288
dělati pomáhání neosvobozovali, až i to kněz Dobřenský řekl.
Bratří milí! Jednota vaše v Cechách začala se pod velikými
pokušeními bez pomoci vrchností, jichž neměli. Protož dělati
musili jak mohli. Ale ta forma jiným časům a místům se ne-
trefí... My zde mezi nepřáteli jsme, a mezi posluchači svými
divné hlavy máme. Protož bez patronů ani se shromáZdovati
ani kázně a řádu držeti nemůžeme, a J. Msti, kdyZ se v tom
k ochraně a pomoci nám poručují, svou povinnost, k níž od
Boha povolání jsou, konají. Protož my raději Vám Bratří milí
radíme, aby ste při synodech svých patrony své mívati nepo-
hrdali, kteříž i poraditi platně mohou i k skutku vésti toho,
co se kdy usoudí; nemůžete:li mnohých mívati, aspoň některé
přední za seniores saeculares je zřídíc, aby Vám k radě a po-
moci byli. I zůstaveno jest věci té k rozvážení na synodě na-
Sem, jakby se nam při té véci napotom chovati vidélo. Sic
canon convokací Vlodavské jest položen a zapsán, aby v kaž-
dem distriktu obráni byli seniores equestris ordinis, kteříby
při synodech bývali k radě a pomoci starším a kněžím.
9. Devátý artikul instrukcí naší proti nim nečelel, když
se podle vysvětlení osmého artikule rozumí.
10. Co se tkne rozdělení ministrů na stupně, stalo se, že
všech pět stupňů Jednoty přijato jest, i agenda k zřízení jich
pěkně zpravena. V Litvě posavad žádných stupňů neměli
kromě kněžství, seniory ač měli, však bez ordinování, Malo-
polští pak (nepochybně při prvních oněch s předky našimi
traktatích to vzavše) měli, však akoluty, lectores a jahny ca-
techistes nazývali, kteráž obě jmena v agendách k našim při-
pojena jsou. Že pak ti Malopolané z pěti seniorů svých {od
noho za superintendenta jako nad biskupy arcibiskupa netoliko
nazyvali, ale i slavn&i neZ seniora ordinovali, sloZeno to; tak
aby nebylo než pět stupňů, přední však mezi seniory aby
jeden byl v každé provincii, za potřebné uznáno pro řád, však
bez takového ordinavani, tak jak v Jednotě sudí neb praeses.
11. Co se šaffování týmiž alumny a ministry dotýče, opa-
třená ta věc tak, aby každá dioecesis svými vládla, to jest
senior též dioecesi.
12. Pakli by se v jedné dioecesi nedostatek nalézal, kte-
rýžby z druhé doplněn býti mohl, bude v každé provincii
senior přední, skrze něhož se to u jiných objednati může.
Nebo i to jest objednáno (ač těžce, bránili se Malopolští
dlouho), aby seniorové a conseniorové obiráni byli netoliko
z ministrü té dioecesi (která seniorem neb conseniorem opa-
ifeni potfebuje, jako se tak u nich posavad dálo) ale ze
všeho kněžstva celé provincie na synodé provincialnim, tak
