EN | ES |

Text view

prevzate-kotouc-80-06AB

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Po smrti a to něčeho nepude tak křesťani si pomáhat že si říkají dostaneme tělo tak na oslavenému oslavenému těle jako ho měli ježíš kristus se s bohem spojíme a to bude to v těle vzkříšení ano to osla tak až sem mluví ta křesťanská oba samozřejmě s tím nesouhlasím protože oni nemají představu o tom co je to. Neosobní vedení a s tím spojené zažívání boha voni jenom občas říkají to co se a taky to říká milý pan molinos že to co se mystiku projevovalo byla jenom střední fáze vývojová že osobně se s bohem stýkali a to způsobovalo extaze a co se vyhození těch kteří nespáchal to stavu u nevědomosti nebo do stavu opuštěnost nebo jsem oddělenosti pocitu oddělenosti od boha o pominou si pomíjí že mě někde s ním spojení a tohleto nepovažuji tedy ten ten stav tělesného spojení za vrchol. Čili jestliže se modlím třebas těla vzkříšení tak si říkám ano že si že je nedostaneme v těle kříž není tak vůbec nikdy se nevzkřísí protože ty jako člověk při tom stvořen aby se v tomto těle s bohem spojil ovšem přidávám že se při koněm svatému pavlu kteří ká jsem měl toto extazi za to bylo v těle nebo mimo ně na tom to nemohou vědět to nevím to znamená těla potřeboval k tomu abyste se stalo čili byl vtělení ale na to bylo za toto pociťoval v těle nebo ne pocit tělesnosti při tom nebyl to už je trošičku kousek. Jestliže to vzkříšení v těle není spojeno s pocitem tělesnosti tak už se může tomu dodávat nějaká víra protože my kolikrát víme že se spojujeme s věcmi bez pocitu tělesnosti máme o něco zájem třeba tak zapomínáme na svou tělesnost a se s tím duševně spojení ano a já si myslím že to co je tady dole platné že platné i nahoře že pro tu zaujatost která se nás stupňuje a proto tažení ze strany boží nakonec to může dopadnout tak že ten člověk je s ním jakoby takhle v těle. Já a bez něho byl nemohla postatě naopak kdyby to tělo bylo chatrné a nevyprodukovala by neuneslo být tu zaujatost tak by to spojení nenastal tak já s tím by takhle nad jinak ne ovšem abych myslel že všechno staré z mrtvých a bude se stýkat s tím bohem že si na sebe oblékl tak tělo které tady mělo to ne ale je to ten příbytek svým u boha je tady míněn to je to tělo nové příbytek budo znamená individualita s vědecká individualita lidská zachována to byl. Kdybych třebas já říkám dyby třebas se chci potřeboval něco dovědět osud duchovního vůdce ty je třeba by byl v indii k tomu znamená fyzicky ne dosažitelné ne tak nebylo by třeba abych si ho přivolal ani by nebylo třeba abych tam do té indie duševně začel vůbec ne my se setkáme na neutrální poli o které je těžko mluvit si je to v indii nebo v evropě to je prostě v jiné oblasti kde prostor čas nehraje tak velkou roli jako tady a čím větší vyšší úroveň vedení tím menší úlohu tam hlas a prostor čili si že je to vedení naprosto dokonalé tak tam vůbec čas a prostor žádnou úlohu nehraje třeba já považuju ten moment to v tom koncentráku potom přepadení tím gestapákem za dokonale vedení boží jo které mu nepřekáželo nic mě proto bylo dokonale se mu nepřekážel donese vzdal sama sebe. A takže mně byla otevřená třebas jeho mě o té no celé poznání smysl ježíšova života kte všemi těmi dovětky které tady se pracně snažím přeložit do češtiny nebylo tam ani slovně nebyl toho obsažen ani můj dotaz ve své se nikoho není neptal to jako sedmnáct let se není nestal jsem se jenom odevzdat čili jestliže se člověk odevzdá správně bohu odevzdám všechno co má má podtrhuju vlastní má tak v tom případě je tady ihned spojení s bohem v těle v těle a to pravé spojení s bohem těle jakoby tělo nebylo ale to tělo nepochybuj prostřední je nutným neboť aspoň poprvně by to nenastalo bez pomocí toho těla jak je to potom po smrti když to tělo neexistuje to je jiná jestliže to tělo oslabeno myslím že my přeceňujeme tělesnost po té stránce že si říkáme bez ní to dál nejde já si myslím že je to dočasný prostředek. Ke spojení s bohem který je vyměněno za příbytek u boha což je po tomto spojení jakoby v těle člověk to může pociťovat jako svatá veze líčí v tom hradu nitra takový tělesně ocitla v tom a v tom příbytku ne bez terno ocitla se tam tělesně nebylo ani možné aby se tam odtělen protože to je bezčasové