Waveform view

prevzate-kotouc-73-01A

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Tak já bych rád promluvil o hlavních překážkách, které nám stojí v cestě, z vlastní vůle do vůle Boží. Já jsem sice o nich už několikrát mluvil, ale považuju za nutné to ješte jednou shrnout a pokud možno podrobně o tom pojednat. ~~A budu tedy chvilkami přestávat, abyste mě mohli případně doplnit.~~ ~~Kdyby vám jestě nebylo jasné.~~ ~~Hned se zvihněte ruku, abych věděl, že mám přestat, ano?~~ Tak především, jak jsme si řekli, není možno vlastní silou dobýt království Boží. A přesto, i když víme, že to je síla, která pochází od Boha, kterou máme toho času k dispozici. Tak také bychom si měli uvědomovat, že tato síla, kterou máme k dispozici od Boha, nebo ta- tyto všechny schopnosti, které máme k dispozici. Že to je jenom taková míra, která nám dostačuje k vnímání tohoto světa. ~~K ničemu víc.~~ ~~A to je tedy pozice nezáviděníhodná.~~ Protože kdybychom touto silou chtěli se dostat do vědomí věčnosti, nikdy se nedostaneme. ~~Co teď, byste řekli.~~ ~~To je bez nadějná situace, protože nic jiného k dispozici nemáme.~~ Ale kromě těch všech způsobů, jak jsem udával v tom cévé, já zde uvádět nebudu, vám teď ještě uvedu způsoby, které jsem vypozoroval u vás. Totiž, to znamená nedostatky, které jsem u vás vypozoroval, a které bych chtěl abyste odstranili, abyste měli volnou cestu do té věčnosti, do vědomí o své věčné podstatě. Tak především je to- je tady připravena láska Boží, síla Boží nebo moc Boží, která stojí za tím, za tou dávkou, kterou dostáváme tak jako tak. Tahleta dávka, kterou dostáváme tak jako tak, do nás připlývá proto, že jde do našeho vědomí přes naše smysly, přes naši mozkovou kůru. A kdežto větší nějaká dávka by před tuto kůru a nemohla jít, ani přes naše smysly - upozorňuju vás na to. Čili chceme-li aby - a nemůžeme jenom touto dávkou, kterou máme k dispozici, se tam tam dostat. Chceme-li, abychom se dostali takovou dávkou, která stačí na to proniknutí do vesmíru, z vesmíru do věčnosti, tak abychom mohli překonat tu obrovskou vzdálenost vesmírovou, bych tak řekl, tak musíme především vypnout tuto drobnou maličkou sílu, kterou dostaneme od Boha. ~~Té se musíme vzdát.~~ A potom umět zapnout, nebo dovolit, aby se zapnula, ještě lépe řečeno, ta síla větší, která nás spojuje. ~~Uvedl jsem tam metody prosím ještě jiné, že?~~ Spojování, pospojování těch drobných sil, bezstarostnost a takové ty věci, ty já tady nebudu uvádět, protože v nynějším stavu věcí, předpokládám že veškerou starost žádnou nemáme, až na některé výjimky. ~~A že tedy nemusíme toto vůbec zde vykládat.~~ Takže nemyslete si, že tento výklad nějak se stojí v protikladu k tomu, co je tam v cévé řečeno. ~~Já vím, co je tam řečeno.~~ ~~Jenomže chci říct něco navíc, co tam neni, protože to byl úvod, ne?~~ ~~A teď je to uvádění do praxe.~~ ~~Tam neb- není všechno řečeno.~~ Tak teď dejme tomu, že se snažíte jakoukoliv modlitbou - to je jedno - jakoukoliv vnitřní modlitbou se snažíte - na tom celkem nezáleží, to musí být váš způsob, který vám vyhovuje - se snažíte dosáhnout věčnosti. Snažíte se o to a postupně vám ubývá sil, protože to je pochopitelné, že pozornosti ubývá. ~~Čím déle to nejde, tak tím se kazí ten- ta možnost.~~ ~~To pocítíte, že tam upadají síly.~~ To by normálně měla být známka, že by se toho mělo nechat, a že byste měli od toho odejít. ~~Jenomže jsem vám radil celkem všem, pokud jste ke mně přišli individuálně.