Waveform view

prevzate-kotouc-75-01B

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Který člověk zaručeně dojít do stavu spojovací činnosti měl by za tam kde věci lidsky co nejdokonaleji ovládá to říkám dokonale dokonale tady dán ovládali když může s klidným svědomím říci že udělal všechno aby vidět zvládl třebas jeli to studium lékaři se tak to poctivě nastudoval ano i provedl nějakou tu praxi která si souvisí ale dostane se do situace ve které tyto všechny vědomosti bude jsou nic platné pro pro to co se tam právě děje třebas pro kombinaci chorob nebo tak nějak že neví jestli by neuži pacientu kdyby léčil to nebo které strany na to má ji a podobně a v tomto případě tedy bude mít zaručeně úspěch a bude zaručeně to spojovací činnost kterou podle jako lékař provádět jestliže na to pude s klidným svědomím že věc sice zvládl ale že konkrétní situací zánět nemůže že to není v jeho lidských silách pak má oprávnění jít od boha pomoc pozoruju vás že ale. Jsem se vyjádřil velice nepřesně ale záměrně chtít od toho pomoc už bych chtěl od boha pomoc tak už to také špatně on to musí jenom složit do rukou božích ne nechtít od něho pomocí on sebe i s tím problémem složi do rukou boží a co z toho vyjde pro s toho víte může z toho taky ví že z toho že tomu pacientu nepomůže a že mu řekne není vám pomoci po nějak o to dělá to tě to nebude moct třebas léčit. Ale může le ve většině případě se stane to že i tam kde by byl jako lékař už neuspěl bude moci uspět z toho důvodu že jeho síla se násobí silou boží tou obecnou silou ve které je všechno obsaženo veškerá schopnosti síly poznání si vila a všechno co k tomu člověk potřebuje k tomu řemeslu čili já bych byl nerad abyste se dopustili té chyby. Že byste chtěli situaci že byste chtěli aby za vás vládl situaci pán bůh to tam možná nebylo jasně vysvětleno nebo křivě vysvětlena vorhance no ne jasně protože tak já to nedělám ad bych to takhle dělal tak se nedostanu do spojovací činnosti jak jsem vám tam líčil ten moment ti logaritmy tak já jsem neříkal tak pane bože teď to udělá za mě ty nýbrž já se obětuju s veškerou řešením úkolem tobě a budeli to tvoje vůle tak to provedu jak se to má nebude li to tvoje vůle neprovedl to budu se muset vrátit ke své lidské činnosti a s touto nějak zakončím. To už jsem nějak učím no a jestli on uzná za vhodné jsem také splnit že ty podmínky správně tak záhodno samozřejmě to znamená je pomocí takový nějakým způsobem pomůže jakým není shodují já nikdy nemusím rozumět tomu jakým způsobem je nepomáhá to není třeba panna maria si také nedovedla představit jak může porodit syna božího když nemůžeme poznávat to a to nerušilo ten akt spojovací spojila se s tím duchem svatým duch svatý mi oplodnil a narodit se s tím božím tak je to prosím ze všech těch případech ne jinak a na to kladu veliký vůle z po že ten si začátkem se zkazí všecko když se na to nejde v tomto pravém duchu v jakém na to šlapáno maria. Nechtějte těm věcem rozumět věci se dějou bez vašeho porozumění ta síla se násobí bez vaší síly kdy se přitom neunavuje te do přitom nic neděláte jenom souhlasně se odevzdává po celou tu dobu co s vámi odevzdáte a nepřít se mohlo stát že narůstá vaše veselá říkám a teď se nesmíte odevzdávat tu musíte zase obětovat to se zase necením z dávat to byste mohli porušit tu činnost vlastní to spojovací svoje vaší činost by se snížit na úroveň rajské co. K tomu můžete se přiblížit jakékoliv pozice ale jedině se nemůžete přiblížit pozice vlastní síly neboť vlastního nic nemáte i taková svatá terezie která chtěla a byla to nějaká svatá že vlastní silou dospět až bohu byla upozorněn že jednoho dne dočerpat