Waveform view
86-38B
Loading wave form: 0%
Speed: ⊖ 100% ⊕
|
|
fast_rewind
play_arrow
fast_forward
|
Zoom: ⊖ 200 pps ⊕
|
je
to
je
to
touha
která
nemá
smysl
vlastnění
upozorňuju
vás
že
to
je
sice
vodbyto
velice
trik
ale
nebude
to
asi
dostačující
protože
to
vlastnění
se
dovede
zakuklit
takových
záludným
tvaru
a
podob
že
člověk
si
říká
tady
jsem
odpoután
tady
pro
sebe
nic
nechci.
A
nakonec
když
se
věc
podaří
a
jemu
to
vyjde
po
čem
nenáročně
a
bez
nároku
na
odplatu
toužil
aby
se
splnilo
tak
pociťuje
veliké
uspokojení
a
naopak
je
to
nepodaří
pociťuje
veliké
znechucení
a
prosím
vás
co
to
je
tento
pocit
ten
nám
prozrazuje
že
jsme
chtěli
pro
sebe
a
vy
ste
řekli
né
to
mě
křivdíš
já
jsem
tu
věc
dal
pro
někoho
jiného
a
pro
něho
jsem
to
chtěl
a
bylo
pro
mě
zklamání
že
to
pro
něho
nevyšlo
máte
částečně
pravdu
jenže
nikdy
něco
co
děláme
pro
druhého
se
nedá
rozpojit
s
tím
aby
to
bylo
zároveň
pro
nás
to
se
nedá
rozpojit.
To
jenom
ježíš
kristus
mohl
ukázat
takový
příklad
ze
které
bychom
se
měli
poučit
že
to
pro
něho
vůbec
nic
nepřenesl
vy
jste
třebas
já
jsem
na
ten
vrcholný
jeho
příklad
života
nebudu
sápat
to
by
bylo
přiléhavé
ale
budu
vykládat
jedno
podobenství
podobné
s
a
tak
dále
království
boží
a
láska
k
bližnímu
se
dá
vyjádřit
tak
to
kdy
je
milující
bližního
to
je
ten
samaritán
který
se
ho
nepřítele
na
cestě
viděl
těžce
raněné
bezvládného
a..bezvědomého
ho
přepadl
lupič
o
všechno
brali
a
jeho
z
mlátili
tak
že
by
byl
zemře
na
té
cestě
tento
samaritán
pozná
něm
svého
nepřítele
ale
protože
si
byl
dobře
vědom
že
ten
nepřítel
je
bezvědomí
že
se
nebude
bránit
tedy
jeho
pomoci
tak
ho
ošetřil
a
do
pravil
na
svém
oslu
na
nejbližší
hostince
kde
nechal
peníze
aby
byl
do
ošetření
a
že
až
se
bude
vrátit
že
ještě
kdyby
něco
scházelo
za
za
placeni
toho
ustu
tak
se
ještě
dodá
to
byl
v
pravdě
milující
ten
nespojil
svoje
zadostiučinění
s
tím
co
vykonal
pro
toho
bližního.
To
bylo
to
to
byla
zaujatost
pro
bližního.
To
byla
láska
k
bližnímu
která
byla
stejně
veliká
jako
k
sobě
nic
víc
nic
větší
já
byl
tím
zamění
a
tak
bych
taky
potřeboval
tuto
pomoci
čili
to
jsem
já
který
je
tady
zraněn
tu
potřebu
v
já
sobě
provádím
tím
se
ten
člověk
dostává
za
sebe
rozšiřuje
se
tímhletím
jiným
než
touhou
sobeckosti
jak
jako
no
tou
zaujatostí
se
dostávám
za
sebe
takže
za
sebe
se
dostáváte
v
běžném
životě
vždycky
když
se
k
ně
pro
něco
zaujati
ale
nemyslíte
přitom
na
sebe.
Vzpomínám
si
v
tom
předškolním
věku
jak
jsem
byl
třeba
zaujat
prací
svého
strýce
jsem
to
včera
tady
líčil
já
to
jenom
ve
zkratce
ještě
řeknu.
že
von
dělal
něco
tak
šikovného
jako
malé
dítě
bych
to
byl
nebyl
schopen
udělat
a
tak
jsem
se
postavil
vedle
něho
říkal
jsem
ji
dej
mi
ještě
jednu
tu
věc
kterou
ty
opracovávat
a
já
se
budu
snažit
taky
jí
oprava
a
on
říká
to
máš
marný
to
já
mám
na
to
řemeslu
školu
já
mám
řemeslo
kterému
jsem
se
pracně
vyčistíme
nevyužil
tonete
sem
říkal
prosím
tě
složku
dej
mi
to
já
to
chci
taky
dělat
já
jsem
měl
to
ho
to
tak
udělat
je
to
imponuje
bravurně
dělá
a
já
jsem
s
tím
pat
opravdu
až
jsem
v
tom
takten
zapomněl
že
jsem
malintoho
to
nedokáže
mně
šlo
o
to
abych
to
dokázal
aby
to
udělal
jako
ten
strýc
nešlo
o
věc.
A
tu
ten
strýček
přestal
pracovat
a
díval
se
na
mě
když
asi
byl
takový
třetí
kousek
u
něhož
nevím
dělal
připustit
sem
se
pak
je
si
vědním
a
díval
se
na
mě
a
zavolání
matku
a
říká
podívej
se
po
cem
ona
přišla
a
dívá
se
s
ním
to
já
jsem
vůbec
nevěděl
že
přišla
že
se
dívá
se
svým
strýčkem
....oni
mě
potom
upozornili
protože
plácali
mě
nab-
po
bedrech
a
na
to
nezapomenu
to
si
osvědčil
něco
čím
se
může
věčnou
dokonalý
řemeslníka
naopak
tuhleten
kri
který
si
přitom
měl
té
více
že
se
mystický
krev
ukaž
mi
ještě
jednou
jak
se
to
dělá
já
jsem
to
chtěl
ještě
jednou
ukázat
už
to
neuměl.
