Víme,
že
neexistujou,
zaprvé
a
že
nám
nepomáhají
a
že
my
nepomáháme
jim.
Nevíme
ani,
že
jim
pomáháme
ani
nevíme,
že
voni
nám
pomáhají.
Ale
oni
nám
musí
pomáhat.
tady
spojitost.
Copak
je
todleto
za
mládence?
Né
proto,
že
my
jsme
jim
pomohli,
oni
nám
musí
pomáhat.
Není
to
tedy
pouhé
karmické
pouto,
jak
se
tomu
Indové
jednoduše
vyhýbají
odpovědi.
No,
to
je
karma,
jak
se
s
někým
takhle
svážu,
tak
musím
zase
pro
něho
něco
udělat
a
tak
dále
si
to
vodsloužit.
Tak
to
bych
jako
nebral,
takhle.
To
je
moc
jednoduché,
je
to
hezký,
je
to
snadný,
je
to
pochopitelný,
ale
není
to
úplná
pravda,
je
to
kousíček,
malinkej
kousíček
pravdy.
A,
-e,
tak,
čím
totiž
jde
o
vyšší
úroveň,
třeba
tu
šlo
vo
ten
astrál,
vo
to,
vo
tu
Svadhistanu,
tím
víc
jsou
ty
nebo
ty
tam
je
existující
toho
, co
se
děje
na
těch
úrovních
pod
nimi.
jeden
na
najdi
mi
to,
ne.
Ale
třebas
v
té
Svadhistaně
já
se
divím,
ty
ty
lidé
vědí
o
všem,
co
se
tady
děje.
Detailně
vědí
o
všem,
jako
by
tady
s
námi
žili.
Takže
ten
člověk
se
e-,
neodnaučil
snad
první
dni
ale
potom
se
do
toho
vrátil.
Neodnaučil
se
té
vzpomínce
být
svázán
s
touto
oblastí.
A
protože
je
s
ní
svázán,
tak
my
musíme
na
něho
brát
ohled.
A
když
na
něho
berete
ohled,
tak
vám
řeknu
tak
vám
daleko
pomáhá
, já
například
na
svou
manželku
beru
ohled,
a
ona
mně
pomáhá
daleko
lépe
než
kdybych
na
ni
ohled
nebral.
Já
na
ni
denně
myslím,
ovšem
já
na
ni,
já
nemyslím
jenom
na
ni,
všichni,
kdo
jako
my
zemřeli
dříve,
než
jsem
zemřel
já,
fyzicky,
tak
s
nimi
mám
tento
kontakt.
ne
že
ne,
že
se
mi
někde
objevují,
aniž,
aniž
bych
já
chtěl,
že
já
tou
myšlenkou
na
ně
myslím
do-
v
dobrém,
jim
pomáhám
a
voni
vopravdu
to
cítí
tou
vděčností
mě
pomáhají.
To
nemusí
dělat
zázraky,
ale..
Takže
dejme
tomu,
bez
andělů
strážných,
a
to
je
vyšší
už
úroveň,
by
se
vůbec,
by
se
nikdo
z
nás
neobešel.
velké
, kupodivu,
Davida,
mu
řeknu,
že
má
štyři
anděly,
strážný.
Představ
si
to,
jakej
jsi
lump,
že
tě
musí,
že
tě
musí
štyři
andělé
hlídat.
A
někdy
eště
neuhlídají,
no.
A
vypadá
jako
beránek!
A,
a
každý
znás
má
ty
štyři
anděly.
Každý,
čili
já
jsem
stejný
lump
jako
jsi
ty
. Tak
si
z
toho
nic
nedělej,
jsme
dva!
Jenže
já
nejsem
David,
jsem
vobčas
na
tom
hůř
než
ty.
Já
jsem
Karel,
ale
Veliký,
to
byl
strašný
vochlasta.
No,
a
proto
já
už
žádný,
abs-
já
jsem
abstinent
už
vod
začátku,
protože
už
to
tak
k.
A
druhý
ničím
Tó
cítí
v-
každý
naše
slovo
e-,
to
je
jasný.
Prosím-
zmiňoval
to,
že
jsem
napsal
celý
dlouhý
kritický
spis
proč
jsou
čtyři
anděli,
protože
jsou
štyři
úrovně,
které
se
musí
hlídat.
To
je
takzvaná
smrtelná
čtveřice
a
nesmrtelná
tvoř-
e-
trojice,
které
celek
lidského
člověka
, člověka
tedy
jako
takového
a
kdyby
každá
úroveň
neměla
svýho
strážce,
tak
by
se
to
neuhlídalo.
Úroveň
hmotná
jednoho
strážce,
astrální
druhého,
elementární
druhého
a
rajská
nižší
taky
třetí-
čtvrtého.
Teprve
ta
vyšší
rajská,
která
tíhne
už
k
Bohu
trvale,
ta
nepotřebuje
strážce.
Takže,
musíme
si
stačit
se
štyrmi
anděly,
jo?
Stačí
ta
odpověď?
tu
a
magii,
a
tak
já
já
jsem
mu
jako
dělal
sekundanta,
a
já
jsem
při
tom
švindloval,
ale
přesto
jsem
nesl
těžce
ty
následky.
Těžce
jsem
to
vodnesl,
von
né.
A
ten
dotyčný,
který
mě
takhle
pronásledoval
za
to,
z
té
oblasti,
říkal.
Ty
neseš
následky,
protože
máš
ty
schopnosti
se
dostat
nad
nás
a
my
si
tě
strašně
vážíme,
a
tak
dále,
m-
Moc
mě
m-med
vokolo
huby
mazal
a
ale
byl
to
magik.
A
je
to
magie
a
já
s-s-
jsem
nerad,
že
jsem
to,
musel
jsem
to
asi
zkusit,
ale,
jsem
to
jednou
zkusil,
protože
to
způsobilo,
že
jsem
něco
se
dověděl,
co
bych
byl
snadno
zneužít.
Moc,
jsem
moh'
mít,
kdybych
to
byl
zneužil,
a
můžu
to
zneužít
i
dneska,
je
tak
velká,
že
mě
každý
bryndy
dostane.
Takže
když
jsem
se
ocitl
v
koncentráku,
tak
jsem
se
mohl
okamžitě
dostat
z
koncentráku
a
ze
všech
těžkostí,
kdybych
byl
tuto
moc
použil.