zařízení tam je pána boha k a není možné tam tělesně vůbec vstoupit. Protože ale to těle to tělo její i s rozumem i chápání normálním lidským toho bylo svědkem tak může říct a mohla porodit že je to vzkříšení v těle v těle nebo tělesné tak mohla to klidně tvrdit a nedělá moc velkou chybu přestože to tělo nemělo podobu těla ale svými účinky se choval jako tělo jako živé tělo to znamená jako tam byli já živ teď zde na tomto světě mezi těmito lidmi tak potom jsem živ u boha a mezi jeho svatými prosím tě jestli jsem tam takhle živ u toho boha tak mohu to považovat za vzkříšení v těle o ně protože sem tam zrovna tak živ mezi nimi jako jsem tady živ teďka mezi vámi. Jenomže mám tu výhodu že všechno jejich poznání je mi otevřené ne do chápou nýbrž existenci že tam existuju ku a ne že tam pocházím čili toto tělesnost má jinou povahu než povahu pohybovou má povahu obsahovou a po této stránce je to tělo. Neboť do těla také nakonec to dost všechno obsahově na přeci ty třebas nějak uvědomím postupně slovně ale pak my zůstane obsah já věřím že třebas to vždycky na to ukazuju když umím násobit jo to obsahově mě obsaženo že já obsahově více to násobit a potom když mně dají to násobit slovně tak to jenom převádím přetlumočím do slovního vyjádření ale podstata mně je obsahová jo sedmkrát sedm mistře devět to tam je nějak zapsáno obsahově a nepletu se a převedu do to do české řeči sedmkrát sedm měst se takhle já myslím že vypadá to spojení s bohem v těle. Já otázku koncentrace bez skutečnosti jakékoliv projevy hmoty například tělesný organismus je určitý projev konglomerátu hmotných prvků nějak organicky zase do skloubené ch je vlastně takovou soustavou soustředění řek bych na nějakou ku se navázali ostatní a vytvořilo to dohromady tohleto všechno to je strašně zjednodušeně řečeno. Ale jak tady všichni jsme tak představujeme určité soustředění vesmírových prvků já bych to řekl ještě jak to říkal klid v tom spisu sejdeme se v nekonečný a tam říkal můžeme říci že jsme vědami zrození a neboť si není v nás žádného nebojí koho a tomu který by byl už dříve neexistoval mě na nějaké planetě nebo na nějakém slunce které už dávno zmizel z vesmíru a u nás se objevilo jako základ naší tělesné soustavy. Čili po tomto po této stránce jsme dětmi vesmíru mé věz ze svého rozený čili opravdu v tom vesmíru to vlita divně soustředění organizmy se znovu vyskytuje to znamená kvalita to té hvězdy byla jiná než je kvalita lidského organizmu my jsme zase ta hvězda ale kolektivně už na vyšší úrovni neboť máme vědomí. A soustředění jako takové by mělo být zase dovolit aktivním povýšení stavu mysli ne tedy ponížení nýbrž kvalitativním povýšení stavu mi to znamená bychom vlastně na tom tvůrčím smyslu vesmíru bořitelem po v té když se soustředíme bychom v té soustředěnosti pokračoval je to pokračování tedy tvůrčí činnosti boží když se soustřeďuje tak člověk pokračuje ve tvůrčí činnosti boží na to vás musím vůbec velice radikálně upozornit protože si valdo těmi sl že soustředěním se dostaneme k poznání boha což tedy není možné protože. To se pokračuje v rozvíjení tvůrčího aktu božího to znamená to nás bůh pouští dál od sebe dál se rozvíjíme ve vesmíru vytvářením nového cel kvalitativně vyššího takže soustředěním vytvoří teprve kvalitativně vyšší celek připravený na druhou funkci spasitelské bych a bez tohoto předběžného soustředění nemožné to další ale kdyby se chyby se jenom soustředili jak se s bohem nesetkám. To je toto nedbali furt nevěděl a soustředění považoval za vrchol všeho co člověk musí dělat a je to vrchol přípravě jenom kterou člověk může dělat je to ta aktivní stránka věci kdežto koncentrace mystická to by se také nemělo už nazývat to je trpné napojení člověka na to co soustředěním aktivním provedl a ty tak ano čili tam vždycky nastává při tom takzvaném soustředění dvojí že napřed člověk. A nějakým výběrovým řízením se provede výběr takový že se do něho nenudí jiného než co tam v té v tomto výběr mít třebas jediná členy to je jedna věc to ještě s bohem nespojuje a druhá věc že tuto myšlenku opustím aniž by ztratil vědomí protože tato myšlenka má vždycky tvůrčí charakter a dokud nepustím tvůrčí charakter veškerého stvoření nemůžeme se ocitnout nestvořeném a ocitnout se bohu za menšinu