Já
já
jsem
mu
to
neukázal
on
říkal
no
to
si
strefil
náhodou
tak
složit
akce
si
provedl
na
poprvně
a
teď
už
vůbec
neovládá
a
to
je
to
co
vám
říkal
při
na
cestě
poznání
dostane
člověk
moc
jenom
k
jednom
provedení
a
ne
aby
si
to
přivlastnil
a
měl
to
jako
trvalou
schopnost
pro
tento
život
tam
totiž
se
na
něm
chce
aby
se
do
všeho
vzdávat
i
té
moudrosti
která
není
jeho
že
kdyby
mu
zbyla
a
byla
pro
něho
tak
s
tou
dělá
se
vlastnictví
že
ta
moudrost
nikdy
nezbyde
a
proto
například
dejme
tomu
řikám
tutéž
věc
já
si
na
to
vzpomenu
tak
ji
vyklad
zase
trošku
jinak
protože
tykám
ze
zkušenosti
a
ne
se
schopnosti
to
udělat
to
už
je
za
mnou
aby
na
se
tu
věc
kterou
jsem
tedy
provedl
tím
stylem
to
dokázal
udělat
neska
ačkoliv
jsem
dospělý
vymodlil
jsem
asi
ten
rozdíl
mezi
zaujatosti
a
touhou
předvedl.
Tak
zaujatost
se
nedá
definovat
jako
nesetká
touha
nýbrž
zaujatost
se
dá
definovat
jako.
Vstup
boha
do
našeho
života
přímější
vstup
do
našeho
života
než
dyž
jenom
touží
to
si
nejsme
vědomi
když
jsme
zaujatý
že
je
to
vstup
boží
že
že
já
například
jsem
byl
opravován
v
maličkostech
abych
je
dělal
správně
ale
nebyl
jsem
ani
jednou
napomenul
že
že
že
jsem
zaujat
přírodní
vědami
tak
dokonale
že
jsem
zanedbával
o
trpně
studium
a
jenom
ti
přeložím
sem
dělal
kdyby
se
byli
za
mě
nepřemlouvali
ty
kantoři
těch
přírodních
věd
fyziky
chemie
země
psů
a
tak
dále
tak
by
byl
možná
špatně
na
to
oplatil
v
té
škole
ale
voni.
Ve
mně
viděli
geniálního
začínající
ho
přírodovědce
tak
na
mě
všech
nade
nou
všichni
prže
je
ruku
nezkušení
mě
když
se
začal
něčem
krachy
že
jo
a
tak
dále
prostě
tady
si
vychovávali
přírodovědce
olivere
zamane
ne
odtamtud
zále
rodiče
protože
nebyli
peníze
a
to
školu
na
tu
vysokou
školu
přechodně
nebyli
pak
se
soužit
je
všechno
řízení
všelijaké
ho
tam
říkáte
no
ale
takže
tato
zaujatost
by
se
dala
definovat
správně
jedině
příčinou
proč
ten
bůh
najednou
přímo
vstupuje
do
člověka
protože
člověk
zapomíná
na
sebe
zapírá
sám
sebe
a
čím
dokonaleji
sebe
zapře
tím
dokonaleji
a
bez.
Mezer
přímočařeji
může
ta
moudrost
do
sekat
vniknout
ano
ovšem
záleží
ještě
jedna
odolnosti
toho
organismu
malý
organismus
je
ský
jaký
já
jsem
s
tím
začal
praktikovat
to
nebo
na
mě
sto
praktikoval
jsem
nemohl
nést
to
co
v
dospělém
věku
ani
v
sedumnáctém
roce
jsem
ještě
nebyl
tak
dalece
dospělý
abych
mohl
snést
to
co
sem
snesl
v
šestadvaceti
letech
v
tom
koncentráku
a
to
je
zajímavé.
Za
jakých
okolností
já
jsem
zažil
tu
moudrost
jak
se
říká
česky
na
plný
pecky
tu
zaujatost
pro
boha
na
plné
obrátky
za
jakých
okolností
já
jsem
ji
zažil
doví
mučeni
síni
vý
nevyspali
před
téměř
jistotou
že
tam
zahynu
takovém
stádiu
když
jsem
se
sebe
vzdal
ne
tedy
podoba
protože
mě
měl
tam
ten
zabít
v
tom
stádiu
sem
se
tak
dokonale
vzdal
že
ta
moudrost
daleko
širším
měřítku
do
mě
mohla
vstoupit
do
mého
vědomí
o
nastoupí
než
kdykoliv
předtím.
A
vydržela
ve
mně
působit
celé
celých
pět
měsíců
to
je
dost
dlouho
ne
měla
trpělivost
protože
tam
trvale
ty
podmínky
žádné
chybělo
žádný
pití
žá
žádná
radu
ze
života
nic
takového
ne
no
a
a
mě
už
se
to
vlivem
této
moudrosti
netýkal
protože
člověk
žije
z
té
moudrosti
z
té
existence
z
té
lásky
boží
a
ne
z
toho
že
si
tady
jí
to
je
jenom
přikrmovali
to
je
asi
jako
za
levá
zámku
kdybych
ho
zaséval
a
nebylo
tam
živé
semeno
které
není
tou
vodou
tak
marně
zále
nic
nevyroste
v
tom
semeno
v
tom
nic
u
toho
semena
uvnitř
je
ten
život
který
vyplý
na
venek
a
mu
vnější
nepomáhá
jídlo
spánkem
a
tak
dále
jako
když
zalívá.