A
když
jsem
to
nepoužil
ani
v
koncentráku,
tak
chápete,
už
toho
nepoužiju.
tak
jsem
četl
že
třeba
o
to
mi
To
byli
lidé,
kteří
patřili
do
zz-
zednářů,
a
omlouvali
se
tím
svým
počínáním
tak,
že
je
tam
beztak
u
těch
zednářů
taky
prezident
Beneš.
A
že
tedy
se
nemusím
bát,
tam
nejsou
žádný
padouši
a..
a
že
to
není
nijak
zlý,
ne?
mm
Jak
se
to
vezme,
no.
Já
jsem
na
to
nedal,
prezident,
neprezident,
to
mě
nic
neznamená
to,
když
je
to
magie,
kde
se
působí
vůlí
a
já
vůlí
nechci
působit.
Co
je
zen-buddhizmus
spočívá
v
tom,
že
voni
e-
nutí
toho
aby
byl
v
tom
jejich
klášteře
a
tam
sloužil
dlouho
dokud
se
ten
mistr
e-
ness-lituje
nad
tím
žákem,
nezasvětí
ho.
No,
oni
vlastně
neumí
tou
prostřední
vůbec
jít.
Tou
cestou
metody
umí
mistr
a
ten
se
to
dověděl
zase
na
konci
svý
cesty
a
tak
dále.
Já
bych
to
řekl
takhle:
kdybychom
se
my
ocitli ,
kdo-p-koli
z
nás
v
takové
škole
zen-buddhizmu,
tak
by
vás
učili
rozjímat,
to
je
pravda,
ale
kdybyste
odbíhali
svým,
svou
mozkovou
činností
vod
toho
rozjímání,
tak
vás
budou
tlouct
po
zádech.
La
Salle
Zen-buddhizmus,
si
přečtěte,
přeložil
jsem
do
češtiny.
A
tak,
já
to
nepovažuju
správné
tu
prostřední
odbývat
ranami
do
zad.
Protože
oni
říkají,
no
tak
my
toho
člověka
ušetříme
ran,
vod
ran
osudu.
To
je
možná
pravda,
možná
pravda,
ale
já
tomu
nevěřím,
že
to
pravda
je.
fyzickou
bolestí
nedá
vodbavit
duševní
bolest
a
ta
pronásleduje
každého
člověka,
by
se
nedostane
tomu
k
čemu
se
chce
dostat.
Takže
ta
moje
bolest
fyzická
v
tom
útlém
mládí
byla
daleko
než
ta
duševní,
kterou
jsem
zažíval
později.
No...
Takže
já
nevím.
Já
jsem
přeložil
ty
zen-buddhistycký
spisy,
to
víte,
ne?
mám
na
mysli
ty
spisy,
který,
když
se
o
to
zajímáte,
byste
si
měl
přečíst.
A
to
je
Cesta
zen
vod
Wattse
že
Bez
komentáře?
Jak
je
to
bez
komentáře,
tak
to
není
můj.
Já
jsem
to
psal
s-
rovnou
s
komentářem.
Co
tomu
řikáte?
má
tak
Tak
dobře,
tak
četl
jste
vod
téhož
Wattse
e-
Moudrost
nejistoty?
Že
už
se
dovolit
si
nemohu
rozšiřovat
ssvoje
zastánce,
nemohu
vás
navštěvovat
a
to
je
mi
velice
líto,
mně
je
u
vás
velice
dobře,
a
už
to,
že
je
mi
u
vás
dobře
, je
mi
známkou
toho,
že
je
vám
taky
dobře.
No,
takže
je
dobré
, ale
smiřte
se
s
tím,
že
jako
já
jsem
tady
na
světě
ve
službě
ne
že
mně
zbylo
kousek
života,
ale
jakmile
tu
službu
dokončím,
tak
ani
vteřinu
tady
. Jakmile
nebudu
moci
ze
svého
života
sloužit,
nýbrž
bude
mně
muset
být
slouženo,
tak
to
nepotřebuju,
to
nepotřebuju.
To
lidé
taky
nepotřebujou.
Takže -
mě
odvolají,
jo?
A
proč?
Aby
mě
neodvolali?
To
né!
když
Ó,
já
nejsem!
spisu
taky
ho
katrai
to
zní
působení
a
záření
na
mě
osobnost
tak
a
tolik
že
sem
opravoval
se.
Si
on
je
při
tato
nekonal
a
přestane
ty
se
něco
to
začalo
všecko
varovat
o
tři
novým
sen
označena
když
jsem
na
žal
ostrý
ten
on
a
co
je
tykal
nový
na
nepoval
říkal
ta
správná
to
osobní
i
jsem
dal
osobně
neznal
bylo
tak
učinila
pravo
daný
všichni
stačí
očisty
masky
svý
aby
se
měl
mnoho
teče
no
a
No,
totiž
v
těch
spisech,
ty
nejsou
opsané,
nýbrž
jsou
zkušeností
podložené.
A
tím
se
liší
od
normálních
spisů,
takže
kdo
má
nějakou
zkušenost,
ten
z
toho
hodně
má.
Kdo
nic
tak
s,
protože
nemá,
i
to
co
má,
mu
bude
vzato.
Čili
vy
jste
případ,
který
má.
proto
to
nepovažujte
za
dobrodiní,
které
já
přináším,
nýbrž
za-
je
to
dobrodiní
vašeho
osobního
pokroku,
víte?
To
není
z
mý
strany
pokora,
nýbrž
to
je
vědění,
e-e-
na
kterým
budu
trvat.
copak
pro
toho
je
to
máme,
jo,
takhle,
to
je
ještě
výborný,
to,
to
mě
eště
vyjde.
Čtvrt
na
čtyři
ještě
máte,
no
tak
vy
to
máte
dobrý.
Na
té
duchovní
cestě
to
nejde
bez
partnera.
Nó,
tak
nemusí
to
být
k
muži
žena
to
není
třeba,
ale
musí
tam
být
partner.
Například,
dejme
tomu,
kdybych
mluvil
vo
sobě.
, tak
prvním
partnerem
na
té
mně
byli
, který
mě
trápili.
To
byl
jedinečný
partner.
A
kdybych
končil
ten
výčet
už
jenom
tím
konečným,
tak
nejlepším,
dak-
daleko
nejvil-nejlepším
partnerem
v
mým
ten
esesman,
kterej
mě
chtěl
zabít.
Kdyby
toho
nebylo,
tak
dneska
k
vám
nemůžu
vůbec
mluvit,
protože
nevím
. Já
jsem
tam,
když
jsem
se
vzdal
toho
, protože
jsem
věděl,
že
zemřu,
že
nemám
moc
ho
převrátit
ve
víře,
a
aby
mě
nezabil.