se nestvořeném znamená nesmíme pokračovat jenom tvůrčí činnosti boží nebo smí jak doplňovat nějakým soustředěním nebo jakýmkoliv způsobem jim. Tak to by byla asi tak moc o tom soustředění například vyslovování jména božího jeho vá bylo židů zakázáno a to z toho důvodu aby se jim vštípil do hlavy že kdyby ho vyslovovali tak by pokračovali tvůrčím charakteru tohoto jména božího čili kdy se od boha vlastně vzdalovali. A jelikož to jméno boží mělo k bohu přivádět tak nesmělo být vysloveno to znamená nesměl být při za byl k tomu sprovozovat jména nebo tak jak by to takle prvek tvůrčí a to je například lidská ře to tvůrčí prvek nebo povídavá mysl takže dejme tomu vyslovování jména božího mělo člověka přivést do stavu trpného který následuje po správném vnitřním beze slov nno duševním vyslovování v duchu vyslovování tohoto jména jestli člověk správně vyslovuje do to jméno boží totiž při tak ale soustřeďování a to ještě soustřeďování je. Tak musí dojít k fázi vlito nemůže vyslovovat kdy mu to prostě nejde protože by měl odpor vůči tomu a že mu to nejde a já jsem byl z toho zoufalý že mně to nešlo se nevěděl tyto věci se neznal ale vono to nejde z toho důvodu že tady vyšší síla zabrzdí tvůrčí princip a nasadí princip spasitelský na návrat k bohu a to už není silách lidských aby to sám dokázal to už je tak říkají křesťani vlitá milost dal od boha že jestliže člověk opravdu touží se tím vyslovování jména božího. Do boha dostat to znamená od sebe k němu jde a ne nepřejete se aby moh přišel člověk to taky velká chyba při soustředění jestliže si přeje od sebe k bohu jít pomocí toho jména sedne na to jako na to jméno boží jako na prostředek dopravní bych tak řekl tak to je jedná správně ale jenom do určité doby do jaké to jde vůbec vyslovoval jakmile to nejde tak rozvinul tvůrčí prvek který obsažen v tomto jménu do krajnosti a do ten kraj dál nemůže přejít protože stvoření dál nejde to má to meze a musí to z toho kraje odjinud zjiš ani nejde jít nazpátek k tomu bohu. Tam nastává to řekl přirovnáním i o podobenství že krista vzpomínka otcovský dům a ta vzpomínka na otcovský dům zvláštní charakter že vymaže tvůrčí prvek který tam byl předtím v tom soustředění obsažen a člověk se vrací tím způsobem že už nemyslí slovně že už nemyslí tvůrčím způsobem že vůbec nemyslí v našem smyslu slova že je bez konkrétní myšlenky a odebírám se k tomu abstraktnímu pojetí božím. To je ve zkratce o koncentraci by to říct samozřejmě že já jsem si pomohl příkladem nejsnáze vysvětlitelný které písmenová koncentrace jak se tomu říkalo u vnuk protože tam se to na mater ně předvést opouští sem jméno které se vyslovuje ne na místo něho nastupuje nějaká nová skutečnost kterou se nazval spasitelským tažení tak řekl kterému se nedá odolat a které musí člověk trpně se podvolit pokud se trpně nepovolal všechno zmaří a bude se opravdu jenom soustřeďovat ale nikdy se s bohem nesetká když tuhletu druhou stránku nevezme trpně. A eště by mohlo to druhé nebezpečí že by při tomto zlou usnul a třetí nebezpečí že by potom to znovu neměl dost sil udržet se při vědomí to nejenom usnul a už jsem se při takovém vědomí které by ho vedlo že tam ho vede potom čisté vědomí svoje už zdrojové a jeho se přidržovat je velice obtížné z toho důvodu že lidská vůle tady ještě hraje pořád nějakou roli a není úplně vymazána a musí přizvukovat musí souhlasit s tímto bůh člověku dělá. A tak bych se kul jiné formy soustředění které weinfurter menuje tichá koncentrace neboť tuhletu placen trati nevymyslel sice on ani kdo v evropě vymyslel jí patandžali neboť on říká soustředění je zamezí změn myslícího principu to znamená zavedení popírání myšlenek zastavení myšlenek čili zastavení člověk považoval za soustředění ovšem upozorňuji jednu věc jestliže se podaří zastavit proud tok myšlenek. Není ještě tím řečeno že by se člověk dostal do spojení s bohem jestli se ten proud myšlenek představuje tvůrčí činnost přestavuje stvořitelský úkol nebo podílení se na politické úkolu božím to je pravda jestli se nám podaří zastavit což je tedy galské úkol tento proud tvůrčí činnosti boží jak jsme ho svědkem u nás ve svém nitru tak to není ještě tím řečeno že bychom se vrátili nazpátek nýbrž že se jenom zastavili tvůrčí činnost boží samo sebou