tu sílu k no musela uznat já už nemám bože co bych ti dala co teď si počíná když jsem ještě neumřela vnitřně nedokážu vnitřně umřít a proto se nemohu sebou spojit. To byla pozice úplně vaše přátelé že ježíš kristus ji v té v tom případě říká že ta kolikrát to musím opakovat to jednoduchý všechno věci který je třeba pořád opakoval promiňte řekl já vím že ty si to co myslel že se něco co ta jeho dává a kdy ty nic svého nemáš to si dával jenom moje věci ale abys to konečně pochopila že všechno co s mě dávala bylo moje tak já ti teďka dám moje utrpení na kříži to si přeci nepřivlastním si na kříži jak říká nebyla naopak se tam nemůže jít dostat tykáme že nemůže vnitřně umřít já to s tebou dílem já vím že tomu tak je. A ty nemůžeš vnitřně užít protože něco má až ty máš třebas teďka svoji nemohoucnost že nemůžeš umřít není moje nemohou a já ti teďka nám něco co zaručeně si nebudeš moc přivlastnit a proto tě to přivede ke mně a dělám své utrpení na kříži tady ho máš tam ho radí něco co není tvoje vraceli svůj život to není tvůj který je můj který je v mých rukách všechno do posledního detailu je v mých rukách kdybych nebylo mojí síly a toho zdroje ty zdrojový síly zdroje toho poznání to znamená ani bys nemiloval ani bys nežil ani by se mohl v táhnout ruku nic bych nemohl dělat beze mě ani jak tam říkal z vůle boží ani když se nespadne nebo vlast a vy nestane tak nějak tak je to míněno tak je to mě na než že nemáme vůbec sobotu bude to ne ale že všechno od něho pochází. Rozumíte čili jestliže si ve stavu nemohou ctnosti což není tak tak špatný tak z uší aspoň nad ně už aspoň výš že nic není tvoje že tím nemůžeš volně disponovat že tedy můžeš jedině tou svou nemohoucností k bohu je si od něho jeho utrpení na ctí který za tebe bylo s tím tam vy tam ježíš kristus ty jsem sam obětoval na kříži já nevím jak se to mohlo stát za to praví neovládá já nevím jak je to možné by někdo s to někoho o obětovat ale já tomu věřím že se tam měl obětoval. Já touto silou tvého oběti k tobě jdu že já nic jiného už nemám kdyby to bylo opravdu upřímné že by mu ji nebo neměl tu chvíli by si byl s ním že by si myslet tak se stalo a ti totiž člověk se dovede litovat se tedy víc a dokonce nad sebou ochoten plakat a přitom by si měl pokud ti dosažen říct že to je jeden z nejkrajnější způsobů sebelásky a proto by si měl zakázat plakat nad sebou na svou už špatností nebo nad tou no to špatnosti na ne ale a to mu nemožností a neschopností. Ale neměl by si zakazovat pak a radosti protože pláč tohoto druhu úžasně uvolňuje duchovní cíl to jsem se já přesvědčil ten člověka osvobozuje to je osvobozující druh pláče to jako ten první je zotročující tam v tom prvním ztrácí člověk rozhled ubít ně která je ostatní světě a tady nabývá společenství s těmi kterým jsou vysoko nad námi s těmi světem vítězným a radujícími své. Aniž si to tady začátku uvědomuje ale proto ježíš kristus tolik klade tuhleto to radujte se opět na to marie že si byl dobře vědom že ti kterou touto cestou mají nejvíc příčin aby se radovali nebo je to cesta k osvobození i když se na ní vyskytuje že jaké těžkosti a tanečníkovi si říct co tady proto že překonává nějaký odpor odpor se je vším sama sebe a je to vidět že to kupředu a tak mě to mělo rozradostněni v tom případě že by tím třebas tou nemožnost anebo překážku za nevě nepřekonatelnou protože to je jeho vědět že odněkud někam du kdybych někam nešel tak na překážku nenarozen do se nepohybuje náraz ani na stěnu. Už to ne tak já vám chci promluvit o poslední třetí který kapitole toho toho to ty tu krátkého a kapitola které jsem kterou jsem symbolicky nazval těžkým to znamená