Když
zabil
toho
prvního,
a
říkal
počkej
si,
až
ho
dobiju,
tak
zabiju
Tak
jsem
vzdal
ten
s-
ale
upozorňuju
vás
na
jednu
věc.
Vzdal
jsem
ho,
protože
bylo
zbytečné
se
litovat,
bez
lítosti.
Já
jsem
sebe
nelitoval,
že
bude
ten
končit.
To
důležité
při
tom
a
protože
jsem
sebe
nelitoval,
tak
v
té
chvíli
se
mi
objevilo -
já
vám
to
říkám
v
pořadí,
s-
to
pořadí
je
vode,
vode
mne
vymyšlený,
ale
já
vím,
že
takové
to
bylo
Vono
tam
nebylo
nám
to
bylo
všechno
najednou.
To
s-
byl
bezčasový
který
nezabral
ani
jednu
vteřinu.
Já
říkám,
že
tam
napřed
: konec
světa,
konec
světa!
Slyšíte
dobře,
konec
světa!
No,
to
je
nemožný,
co
to
končilo,
když
to
nezačlo?
Potom
stvoření
světa
a
jeho
udržování,
a
potom
všechno
ke
mně,
do
toho
, když
jsem
ten
život
vzdal.
Takže
já
jsem
rozuměl,
mně
třebas
tomu
vystoupení
toho
Ježíše
v
tom
Izraeli.
Já
se
stal
jeho
žákem
na
tu
vteřinku,
který
s
ním
prochodil
po
celém
tom
území
Izraele,
u
každého
zázraku
byl,
slyšel
i
klepy
vokolo
toho.
Všecko,
tak
se,
na
to
jsem
nepotřeboval
ani
zlomek
vteřiny,
přátelé.
e-
A
z
toho
já
pořád
žiju
a
na
to
nemohu
zapomenout.
Já
to
nenosím
v
hlavě,
ale
kdykoliv
z
toho
něco
potřebuju,
ono
se
to
objeví.
A
dokonce
e-
tam
zažil
moudrost
jiných
kteří
mnou
nebyli,
já
jsem
nikdy
nebyl
jimi,
kteří
mě
doprovázejí,
na
tom,
já
jsem
o
tom
nevěděl,
že
mě
doprovázejí,
v
tomto
životě.
A
jsou
tam
Arabové,
křesťani,
e-,
Mayové,
Aztékové,
všichni,
Indové
a
zen-buddhisti
a
buddhisti
a
všecko
Mě
nejvíc
překvapilo,
teď,
ne
tehdy,
že
v
takovém
malém
traktátu
Mystikové
křesťanští
o
nebo
Láska
k
mystic-
křesťanských
mystiků,
který
roku
třicet
sedm,
tisíc
devět
set
třicet
sedm.
Cože?
Dominikáni
to
vydali?
poslední
jmenován
Savonarola,
který
byl
upálen.
To
je
odvaha.
A
voni
ho
tam
nazývají
jedním
z
největších
světců,
teďka
ve
dvacátém
století.
To
jsem
si
říkal,
to,
to
je
pokrok
tedy.
Ale
nádherný
dílo
je
to,
opravdu.
Jenomže
všichni
staví
jenom
za
to
utrpení
Ježíše
Krista
a
zmrtvýchvstání.
To
je
málo.
Tomu
nebudou
věřit
ani
ty
Indové,
protože
neví
o
tom
začátku
. A
ti
křesťani
taky
veřejně
to
nenutí,
říkají
to
je
důležitý.
To,
jak
to,
důležitý,
když
nevím,
co
předcházelo.
Kdežto
já
vím,
e-
Kristus
žil
v
Abrahamovi
že
by
vlivem
toho
jednoho
, že
by
ten
Abraham
byl
nebyl
měl
s-sílu
svého
jednorozeného,
prvorozeného
syna
obětovat,
kdyby
mu
v
tom
nepomáhal
Ježíš
Kristus.
tak
dále,
a
tak
A
že
von
Ježíš
Kristus
se
pokoušel
o
obnovu
a
to
je,
myslím,
nejdůležitěší
z
toho,
co
jsem
se
tehdy
dověděl,
obnovu
tý
existenční,
kterou
šli
ve
Starém
zákoně
Henoch,
Melchisedech,
Eliáš
a
jiní
a
po
té
stránce
se
mu
podařilo
jenom
dvojí.
sám
v
těle
odešel
a
Panna
Maria
matka
také.
Ale
byl,
ale
žádný
z
jeho
učedníků
svatý
Jan,
který
neumřel
násilnou
smrtí,
protože
se
neprovinil
proti
Ježíši
kristu
, tak
nemusel
násilnou
smrtí
umřít.
Umřeli
jenom
proto,
že
se
provinili
proti
Kristu,
že
ho
opustili
v
nejhorším
okamžiku
Tak
do
toho
ne
nesli
časnou
odměnu
tedy.
Ztrátu
něčeho.
ale
ten
Jan
ten
byl
na
správné
cestě
existenční
a
mohl
-m
i
v
těle
se
dostat
do
nebe,
kdyby
byl
e-
pod
křížem
neodevzdal
tuto
možnost
Panně
Marii.
A
vona
potom
za
něj
přišla
do
toho
nebe
v
těle,
no?
Tak
to
je
na
tom,
to
na
tom
zjevení
bylo
nejzajímavější.
To
já
jsem
nevěděl,
že
se
tam
takhle
dá
to
předávat,
a
že
ve
dvou
případech
to
ježíšovi
podařilo,
že
on
a
Panna
Maria
přišli
do
v
těle.
Takže
když
se
svatá
Terezie
třebas
dneska
stýká
s
Pannou
Marií
a
vona
se
s
ní
stýká
vod
dvanácti
let
svýho
, tak
se
s
ní
stýkala
tělesně.
Protože
v
tom
nebi
je
tělesně
ta
Panna
Maria.
A
to
tedy
slovo
do
pranice,
protože
evangelíci
někteří
potírají
tu
Pannu
Marii,
zvláště
to
nanebevstoupení,
nanebevzetí,
to
jim
nejde,
a
tuhleti
svatí
tělesně,
e-,
to
pociťovali.