protože tvůrčí činnost boží ustavičně trvá a člověk není tak mocný aby mohl zastavit to znamená šest trůn dnů a sedmý den odpočinku božího ustavičně probíhají se může vot o průběhu vůbec proč to všechno jde jednou ruku v ruce tak ho to vzájemně to mělo vlastně rušit nebo tak nějak protože pořád probíhá tak že kdybychom to zastavili nějak třebas jenom v sobě tak by to mělo neblahý následek že bychom zrušili tuto svoji existenci. Tak jestli je to to nemá stát tak potom to zastavení mysli musí nastat zase budu mluvit jenom obrazně zpětný pohyb do otcova domu jak se tam mluví v tom přirovnání o narada né synu to znamená ihned je třeba nastoupit zpětný po otci to znamená že člověk se musí podvolit tažení které nemá funkci tvůrčí to znamená nejeví se jako řeč nýbrž se jeví jako magnet činnost magnetu jako řek bych nadpřirozená poutanost jak tomu říkají křesťané jestliže se v tomto momentu neobjeví nadpřirozená poutanost které člověk nedovede nedovede odolat a nebojí se. Tak je to chybné ten člověk si myslel že se vyprázdnil ale nevyprázdnil se potom celá ta koncentrace nevede zase nikam zjistit si jestli se člověk vyprázdnil nebo nevyprázdnil to je velice obtížná záležitost není dost soudní a nemá dost prostředek k tomu aby se o tom mohl přesvědčit lidsky a to z toho důvodu že něco je v nás čeho si nejsme vědomí a to je podvědomí a toho podvědomí je daleko více. Než o čem víme že ve vědomí je a toto někde z jak se říká za bokem číhá takže je nebezpečí že jak polem řek bych v tom na jí svého vědomí směřující určitém určitým směrem tak se vyvalí na nás celé to podvědomí a jestliže jsme byli za ti třebas nábožensky to máme znát jeví víme ježíše krista pannu marii a ne všechny ty svatý požene to za veliké plus. Za vznešeném stav ale ve skutečnosti jenom stvůrčí dílny jsme něco dalšího vznešenějšího vzali není to potom nejsem křesťanští mystici to zažívali ale není to nic jiného než zastávku na cestě zastávku která byla velice užitečná promysli protože oni odtamtud brali sílu k dalšímu postupu protože je vedení totiž muselo přestat to nemohlo dlouho trvat to nedrželi. Ale co vyprodukovali v člověku to byla síla k dalšímu kroku aby se to zjevení třebas opakovalo mockrát takže už samo ta nově nebo opravdově přestalo vydalo všechno co ji sílu bych tak řekl vydalo ji do jiného prostředí do jiného médiem prostředku postupu a to je do síly soustřeďovací do síly která člověka dokáže dovést k tomu bohu nazpět čili tady ten moment nastává poněkud obě. Obvykle způsobu proti tamtomu soustřeďování písmenovému tady se to spíše vyhraňuje do obrazové činnosti a nebo když ne do obrazové tak do nějaké zvrhle vo jakého prvého stavu že ten člověk za sebou usíná nebo ztrácí sílu dalšímu postupu a to se stává většinou tohleto protože tam je to všechno na ostří nože a přejít přes to na druhou stranu je velice obtížné ale v každém případě jestliže to podaří jestliže z toho ticha se neocitnu v takovém řek bych stavu o kterém by se dalo říct že je. Mouchy se že to mě na jak říct nýbrž bez ta tažení že se tam neocitnu v tomto stavu tažení tak jsem nedorostl do tohoto způsobu soustředění neměl bych se dále tímto způsobem kupředu drát jak správně s pravý svatá terezie neměl bych se znovu namáhat mohl být by definitivně v tomto smyslu odmítnut měl bych zvolit tedy jiný způsob soustředění co sem ticha za tichá koncentrace a to tykal furt ta vyžaduje opravdu odborné vedení takové esi také vedeni jako zpovědi toho kdo se také soustřeďuje s tím kdo to už dokázal aby si konfrontoval výsledky aby se tam tento jemný pod ticha překročil. Neboť správně pravý křesťané že existuje nazírání získaný a nazírání vlité takže dejme tomu modlitba tiché koncentrace jako taková je získaná vlastnost vlivem té činnosti toho člověka ale není to ta vlastnost boží která není získaná nýbrž je daná vod boha a ta má na matka tuto získa no vlastnost tím že se opustí všecko co se získalo a jenom výslednice toho nechci říct odpad výslednice toho se použije pěkném pochodu do boha tak. Samozřejmě že každá lidská činnost vyžaduje určitou míru soustředění každá není nikde řečeno že by se tak musel soustřeďovat zrovna na boha aby dosáhl tohoto stavu o kterém já tam mluvím o tom by stal toho přelomu k tomu zřetelné mu tažení