To
se
kdybychom
jako
době
sledoval
kdybychom
se
dávali
dlouho
době
jakýkoliv
druh
života
tak
můžeme
vidět
v
něm
vývoj
a
nemusíme
mít
ani
rušit
moc
něco
ano
přenese
neomalené
to
říkal
dál
ale
musel
bychom
ho
velice
jako
veliko
at
a
naopak
někde
ještě
přilepšit
von
si
například
všiml.
na
ostrov
kalpa
o
které
byly
od
nějaké
potopy
a
rozdělení
kontinentu
odděleně
od
pevně
a
přežili
teď
tam
ty
životě
chová
tu
dobu
právě
kou
před
historickou
tak
tam
žije
také
zkřiven
a
jo
to
v
podobou
vším
zařízení
náš
skřivanem
není
je
to
vše
a
ve
ale
dává
přednost
živočichům
to
znamená
stravě
masité
ano
červům
a
tak
dále
tenhleten
zkřiven
tedy
by
se
na
kalpa
neživil.
Protože
tam
není
dostatek
které
té
obživy
ale
je
tam
třebas
líčí
dřevo
a
v
tom
sou
červ
jenom
že
ty
červ
jsou
nic
uvnitř
z
toho
ticho
třeba
ono
je
třeba
vzít
nějakou
vůči
čku
nějaké
stéblo
to
no
do
té
dívky
kde
je
zvrtal
ten
červ
a
vytáhl
ho
táhla
vyčkat
nebo
za
zadek
a
teď
si
ho
potřít
toto
by
náš
křivá
nedokázal
a
ten
hřiven
se
tam
udržel
se
prože
toto
naučil
tak
to
nebyla
tak
dlouhá
doba
to
mohlo
toto
nastat
tak
před
volně
řečeno
padesáti
až
padesát
tisíci
až
pětadvacet
tisíci
roky.
Čili
nedavno
teologické
ho
hlediska
a
on
se
to
za
tu
dobu
mož
to
musel
teď
když
to
nastávalo
velice
rychle
naučit
v
tom
se
během
nějakýho
tisíce
let
že
mu
bývalo
té
potravy
naučit
tak
za
tisíc
let
von
se
takový
jeden
druh
naučí
nepřestane
být
skřivanem
nějakým
principu
vy
považovat
mu
naučit
se
používat
nástroje
a
my
to
přidám
jenom
člověku
jako
dary
taky
tím
se
liší
člověku
to
si
není
to
pravda
vůbec
tady
ho
musíme
rezignovat
že
jo
a
tak.
Čili
dlouho
době
nahlížení
dneska
má
tu
máme
možnost
každý
druh
prodělává
určitý
vývoj
neboť
se
přizpůsobuje
k
tomu
prostředí
když
přežije
tak
se
při
způsobil
není
tím
co
byl
předtím
já
dycky
když
jdu
po
trati
a
chodím
po
ní
čas
toho
tak
tam
jim
takhle
malinký
přešly
růst
okolo
trati
ta
zásadně
vedle
trati
dostane
vim
proč
a
to
byli
velikán
dvaceti
až
padesáti
petrovi
to
my
dobře
víme
má
to
stejnou
strukturu
jenomže
to
takhle
za
krmil
přežili
tak
jemný
organismus
tak
velké
velikosti
nemohl
přežít
exist
takhle
strkl
na
rostlinu
utrpí
a
tamto
přežil.
No
a
zrovna
tak
u
ještě
když
se
dívám
na
ještě
roku
dyť
to
degenerované
velký
ještě
kterýmu
muselo
být
tak
pět
metrů
a
nebo
ho
bylo
ještě
víc.
dneska
je
to
přišel
to
vypadá
pořád
praštil
ale
je
to
malinká
ještě
říká
z
hudební
nadání
a
já
si
myslím
že
ta
ještě
ka
přežila
protože
tam
byl
druh
ještě
u
který
měli
udělena
dání
a
kdyby
nebyl
býval
to
hudební
tak
to
nepřežili
já
bych
to
mohl
odůvodnit
do
byste
dlouho
je
to
řeknu
aspoň
krátce
si
vám
to
bude
stačit
že
totiž
příroda
aniž
si
to
vy
uvědomujete
ostatní
tento
tak
ve
mně
jako
na
výši.
Vydává
z
ruky
a
když
ji
svobodně
a
volně
a
bez
do
té
ku
s
ní
ve
volné
přírodě
nedotčený
poslouchat
a
máte
při
tom
vyvinutý
kde
ní
skutek
já
jsem
měl
velice
vyhnutí
v
zevní
sluh
v
tom
útlém
mládí
a
poslouchal
jsem
tu
přírodu
co
mně
ona
řikala
tráva
šusticí
na
břehu
řeky
sti
la
jasným
žlutý
e
a
tak
dále
voda
tekoucí
řece
vltavě
tekla
zvuk
u
he
to
mělo
svou
barvu
která
se
podobala
barvitě
modré
řekly
který
ještě
byla
modré
jako
nechat.