Například,
svatá
e-,
Terezie
z
Lisieux,
to
je
te
malá,
Je-
Ježíškova,
která
zemřela
na
tuberu
asi
ve
třiadvaceti
a
Říkala,
já
jsem
se
modlila
k
Bohu
otci,
Bohu
synu
všem
svatým,
teprve
Panna
Maria
se
mě
ujala
a
dovedla
mě
až
k
smrti.
proč
protože
Panna
Maria
e-,
něco
na
nebi
, nýbrž
to
je
ztělesněná
nesmrtelná
A
ta
je
v
nás.
To
je
ta
jediná
individualita,
Panna
Maria.
A
dokud
jsme
živi,
musíme
ji
mít
a
musí
s
námi
jít.
Krok
za
krokem
s
námi
jde
Panna
Maria,
to
znamená
naše
nesmrtelná
duše
A
konkrétně
pomáhá.
Mně
byla
vysvětlená
v
jednom
takovém
zjevení
spona
mezi
mezi
člověkem
Která,
kdyby
nespínala,
tak
se
to
nenajde
vůbec
vzájemně.
Tak
to
je
mi
sympatické
u
Šrí
Aurobinda
Ghose,
že
toto
von
jako
uznává
a
že
mě
nutí
tomu
abych
ty
věci
přeložil
a
vysvětlil,
jak
on
z
pozice
Hinda
to
udělat.
On
byl
ale
křesťan,
pokřtěný.
tak
já
nevím,
co
mám
k
tomu
říct.
A
vod
tý
jsem
v
tom
koncentráku
neměl
utrpení.
na
neměl
Neměl
jsem
hlad,
neměl
jsem
žízeň
a
jed
jsem
jenom
proto,
aby
na
mně
neukazovali.
Ten
malinký,
tu
malinkou
část
chleba
a
tu
polívku
jsem
snědl.
Ale
byl
jsem
rozdělovačem
potravin
u
svého
stolu,
tak
jsem
si
vzal
vždycky
poslední
dílec,
to
znamená
nejmenší
a
nebyla
v
tom
žádná
pokora,
protože
já
jsem
nepotřeboval
jíst.
Já
jsem
se
taky
nemohl
bát.
, ono
mi
to
nešlo.
Všichni
byli
stříleni,
denně
jsme
viděli
sto
poprav
- maličkost.
takže
ch
jich
někdy
bylo
víc.
To
člověk
nemoh..
Hlavně
těch
Židů
mně
bylo
strašně
líto.
To
tady,
když
je
to
židovský
dům,
tak
si
musím
na
ně
vděčně
vzpomenout,
co
ty
lidi
tam
vytrpěli!
Meli
poloviční
stravu
než
my
a
my
jsme
měli
jenom
hlad.
A
měli
poloviční
stravu
a
ty
byli
zredukovaný
na
minimum.
To
bylo
takový
klubíčko,
který
se
vlíklo
Ale
promiňte
mně,
tentokrát
nebudu
lhát,
výjimečně,
e-e-,
tak
to
berte
vážně.
Že
jsem
daleko
hříšnější
než
kdokoliv
z
vás.
jak
mě
mě
tady
. A
to
není
pokora,
to
je
vědění.
Taky
svatá
Terezie
se
považovala
za
velice
hříšnou
a
považovali
to
za
přílišnou
pokoru.
U
mně
to
není
pokora,
u
mně
je
to
vědění
a
u
ní
to
bylo
taky
vědění,
že
takovým
prevítem
vona
že
. Totiž,
jestliže
třebas
vona
viděla
ten
obrázek
u
tý
studny,
s
tou
Samaritánkou,
že
ona
jí,
on
jí
Ježíš
Kristus
nabízel
život
věčný
a
vona
byla
ženou
pěti
mužů,
tak
z
toho
generalizovala,
že
taky
pro
ni
je
to
a
pro
každého
člověka
ta
milost.
Čili
vona
se
postavila
napřed
na
nohy
duchovní
tím
viděním
milosrdenství.
To
my
když
vymi-
vidíme
ten
obrázek
a
teďka
o
něm
například
víte,
tak
vás
to
nepřiměje
k
tomu,
abyses
tak
věřili
tomu
milosrdenství
božímu
, že
byste
s
tím
milosrdenstvím
Božím
chodili,
konkrétně.
Bůh
je
milosrdný.
tak
se
chovali
podle
toho.
Nó,
ale
vona
s
tím
nevydržela
dlouho
. Ve
dvanácti
letech
jí
zemřela
matka
a
ona
při
té
smrti
své
matky,
neříkal
jsem
to
už
dneska?
Při
té
smrti
e-
moc
plakala,
a
nakonec
se
smířila
s
tím,
že
má
matku
jinou,
nebeskou
Pannu
Marii.
A
zvolila
si
ji
za
vlastní
matku
a
s
tou
matkou
se
delší
dobu,
několik
let
stýkala,
až
do
dob-
a
potom
to
uhaslo,
protože
ona
žila
na
veselém
dvoře
šlechtickém,
kde
ji
nutili
k
tomu
způsobu
života.
Napřed
vona
musela
chodit
na
ty
zábavy
na
všechny.
Vona
byla
velice
zábavná,
ona
je
tam
bavila
způsobem,
že
se
celý
sál
chechtal,
protože
svatá
Terezka
mluvila.
To
byl
jeden
vtip,
ale
ne
sprostý,
lepší
než
druhý.
A
rajtovala
na
koni,
až
si
jednou
zlomila
taky
ruku,
to
víte,
to
rajtovala
pořádně,
ona
prej
bravurně
uměla
jezdit
na
koni.
No
všechny
š-
šlechtické
ctnosti
a
to
byly
světské
ctnosti.
když
jí
zemřel
asi
v
jejích
patnácti
letech
otec,
tak
vona
se
teprve
vzpamatovala.
Než
zemřel,
umíral
delší
dobu,
tak
von
jí
prozradil,
že
chtěl
být
původně
mnichem,
tak
vona
chtěla
dostat
zase
k
tomu
svatému
předsevzetí,
aby
se
s
Bohem
setkal.
A
vona
ho
dostala
do
takového
, že
zemřel
s
po-
pověstí
sle-
světce
a
ona
už
se
mezitím
nemodlila
vůbec,
přestože
takový
měla
milosti
a
začala
se
znovu
vnitřně
modlit
a
dosáhla
výše
a
už
jí
to
nedalo
v
v
jednadvaceti
letech
vstoupila
do
karmelitánského
řádu.
Ty
karmelitánské
jeptišky
e-
mají
dojem,
že
oblékají
roucho
Panny
Marie.