jestliže se proto je proto říkám že správný duch činnosti jestli je ně důležitý jako správný duch modlitby jestliže člověk vystihne a on to vystihl toto případě správného ducha činnosti tak to tažení se samočinně dostavuje. A já bych řekl ještě k tomu další využít tohoto tažení je zase otázka jiná mysli o tom muset ze zvláštní přednášce potom omluvit protože to není to se nedá vod být já jsem se teprve v tom psaní o správném duchu činnosti do stalo začátek ne já tohleto znám samozřejmě bych to je jak se mohl radit a mohu říct jak si s tím zacházet jak s tím počínat že člověka by to nemělo vyřadit z jeho běžném činnosti a nemělo by to zase toto tažení vyřadit také čili jak to udělat to je vopravdu fyzická záležitost kterou budem se vyřešit se para ano proč se vrátil ne že by to bylo tajemné ale že pro každého je to jiné. Já si budu muset když budu chtít odpor aby ho abych vám na to odpověděl sebrat od vás zkušenosti za jakých okolností se to stalo si tej pozor na to na pak a já podle toho poznám kterého pokud se tam razili a podle toho budu pokračovat aby totiž zaostalé jaký takový zlo doprava doleva ne aby se to pořád stejným směrem vono kupodivu když se jde do otcova domu te kupodivu se dosa tak se pořád stejným stylem. Vono to nejde nazpátek a se tam mluví v tom přirovnání v tom podobenství to je tam pak opřeno se to nedá jinak říct ne se ne od boha pryč a proto se reparace ale to není ani tam ani nazpátek že ve vesmíru už taky není nahoru ne a do že ano a tady vůbec ne to se nejmenoval to de pořád jedním směrem znamená v činnosti se pokračuje tak jako bych nedělal asi tak tam potom nastává to co jsem vám říkal mýma rukama pracuje kristus mýma nohama chodí tam to je ten přechod kdežto když se člověk odeberete činnosti a upadl do nějakého transu to je nesprávné to neuznává ano to opravdu zpáteční cestou pátou to je veliký zápor na lidský organismus potom kterému může podlehnout životě. Kde on to se v každém případě na sebe je tam nějaký akt ze nebo tak až se kdybych šel stejným směrem že má jako se nenastane nýbrž nastane prohloubení lidské činnosti řek bych moudře ní dycky činnosti a musím po té stránce že se člověk nemusí dál namáhat a že výsledek nečinnosti je kvalitativně mnohem vyšší neříkám nejvyšší ale postupně vyšší asi tak a tak obecně dá říct ale jinak zatím je třeba to detailně tě propracovat no jestliže je ta činnost říká mi tady napovědět nerada se mi efekt vnější než byla předtím tak to má zase za následek prohloubení toho tažení. Upozorňuju vás na jednu věc že to prohloubení tažení nesmíte z toho strach toho prohloubení toho tažení není nevede do extaze nýbrž to prokletí toho tažení vede ke kvalitě ke kvalitě nejenom té činnosti ale toho člověka toho jeho vědomí on totiž člověk jak jsem vám tady říkal že ska může přemýšlet povídavě může přemýšlet obsahově ale to je teprve druhý stupeň a může přemýšlet bez obsahově to je třetí stupeň já ovšem ten stupeň daleko vyšší že totiž vůbec nepotřebuje obsahu vnitřní žádné žádnou páru a ono to jde. A provede věc o které jsem potom diví že jí provedl se to sem von tu věc probere provede ovšem upozorňuju tě a já mohu si musím bože na vás abyste trpně přiblížili von zapnu automatismus dvě a automatismu dvě má jednu charakteru vlastnost kterou nemá o tom tim jedna že totiž propojuje člověka z jeho okolí a s událostmi časoprostorové jak prostorově tak časově takže v ten člověk začne jednat ostatních lidech. To je zase von ten automatismus může jednat jako ježíš jednal v jiných lidech on se sám zmařil na kříži nikdo by mu byl vlásek ne křížený hlavě kdyby on byl nechtěl zemřít na kříži on říkal přeci tomu svatýmu petrovi prosím tě co mě chrání se těmi kdo mě za týkají kde bych mohl na požádali dostat aby andělů který by mě ochránil já to nechci já se do přeci zmařit toto dílo nesmíš rušit on to řekla ke dlouze ne na jednom to rozvádím abych vám zdůvodnil proč mu možno nutil aby ho nebránil. Ten ježíš jednal v těch kteří ho popravovali jednal těch který o zrazovali jak ste si všimli v tom já slovy dal to sousto ve všech jednal které automatismus dvě nejedná jenom člověku samém jako komentuje k jedna nýbrž jedná v celé všem okolí do takovými v jaké zapotřebí on dobře ví že ho tam kam až má jít a kde ta