~~ Ovšem z vaší pozice, z toho vašeho duchovního cvičení - to je nemusím uvádět - ale všem stejně stejně, že tento případ, kdy vám ubývá těch sil, že je naopak požehnaným stavem, neboť když vyčerpáte ten zdroj vlastních sil, když nemůžete vlastními silami jít dál, když shledáte, že vlastními silami to nejde, tak to je moment, který je zralý pro to, abyste si zasloužili Boží pomoc. ~~To znamená větší sílu.~~ ~~Čili věčnou pomoc, ne přetransformovanou na pomíjející, nebo částečnou sílu.~~ Ale tato zásluha může býti jenom tehdy zásluhou, když vy v tomto momentu, když vám ty síly ubývají, opravdu máte jistotu, že jste dočerpali všech svých lidských sil. Jestliže jste nedočerpali, jestliže se do krajnosti nešli, tak není možno spoléhat na to, nebo vůbec by se nedostaví ta síla Boží. ~~Víte, Ježíš dotáhl tu káru svého života až na kříž.~~ ~~To znamená z posledních sil.~~ Tohleto si musíte uvědomovat, že to platí na všech stupních, co na tom posledním ovšem, na tom posledním nejvíc. ~~Tam se to musí udržovat všemožně.~~ ~~To je obdoba toho, že všechno se musí vydat.~~ To je jako, to je způsob vzdávání vlastně, že ubývá se, tak já jsem se, aniž vím jak, se vlastně vzdal. Protože já jsem ztratil schopnosti se dostat dál, já jsem najednou ztratil ty možnosti, které jsem si myslel ze začátku, že mám, a protože jsem si to myslel, tak jsem těmi možnostmi šel. A jestliže se dostanu na dno těch svých sil, tak mám právo žádat milost Boží - dříve ne, dříve ne! Vy do toho musíte všechno, co můžete, prosím vás, jestli do toho nevložíte všechno, co můžete, to pak samosebou se vám nedostává ani těch vlastních sil, nevkládáte do toho tolik, co chcete, srážíte to na úroveň ostatní lidské činnosti. ~~A tahleta činnost na úroveň ostatní lidské činnosti nepatří.~~ To musí být opravdu povznesení mysli k Bohu, to musí být opravdu něco vznešenějšího, než je normální činnost, to znamená, musíte k němu přistupovat s větší úctou a s větší- s větším elánem bych tak řek. Jestli samozřejmě to nedokážete, pro nějakou chorobu nebo pro nějakou povahovou vlastnost, tak to eště nemusíte být pro to zavrženi. ~~Sice se říká o vlažných, že jako budou vyvrženi z úst Božích.~~ Ale my nemůžeme k Bohu jít k ničemu, jít ničím jiným, než co máme k dispozici. A jestliže to poctivě odevzdáme, že to poctivě na té cestě ztratíme, úplně bych tak řekl, tak jsme nebyli zaručeně vlažní, když se tak sám- sami sebe vykládáme, když vykládáme, že takoví jsme. ~~Tady mám takovou námitku.~~ Na jedné straně se tady řiká, že vlastními silami nemůžeme vkročiti do království Božího, a na druhé straně se nám doporučuje, abychom se snažili těmito silami vkročiti. ~~Jak to máme dělat, když víme, ne, je jimi vkročit beztak nemůžeme.~~ ~~To je totiž to, že opravdu je třeba ztratit sama sebe.~~ To není, i když není možno těmito silami vejít, tak je nutno tyto síly ztratit. Jakým způsobem si představíte, že tyto síly ztratíte, než že je věnujete Bohu, ne? ~~Ty se jinak neztrácí.~~ Tak možná nějakou tělesnou vyčerpaností, to je také možné, že se upracujete nebo tak. ~~Ale to nemá smysl, to nemá směr na cestě k Bohu.~~ ~~Já je tady ztrácím na cestě k Bohu.~~ A pro- proto je možno, ztrátou těchto sil se dostat k okamžiku, kdy může nastoupit síla Boží. Snad si myslíte, že marnotratný syn si myslel, po tom, co dělal, že bude přijat jako syn. Snad si myslíte, že Maří Magdalena, ta se složila k nohám Ježíšovým, si myslela, že bude, že se stane světicí. To ji nemohlo ani v duchu napadnout, přesto se ale složila k jeho nohám, přesto marnotratný syn šel do otcova domu. Co se potom stalo, už nebylo v jeho silách, to už byla milost Boží, to už byla milost Ježíšova, ano? Ale voni se přece jenom vzdali dosavadního způsobu života, a ten byl závislý na lidských silách, ano? Proto vlastně toto, tato práce vaše, až k vydání veškeré své síly, za- vynaložení veškerých svých sil, je symbolem vaší touhy, rozumíte? ~~Ničím víc.