Vona
řekla
jsem
byla
tak
proradná,
jsem
ve
dvaceti
jedna
letech
neměla
ani
tu
matku,
ani
toho
svýho
svatýho
otce
po
ruce,
nýbrž
jenom
to
roucho
tý
marie
. To
je
strašně
málo.
Vona
tady
začla
, co
se
devět
století
před
naším
letopočtem
stalo
Elieseovi,
Elíšovi,
žáku,
že
von
chytil
plášť
toho
svýho
tam
končilo
zasvěcování
ve
starém
e-
Izraeli.
A
Ježíš
Kristus
teprve
obnovil.
A
vona
říkal
, co
mně
to
dalo
práce,
než
jsem
z
toho
pláště
panny
marie
dobyla
celou
Pannu
Marii.
Tak
prostivě
řečeno
já
ji
vlivem
toho
, kdybych
neznal
sebe
, bych
považoval
za
daleko
horší
ženu,
než
byla
třebas
Maří
Magdalena.
Protože
měla
obrovskou
milost,
kterou
Maří
Magdalena
předtím
neměla,
než
se
ocitla
u
toho
Ježíše.
Obrovskou
milost
u
toho
obrázku
u
tý
studny
nebo
z
tý
smrti
Panny,
né,
z
tý
. Takovou
milost,
že
se
mohla
o
ni
opřít
a
kdyby
na
to
byla
nezapomněla,
tak
neoblíkala
jenom
roucho
marie
nýbrž
, nýbrž
oblíkala
ji
celou
znovu.
to
se
nestalo.
Čili
bych
řekl,
plným
právem
, protože
nikdo
takové
milosti
neměl,
jako
ona,
považovala
za
horší
než
nejbídnější
hříšník.
Než,
než
Maří
Magdalena,
nebo
než
kdokoliv
jiný,
než
ta
žena
pěti
mužů.
Daleko
horší
a
měla
pravdu.
Ale
když
ji
srovnávám
se
sebou.
, tak
já
jsem
eště
větší
prevít,
než
ta
svatá
Terezie
byla.
Ona
potom
nebyla,
otázka,
jestli
já
eště
nejsem
setrvačnosti
jednám
to
To
je
těžko
vysvětlovat.
Ale
? Protože
já
jsem
měl
daleko
větší
milost,
než
vona.
Ty
lékaři
mě
přivedli
stavu
nebe,
no
a
já
jsem
z
toho
nevyvodil
ani
víru
v
boha
, jsem
to
bral
jako,
jako
vy
berete
tento
život.
Když
žijete,
to
je
přece
vaše
záležitost,
o
Pánu
Bohu
nepotřebujete
nic
vědět!
Bere
to
z
rukou
Božích?
Kdepak!
Berete
to
z
talíře,
e-
tím
že
dýcháte,
že
ve
vás
všechno
funguje,
jako
že
je
to
vaše.
To
není
vaše
funkce.
zjistil,
že
se
o
mě
takhle
ucházel
Bůh
a
já
jsem
na
to
nepřišel
ani
jsem
na
to
nedal.
A
o
vás
všechny
se
uchází,
jenomže
jste
nedospěli
k
tomu
okamžiku,
kdy
si
to
uvědomujete.
Že
já
si
to
uvědomoval
milosti
boží
tak
dokonale,
že
jsem
nemohl
se
, že
jsem
nehřešil
tehdy.
Vono
mi
to
nešlo,
protože
já
jsem
se
bál
před
tváří
Boží
hřešit.
Jsem
šel
tehdy
ke
generální
zpovědi,
tak
jsem
tomu
říkal
mě
nutil,
abych
tam
šel
eště
podruhý
na
nějaký
já
, mně
nejde
hřešit,
co
se,
z
čeho
se
mám
modlit,
z
čeho
se
mám
zpovídat?
Říkal,
to
je
poprvé,
co
to
slyším,
ale
já
jsem
říkal
před
tváří
před
tváří
toho,
kdo
všechno
má
kdo
, kdo
má
náš
život
náš
život
je,
nemohu
přeci
se
proti
tomu
proviňovat.
A
von
říká
, však
vono
to
přestane,
vono
to
přestane.
Protože
to
je
milost,
která
je
udělena
člověku
jenom
do
tý
aby
ho
upevnila,
-ž
ho
upevní,
tak
vona
se
postaví
na
jeho
nohy,
jako
musel
něco
dobojovat.
Bez
lidskýho
života
není
možný
To
je
absolutně
nutná
záležitost,
být
Takžéé,
jak
jsem
hřešil?
Já
jsem
hřešil
napřed
tím,
že
jsem,
to
je
podstata
hříchu
Jsem
se
z
něho
zpovídal
takhle,
tomu
knězi,
na
tom
přechodu
, když
jsem
poznání
měl.
e-
Důstojný
pane
, já
mám
jeden
hřích,
ze
kterého
potřebuju,
abyste
mě
vyzpovídal,
abyste
mě
osvobodil,
abyste
mě
řek
osvobozující
slovo,
já
tě,
e-
quo
te
absolvo,
no
já
nevím,
jak
se,
no,
Tak,
e-,
á
tě
dávám
rozhřešení,
to
řeknu
česky,
a
m-
Von
řekl,
tak
jakýpak
je
to
hřích?
Já
jsem
říkal,
že
jsem
jednal
v
životě
jenom
pro
sebe
a
pro
své.
On
říkal,
ano
po
se
vůbec
nedařil
to
není
žádný
hřích!
Jsem
říkal,
důstojný
pane,
jestli
mi
z
tohoto
nevyzpovídáte,
já
tak
já
okamžitě
z
tý
zpovědnice
vystoupím
a
vodejdu
a
vodejdu
z
církve,
protože
já
potřebuju
provinění
se
zbavit
toho
pocitu
viny
se
potřebuju
zbavit.
A
on
říkal,
on
se
se
mnou
ještě
dohadoval,
delší
dobu
a
pak
dobře,
tak
když
je
to
pro
tebe
největší
hřích,
tak
já
nemohu
udělat
jinýho
nic,
než
tě
z-
dávat
absolutorium,
že,
že
to
jako,
já
tě
zbavuju.
Von
mě
tak
dokonale
zbavil
toho
hříchu
že
já
jsem
bez
toho
Boha
nemohl
vůbec
jednat.
Já
jsem
dýchat,
já
jsem
nemohl
žít.
já
jsem
dělal
modlitbu
jenom
večer,
až
všichni
spali
a
vo
tom
nevěděl.
já
jsem
já
jsem
se
celý
den
na
to
těšil.