pravomoci o končí počinem tam a tam končí právě kam až je třeba to zařídit tak ty máš dojem že událost ti do na ruku a je to automatismus dvě který je živý který není živý způsobem oddělenosti bych tak řekl ano tady dotaz karma te veliký velice široký pojem. Je to jeden ze zákonů který se dá poměrně nejsnáze vystopovat ve veškeré dění jeden zákon božích a proto není divu že lidé přibližuji karmě větší úlohu než jakou fakticky má nebo že úlohu karmy odděluju od úlohy jiné zákonitosti která tady taky existuje řekl jsem že těch hlavních zákonů takle dohromady svázaných na sebe závislý kde jeden působí na druhý je asi šestnáct a jeden z nejbližších zákon který doplňuje karmu a který nám poněkud praví poněkud opravy náš pojem karmy je zákon harm. Já nebudu karmu vykládat v tom v té šíři jak oni mluví indové prosím vás to by byla strašně dlouhé pojednání ale budu ji kam jak potřebuju k tomu abych vysvětlil karmu takže až se podíváte naučenou tak vidíte že karma je něco neříkám jiného ale něco daleko obsažnějšího než jak já to tady líčím já to jenom budu aplikovat na lidský život a řeknu asi toho člověk je svým založeným svým nadání svým charakterem předurčen k něčemu čemu říká karmické předurčení ve skutečnosti jsou to dispozice nikoliv ještě zákon že by to muselo tak být. Podle kterých když se řídí v životě tak jeho život probíhá co možná nejlepším způsobem za cenu nejmenšího odporu že mu to jde téměř samo že to zrození básníkem ženo tak to básnický mu nedořekl ho k tomu pustím a tak dále že to člověk zurčí třebas řemeslo tak musíme tomu řemeslo za těžkostem ale běda když tomu řemeslníka který je zrozen takhle který má tyto dispozice ne dovolíme aby to řemeslo provozovala ani třebas jako melou nebo ani jako nějakou zálibu osobní po zájmu nějakou jako za možnost ho otrhaná od jeho dary od jeho povolanosti. A přivolává me na něho karmu von je to to tvrdě zkoušen že ne vykonává co k čemu je připraven ano až do přestane niko nával to k čemu je svým vývojem předešlým tomu říkám řekami kým chyba je připraven tak nastupuje zákon karmy teprve teď a s tíha za to ono mu to nejde on má přitom veliký překážky a tak dále a tak dále a třebas i umírá. Jestliže by třebas někdo byl vyhraněný bytostí která by se přímo dra za něčím a jeho okolí toho člověka by mu nedovolil aby se vyžil v tomto oboru v této činnosti tak ho odvolají ze světa od blaho žádným způsobem protože on nezemře tím že třeba zoufalý že nemůže dělat to a to řemeslo to ne ale von třebas přejede auto nebo nebo dostane jakou chorobu která nesouvisí s tím povoláním a na nich zemře. A takhle to vypadá s člověkem který nemůže vykonávat to k čemu je povolání čili správně říká svatá terezie jakýkoliv duchovní pokrok je závislý na znalosti sama sebe jestliže člověk zná sebe do té míry že ví co má dělat k čemu se hodí nehrne se do toho k čemu se nehodí naopak rozvíjí se v tom v čem se ho od v čemu se hodí pak do krajnosti rozvine svoji lidskou bytost kterou by jinak rozvinout nemohl a z této krajní pozice rozvinuté lidské bytosti je nejsnazší přístup k bohu z jiného místa dokonce ten přístup tady není. To znamená plnění zákona karmě nesmírně důležité pokud se více lidské činnosti aby ten člověk vůbec dospěl k tomu co se nazývá duchovní zájmy jestliže je někomu sme transponoval ze sebe nějaké duchovní zájmy musíme se postarat o to aby plnil svoji daru jestliže nesplní spojí horu tak marně se snažíme aplikovat nějaké duchovní tažení na něho to aplikace nevyjde pak když mu dovolíme aby se rozvinul tak bez jakýchkoliv potíží bez utrpení on vstoupí na duchovní cestu bez násilí. Protože karma každého člověka jest spojit se s bohem na konci ale musí být musí tomu předcházet rozvinutí tvůrčí činnosti boží v tom směru jak je člověk k tomu disponován my se nemůžeme rozvinout všestranně toho to pusť mez hadu my se musíme rozvinout jednostranně tak abychom všechno co ode dispozici použili celé té pletu barev kterou máme k dispozici abychom využili a pak je naděje že bez bolestně a samovolně samozřejmě přistoupím k duchovním záležitostím dokud tohleto neuděláme tak i když je duchovně založení tak tam jednoho dne si sedneme jak se říká na obe a říkáme dal a dal nemohu že nám brání je splněna darmo. Plný hamy odtrhuje karmu tady