~~ Aby totiž mohlo se potom stát to, na co si teď právě přeji, že když vy všechno vydáte, touha zbyde. A tato touha je mostem mezi vaší vůli a mezi nastupující vůlí Boží, silou Boží, láskou Boží a tak dále, která se předtím nemohla projevit. ~~A to je právě moment, při kterém si musíme být vědomi toho.~~ ~~Nemusíme to nějak deklarovat, prohlašovat.~~ Při kterém si můžeme být vědomi toho, že už ne svou silou, nýbrž silou Boží, láskou Boží a tak dále. ~~Můžeme jít ještě dál.~~ A jestli si toto uvědomujeme dobře a poctivě a spravedlivě a nic si nenalháváme, tak nestojí vůbec nic v cestě, abychom s věčností setkali. Ovšem ta naše touha zhasne, brzo zhasne, protože my se nesetkáváme tím způsobem s Bohem, jak jsme si to představovali - záře, sláva a já nevim, co všecko. Jako při Posledním soudu, jak se tam řečeno, že přijde obrovské samé, jako když blesk sjíždí, ne? ~~Nic takového se neděje.~~ ~~Možná, že u někoho ano, ale většinou ne.~~ ~~Tak teď totiž nastává moment, který nastane proto, že my se neznáme.~~ My jsme si mysleli, že jsme všecko odevzdali, že třebas nic nemáme, co bychom ještě mohli dát, jako ta svatá Terezie si to myslela, protože se správně neznala. A fakticky jsme dali velice málo, ten momentální příkon sil, který jsme měli. Ale co je naše podvědomí a všechny naše sklony a to všechno zůstalo - sice zbaveno sil, neoděno do těch sil, které momentálně máme, ale je to v nás. A Bůh nás musí ještě zbavit všeho toho lidského, co stojí mezi dosahováním věčnosti a dosahováním lidských věcí. My máme všechno v sobě přichystáno tak, abychom dosahovali i nadále jenom lidských věcí. ~~Momentálně nemůžeme jich dosahovat, protože jsme se vydali ze svých sil.~~ Ale máme to všechno připraveno v tom latentním stavu podvědomí, nebo jak chcete - v paměti, v záznamu. ~~A teď buď se stane jedno, nebo dvojí.~~ Buď se stane to, že ještě nám zbylo tolik sil, protože jsme je nedočerpali ty svoje síly, že se vzbouří naše paměť a začne do nás jako investovat všechny možné i nemožné myšlenky, takže se nám začnou hrnout myšlenky, na které jsme předtím nepomysleli a to má své příčiny a na druhé nebo se nám stane to, že si řekneme ano, tak ono to nedopadlo dobře a ustoupíte od tohoto svého počínání a necháte toho. Já se zatím všimnu toho druhého, protože to první je důkazem, velice snadným důkazem, jednoduchým a jednoznačným důkazem toho, že jste nebyli dost zaujati pro ten svůj úkon, ano? Kdežto to druhé je znakem toho, že nejste schopni, vzbudit v sobě znovu touhu. A já si myslím, že tady je na na místě, abyste v sobě obnovili třebas třeba slabounkým hlasem třebas, z toho mála co vám ještě zbylo, abyste v sobě obnovili nikoliv deklarací nýbrž snažili se obnovit touhu po věčnosti. Tím způsobem, že víte že si uvědomujete "Už ne mou silou pane mohu jít k tobě, ale jedině tvou. ~~Už ne svou lásku kou nýbrž jedině tvou.~~ ~~A tak dále.~~ Už ne svou mocí, nýbrž jedině tvou." A tímto způsobem se snažíte přejít z vlastní vůle do vůle boží. ~~Čili dál.