Takže
takovouhle
barvou
škálu
doplněno
škálou
hudební
bych
tak
řekl
takovou
takovým
způsobem
nějaký
ještě
tu
přírodu
chápal
protože
on
byl
poměrně
těžkopádný
on
se
velice
rád
zastavoval
když
byl
na
jeden
tak
třebas
civění
místě
a
tu
mu
nesmí
mít
za
zlé
že
poslouchal
přírodu
a
že
ji
viděl
lépe
než
člověk
a
naučila
se
tak
dlouho
poslouchat
až
zapomněl
třebas
že
se
má
tak
krmit
jako
ten
bývalý
ještě
ke
me
se
čím
dál
mít
na
víc
poslouchal
a
takže
to
nakonec
byla
malá
ještě
říka
která
ještě
nesmírně
miluje
vůb
já
kdykoliv
zpívám
ještě
se
tak
je
úplně
vytržení
kteří
a
jsou
všem
písničky
vybrané
ne
když
sem
mu
si
psala
a.
a-a
vona
pozve
další
sousedky
a
já
mám
třeba
na
tom
kameni
pět
ještěrek
víc
ne
nikdy
jenom
stádu
a
z
boží
ě
poslouchají
a
dodám
tak
voni
pořád
poslouchají
nebo
dokud
význam
taky
poslouchají
ano
že
říkám
vy
zvrhlý
ještě
ři
místo
aby
se
se
pásly
tak
by
mi
tady
posloucháte
voni
vám
přitom
vedení
chytají
bůh
který
oním
bravurně
si
maříte
spojka
jí
ale
jakým
zpívám
oni
nepotká
ani
ty
mu
chy
já
bych
ještě
to
ještě
degenerovala
na
menšího
tvora
kdyby
mě
jenom
poslouchali
jenže
tam
hudba
přírody
je
daleko
dokonalejší
než
hudba
kterou
vydává
karel
makoň
takže
když
to
tisíce
let
dělali
tak
se
mohli
z
mnou
na
takovou
malinkou
ještě
ře
ře
takže
to
není
jenom
nějaká
genetická
záležitost
nebo
po
pozměněný
nějaký
ten
záznam
genetický
na
ten
záznam
genetický
působí
také
ten
organizmus
samotný
jo
jak
se
chová
to
chování
toho
organismu
zpětně
jedno
za
druhé
působí
vzájemně
reciprocita.
Nebuďte
nebudete
na
duchu
místě
ne
nedůtklivý
a
netrpěli
neříkejte
si
že
jste
nikam
se
nedohrabali
vy
musíte
stoprocentně
zlou
trpělivostí
dotvořit
tu
fázi
kterou
tvořit
musíte
si
uvědomit
jenom
že
zralé
ovoce
může
vydat
semeno
pro
další
ovoce
nezralé
nemá
zralá
semena
a
na
té
cestě
duchovní
lidsky
jedno
ovoce
sklidit
a
jeli
zdravé
můžete
z
něho
vydobýt
jiné
ovoce
Které
zase
dozraje
a
tak
dále
ovšem
je
to
příměr
trošičku
špatný.
Ale
přesto
vám
to
má
napovídat
a
myslim
že
napovídá
nebuďme
ne
trpělivý
a
hleďme
na
to
co
děláme
nikoliv
na
něco
co
je
zbytečného--se
nejeví
žádný
výsledek
nýbrž
jako
na
něco
co
je
velice
užitečné
protože
my
při
tom
dozráváme
my
nemůžeme
být
svědky
toho
dozrávání
kdyby
třebas
dejme
tomu
ta
žena
která--podle
přirovnání
ježíše
za
dělal
do
tří
mě
říct
mouky
malinko
vlastnit
kdyby
byla
do
toho
šťouchal
nebo
kdyby
oráče
který
zasel
semeno
chodil
po
poli
a
popotáhl
toho
tak
by
to
všechno
zničil
ne
on
to
musí
nechat
klidu
dávat
klidu
líčit
působit
přírodní
vlivy
a
my
jsme
člověk
ve
kterém
jsou
všechny
k
ní
vlivy
zakotvený
obsaženy
působí
samovolně
jenom
musíme
dopřát
ten
klid
proto
v
mateřském
těle
zárodek
prodělá
za
devět
měsíců
vývoj
tři
miliardy
let
života
a
proto
když
se
ocitne
mimo
mateřské
tělo
už
je
rušen
de
to
strašně
pomalu
kupředu
rádi
že
to
dítě
dospěje.
Tedy
trpělivost
správně
fundovaný
je
taková
trpělivost
jakou
má
matka
dítětem
který
se
v
ní
rodit
ona
nemůže
sice
přímo
působit
aby
to
dítě
vyrostlo
v
člověka
po
dělají
jiný
síly
ne
to
se
dělá
samovolně
ale
ona
se
musí
chránit
třebas
velkého
rozčilení
musí
zachovat
poměrné
klid
vona
musel
musí
živit
za
správnou
stravou
a
tak
dále
musí
spát.
Tak
při
té
trpělivosti
správně
podložené
musíme
zachovávat
takzvanou
kladnou
normální
přirozenou
činnost
a
jakmile
ne
známe
tuhleten
princip
a
odcházíme
od
činnosti
jako
že
to
vadí
protože
to
ruší
ne
tak
to
se
mýlíme
v
čem
jsme
nedosáhli
ještě
pro
pout
dalšího
penze
v
nějaký
květ
tak
tam
nemáme
právo
rušit
ten
růst
tím
že
jeho
za
nedbáme
musíme
pupenec
třebas
a
takovým
janu
katany
zůstanu
to
každému
plete
nejbližší
vám.
Ten
potřebuje
úžasnou
sílu
v
těch
kořenů
a
z
toho
ovzduší
a
z
těch
listů
které
nejsou
těmi
popel
aby
prorazil
s
tím
krunýře
toho
penze
já
jsem
viděl
protože
jsem
zatím
záměrně
šel
jak
uká
u
toho
kasta
ten
úplně
aby
se
dostal
na
vrch
květ
ne
ještě
plod
ale
květ.
vám
řeknu
protože
m
toto
pozoroval
předškolním
věku
to
vám
řeknu
ten.
