233
O těch věcech mnoho spolu promlouvajíce naposledy na
tomto sme jednomyslně zůstali, a to sme za pravý prostředek
býti usoudili, abychom se přičinili věrně a pilně k nápravě
vésti napravitedlné, a nenapravitedlné, odtínati, a tak Jednotu
od takových hanebných věcí očišťovati podle nejvyšší mož-
nosti naší. A hned bez meškání započíti ve jmenu Páně.
1. pilně přihlídati k nim, k zprávcům i k čeládkám. 2. Bráti
a odtínati zlé příčiny buď jak buď, nedbati nic na jejich rep-
tání atd. Byť byla v čas Kohoutova ta děvka vzata, snad
byl byl nepřišel na to. 3. Vystupující z mezí a nechovající
se podle confessi trestati přísně na odivu jiným. 4. Kteřížby
nebezpečně stáli v stavu svobodném, pouštěti k ženění, ano i
kázati se bezděk ženiti těm, jenž jsouce již zkaZeni nemohou
se zdrZovati, jako se stalo Lukanovi, a snad, nebude-li se ji-
nak chovati, i Viktorinovi a jemu podobným některým stati
se musi tak, aby jim vždy k opravdové nápravě dopomoženo
bylo, buďto propuštěním jich k oženění se, nýbrž i rozkázá-
ním jim atd., buďto obmyšlením jim příčin dobrých a odjetím
příčin zlých, lib se jim to neb nelib. Pamatovati nám jistě
sluší na slova, přísahy pro přízeň neb pro nepřízeň nečiniti
atd. O čemž Matěj Pařížský velmi pěkně napsal toho doklá-
daje světle, že kdež by co toho bylo (totiž nepravost, že by
nebyla horlivě vyhlazována, a pravdě nenapomáháno, sed e
contra černé za bílé, bílé za černé jmíno bylo) to vlastně že
by byla ohyzdna ohavnost, na mistć svatem stojící. Myslitit
na to často musíme a máme, aby příčinou naší jmeno Páně a
pravda nebyla v porouhání dávána, nad čímž Bůh mnoho
skrze proroky svaté naříkával atd. A tak sme obšírně napo-
menuli se k bedlivosti a pilnosti při našich povinnostech, aby-
chom hleděli předně sami, každý z nás dobře státi, sami od
sebe samých začínali, kde co kdo při sobě spatří, že by se zle
dělalo, napravovati. Potom to i k jiným zřízeně podle nále-
žitosti a míst našich vykonávati atd. Atque hac ratione pur-
gare arcam Domini, aby nás sám Pán hrozně nevypurgoval a
ven z Siona oknem nebo dveřmi po hlavě nevyházel.
O confessí augšpurské.
Ač nejednou to v našich shromážděních rozjímáno, (o
čemž zápisové in actis synodicis svědčí,) však opět nám pří-
čina dána veliká, sněmem leta tohoto v Praze držaným, v němž
stavové království Ceského (strana pod obojí všickni kromě
tří osob), připojivše k sobě naše pány, kteříž v Jednotě jsou,
žádali J. M. Císařské, aby podle augšpurské confessí učení
volné a svobodné, tak jako v Rakousích jim puštěno a osvo-
bozeno bylo.