To
těšení
bylo
velké
že
bylo
modlitbou
Se
těšil
na
setkání
s
bohem
tak
dokonale,
že
když
jsem
se
do
té
konstelace
dostal,
tak
okamžitě,
né
druhý
den.
Okamžitě
jsem
do
toho
spojení
s
Bohem
vstupoval.
Ale
teď
se
stalo
něco,
co
je
pravou
podstatou
hříšnosti
. Proto
vám
to
říkám.
Že
jsem
měl
strach,
že
přijdu
vo
. Ten
Pán
Bůh
si
bere
člověka
takovým
způsobem
, že
mu
to
nebere
jenom
dech,
ale
bere
mu
to
celý
život
a
nejenom
život
jeho,
ale
život
jeho
ve
vesmíru.
Vono
mu
to
promítá
toho
člověka
do
vesmíru
a
do
všeho,
takže
von
ztrácí,
ztrácí
obzor,
ztrácí
všecko,
ale
neztrácí
vědomí.
Kdyby
ztrácel
vědomí
, tak
by
to
bylo
bezvadné.
Jako
u
těch
lékařů
jsem
vědomí
neztrácel,
tady
jsem
zase
neztrácel
vědomí,
že
to
na
a
tak
jsem
byl
ustrašen
a
teprve
postupně,
když
jsem
si
říkal,
takže
dneska
neutečeš,
dneska
neutečeš,
tak
jsem
ještě
čtrnáctkrát
utekl
a
už
už
jsem
neutíkal
a
dostal
se
do
extaze,
ne,
zase
nanovo.
se
sem
extazi
na
začátku
a
potom
za
čtrnáct
dní
asi,
znovu.
Tak
tam
byl
největším
hříchem
v
té
době
pro
mě
strach
o
vlastní
kejhák,
s
odpuštěním.
Tak
vždycky
je
to
něco
. Jsou
samý
hříchy,
který
nejsou
v
žádným
zpovědním
zrcadle.
Tak
kolik
tomu
chcete,
abych
věnoval
času?
a
Až,
až
tomu
porozumíte,
ne?
Katolická
církev
říká,
jediný
kristus
ježíš
tedy
byl
zrozen
bez
pohlavního
styku,
parthenogeneze
e-
se
tomu
říká
v
Řecku,
protože
voni
to
znali.
Například
Pallas
Athena
vylezla
z
mozku,
i,
i
ve
zbroji,
už
hotová
celá
že
ano,
bez
pohlavní,
tak
to
byla,
tak
vod
toho
se
nazývá
ten
kopec
v
Athénách
Parthenon,
to
znamená
zasvěcený
té
panně,
Athéna,
Pallas
Athéně,
a
tak
to
bylo
s
jinými,
takovými
příklady
ze,
z
bájesloví
řeckého.
Totiž
do
člověka
nevstupuje
při
jeho
narození
jenom
tělesnost
toho
člověka,
nýbrž
tělesnost
té
matky.
A
ta
tělesnost
té
si
zadala
s
tím
mužem,
pochopitelně.
Jinak,
ducha
svatýho
se
ten
člověk
nenarodí.
A ,
čili,
ta
tělesnost
matčina,
to
je
ta
genetická
základna,
nejpodstatnější
část
genetické
základny,
se
kterou
ten
člověk
žije
takže
má
vztah,
vlivem
toho
se
v
něm
potom
objeví
e-m-,
ty
všechny
hormony,
e-
má
vztah
k
druhému
pohlaví.
Ale
nemoh
by
ho
mít,
ten
vztah,
kdyby
byl
narozen
partenogenezně,
bez
toho
e-
soužití
s
mužem
ženy
a
tak
dále,
jo?
Takže
je
to
něco,
co
musíme
umět
v
sobě
překonat.
. Já
nejsem
v
tom
smyslu,
protože
já
jsem
se
v
třiadvace-
v
třiceti
dvou
letech
oženil,
z
donucení,
pochod
že
je
to
že
je
v
v
koncentráku,
ten
den,
co
jsem
zažil
to
odosbnění,
jsem
se
vzdal
svého
žiivota,
mně
taky
bylo
celou
řadu
věcí
nařízeno.
Jedna
z
nařízení
byla:
Oženíš
se!
No,
jejej,
To
bylo
pro
mě,
to
byla
pro
mě
tíha,
protože
já
jsem
nic
takovýho
nechtěl,
já
jsem,
ne,
že
bych
se
byl
bál
dětí
a
ženy,
to
ne,
já
proti
ženám
nic
nemám.
To
víte,
jak
se
na
vás
dívám
jako
na
muže,
že?
Úplně
stejně,
ale
že
se
mně
nechtělo
jít
do
něčeho,
co
považuju,
co
jsem
považoval
za,
m-
něco,
co
je
pod
tou
úrovni,
na
které
byl
, a,
jenomže
to
jsem
moc
promeškal,
že
jsem
se
do
toho
ženění
nedal
hned,
to
se
má
poslouchat,
když
je
to
příkaz
vod
Boha.
A
dneska
vím
jak
je
to
dobré,
že
jsem
to
poslechl,
protože
já
jsem
si
moh
tu
ženu
vzít
ne
jako
ženu
ne
jako
tedy
partnerku
pohlavně,
pohlavnímu
životu
, ale
jako
vyslance
Božího.
To
znamená,
byla
to
žena
, byla
to
žena.
Ale
byl
to
vyslance,
vyslanec
, zrovna
tak,
jako
ten
esesman.
skvělý
partner.
Jenomže
vona,
když
se
to
dověděla
před
svatbou,
to
se
musela
dovědět,
že
já
si
ji
neberu
jako
ženu,
nýbrž
jako
vyslance,
který
mě
bude
učit.
Tak
vona
do
šesti
m-
let
bojovala
s
tou
představou,
že
je
mou
ženou
a
že
já
jsem
jejím
mužem,
teprve
až
měla
tři
děti,
tak
už
toho
měla
až
takhle
a
vzdala
se
pohlavního
života
. Tedy
e-
další
čtyry
roky
tím
trpět,
hrozný
muka
trpěla
další
čtyry
roky,
když
se
takhle
vzdala,
protože
nedorostla
k
tomu,
až
teprve
ve
čtyry
roky
k
tomu
dorostla
a
eště
vlivem
Pepíčka,
který
ji
převrátil.