Pro
toho
květu
to
řeknu
takhle
přímo
je
velice
bolestivý
pro
ten
strom
když
má
těch
penze
moc
to
je
bolest
na
bolest
von
bolesti
a
rodí
ten
květ
že
to
je
úžasná
síla
kterou
se
o
to
dere
vnitřku
navenek
potom
obrovskou
silou
sobě
bůh
vnitřku
na
venek
ale
je
to
velice
bolesti
la
se
nepoznal
větší
bolest
než
tohleto
nošení
duchovního
života
kromě
to
bolelo
se
se
mnou
zmínka
první
rok
duchovní
cesty
chodila
odrazu
neboť
jsem
měl
celí
tělo
boha
od
toho
jak
to
ve
mně
rychle
putovat
samo
sebou
nepřišli
na
nic
ale
vono
to
za
rok
vypršel
a
bylo
to
v
pořádku
podle
přestala.
Ty
hrubé
myšlenky
narodil
od
temné
je
například
touha
po
jídla
hlad
nebo
žízeň
nebo
pohlavní
pud
a
tak
dále
tyhlety
myšlenky
ze
ty
takzvané
hrubé
myšlenky
nemají
právo
na
nějaký
dlouhý
život
že
by
se
na
jiný
tak
je
pohledu
ne
tak
mají
povahu
nejenom
hrubost
že
mě
vedou
hrubé
mu
jednání
to
znamená
pojídáním
přijímání
je
motyk
dále
nebo
ze
hmotě
se
vyžívat
a
tam
ale
taky
my
potom
se
dostanu
na
druhý
břeh
tak
tam
nemám
tyto
možnosti
tak
je
zajímavé
že
ti
co
odejdou
na
tamten
břeh
tak
v
i
mytí
potraviny.
Vyprávějí
si
potraviny
aby
za
hnali
hlad
neboť
ještě
ho
mají
ale
jakmile
tyto
hrubé
myšlenky
pominou
jakmile
se
vy
žijou
protože
voni
nikdy
nevyrovná
potraviny
který
by
ji
oživovat
hmotu
zase
k
tomu
bylo
třeba
zase
lidské
krze
já
prostě
organické
takový
nějaké
poučení
z
tohoto
světa
převzato
tak
po
něm
oni
nemají
z
čeho
žít
tak
mřou
ta
prosby
hrubé
a
já
to
beru
jemu
šablonovitě.
Že
skočí
na
ty
jemné
a
voni
jsou
z
nějakým
mezi
tě
jemná
myšlenka
je
zaujatost
myšlenka
je
myšlenková
zaujato
ponětí
tak
například
tohleto
proudu
jakékoliv
umění
pro
život
jako
takový
ne
aby
ho
využíval
nýbrž
pro
radost
ze
života
a
tak
dále
a
to
je
jednáme
a
to
je
schopen
každý
člověk
jenomže
to
tak
jemná
myšlenka
že
ona
nepotřebuje
aby
byla
krmeno
ty
hrubý
způsobem
že
to
dává
do
úst
ne
nýbrž
jednak
spojena
víc
s
tím
člověkem
vnitřně
a
tak
přetrvává
tak
si.
To
je
to
záležitost
dění
tak
pokrm
hlubší
vybrat
si
pomaleji
vyvrací
než
například
žení
skladba
na
jezte
se
bude
mít
zkratka
do
je
přítomen
zevnímu
dílu
reprodukční
prováděním
zapomene
na
hlad
a
jestli
způsobem
nasycen
jemným
způsobem
nasycen
no
tak
je
to
takovýho
si
tam
rozum.
Počkat
koán
ale
já
bych
vám
řekl
tohleto
že
ježíš
kristus
říká
do
hledá
svůj
život
ztrácí
i
do
ztrácí
svůj
život
nalezne
a
on
má
ale
stoprocentní
pravdu
on
tedy
neříká
že
se
to
ztratí
ne
okamžiku
smrti
prosím
vás
to
nemusí
být
ale
on
po
smrti
ten
takzvaný
svůj
život
který
si
tady
prožíval
ten
ztratí
dříve
nebo
později
ho
stratí
a
to
z
toho
důvodu
že
je
to
něco
co
začlo.
Tak
to
musí
mít
také
svůj
konec
já
to
jednoduchým
principem
rozčiluju
začlo
to
začlo
tak
to
musí
být
konečné
začal
můj
vnitřní
život
nezačal
když
se
do
něho
poprvně
vstoupil
tak
jsem
zjistil
že
sem
věčná
bytost
která
nikdy
nezačla
to
je
takže
nemohu
říct
že
jsem
desátýho
dubna
tisíc
dvě
set
třicet.
Začal
být
věčnou
bytostí
ani
pravda
já
si
to
začal
uvědomovat
že
jím
jsem
dostoupilo
toho
zevního
vědomí
to
pronikl
odtamtud
z
toho
kořene
věčného
do
tohoto
vědomí
a
tak
se
to
do
toho
kořene
věčného
se
může
vrátit
to
vědomí
které
odtamtud
bylo
vy
na
to
i
do
to
zevní
vědomí
e
vy
nato
to
se
po
smrti
tak
nebo
ona
zase
vrací
do
toho
kořene
do
toho
původního
vědomí
a
který
se
astrálního
těla
to
také
se
dete
pr
vytvořilo
od
chvíle
narození
a
se
se
tvořit
okamžitě
začal
tvořit
a.