bylo řečeno to znamená do do mluveno jestliže já splním do posledního puntíku to se mi nepodaří ale poměrně do posledního až na tebe k ke konci všechno co co mohu vykonat takže nemám těžké svědomí že jsem to neudělal tak se uvolňuju z karmy tak přestávám být vázán symptomů a jsou sounáležitostí s tím co jsem měl vykonat já se uvolňuje zvláštním způsobem tím že to vykonám. Vono je totiž těžko se uvolnit karmy tím že to nekonám se od toho vzdaluju třebas se toho bojím že to ne vykonává to je velice obtížná cesta taky se dá po ní takle ale nedoporučuju té cesta veliké utrpení tak udělali křesťanští světci tohleto takhle oklesťovat lidské bytosti kdežto u poznal jsem že daleko snazší je dostat se nakonec jedné cesty a odtamtud nastoupit další nedělat skok tam někde na tom přelomu nýbrž dostat se až pod schod na kterým vystoupím tak řekl a. Nebo jestliže já například plním úkol jenom proto abych se visel z karmy není to nic špatného na to mám plné právo van by řek povinnost protože bez bez tohoto zatížení je mohu jít dál mě bych se bezohledně na to že mám nějaký duchovní úkol to sebou snažit splnit hru a proto například dejme tomu indové radí ve středním věku se voženil děti všechno zaři rodinou a teprve potom se odeberu do soukromý tak to je dali způsob myšlení. Protože jestliže to tomu člověku potom tlačí mysli že neudělal to nebo že že neměl ty děti a že že že se nevylil ne tak ho to potom brzdí v tom starém věku než to u toho člověka který všechno vykonal co mohl vykonat tom středním věku produktivním potom zase už tohleto nebrzdilo samozřejmě má to určitou nevýhodu že když to dělá jenom proto aby se vyžil že tam nedá v pravým slova smyslu duchovní síly kdežto když má na mysli jako inda na mysli to duchovní zpět tak to dělá z důvodů duchovní ano a proto mají volní tak veliké potíže s tou poprat u nich že si že je to duchovní úkol to nemohl mít to odbourat. A pokud to náboženské myšlení bude takové tak to ne odbourali prosím většina lidské z vykládá to že svůj život rozplameňuje do jednotlivých úkolů a ty úkoly vidí člověk potom často a nemůže si pomoc aby tak neviděl odděleně jeden od druhého odděleně vidí úkol zdraví po úkolu jiných povinností zase jednotlivé povinnosti díváš povinnost matky povinnost manželky povinnosti já nevím občanskou státu ví to všechno zvlášť povinnosti bohu neví zase zvlášť. A není možné aby se tyto úkoly řešili jeden za druhým odděleně a aby nenastaly třeti mezi těmi úkoly vzájemné proti tah že něco řeší třebas řeší úkol povolání a na zdraví s tím škodí to je běžná záležitost nebo řeší svoje zdraví a nedbá mapou volání nedbá třeba s rodinu a tak dále a tak bych řekl obecně tuhletu věc. Pokud může člověk bylo by dobře kdyby pokud může kdyby přije hledal království boží protože pak milou bylo přidáno všecko ostatní on by totiž zabránil jedné velice sice špatné že se špatnému způsobu myšlení a jednání že by přestal řešit všechno odděleni jedno od druhého že by přestal mít rozparcelovává život že by to bylo všechno pospojováno tím hledej království boží vono pokud člověk nemá všechno v sobě něčím postojem říkám zrovna tuhleti něčím pospojováno všecko tak řeší dycky už všecko špatně protože jedno řeší proti druhém. Kdežto když má v sobě řád hodnot a tou nejvyššího do to poměřuje ty nižšího noty tak už to samo je zárukou určité harmonie jeho života využívání lepšího všech sil a snazší ho plnění té dary čili kdyby si například někdo dneska vzpomněl zlepšit své zdraví tak by samozřejmě neuspěl třeba protože to hukot oddělený od ostatních úkolů on si musí vzpomenout také ještě na jiný třebas důležitější úkol a kvůli němu musí ctít to zdraví. Takhle to po spojovat s tím posílí ten úkol zdravý nesmírně ho posílí znal jsem případy že matka která chtěla zůstal naživu kvůli dítěti zůstala na živou a kdyby nebylo to kvůli ději tak na to tadleta kdyby hleděla jenom na své zdraví ano a kdyby to spojila eště jiným úkolem tak by to bylo ještě lepší prostě je to v nás všechno pospojováno a my to uměle rozpojuje me a tím si způsobem něco čemu říkáme karma a nese se to v rozpojili sme něco von ten pán bůh nezažil se věci jak my si myslíme že následky a nějaké utrpení ale my si ho vytváříme tím že například prsou jdeme své úkoly ne a že si vybírám co