branou se tím abyste člověk příliš nevzdálit potřeb ho tomu co ského a tím si usnadnil celou cestu já jsem vám si netroufal říci že pozice ve které se a tam řekl že je nutné aby ste ji znali se mění tak dalece a tak se vymyká pochopení lidskému že člověk namnoze neví kde je když jindy zase to třeba vy čili nemůže správně určit pozice pozici řekl. Které má odejít a utopí takže protože ani já jsem toto dříve nevěděl kde se a který jsem nemohl správně vyrazit stavu směr správným směrem tak jsem se to říkal ježíšek neví kde je tak neví kam mám odejít když mu řeknou mají tam a ta maří neví kde je tak ta nevěří mají na sebe na jejich na to kam to má jít tak sem si pomáhal tím postem že sem dycky začal jít od píky to znamená začel sem volit všechny prostředky které už se mi zdáli vy jinak překonané kterou jsem měl jinak za sebou třeba konkrétně ne případě. Ctnostný život který byl samozřejmosti samozřejmě základem byl začátkem nebo přístupem k tomu abych se mohl nerušeně třeba soustřeďovat soustředění se udělali jiným způsobem ne třebas písmenovou koncentrací ale že se vyskytnou procenta začal a dělal jsem i devět let a nemohl nebyl jsem najednou schopen vejít do otcova domu protože ten vyšší styl najednou mě nešel a zdánlivě nebyli důvody po potom tak bylo že to nešlo. Tak jsem si pro toho pro této své já pro sebe šel tam kde odkud jsem kdysi vyšel protože předpokládám se předpokládá jsem že nemohl jsem zajmout jinou pozici než kterou už jsem v tomto životě za zaujati jsem šel do nejhorší pozice ve které se kdy byl dopomoci začáteční. Tam jsem si pro sebe se a těmi začáteční mi systémy jsem znovu přešel na systém zlepšení a tak dále až jsem se došel jsem třeba šel tou k tomu spojení si někdy je to to byla velice prostá záležitost protože jsem příliš daleko zabloudila při daleko jsem sestoupil při jsem jsem zále od toho domu že to téměř se podobno krajní mu bodu a to byl práci placen trasu tak krajní bod se zavrhl všechny zkušenosti který jsem předtím měl no ale já budu mluvit o době před tím a i do době potom. Že totiž nejlepším způsobem jak člověk může vejít do otcova domu je že říkat si všechny způsoby kterým za tím šel a kterým se třebas jenom nepatrně přiblížil já vám to šlo konkrétně nesmí případě když jsem do sedmnácti let šel nějakou cestou života asi deme nějakou cestou života se náboženských cílů tak jsem se snažil neproviňoval to znamená když jsem se už i provinil sem se hned potrestat sám sebe zapřu se dělali začal jsem se znovu kontrolovat zase nějakou činností neprovinili dem. A pokud jsem byl schopen toho tak toho pochopení taky vůči bohu z tohoto systému neškození a i a to se nikomu hleděl jsem se snažil nikomu neškodí ale sám nes následky jakéhokoliv bosko zen přenes je v těch kterým by byl škodil na sebe sami je odnést se dostane člověk do stavu klidného svědomí určitého uvolnění žitého osvobození od následky neboť si je sám odnesl když to třebas tak fakticky není že on není kdy trestán nato to neví o toho velice málo o to vy tak jsem potom si vzpomněl na další moment kdy jsem vstoupil na duchovní zůstane dělat nějaká koncentrační cvičení a tak se je dělal zrovna tak jako jsem tehdy začal s tím před potom roku třicet znamená když nebylo ten. A to jsem dělal tak dlouho až jsem se dostal na hranici možností tohoto duchovního cvičení nebo do toho centra a z té hranice jsem přešel na další vývojový stupeň který jsem svýho dělal až se se dostala samo sebou do koncentráku kde jsem se vzdal sama sebe takhle pomalu někdy je třeba a není třeba dycky tenhleten pochod když se už potom natrénoval. Když jsem už potom natrénoval tak ten se celý pochod od