~~ Teď samozřejmě člověk má určitou představu, jak se má, jak jsme si říkali Bůh k člověku přibližovat. Že si ho představuje jako lásku a tak dále, jenomže protože jsme zatím svými lidskými prostředky dosahovali jenom pozemské věci nebo v takovém rámci co odpovídá přirozenému stavu věcí a nikoliv něco čemu říká se nadpřirozené, tak my musíme se smířit s tím, že máme v sobě zaběhané tyto cesty a tyto schopnosti a že nás musí On ze své milosti zbavit pro tuto dobu schopnosti vidět, slyšet, hmatat, cítit, paměť, pamatovat si, ne, prostě rozumovat, všech těchto schopností nás musí zbavit, nebo aspoň takové části, která nám toho času překáží a čili jeho milost, jeho nástup do našeho vědomí se nezačne projevovat nějakým stavem osvobození, nýbrž se začne projevovat stavem vnitřního umírání. A nebo když bych to kdybych to řekl méně symbolicky nebo jiným symbolem aspoň napřed tak bych řekl pouští, nedostatkem útěchy, ano? A o této fázi svatá Terezie z Avili říká, že takové bezútěšné stavy při modlitbách byly základem pravého poznání. Tak tohleto je důležité si uvědomit, že musíte přejít nějakým způsobem přes poušť. To v životě Ježíše Krista bylo vždycky jasně ukazováno, tou pouští třebas, bylo při narození Páně a před ním, před ním to bylo to čekání beznadějné a tak dále. To to to všechno už znáte, po narození Páně to bylo to umírání těch mláďátek, pronásledování Herodesa a tak dále, touto a potom to byla ta poušť později, tak tohleto všechno musí člověk prožít. To znamená to neznamená že by to muselo být čtyřicet dní, to bychom se tedy nedočkali, to bychom ten pokus vůbec nemuseli dělat. ~~Tady o čas nejde.~~ ~~Tady jde o hloubku, hloubku toho stavu bezútěšnosti.~~ Čím hlubší je ten stav bezútěšnosti tím víc nás Bůh svou silou vyprázdnil od nás samých. A tím je větší naděje že se na na nás větší měrou bude moci nalít upozorňuju i se tady na tom můžete mi pořád ještě vliv určitý že totiž do jaké míry se chcete vyprázdnit od sama sebe do takové mít vlastně ještě součást vaší vůle do takové míry se může do vás ta boží prozřetelnost vlít když se nechcete sebou na sebe dopra vyprázdnění se pořád svou vůlí pokračovat dál například tak vůbec ne dáváte příležitost nebo možnost bohu aby se tam do vás vylil no a když potom překonáte tuhletu poušť a trváte na tom že chcete patřit bohu. Tak potom už nic nestojí v cestě to jasně poslední překážka jestliže dejme tomu ježíš překonal ty stavy zahradě getsemanské a před křížem a na něm tak potom už nestál to jsou ty stavy pouště a obrazně vyjádřena to tomu nestála nic ní než v cestě potom přejít přes ten hrobu. K bohu to líčím samo sebou vyšší stupeň a ten hrob takhle propastný není jako na tom nižším stupni jako na tom vyšším to není ale v každém případě člověk se cítí aspoň být po kořen být ani van uznává jak jak byl bláhový že si myslel a my chtěl někdy vejít a dostáváte tedy ze zkušenosti jak to přichází v člověku že jeho silou se tam dostává silou boží se tam dostává. A protože to jednou ví tak už potom řekl bych po paměti jde jenom to jednou dokázat abyste neděli jak silou boží se můžete k němu dostat to je věc opravdu je to věc zkušenosti a nevěřte že vám tolik chybí jak by si tady milujete to není pravda to to jsou velice povrchní to je velice povrchní hodnocení co mi tady provádíte to není tak strašné to není tak nepřekonatelné všecko. Jenom bych vás prosil o jednu věc když vás takové myšlenky popadnou když začnete kontrolovat že sem si to vyčítat nebo tak tak ještě ne skončit horším a ne začnete si za to jako něco vyčítat že se takhle začli nýbrž klidně odstupuje od toho klidně osvobodit se znovu se držte té své touhy musíte trpělivě znovu a znovu odstupovat o těchto myšle to jsem tam radil v tom co je v ano jakmile toto neuděláte tak začnete honit myšlenky a vy z těch vyčítá protože jakých se utopit změníte směr ten směr nebude k bohu vy můžete zachovat směr i při největším rozptýlení vy to rozptýlení můžete obětovat prosím to ještě zbytek syn který