No,
tak
já
nevím,
jak
jsem
to
odpověděl,
ale
víte,
když
tu
srovnávám
ženu
s
mužem,
tak
žena
má
velikou
výhodu
na
duchovní
cestě
před
mužem,
v
prvních
fázích.
A
velkou
nevýhodu
v
těch
posledních.
muž
má
velkou
nevýhodu
v
prvních
fázích,
a
to
jsem
poznal,
že
budu
potřebovat
tam
toho
partnera,
který
mně
pomůže
přes
to
vidění
toho
světa
hmotně
, takže
výchova
dětí
a
tak
dále
to
všechno
spolužití
s
tou
manželkou
způsobilo,
že
jsem
jako
to
potřeboval.
A
potřebovali
to
moji
přátelé,
protože
říkali,
tobě
se
to
mluví
vo
duchovních
věcech,
když
nemáš
žádný
starosti.
Když
jsem
měl
potom
tři
děti
a
starosti
s
manželkou,
tak
potom
už
jsem
měl
vod
nich
pokoj.
tento
příklad
jsem
potřeboval,
ale
chtěl
jsem
říct
ještě
něco
jiného.
Myslím,
že
jsem
to
zapomněl.
A
to
je
dobře
asi
. Že
totiž,
asi
přibližně,
já
už
to
řeknu
jenom
přibližně.
Že
totiž
toho
partnera
potřebujeme
také
proto,
že
na
něm,
když
je
to
opravdový
partner,
se
učíme
nebýt
jenom
svůj.
Kdybych
já
psal
někomu
k
svatbě,
jenom
psal,
je
ohromné,
že
ses,
že
sis
někoho
vzal,
protože
nebudeš
jenom
svůj
a
tím
si
rozšiřuješ
vědomí.
Tím,
že
má
člověk
partnera,
se
kterým
se
musí
stýkat,
ať
mu
jde
na
nervy
anebo
je
mu
blaženo
něm
tak
je
to
dobré
protože
on
není
jenom
svůj.
On
je
už
polovičně
a
to
je
veliký
kupředu
když
, když
to
dobře
dělá.
by
to
jsem
vám
chtěl
říct,
že
si
vážím
stavu
manželskýho
velice,
protože
levnou
c-,
no
levnou
cestou
obyčejně
ne,
ale
po
dobrým
nebo
po
zlým
ten
člověk
se
naučí
dělit
se
o
svoje
názory
a
o
svůj
život
s
tím
partnerem
nebo
s
tou
partnerkou.
To
je
jedinečná
. někde
to
musí
. Prosím.
víme
že
takovým
mým
áčku
dokonce.
Ale
člověku
k
že
ve
jako
tady
máme
tímto
to
tělo
ježíš
tou
její
dětí
evropy
že
my
jako
tisíc
ten
dneska
říká
že
první
teorií
a
on
jí
padavky
prostě
dal
učí
do
terénu
už
o
to
ti
čtyřicet
pět
že
malé
dotlačen
duchovních
že
člověk
ano
a
celkem
přemýšlet
o
kterého
osvěcuje
a
už
se
že
a
galské
těžký
po
ní
byl
jako
teďka
výzkumu
jestliže
musí
pustit
za
otázka
a
slíbíte
slovo
boží
ano
nebo
ne
a
přesto
jak
zrodilo
za
se
že
se
to
musí
domu
pro
vaše
má
být
tak
otázku
Můžete
návrat
k
ní
dá
zastávat
lásku
tak
ho
kazatel
kain
nebude
konce
jako
takové
jako
jako
to
to
to
připomíná
tu
poslední
věci
páně
tady
je
tady
možný
ztratit
jako
děje
a
na
ale
s
jestli
by
na
opravdu
je
to
oprávněné
No,
podívejte
se,
já
se,
je
to
tam,
tuhle
ten
dotaz?
tak
já
já
bych
na
to
řekl
takhle:
to,
že
mužové
jsou
jenom
v-,
knězi,
to
je
starověký
přežitek,
podle
mýho
názoru.
Protože
ve
starověku,
m-
v
tom,
e-
v
té
tradici
izraelské,
byli
mužové
e-
těmi
knězy,
ne?
těmi,
a,
a
ženy
ne.
A
kdežto
m-,
ty
nebyly
rovnoprávné,
vůbec
nebyly.
A
teprve
kristus
učinil
rovnoprávnou
ženu
s
mužem,
jenže
katolická
církev
na
to
nepřistoupila.
Ta
dělala,
jako
když
vo
tom
neví,
jako
když
to
Ježíš
neudělal.
následkem
eště
ve
třináctém
století,
koncil
jeden,
a
trvalo
to
potom
dvě
stě
let,
takový
dohady,
tvrdil,
že
žena
není
vůbec
A
trvalo
jim
to
dvě
stě
let
než
přišli
na
to,
že
člověkem
je.
Buďte
rádi,
že
tam
jste
nežili
v
té
době.
To
byla
radost,
tedy.
To
je
zvíře!
Protože
slouží
k
zvíře-
k
ukájení
zvířecích
pudů
člově-,
e-
člověka,
to
byl
člo-,
to
muž
tak
to
je
dneska
překonané,
a
jenomže
církev
katolická
je
velice,
e-,
taková
řek
bych,
e-,
orto-,
no
ortodoxní,
těžko
říct,
ale
konzervativní,
e-,
takže
sama
e-,
nedává
přímo
práva,
dneska
už
i
ona
dává,
aby,
dejme
tomu
ta
žena
vykonávala
některé
úkony
toho
kněze,
muže.
ne
ne
takovou
měrou,
jako
vy,
třeba,
jste
v
tom
smyslu
dále,
ale
já
bych
považoval
to
za
správné
až
na
jednu
maličkost.
Že
totiž,
mm-
no
já
to
řeknu
po
lopatě.
Nesmí
být
ta
žena
moc
hezká.
A
nesmí
být
moc
mladá.
Protože
pak
ty
muže,
pak
nev-,
nerozezná,
jestli
ji
berou
vážně,
nebo
jenom
berou
ji,
ne?
Žena
je
daleko
chytlavější,
než
si
myslíme,
ty
mužský,
než
mužský
na
ty
ženy.
Vono
to
nevypadá,
ale
je
to
, že
žena
má
citovou
oblast
daleko
širší.
A
stačí
se
k
ní
dobře
chovat
a
ona
tomu
podlehne.
