Zikmunda ke koncilu ohledně vyjednávání s husity a Řeky potkal
se ve Francii s velkou pozorností. Dokladem toho jest rukopisné
rozšíření listu, rozvedený jeho obsah v kronice Monstreletově a
výměna názorů jím vyvolaná. Představitelem sporných názorů
o pozvání husitů jest anonymní „Tractatus de justificatione voca-
tionis Bohemorum*.! Byl dokončen dne 14. října 1431, t. j. v oka-
mžiku, kdy Zikmund odeslal svůj pověstný list ke koncilu. Autora
traktátu neznáme, ale byl to rozhodně Francouz, neb na jednom
místě — při světském panování kněžstva — mluví o galských
druidech. Možná, že jím byl Jiljí Carlier, děkan z Cambrai.
Autor se rozhodně staví na stranu těch, kdož jsou pro jednání
s husity. Příčiny, jimiž své mínění odůvodňuje, jsou velmi zajímavé.
Na první pohled poznáváme, že se opírá o důvody vyslovené cí-
sařem Zikmundem.
1. Husité nebojují pouze zbraněmi tysickymi, ale i duchovními.
Rozšiřují totiž spousty pamfletů, jejichž účelem jest podkopávati
církevní autoritu. (Církev je povinna brániti se týmiž zbraněmi,
neboť jinak by tím jenom utvrdila mínění rozšířené mezi věřícími,
dle něhož prý se otcové basilejští bojí disputace s Čechy.
2. Odpůrcové vyjednávání s husity namítají: „Jestli husité byli
již jednou odsouzení (v Kostnici), nač s nimi ještě vyjednávati ?“
Autor odpovídá: „Byli tímto odsouzením Čechové obráceni?“ Dle
slov apoštolových jest se sice varovati kacířů, ale nelze při tom
zapomínati, že se nikterak nebrání, by byli poučováni ve víře.
Kromě toho jest přece známo, že koncil tajně vyjednává s císařem,
s králem francouzským, polským, s vévodou burgundským, ra-
kouským a s knížaty německými. Němci již slíbili, že podniknou
novou výpravu proti Čechům, jestliže se nepodrobí.
V čem spočívá význam druhého bodu našeho traktátu? Předně
v tom, že ona námitka nemá žádné souvislosti s listem Zikmun-
dovým, pročež může býti považována za námitku čistě původu
francouzského. Za druhé: Bylo vysloveno domnění,2 dle něhož
církev, zvouc husity do Basileje, kapitulovala před nimi. To ne-
odpovídá našemu traktátu. Nebyla to žádná kapitulace, nýbrž
úmysl poučiti husity a zároveň odhodlanost k novému boji, pakli
mírné jednání ukáže se bezvýsledným. Kdo jest odhodlán k no-
vým bojům, ten nemá nikdy úmyslu vzdáti se.3
1 Bibl. nationale, Paris, Rkp. lat., 1548.
2 Urbánek, Věk poděbradský, I, 91.
30 pravdivosti zprávy o tajném vyjednávání s panovníky proti husitům
svědčí jiné souvěké doklady, Dne 3. listopadu 1431 hlásil koncilu jistý ne-
jmenovaný kanovník, jenž prostředkoval mezi vévodou rakouským a bur-
gundským, že vévoda savojský jest připraven táhnoutí proti Čechům. (MC.
38