vám byly protože nesmíte si myslet že tak dokonale toužíte po bohu že byste v této touze vyčerpal všechny svoje lidské síly všechno co vám bylo příklad hada vyšlo nebo ty rozpory a to všechno to co ještě všechno síly které jste nevěnoval v té touze bohu kdybyste byli věnovali tak už jsem vůbec neobjevili. Ale protože jste jenom část svých sil z nevědomosti zřejmě před vůli máte dobrou věnovali bohu tak proto najednou po stávají věci které se uvolnili protože jsem si jich nevšimli nevěděli jste oněch a neobětovali jste je takový názor že ta dispozice člověka to disponován čověk a kolísá že že není každý den stejné že na ní dokonce hodinu od toho dis může mít od jednoho založení a citového postavení druhému anebo od stavu tělesného a teho je to závislé takže jsou chvíle kdy je člověk bližší a jsou tehdy člověk vzdálenější věřte mi to že. Když člověk neumí nebo když si netroufal po řečeno ne že by neměl netroufá si jakékoliv pozice přistupovat tak brzo promarní i tu vy to vnitřní uskutečnění které nabyde za výjimečných podmínek kdy mu všechno přehrávali kdy kdy byl jak se mu zdá blízkým věřte mi že bych mohl navodit tady situaci třebas citovou nebylo by tak těžké kdybyste cítili velice blízcí bohu ale upozorňuju vás že to jsem chtěl právě dělat. Protože váže po toho ustoupil protože jsem si říkal taková situace v běžném životě nenastane já spíš tady chci vycházet nebo chci abyste vycházeli z takové běžné situace kdy ničím nejste nadšení kdy vás okolí nebo poměry okolnosti nepřitahuje kdy vás nechovají vlažným neboť taková je situace v běžném světě já vás nechci z ní příliš daleko vyvést protože to je nenormální pro toto řekli no tam byly výjimečné poměry tak ty víme že mě poměry nebudou ano vy se musíte naučit té pozice ze které ve které jste přijít kdy mi tady když mně říkáte něco jiného že to někdy de hůř a kdy lépe tak mě prozrazuje ste správně nepochopili. Že musí člověk odtamtud kde je musí si být vědom že ježíš je ochoten tam za ním přijít že mu nemusíme předpisovat že se nemusíme snažit za ním daleko jít že že on za námi je ochoten ve své lásce přijít když projevím dobrou vůli jak by byl k tomu přišel ten mrzák u toho rybníka kdyby byl musel přijít za ježíšem ten projevil vrchol trpělivosti a snahy především se uzdravit my musíme také tuto snahu projevovat a to můžeme projevovat za všech okolností a pak nezáleží na okolnostech ve kterých jsme samo sebou snáze to jde v okolnostech takzvaných. Prekérní ch že totiž na nic jiného nezbývá než se nakonec obrátit k bohu co takových situacích já jsem se tam konečně aspoň částečně dostal nikoliv za normální okolností takže já vlastně nemám právo vám takhle za to nějak lát nebo tak nějak protože to byli výjimečné okolnosti to se vám konečně líčil ale já od vás bohužel chci abyste za normální okolností to poli aby se vám totiž nestalo to co mě že jsem potom za normálu nosti to nedokázal zase znovu a vy jste mi řekli k čemu jenom to když za normální okolnosti to nedosahujeme. Takže když já si uvědomuji kde jsem jsem vám říkal znalo východiska znalost sama sebe to je velice důležitá věc to sama sebe to taky znalo východiska když já vím že momentálně jsem rozčilen třeba je mi na řeknu situaci nepřímo sval jmenují ano jsem rozčílen znechucen rozčarování tím že třeba mi to nejde to je jí stejně jdeš na příst jako když jsem v klidu protože já mohu přeci tohleto všechno tak jak to tady mám jako jako výlevy zneužití vůle boží síly muž tam všechno vlít nazpátek co je lepšího a co je bych. Nechci říct náročnějšího ne co je totiž co nás více opravňuje k milosti boží jí tam