli potřeba, Zidlik vína neb piva vypije, nic více neřaduj,
pfedse jdi. A lepe kdeż możne nic nepiti, než zpravě, proč
přišel, preč jiti.
Patnácté. Sám pak hospodář ke všem lidem pobožně, vážně,
poctivě, slušně, pokojně se mój, ctnym, dobrym ochotnś poslou-
Ziti rozkaż, zlym, nectuym, neśslechetnym místa nedávej, jim
k jejich zlému nesluž, jakž na hoře. Ale věrným hospodářem
v domě svém buď, buď tobě s ziskem neb se škodou.
Leta Páně 1540.
Společné vyhledání bratrské o vyloučených kně-
žích a jahních.
Když byla schůze kněží a jahnů v Boleslavi Mladé při
svatém Vítě, bylo jest mezi námi staršími rozjímáno o kněžích
a jahních, kteříž z svého povolání svévolně po nejednom kře-
stanském slušném napomenutí vystupují a vylučování bývají.
Co máme s nimi činiti když nás zase hledají a ku pokání, že