Už
v
tom
mateřském
těle
měla
nějakou
podobou
ale
ještě
lidskou
tak
protože
se
vytvořilo
tak
musí
zase
zahynout
ano
to
jsem
se
neprorazí
jak
no
tak
to
záleží
na
okolnostech
protože
některé
stránky
a
o
přežívá
třebas
u
těch
mumifikovaný
ch
mrtvolu
tedy
svých
tisíce
a
tisíce
let
protože
má
čeho
brát
život
a
uměle
se
mu
tam
přihrává
ten
život
než
to
u
nás
u
lidí
ten
astrální
dvojník
se
brzo
jako
ničím
takový
že
tomu
a
osmdesát
let
může
se
ale
stát
že
se
se
narodí
a
jeho
astrální
dvojník
ještě
žije
tam
po
smrti
může
s
ním
do
konce
setkám
se
svým
po
debatovat
ne
tak
dejme
tomu
ten
nějakým
to
tam
kam
který
ho
vůle
ještě
třeba
existuje
a
jeho
ká
dvojníka
astrální
existuje
a
že
by
mě
vy
před
třemi
tisíc
nebo
více
lety
už
byl
třebas
by
mohl
mít
tady
tím
vědomím
kdybych
věřil
na
převtělování
a
mohl
by
se
po
bavit
tam
s
tím
ká
toho
tu
tam
kam
lidově
pojaté.
No
to
voni
na
převtělování
tak
lidově
poddaná
jak
se
nám
to
dostalo
v
indii
jenom
nebezpečí
vono
mi
tam
víte
jedno
veliké
nebezpečí
že
já
za
hlavu
zahodí
to
co
bych
měl
provést
když
nemohu
když
mně
to
nejde
dyť
já
mám
tisíce
životů
před
sebou
a
já
to
někdy
provedu
klidně
si
žiju
že
tentokrát
to
neprovedl
toto
je
hrůza
protože
tady
totiž
oboru
duchovním
nehraje
čas
žádnou
roli.
Já
nepotřebuju
na
to
být
mládí
a
mít
dostatečně
dlouhý
život
před
sebou
abych
mohl
dospět
k
moudrosti
velikosti
věčně
žijícího
člověka
nebo
tvora
nýbrž
já
na
to
potřebuju
bezčasový
okamžik
to
jsem
se
přesvědčil
v
koncentráku
to
byl
bezčasový
okamžik
já
sem
všechnu
tu
moudrost
měl
za
sebou
totiž
k
dispozici
kde
se
to
před
tím
jsem
ji
neměl
jsem
šel
bohdá
ježíšem
víceméně
to
byla
chyba.
Ale
tam
jsem
se
taky
dověděl
že
jsem
se
nikdy
převtělovali
já
jsem
samozřejmě
z
toho
ne
vyvozovat
pro
ste
přátelé
kteří
tomu
věřil
jak
ten
jsem
podával
jasné
důkazy
že
na
rozdíl
od
nich
já
přeci
tím
čím
jsem
byl
a
to
sem
si
prověřil
při
návštěvě
francie
budějovic
a
jiných
míst
že
to
tam
poznávám
tady
jsem
to
je
nám
nebyl
že
jsem
rok
se
sedm
ve
francii
tam
všechno
poznával
a
měl
jsem
na
to
svědka
mertu
kterým
se
všechno
ukazoval
ode
mě
dodnes
věkem
že
já
jsem
poznal
místo
kde
ten
autor
umřel
kde
se
narodil
já
sem
mu
říkal
to
místo
narození
když
jsme
vstupovali
do
branky
jsem
to
viděl
poprvně
to
se
málo
tak
sem
říkal
když
si
pře
já
tak
se
na
tady
zná
to
je
bez
člověkem
hávu
to
všechno
bylo
na
tom
se
nic
nezměnilo
tehdy
protože
nebyla
ještě
obrana
to
mě
sta
jako
potom
byla
obratem
to
změnilo.
Ale
měl
jsem
se
ten
byla
to
posedlost
no
tak
to
já
to
potřebuju
velice
užitečná
a
každá
posedlost
je
posedlosti
užitečnou
my
jsme
všichni
posedlí
nějakým
člověkem
který
žil
před
námi
abychom
nemuseli
všechno
dělat
znovu
to
už
děláme
kdyby
se
to
lidově
řekl
po
tisící
a
proto
to
děláme
dokonaleji
než
bychom
dělali
poprvně
proto
jeli
poprvně
tak
nám
to
vůbec
nejde
ale
protože
máme
tisíc
dycky
vtělení
za
sebou
a
osm
lou
vtělení
předlidských
kterými
se
prošli
mateřském
těle
že
ano.
Tak
nám
to
de
kupředu
jak
je
tady
rozdíl
v
těch
osmi
miliónech
vtělení
předlidských
podobě
jich
ne
lidských
tvorů
který
předcházeli
lidském
plameni
jak
je
ten
rozmezí
těm
lito
osm
milióny
a
mezi
těmi
co
já
tě
tím
co
čemu
indové
říkají
převtělování
co
mě
posedá
během
života
ne
je
jsem
ho
v
že
toto
mně
posled
teprve
po
narození
těchto
ti
tak
zvaná
předcházející
vtělení
kdežto
tamto
je
dědictví
toho
vývoje
na
této
planetě
miliardy
let
trvající
vývoje
ano
to
je
všechno.
A
jestliže
tedy
se
dá
něco
nedaří
a
vy
věřit
e
se
chtělo
mání
a
když
vám
toto
tato
nauka
například
ne
nebere
touhu
vopravdu
dojít
k
té
spásy
tak
je
to
v
pořádku
a
nejsem
ochoten
vám
to
bourat
neboť
vám
řeknu
naopak
dočkáte
se
v
nějakém
předcházejícím
vtělení
a
a
protože
sice
to
nebudete
vy
nebudete
nic
vědo
operacích
vtěleních
ale
chopí
se
vás
právě
ta
idea
a
její
obsah
kterou
v
té
době
zvládne
kterou
jste
ochotni
přijmout
ono
se
na
roubem
na
nového
tvora
nově
se
narodivšího
tvora
jenom
to
co
on
unese
ostatní
od
vrhl
od
sebe.