s klidu anebo ji tam takovéto situace která je mu velice vzdálená kde zdaleka nepociťujeme ho volání z této situaci jsme velice vzdálen v této situaci kde jsme mu takhle vzdání tam se podobal nemožní magdaleně a proto opravdu můžeme daleko snáze možná přijít než normálním klidu. Tam nebereme všechny svoje síly jestli mi to mě aspoň osobně se stává velice často že já se vzdálím ano a zase se proto jsem třebas něčemu věnuji do takové míry že to hraničí se starostlivostí mu dít to u mě neviděl to starostlivost ale já to tedy tak říkám ano že mě považuju za starostlivého a že se utopí třebas v té té starostlivosti to de tak daleko že já cítím odliv hluboký odliv tedy té přítomnosti té se vnitřní podstaty samosebou za tak to okolností si uvědomím tohleto a nevydržím to a do nazpátek já si tedy stezka bych tak řekl. Větší jenom takovýmto situaci že sebe něco za pletu za to že se mohu vrátit tak já si myslím že každý kdo se zaplétá není tak daleko že nikdo z těch to sem takhle zaplétá dost zevní údolí do svého třebas strachu do svého dodostat a já nevím do jakýchkoliv jiných stavů že není tak na tom špatně že se může z těchto stavů dostat do vědomí božího protože. Má před sebou něco čím se neztotožňuje a co snáze odevzdá snáze odevzdat to takovýto stav než stav blaženosti to je pochopitelné i máte těch to stavu blíže k bohu kde i člověk se s tou opačnou znamená cestou ctností a n úrovní svého co tého života přiblížit vnitřnímu nějakému uskutečnění nějakého setkání s bohem abych tom to řekli tak to jednou dopadne dobře a fyzici případech to vůbec nedopadne ten člověk do smrti se vzdělává ve ctnostech a není nemá to odezvu takového jasného vědomí sounáležitosti. Já to tady na moravě chtěl vás se sem tý paní byl měl jednu známou vrata teta pana šuchmy antonína která byla velice z bož ženou neviděl spodní že vy ale tak tak zdraví sponou že ona nejenom chodil a tak ste ale vona také byla dobrá pro lidi ona kupodivu měla přestože neměla vůbec žádný vlastně příjem to nemoci nějakým nějakých krále ale pro ho musela zavřít tak přesto že neměla žádný příjem tak ona měla tolik prostředků že dělá dobro jiní všude okolo vašich ma se čas to díval kde to bere stodol jako don bosko že rozdával vložíš ky a pořád nebýval o ji z toho podezříval tato žena se dostala opravdu hrdinné ctnosti její konce byli přímo drasticky tedy ona umírala dva roky velice ve velký bolest tech eem trýznění naprosté opuštěnost. A váš a velice litoval že ji tam nemůže častěji přijít na pomoc protože byl na města oni je to trošičku za toto bylo tady pomohl domov ubili e to je fakt myslím že tak tam umřela ale já si myslím že a on taky to tvrdí že řekové to tvrdí totiž že okamžiku smrti té milosti došla že to nedokázala celý život že se ta ctnost nepřežil do vědomého spojení s bohem tak to se potom stalo v okamžiku jsme ti on je přesvědčen že odešla z této prone jako světice na věčnost a že se nemusí vtělovat tedy jak von tomu říká jasné víře. Ten tomu taky věřím protože jsem se na ni podíval tak jsem pochopil co je to za váznout ženu takže ono se jim to sice nedařilo těch křesťanům tímto způsobem můžeme říct že většině případů téměř nikdy se jim to neprovést ti přejít na během života a vědomé spojení s bohem takže nakonec byli snad i ochotni když to viděli říci že to není žádoucí protože je to zvláštní milost ale. Dařilo se jim to v okamžiku smrti proto jsme si tady už několikrát říkali že tehdy člověk v tě nechtě se musel vzdát jeho co to měl že odevzdal to všechno co tu měl ale když byl předtím tak dlouho ctnosti tak založí ne to neodevzdá nikomu jinému