na až po ten bod kde kde jsem začal poprvně vědomě spojovat s bohem nebo tam třeba v tom koncentráku já to se jednodušším aby to bylo jedno na ze pochopitelně tak tohleto jsem později tak toto se tu jsem uměl tak rychle rekapitulovat že to trvalo ce je to pochod deset minut ano začatku trvalo týden že jsem se vrátil k ní tu odkud sem vyšel ale pak přestavá deset minut a dneska ta trvá se je to pochod zlomek vteřiny jo a to je jenom věc ten je mi to nic jiného to není je to zaběhnutý vyběhnout ta ce stav a mi máte ti vypnout cesty směrem od otcova domu. A nemáme ani jen cestu prošlapanou směrem k otcovu domu čili kam až jsme ji pošlapali to nesmíme opomíjet to už je jednou pro šlapáno a touto cestou se musím znovu dát protože jestliže dát se nemohu dostat tak je to známkou že se vrátil se po té že cestě vrátil na se nemohu vrátit pojetí než kam se o které jsem šel a tomu já říkám projev dobré vůle pro je dobré vůle jít kupředu nezůstat nevracet se nezůstat trčet nevracet prosím nejhorší je zůstat trčet že není možno zůstat trčet kdo zůstane stát ten a jak si v kameni a stane se příliš starý a když se tady člověk by se nepohyboval tak už se nehnete musí A trošku pohybovat musí se jat nějaké násilí je to opravdu svým způsobem znáš že tě pán sama sebe že nechci být toporně civějící civění na jakémkoliv vleku je to nejhorší toto se člověk může dopustit toto jsem vám potřeboval říct že projev dobré vůle je projev touhy z každé pozice. Kupředu a těmi to si které toho času znám samo sebou je mi obecně známo že mám žít nějakým mravným životem že sme se dopustit té chyby že bych ten život mravní zaměnil za cíl to není sice prostředek a snažil se tedy žít na že sem se tedy žít poměrně tak aby jako objevoval požadavku které jsem znal že jsou třeba bibli napsány se považoval za hříšné ale musím vás upozornit že i v té hierarchii hříchu v tom řádu říct musí nějaký hřích být napřed navrch musí záži jako archy a ně takový vrcholným pro mě takovým bohatým verších je aby nám to pořád je pro vás se obejdu ne z otcova domu že tam nechci vstoupit že chci být svůj že si sám se sebou vystačí. To moc hezké ale je to to nejhorší co se mohu dopustit dneska to přestanete že je mi přitom dobře potíže se nepatřím zažívám kvazi klid jakýsi klamný klid který je samozřejmě končí živé nebo později ale hlavně nikam nejdu a šla pán po vymoženost tech lidského života osud lidský se mi stává opravdu osudem lidským já jsem se odsuzuje k tomu zůstal člověkem to není smyslem dycky zůstat člověkem přestože lidi zůstávají lidmi už dneska půl miliónu let třebas že ano ale to mě neopravňuje k názoru že bych měl v tom pokračovat já bych neměl to blaho ani ani minutu ani vteřinu abych zůstal člověkem protože. Jsem se osvědčil o tom že nepatřím jenom do do lidské kůže to to se jenom v určité fázi vývojové o dě do ní nebyl oděl a musí se s ní také umět vlíklo musíte poznávat nebo že mu se vycházet z pozice kterou poznáte do by se měli podat to tím běda já jsem vám teď prozradil že jsem to nikdy nepoznával nebo když se to dlouho trvalo i to pozná jsem zapomněl to dlouho trvá nespočine poznal že on nám i třeba ne jaký nitce že to nepoznáte a proto proto to bez ma se od píky radši a já. Že někde se sebou potkám cestě kterou čáku rozumíte já sem tam nese opak a poznám aha od této chvíle mně to nejde kupředu to znamená tam se ještě nešel rozumíte od mě to přestává jít tam to ještě nemám prošlapánu tak tady o to musím teďka ji to není návrat nazpět nebo vzpomínka účelový to je účelově vzpomínka abych mohl jít dál člověk si opravdu musí mně vzpomínat že má nohy někdy dokonce a že jsou schopni aby vůbec šel