Kdežto
svatá
Terezie
taková
Já
mám
srdce
tvrdé
říkala
a
takže
já
nemohu
soudit,
říkala
ona,
e-,
o
ženách
ostatních,
kteří,
které
zřejmě
nemají
tak
tvrdé
srdce
jako
já
mám
srdce
jako
z
kamene.
A
měla
a
s-,
vopravdu
to
byla
mužatka
v
tom
smyslu.
Takový
by
se
na
to
hodily.
těch
je
vopravdu
poměrně
méně
než
mužů
téhož
věku.
Takže
se,
podle
mého
názoru
má
pomalinku,
opatrně
na
to
jít.
Takže
ten
poměr,
jak
je
u
vás,
ten
je
asi
v
pořádku.
No
ne-
nejde
na
to
taky
dobře,
protože
ne-,
neos,
nemusí
se
osvědčit
vona
u
nějakýho
zasvěcence,
nýbrž
prostě
je
to
soud
těch
lidí
, lidský
soud.
No,
takže
dochází
zaručeně
k
nějakým
anomáliím,
zrovna
jako
v
tom
mužském
trendu,
tam
taky.
U
Mohameda
pro
jednu
větu.
Možná,
že
pro
víc
vět,
ale
pro
jednu,
pro
jednu
taky
ještě.
Nad
tvým
hněvem
ať
nezapadá
slunce.
To
kdyby
si
dneska
uvědomovali
ti
mohamedáni,
se
mezi
sebou
perou,
a
tak
se
nedivte
tomu
Súfíjovi,
který
je
pro
mír.
-m,
jo
moha-,
mohamedán,
Rudží
se
jmenuje,
je
to
Ind
původem.
Že
ho
proklíná
Chomejní,
protože
ten
je
pro
válku
a
ten
Rudží
je
pro
mír.
No,
tak
to
se
dohodnout,
to
jenom
zbývá
zabít.
Ale
to
jsem
nechtěl
říkat.
Já
jsem
chtěl
říkat,
že
Ježíš
Kristus
byl,
no
eště
zůstanu
u
toho
Mohameda.
já
pro
druhou
myšlenku,
kterou
si
vážím
u
Mohameda,
potom
je
dalších
myšlenek
eště
víc,
kterých
si
taky
vážím,
ale
celýho
Mohameda
neberu,
to..
Ale
Ale
tam
mně
to
nemůže
nikdo
mít
za
zlé,
protože
nejsem
mohamedán.
druhá
myšlenka
je:
Kdo
si
vykládá
písmo
doslova,
dopouští
se
největšího
hříchu.
To,
kdyby
neřekl
než
todleto,
tak
řekl
moc!
Písmo
se
nesmí
brát
doslova.
Když
já
beru
doslova
Písmo,
tak
bych
musel
utíkat
do
Egypta,
nebo
já
nevím
co
všecko,
kdybych
chtěl
podle
Ježíše
zařídit.
Musel
bych
stoupnout
kříž
, a
to
se
nesmí!
To
von
dělá
za
nás
! Já
si
nesmím
hrát
na
Spasitele.
Taky
bych
byl
nerad,
abyste
si
mysleli,
že
se
ten
Spasitel
sem
jestli
Jestli
se
mnou
přišel,
to
je
jiná
věc,
ale
já
nejsem
žádným
Spasitelem,
ani
žádným
se
zasvěcencem,
já
jsem
vás
a
jak
vám
říkám,
kdybych
vám
to
vysvětlil,
tak
byste
na
mě
plivali,
tak
to
radši
říkat
nebudu
e-
Já
jsem
horší
než
svatá
Terezie,
a
to
je
co
říct.
Ta
byla
pěknej
prevít
do
těch
jednadvaceti
let.
Či-ž,
takový
milosti
zašlapala
prosím
vás,
a
já
jsem
zašlapal
větší
milosti.
protože
zase
a
pak
do
do
sedmnácti,
jsem
stačil
na
to
ještě
dřív!
větší
milosti
než
vona,
no
tak,
kde
jsme?
Já
vám
řeknu,
jak
tady
jste
všichni,
kdybyste
měli
ty
milosti
co
tak
si
si
neodvážíte
po
nich
šlapat.
Jsem
se
odvážil,
jenom
proto,
že
jsem
nevěřil
a
že
jsem
jako
nevěřící
to
lehkomyslně
dělal.
Lehko-
lehkomyslně
jsem
žil
ale
přeci
jenom
celá
ta
doba
hříšnosti
měla
jednu
stránku
. Že
jsem
po
jediném
toužil,
světském
nepře-
být
chemikem.
A
tím
se
natrénoval
víře
v
jediné -
v
chemii.
A
tak
jsem
potom
, přešel
do
víře,
víry
v
Boha,
jediného.
Takže
člověk
trénuje
tímto
na
život
věčný
. To
je
ohromný
tréning.
A
jenom
prosím
vás,
no,
tady
nejsou
dost
mladý,
tak
teďka
to
bude
na
. Jak
se
jmenuješ
křestním
jménem?
Honza,
Jan.
Tak
na
toho
Jana
pudeme.
Teď
to
dostane
vode
mě.
Ten
život,
zvláště
v
tomto
věku
později
už
t-,
na
tom
tolik
nezáleží,
to
je
všechno
zkažený.
Ale
v
tomto
věku
třeba
, aby
člověk
dělal
všechno
pořádně.
Ale
stoprocentně!
to
by
ne
aby
se
zapíral
tím,
že
to
dělá
pořádně.
A
tím
se
připraví
na
vyšší
duchovní
cestu.
A
nemusí
se
vůbec
vo
nic
jinýho
starat,
než
aby
dělal
věc
pořádně.
A
von
se
samočinně,
samovolně
dostane
k
duchovním
věcem.
Tím,
že
dělá
světské
věci
pořádně.
To
je
nejlepší
způsob
přípravy
na
cestu
, no.
č-,
Takhle,
naplňte
mínu,
míru
hříchu,
řekl
Kristus
farizeům.
To
znamená,
žijte
si
do
té
doby,
dokud
jste
tady
Pánem
Bohem
trpěni,
že
ano?
Asi
v
tom
smyslu
to
je.
Ale
já
bych
mluvil
za
svůj
hřích.
Když
jsem
považoval
za
největší
hřích,
že
jsem
žil
boha
, tak
nemyslete,
že
jsem
se
mýlil.
To,
že
žijete
bez
Boha,
bez
potřeby,
ustavičný
potřeby
Bohu
sloužit,
tak
žijete
v
tom
největším
hříchu,
v
jakém
můžete
vůbec
žít.