než pánu bohu do rukou a proto takhle dokonale odevzdal tak vlastně překlenout ty těžkosti té o který tady nevíme o je samozřejmě těžší je překlenout takhle když nám nic nechybí než když protože to bylo svět lidová situace taková svaté to je zase krizový že to to vedení jak jsem vám to dám ne vždycky je to snazší když ten člověk letící žil a snažil se o to spojení s s tím bohem a chtěl dělat jeho vůli tak je to velmi snadné a protože tady hraje roli ta paměť ta paměť a ta zkušenost a ta ustavičná snaha dosahování toho stavu služebníka božího tak konečně se splní tato snáze splnil on tam vstupuje. Takže i takhle opačně to jde jenže to nejde udělat za týden rozumíte na to je třeba celého životní snahy tady nevykládám jak se máte stát hry mě ctnostní ani by se tomu neměli příležitost vy tedy máte opravdu příležitost jinou ti přímou uskutečnění já jsem rád za tu otázku ne ale to je pustá teorie protože v praxi to jde tady to nejde prosím buďte celý život stylizujete který život svůj život v tom smyslu aby byl že sloužím bohu a zaručeně v hodině smrti se dostaví ta milost protože tam se konečně vzdáte toho čeho chci aby se vzdali teď já chci abyste teď vnitřně umřeli a nečekali až nakonec života. Při že katolíci považují vůbec některé lidi za kontemplativní typ a některé vidí za činorodý typy a myslí si že těm činím se nehodí kontemplace to znamená vnitřní soustředění aby tomu říkáme do vnitřní modlitba ne to vod nich vůbec nesmí chtít a proto i kdy dělají řády vytváření řády taky tam jsou zády kontemplativní třebas jako karmelitánský a jsou řády činné jako třeba saleskýho jiné e tak já myslím že toto škatulky lidí základem tohoto škatulku je neznalost neznal z věcí to znalo toho co bych tady celou tu dobu vykládáme ten nejčinnější člověk může se stát kontemplaci tím diví že ta činnost není nic než vlastně projevem vůle tíží tak nic si dobře nejsou oni nezůstává k katolíci asi ten emanační princip substance. Mystikové mohla menší narazit od křesťanů to je asi křesťanství ruce a tady kážu já nevím určitě ale myslím si křesťanští mystikové nebo křesťanští kterou si neuznávají to co systém mohamedánští že ustavičně my vyzařujeme z boha ano je jsme vyzařování boha jo že že my jsme to záření boha to to co by tady vidíte a to mně velice vyhovuje abych já považoval i činnost lidskou za záření boží i když je to nezvrhl jí činnost on musí dopustit přeci aby jeho síla byla využívána tak já si to beru. A tedy opustí i to aby jeho silo byla vraceno tím ochotněji samozřejmě aby se tady snažíme o to kdy jsmeli činorodý abychom nazpátek se vrátili svou činností abychom to obracely nazpátek bohu a kdy jsme kontemplaci něm co to kontemplaci obracely že nezam snažili svou vlastní silou jako se snažíme něco dělat v činném životě to je úplně stejné to není vůbec žádného rozdíl podle mého názoru když se křesťanu snaží svou vlastní silou prosit ta modlitta nevím co všechno dělat a proto zvát člověku bohu důkazy že to myslí poctivě tak se dostane zrovna tak daleko jako činností kterou se snaží poctivě a dělat nikdo z nich nedostane toho vědomého spojení a naopak když to obrátí jak jsme si tady říkali tak to dosáhne jak to u činností za tou koncentraci ví cestou. Tak bych vás chtěl upozornit napřed se začnou vy krát o mši svaté že vývoj když nevezmu v patrnost ten poslední do roku šedesát ři vývoje se svaté prodělal tři fáze první agustýn jste dobře poučeni to nebudu vůbec vykládat druhá my s a témže a třetí vlastně ech oběť ano. To je nejnovějších vlastně vedlo věku teprve nastoupená cesta která dřív e nevstupoval také dobře tato