zapomene že potřeba ho i tak že musíme vrátit co vás i k nohám to nejsou. Musí být takhle primitivně na tom musí čili my všechno co jsem se tím dělal byla ty nějaký pochod kupředu tam se nějakým způsobem šel i když se mi to nezdá být pochodem ale je to dycky vocasem prodělal každém případě je to čili já potom vývoji modlit se snažím projít na na tu pozici kterou neznám ve ve které ale mentálně jsem a ono se na se mi to prozradí protože tím způsobem že já najednou narazím na stěnu ne kterou jsem dosud a přes tam už potom jakmile narazím na tuto stěnu nezbývá nic něho než se sebe vzdát než se vzdát i té cesty kterou jsem prodělal jako by zapomenout na všechny prostředky to tedy bych vzpomínal znovu tou na ty prostředky tak to dělám chybu já musím toto tetu zapomenout a na a odevzdat se tam je zřejmě chyba sebeodevzdání už nepomáhá stylizace života my takového patrně nebude pomáhat duše se do odevzdání Samo sebou když uspěju tak si dám nějaký oddychl a začnu znovu cestu toho díla ale ne ne hned to ale nýbrž na nějaký o protože tady zřejmě musím vyčkat veden to vedení té může dostavit jenom když jsem v klidu když se narazím na stěnu tak je po klidu by čem nebože je to bolí se nemohu dán. Jestliže narazím na stěnu a neklidný něco tak sem vám doporučoval abyste se uvedli znovu do klidu to znamená abyste poněkud po odstoupil od té stěny abyste dovolili ani které jste užili ale já bych jak tomu jedno podobnost které že přece mě víte nikdy nehrne proto aby se zvolili nýbrž pro to aby mě nezneklidňovat abych mohl jít kupředu jste mi nebo ne ale této v tomto případě když mně něco bolelo takhle. Že jsem neprošel třebas to ve no tak je věci mně pomáhali jednak že jsem si uvědomoval že jsem ti vy nevyjdu odevzdaností že totiž chci tu hrát ten prorazit aniž se odevzdám tato stěnou zasel zase svůj jedna věc a za druhé co my nejlíp že jsem začal dělat úplně něco jiného to nesouvisel s tím vstupem se a jsem se začal zabývat intenzivně zabývat. Ale dycky intenzivně čímkoliv od odplýváním to byla nejběžnější po nějaké studiu e to méně během ne se studnice a vždycky to mělo za následek že jsem vyšel rychle chci z toho duševního stavu do kterého jsem dostal protože jsem se dostat to je jenom tak ty ka jak ví duševního stavu a pro věc kterou se začínám zabývat pro věc o zen doby v zapomenout ze sebe protože jestliže mně že se to klasifikoval takhle řeší mně nejde tolik o věc ženou že by se dovedl proto celí odevzdat. Tak na náhradní najdu jinou věc bližší přístupní které se budu moci odevzdat čili já jsem začal trénovat pro tu chvíli odevzdanost a je ten stav se jenom v klidu ale začal jsem těla trénink odevzdanosti na něčem světském že nesmíme posilovat světský život který je tady proto abychom natrénoval věci božské například se nikdo a třebas studiem se naučí plně se odevzdat studiu zapomene na sebe vynese té lásce která tam je zapomene na to i se to dělá kvůli zkoušce že je to nejvyšší to de přes dělat že já pro věd aby se to mu naučil tak to je nejlepší trénink pro odosobní. Jestliže si krista který trénuje na svém by cyklu na žácích převzetí nikam nedojde nepovažuje toto tento tedy vina zbytečný nepovažujte trénink zbytečný kde de se upoutá víte na věc a tedy odcházíte od sebe že to nenaučíte na běžný věcech které jsou vám dosažitelné které konkrétně před sebou vidíte těžko to dostanete na vyšší úrovni člověk musí to naučit na běžný věci proto například tady tamhleto může učit dosahoval práci ne aby aby ho tam šlo o věc aby nechával stranou ty lidské stavy tak jak se vyvíjejí tak tak ho neštěkl proti druhému. To to musí opomíjet protože když kdyby je bude o věc tak