30
Dalimil a ostatní homines antiqui, vyCitajice turnajüm,
Ze ochuzují zemi, netušili velkého významu esthetického, který
měly tyto „dětinné kroje“, tyto barevné, vyšívané sukně, kropíře,
deky a korouhve. Starý ovčí kožich nehodil se ovšem pro turnaj,
jenž vyžadoval světlé barvy, a musil-li v první době český rytíř
za lálky k nim potřebné draho platiti německému osadnikovi,
zbudil tím zase soutěž českou a mohl se brzo vypraviti prací
domácí.
S turnaji teprve vnikla do Čech „kurtoisie“, zdvořilost,
ullazenosf, a że valećne schopnosti neuskodily, dokázala brzo
bitva u Kressenbrunnu.
Nikdo by nemohl upfiti, że turnaj a klani byl krásný
sport, vysoko předčící všechny dnes obvyklé, ale turnaj byl
vice. Slavné shromáždění, které mu obcovalo, vażnost, s kterou
naň hleděno, náklad s ním spojený, umění, kterého bylo třeba
k němu, sláva, která doprovázela vítěze, vše připomíná nám
velebné hry staré Hellady.
Ta hra napinala všechny síly těla a ducha, jevila celou
povahu, byla školou vážného boje a rytířské zdvořilosti, při
tom byla hlučná a radostná, tak že pan Smil Flaška z Par-
dubic všem českým pánům a rytířům mluvil z té duše, když
radil mladému králi:
K tomu sě měj vždy vesele
tanec, turnej, časté klánie,
szuova krásné panny, panie,
ať sě tím tvé srdce kojí,
když sé sjedú páni tvoji
připraviece sě bohatě;
mnohý chce shořeti v zlatě
táhnüc pod svymi klejnoty.
Pak sé silné sbéhnü roty.
Tu mnohý na tom potkání
letění sě neobrání
a tak těžce bude stlačen.
Ty pro to nebuď rozpačen,
kdyZ sé tak rytieisky sberuü,
lepüc sé i v tvár sé zderü,
kriciec: reta! reta! v hluku;
ihned nejednoho stlukü
opácivie jej na ruby,
mnohémuft vytepü zuby.