řeknu veskrze od začátku a to bylo prostě obětování z lásky to byla oběť lásky to byl původní smysl še druhá to byla mysl víte latinsky to je to od slova poslat poslání tady totiž se chápalo že ježíš kristus toto ustanovil jako. Poslání jako příkaz spíše jako poslání navrhl to zkrátka aby tímto způsobem působily apoštolové na lidi a jenom jedna z částí tohoto poslání jenom jedna část toto poslání bylo přijímání u charisma ano my se třebas dovídáme ještě roku třináct let to mám do znamená no třináct let tři a třicet blahoslavená imelda lambertíny. Byl třinácti letech nesměla eště pěstovat svatosti oltář to znamená že pře svatá měla jiný význam ještě než ucha mystický než vyhraněně uherska tak dospěli dé směly přistupovat k svatosti oltáři ale měly přiznat jenom jednou z nároku nesměli víckrát vite jaký to mělo úplně jiný význam to poslání se bylo úplně jiné než jak je dneska když někdo chtěl přijmout třeba vás otázky dvakrát nebo třikrát za rok poslem zvláštní povolení minimálně osoby kup možná že od papeže muselo by to muselo to být zvlášť důvod jenom. Pak zvanou církví úplně nových duch takže kdybychom mohli dnešní při chrakterizovat to ucha listí že pokud možno nejtěžší přijímání a tak dále takže my se chopíme toho dnešního ducha samozřejmě protože já si myslím že ten vývoj který přes svatá prodělal není náhodný a že do si to vyžaduje aby já nejsem pro to aby se to prti do původního stav ačkoliv mě ten původní stavby ho vjel já kdybych hodil denně svatému přijímání tak bych asi. Zvlažněl místo abych se stal lepším já bych to asi na úroveň vyrazil to svaté přijímají na úroveň ostatních úkonů nebo malinko by se to lišil od ostatních úkonů já potřebuju strašně dlouho přípravu k tomu abych provedl něco takového jako třeba v těch sedmnácti letech že jsem se pořádně poprvně nesvádí žně vyzpovídal a a nesvatební přijímá abyste mi to že mi to nás stejnou práci neska protože musím. To se my osobě větší požadavky než jsem měl tehdy jinak to nemá tu gradaci no ale každý jsme z jiného těsta a já věřím že tento duch v jakém se dneska pře svatá ubírá je příhodnější pro dnešní novo kromě toho se mše svatá už od začátku dělá na dvě části na pobožnost kalech amen a pobožnost věřících to znamená že první části směli být přítomni i ti kteří ještě nebyli pokřtěni a v druhé části měli být přitom jenom věřící už pokřtění takže k té první části se děje jenom tolik co ještě ne pokřtěným může jako si vzít za své kdežto ostatním se předpokládá křest to je velice důležité rozlišování protože my se tam kolikrát chováme jako ne pokřtění ano to je velice špatné tím snižuje úroveň že a oni totiž dobře věděli že ne pokřtěn tam nemá co dělat my musíme ten křest nějakým způsobem obnovu pak. Když chceme být přítomni celé mši svaté když ho ne obnovím nejsme ji fakticky přítomni jsme vyhozeni by tam jsme tělem ale nejsme tam duchem věřte mi to toto první cesta moc dobře věděli a nebylo to nějaké privilegium pro ty jsi ale byla to tuto stavěli ve mši svaté ještě zasvěcovací oba a to už my použil dávno nevidíme a protože v ní nevidíme to se třeba obřadu a není ani naděje že budeme v ní v zasvěcovati přád vidět to si někdo napíše to jako to se ří obra třeba jako já tak toto není ve asi nebudete číst těch rozhodujících co co na i jsou rozhodnutí proto já se o to nahlížíme v tom vědět ovoce na tak musíme aspoň tam mít to svaté přijímání rozumíte a proto do to neví že se to ac obřadu ten by měl co nejnaděj přicházet svatému přijímání tak bych to asi rozřešil ano dotvořování obrat tak dostat duchovně přijímá beztak.

Edit utterance

Text view • Help