musí především za věci musí překousnout ten odpor jak tvůj tak toho prostředí například každý uměle ty si svatý jenom a ta produkuje jako pouta musí ten odpor své bytosti která pořád toto nedělá musí ho překonat musí překládat odpor těch klove té techniky to všechno klade určitý odpor je to cestě nám klade odpor tělo sebe vlastnění a všechny ty vlastnosti které mě udržujou ve stavu oddělenosti a východisko z toho je že já na tomto světě mohu nějaké věci patřičně může jít o nějakou věc a to mě osvobozuje to určité míry relativně metodou to samozřejmě to od všeho ostatního co není tato věc teprv když ho takhle na té věci konkrétní tak to mohu potom věnovat i v tom duchovním ještě jednou symbolicky. Když k roz prostředí má tehdy smysl když poší anebo když příliš vytí slunce aby nás chránit přes deště anebo předešlými slyším prsty ale je nesmyslné ho mít rozrostl na sebou když nehrozí ani pro poznat ani že proto dobrá vůle to následek velký význam když našem životě na nás poší když jakákoliv ne pohoda ten nás stá když nás ohrožuje. Když ohrožuje naší cestu neklidem co všechno dobrá vůle mnoho zmůže ale musím od ní odstoupit jako bych nikdy to pravou uli neměl chcili vstoupit na věčnosti to odstoupení nemůže být na ten na dva nýbrž to jsou té chvilkové odpo odstoupení může představovat třebas ezauovi okam si rozumíte to znamená že já od vás těl se trvale odstoupil od té vůle dobrá vůle je trvalý stav který můžete pěstovat ale když ním nebudou mezery. Tak dobrou vůli nepohlídneme do věčnosti zastavení této tohoto tou dobré vůle to jsou mezery kterými se pohled a do věčnosti do nemá dobrou vůli nemůže vůbec se věčnosti ale kdo má jenom dobrou vůli taky tam nemůže umět tnout tuhlety mezery to jsem potřeboval odešli ještě dodat ještě bych měl vysvětlit znovu tedy se do to odstoupit odstoupit znamená jednak zapomenout na všechno co jsem udělal jako by znovu začíná ale za druhé je to odevzdat se tomu bohu a za třetí je to podržet si touhu. Sebe odevzdat toho chcete odevzdal tou v tou postupným že kdyby byl ten marta si po cestě ztratil tu touhu ze rádi že o sva dobu že by byl nedošel nestačí o to že se pustil jako se to věnují ten dosavadní život a co způsobuje to zápasit ale i po té cestě musí zachovávat touhu se vrátí co vám už je těchto dvou dnů vykládal jak se ta touha má udržovat se o to už to už tady bylo řečeno. Není třeba podívejte se vymysleli tvrdí te že třeba se nedovedete zapálil prostě k věci tak jako jiní lidé a tedy nemáte možnost se světském svě životě se na trénovat že ano ten na velkém omylu protože se nedovedete zapálil prostě věci tak je to můžete dělat za sebezáporem ty světské věci a ten sebezápor může jít tak daleko že zapomenete na sebe a to se zapíráte až nakonec zapomene sebe a tu věc dáte pořádně to ty krásně dovede. A to je lepší způsob tréninku než být přímo pro věc zaujat pro světskou věc protože to je začátek který konec toho tedy mu ten už přechází do věčnosti je dělat něco co mně nebaví a přesto se tím tak zaujmout jak si to násilí a zaujmout se tak zapomenu na sebe a toto může dělat každý z nás tohoto skáče naše okolo auta pořád ošetřuje tohleto příjemné věc to že on sebe si co se od osobního se odreaguje to není svůj je toho auta ale pro toho kdo je ve vyšší té některé už třebas vychází toho věčného života ten musí se zbavit sama sebe ne protože ho něco baví nýbrž že ví že se musí sebe zbavit a hledá pro to jak se sebe zbavit třeba ve svědkem životě to jedno pak to nedělá z lásky k té věci nýbrž z nás k věčnosti že ví že dokud sebe neztratí do té věčnosti nevstoupí že touží dělá něco co ho nemá a tak dlouho až zapomene na sebe. Když