Takže
za
můj
život
se
na
mě
naroubovalo
najednou
jednoho
dne
dvanáct
dvanáct
přede
mnou
žijící
lidí
no
prosím
vás
když
je
bylo
tehdy
nějakých
čtyřicet
let
tak
jakýpak
je
to
převtělování
že
předtím
se
o
nich
vůbec
nevěděl
a
neměl
jsem
ani
zdání
co
dělali
a
ani
se
je
neznal
jménem
najednou
se
mi
všechny
známé
nem
a
z
moudrostí
všech
těch
dvanácti
lidí
se
mohl
kdykoliv
a
mohu
dneska
kdykoliv
brát
protože
jsou
domě
v
tělem
já
sem
jimi
posedlí
posedlý
zvláštním
způsobem
že
mě
neobtěžujte
když
se
nepotřebuju
a
když
je
potřebuju
okamžitě
jsou
tady.
Takže
je
například
dejme
tomu
vlivem
že
tam
je
tím
vás
ti
byl
někdo
který
za
dokonale
korán
já
ovládám
korán
a
když
to
potřebuju
a
kdybych
setkal
s
arabelu
který
ovládá
konám
takovou
budu
citovat
korán
jenom
pro
něho
vane
to
nepotřebuje
já
byste
ani
na
to
vzpomněl
ale
byla
kdy
mě
přišel
nějaký
naveden
pod
ruku
okamžitě
bych
s
ním
mluvil
jako
mohamedán
o
protože
mně
je
po
sedl
nějaký
mohamedán
a
se
o
to
velice
vděčen.
A
zrovna
tak
bych
mohl
se
cítil
být
poslední
tý
nějakými
tak
šel
tento
autor
se
ten
se
s
pozměňovali
proto
jsem
poznal
ta
věc
ty
věci
ke
kterým
mám
že
ten
mě
posled
celým
svým
okolím
manželkou
se
všemi
ostatními
mě
po
sedl
dohromady
se
kolektivně
vtěluje
ta
posedlost
je
vláda
na
to
ne
to
není
něco
odděleného
jedno
do
druhého
jedna
idea
není
oddělen
odrazím
dohromady
takže
se
vedle
sebe
vtěluje
bych
tak
řekl
ano
lidově
řečeno
a
já
říkám
vedle
sebe
posedají
jako
u
tečky
na
ale
a
tak
já
jsem
zkrátka
těchto
způsobem
ne
už
se
bytost
a
už
to
musím
přestat
mluvit
si
vás
až
v
tom
nebudu
pokračovat.
Někteří
lidé
aspoň
v
některé
fázi
svého
života
jsou
převážně
posouván
kupředu
relativním
zlem
a
já
jsem
jedním
z
takových
lí
kteří
tím
relativním
zlem
svou
většinu
svého
života
posouván
kupředu
a
ne
relativním
dobrem
relativní
dobro
mě
uspává
víte
to
mně
ustává
jako
vás
taky
že
byste
patrně
nechci
říct
z
jiného
těsta
ale
odolnější
než
já
vy
by
to
spona
dobro
vás
ne
pořád
máte
jakou
touhu
já
vás
obdivuju
a
ti
lidé
kteří
jsou
takle
týrání
čili
vychováváni
převážně
relativním
zlem
ty
by
měli
vědět
tohleto
co
jiný
člověk
nepotřebuje
vědět
a
to
je
že
totiž.
Zlo
relativní
ne
absolutní
to
neexistuje
je
rovnocenný
partnerem
z
relativním
dobrem
a
že
nemá
právo
se
dobro
na
to
zlo
vytahovat
v
tom
relativnu
ne
v
tom
absolutnu
tam
není
absolutní
zlo
ale
je
absolutní
dobro
a
toti
se
není
jenom
relativní
zlo
je
a
to
relativní
zlo
působí
moudře
tam
kde
má
právo
působit
není
mu
nikdy
dopřáno
by
působil
třebas
chvilinku
na
víc
tam
kde
už
to
právo
nemá
takže
umě
například
dejme
tomu
to
vrcholné
zlo
že
jsem
zažíval
začátku
koncentráku
působil
jenom
tři
dni
ne
že
jsem
si
ti
byl
si
učit
opuštěn
od
boha
a
já
nevím
co
všecko
ale
potom
už
nepůsobila
čili
minimální
čas.
Ovšem
jsou
tvorové
například
kdybych
já
si
vzal
do
hlavy
že
ta
ruka
rama
je
hendikep
a
ostudou
jako
že
je
vším
možným
kdybych
si
kdybych
tako
bral
jako
nějakou
újmu
a
ne
jako
přednost
která
mně
dovoluje
a
jinak
bych
tomu
nedošel
kdo
jich
duchovním
oblastmi
tak
bych
se
podobal
člověku
který
by
musel
být
pořád
vychováván
zlem
neboť
to
že
bych
to
cítil
jako
potíž
tak
by
byl
vychován
tím
zlem.