se napřed dělal písmenová cvičení tak se dlouho oponoval tomu vnitřnímu tažení tím způsobem že jsem třeba to jméno boží které jsem vyslovoval najednou této kon nedokázal tam vyslovovat protože by to tak páchlo že jsem nebyl schopen to slovo vůbec říkat tak já si myslím že by se to dalo provádět tak že to se tedy pochopil že žádný prostředek okl nevede do věčnosti ale to vede na jeho okraj a jakmile tím odezvu to znamená nějaké tažení. Tak to ho proto pokusím stane a ten prostředek už mě sám se nevede ale vede mě ten následek toho používání předešlo používání toho prostředku neboť nemě zanechal obecnou touhu která mě vede dál v tom se tou znamení obsaženo ani slovo ani žádný konkrétní prostředky byla obecná toho jakmile ta obecná pohané chopit zrovna toho konkrétního prostředku znovu a znovu ho dostanu až na pokraji toho tažení které ne které mám obecně hlavně poutá ji bys. Podívejte se ramakrišna když se pokoušel o to nabýt vědomé spojení s bohem a on šel cestou za matkou kali to je konečně jedno tedy potíže ké tak se mu to nedařilo a on byl tak zanícen tak za pánem že byl ochoten se třeba ničit jenom aby to dosáhl tak říkal matko kálí když jsem ji neobjevíš nejevíš tak já jsem zapírat kriste tedy a samozřejmě proč protože vystihl moment který předtím neví protože byl velice zanícení. Nedovede odstoupit od sama sebe že to tam najednou se vzdal svýho života to znamená odstupoval od sama sebe je třeba tohoto vnitřního o se přitom si vzal dýku na a já jsem opravdu zabít ale to je neřeší ale vnitřně se vzdal sama sebe to je to je tep ta mezera ke kterému se dá proti to do věčnosti a to bych vám jako to bylo to přemysl dnešního závěru toto vám ukázal že vytk v ruce máte v té symbol dokonalého odstoupení od sebe od sebe to znamená konkrétně řečeno od čeho co jsem dosud dělal od všech zásluh od všeho zanícení takže potom jedno že jste byli za nic nebyli zanícení. A nebo si to něco dělali nebo nedělali jste dělali správně nebo nesprávně si jste schopni nebo nejste oni nerozhodující o to tím od toho abych vešel samozřejmě ten ramakrišna nevěděl co se stane to je ten roz ale vy také nevíte cesta ne až se patrno uděláte tak protože budete očekávat že se má objeví bohu nebo že se má být to spojení tak se to nestane protože to očekává jenom proto že to budete o čekat a stane oběti že to jste fakt nevzali správně tak do ruky e trpěli zase uchopit toto rozumíte já tady ještě pozor na tuhletu jevů nesmíte snažit to uchopit teď těšíte snažit jenom patří jenom patři. A tu ka toho říkal ježíš lepší ježíše dá všechno co mám narážet dodat se toho vložím člověk si o nebo aspoň ten způsob života jaký dosud vedl tak to všechno co dělá a musí se objevit výsledek omylu že si ho pauze poteče se mu musí dát ne aby říká já vám proto aby se mě patřil že to ne já bych já tobě pak aby ty. A my jsme zvyklý pořád nabývat to tedy lepší překážka vás dokud to třebas nějakou touhu po věčnosti jeho porta nejsem opuštěn se ta touha je od něho sedět ale to přesvědčím je to ježíš kristus byl opuštěn tohoto spojení s bohem že to touhy ustavičně sloužit otci a tak podobně jako předtím dělal a to je moci která toho pocházela stránce úplně bezmocným tom smyslu že byl opuštěn od svého otce a říkal po že mě opustil otazníkem to znamená ani nevěděl proč. V tom momentu ne uvědomovat tak to je ten nejužitečnější moment spojení tam od takovém to dokonalé ohrožení nastává spojení protože ten spojovací akce před tím dostal tak daleko že už bez něho ten člověk vůbec nemůže žít svět musí vypustit ducha o do vo bohu ode sta odevzdávám i ducha víte a odevzdanost tamto....

Edit utterance

Text view • Help