Toho
pocitu
méněcennosti
a
kdybych
byl
tímto
sem
vychováván
tak
samozřejmě
se
nemohu
dostat
dál
ten
pocit
méněcennosti
byl
něco
dokonale
spoutávat
já
znám
mnoho
mrzák
nebo
slepých
nebo
hluchý
ch
kteří
trpí
pocitem
méněcennosti
ale
krutě
a
jsou
potom
nedůtklivý
vůči
takzvaným
pravým
lidem
ne
nebo
tím
závidí
fakticky
to
není
můj
případ
protože
to
se
tak
to
je
malinké
za
ně
ale
kdyby
to
bylo
veliké
tak
by
to
bylo
všiml
včas
poznání
na
druhé
straně
této
vyvážením
že
kdyby
ty
lékaři
byli
nedělali
tak
se
k
tomuto
poznání
nedošel
se
velice
vděčen
za
to
vedení
zlem
a
každý
kdo
by
jako
toto
zažíval
třebas
trvaleji
než
já
tak
dokud
se
nevymaní
z
toho
pocitu
že
je
to
křivá
ně
spáchá
tak
bude
pořád
donekonečna
tím
relativním
zlem
veden
bude
ho
pořád
pociťovat
a
bude
ho
pořád
se
s
ním
musí
potýkat
musí
sám
sebe
překonat
neboť
to
je
jeho
přístup
sebevzdání
a
není
pro
něho
pro
takového
člověka
jinému
přístupu
k
sebevzdání
pro
mě
dlouhá
leta
nebylo
jiného
přesto
už
ne
nebylo
jednoho
přístupu
k
sebevzdání
než
násilí
páchne
relativním
zlem
je
to
jenom
už
občas
o
zve
ale
málokdy.
A
já
sem
jan
řekl
poměrně
málo
o
tom
o
té
funkci
relativního
zla
proto
že
ona
mě
začla
vnitřně
odporovat
já
jsem
to
pociťoval
tak
jsem
musel
přestat
já
přes
moc
to
nikdo
nikoho
nesou
a
takže
ať
mě
promiňte
sem
jim
to
řekl
velice
málo
protože
ona
více
tu
chvíli
nesnesl
ale
není
konec
všeho
ona
narůstá
velice
prudce
protože
je
případy
a
to
je
víc
než
jakou
domluvu
ano
tak
řek
bych
tohleto
jestliže
člověk
se
narodí
na
tento
svět.
Tak
tou
jednou
linii
kterou
teď
budeme
sledovat
přichází
z
věčného
života
do
toho
pomíjejícího
a
má
transformátor
aby
pokud
možno
všechno
věčné
se
na
pomíjející
přeměnil
ten
transformátor
má
za
budování
do
lidského
organizmu
v
tomto
za
budování
věčného
se
do
malého
dítěte
z
toho
věčného
vede
jenom
velice
málo
protože
ten
lidský
organismus
není
vyspělý
a
on
by
to
věčné
po
ten
náboj
toho
věčného
vůbec
neunesl
teda
ná
síla
té
moudrost
to
má
dítě
bytost.
Takže
malý
dítě
jako
já
sem
byl
sice
do
toho
brzo
pro
niko
ale
velice
málo
z
toho
si
vzalo
nebo
mohlo
použít
protože
jenom
v
maličko
se
sem
byl
veden
jenom
maličkost
jsem
byl
veden
do
těch
sedmnácti
let
ne
velkých
věcech
teprve
se
osvědčil
v
malých
věcech
tak
jsem
se
mohl
potom
osvědčit
taky
nebem
ale
to
nechci
říkat
já
chci
říci
že
my
na
začátku
výchovy
dítěte
děláme
největší
bůh
v
tom
že
si
nejsme
vědomi
toho
i
jak
u
sebe
taky
u
toho
víte
že
to
dítě
z
věčného
života
přichází
do
pomíjejícího.
Že
si
máme
všímat
nejenom
té
genetické
linie
která
věčně
bere
po
rodičích
v
tělo
lidské
že
a
to
je
dědictví
přece
ty
horské
dědičném
o
zdědili
po
rodičích
a
ne
po
pánu
bohu
ale
na
druhé
straně
neděli
tedy
přímá
do
sebe
ducha
božího
chrámem
božím
se
od
začátku
jak
po
narození
a
z
tohoto
chrámu
má
navenek
dostávat
postupně
vynášet
stále
větší
poklady
aby
ten
vnější
byl
zaplatit
za
to
lety
mistrem
aby
totiž
se
stalo
s
tím
člověkem
po
cesta
ne
se
semene
které
se
prodala
zemí
a
to
je
ta
pro
tělesnost
ta
zem
a
vypučí
navenek
a
jasně
se
ukazuje
jako
krásná
rostlina
která
kvete
aby
naší
prolít
to
má
dopad
a
jak
to
může
takhle
dopadnout
když
mi
opomíjet
tím
základem
věčným
že
o
něm
nevíme
a
nevzpomínáme
si
že
věří
že
ježíš
kristus
dal
příklad
člověku
říkal
příklad
svůj
dal
jsem
vám
tak
ho
mohl
dát
jenom
tehdy
že
je
platné
i
to
jak
chce
na
ten
svět
přišel
a
on
přišel
z
věčného
života
a
my
taky
jsme
přišli
věčně
všímat.
Takže
já
pokud
mám
teď
čas
že
jsem
ve
své
mládí
když
jsem
měl
teď
jste
čas
neví
jak
by
převraty
naučit
a
já
jim
hned
eště
pudu
to
myšlenku
přicházíš
od
boha
ale
takhle
jim
to
neříkám
toho
by
se
to
by
nebylo
přijatelné
pro
ně
přichází
od
boha
nejenom
že
pocházíš
od
svých
rodičů
že
na
roce
tě
narodil
a
maminka
to
na
musí
to
dítě
musí
pro
mě
všecko
to
co
zvládnout
ten
síle
tý
horší
nebo
o
tom
pěti
letý
petřík
už
věděl
všechno
o
narození
o
oslovení.
Všecko..
Text view •
Help