se nám hodí za nebál se na hodí a tak dále a tím si způsobem takzvanou karmu ne obecně by tak stačilo. Někdy se stává že něco běhu událostí se zadrhne a přestane to jít něco tam opomene tak těžko řecky do je tím vinen protože může se ukázat tento zavinil ale opatrně opatrný vypadá to tak že jeho že bychom mohli říct ano ten zanedbal to a to třebas lékař z toho von že jo že vede a to jsou hromosvod doví že máme a ale ne ne. Tam totiž se dá obecně říci jenom jedna věc slepý slepého beze ten kdo špatně zakročil byl slepý ten co na něm ten zakopl projev byl slepý a všichni jsou slepý a slepě dají neboť jednají podle rozumových pravidel podle své logiky jak nebyli třebas dovedou a to je málo mně dělá velikou potíž zbavit se člověka který slepě chce něco dobře vykonat který se opravdu má nejlepší vůli dobře to vykonal a nedá se říct si to dobře svádělo a já vím že je to špatně eště do věci je to správné. A a zavrhl by to taky způsobem protože to slepé jednání protože neví co potom neví co předtím protože slepý ne těm je třeba odpouštět protože oni to nezavinil z toho že to chtěli nějak zavinil nýbrž prostě že jsou slepý touto slepotu lidskou se způsobují tyhlety věci to žádná karma nýbrž pra obyčejná slepá kdyby byli ti co zavraždili nebo vraždili ježíše krista nebyli bývali slepý tak by ho byli nezavraždil tak von se musel za je modlit odpustím otče neboť nevědí co činí sou slepý. A odpouštěl i těm lidem kteří ho poslouchal neboť mají uši a neslyší mají vočima nevidí byli slepý byli ruší tak když z toho nevyvodili patřičné důsledky nic se nestalo a tak člověk někdy nevyvozujete z událostí které potkává patřičné důsledky protože je se přidaný a tím se dostává do nějaké šlamastiky a kdyby ovšem nebyl takový tak by něco z toho vyvodil takže je to velice snadné ukázat na někoho on to zavinil ale to je stejná chyba jako když se řekne tuto válku zabil lite není pravda. To je složitá záležitost utonou tnout července devatenáct set osmdesát této otázce několik chyb zásadních otázka je karel a tedy špatně a špatně kladenou otázku neze dobře odpovědět je třeba napřed otázku napravit opravit a my si opravdu si v tomto smyslu bůh je to fakt ale ne že bych on jediný byl to je ten základní omyl který při vzniká při povrchní četbě indický spisů že ostatní je všechno plán ne že všechno je mája a on je jediná skutečnost oni skutečnost na určité úrovni pochopitelně jediná na určité úrovni on je skutečnost na té úrovni nic Jako bůh pro nás neexistuje na naší úrovni zrovna tak mi neexistuje mé na jeho úrovni tak skutečně jako dne nemůže mluvit zapo a pochopitelně ale zaručeně kdyby nás měl vnímat tak s takovým pocitem oddělenosti jako my sebe vím ale vzájemně vnímáme tak by přestal být bohem a nemoh nestačil by na takovou práci to by se opravdu lítat uběhla ustaral a podobně on musí nějakým jiným způsobem nás v sobě mít nás uvědomovat než jak my si sebe uvědomujeme takhle o tom nebudu teďka tady se bavit já si jenom napravit tu chybu která byla obsažena v té otázce že protože on jediný jest to není pravda. Na jeho úrovní on jediný je jinak je to pantheismus se které nemohu souhlasit protože bych se slova si s tím že dílo nějakého umělce je ten uměle to není pravda je tady umělec a je to je je tady jeho dílo ano a zasel taky s bohem dílo uměl co je stejně reálné jako umělec prosím dokonce v tom smyslu které já ne že když není třebas momentálně prováděno reprodukován tak existuje třebas dvořáka je napsán natáh a kdyby ho nikdo nenapsal nikdo nepropagoval tak by existoval to dílo ale dokonce bude existovat i kdyby ho nenapsal do těch no protože jestliže on na to myslel to napsal do no tak už to začlo existovat ano neztratilo se to. To jsem si uvědomil teď v takové né maličkosti kterou popisuju nebo budu popisovat teď v tom sladkém po měl jsem v ruce tu malou petruško ona byla prostě chystala se ke spánku a měl jsem ji podržet matka její mě tu petruško svěřil záměrně chtěla abych si ji po vážil trošičku mi dala do ruky a musím říci že se mně podařilo v tom momentu si přečíst zápis v její duši je to daleko snazší než zápis ve vaší duši protože jeden zápis pamětný je přikrývá dalšími a dalšími zápis pamětným takže já bych se třebas z vaší mysli vůbec nedopátrá jak to s vámi dopadlo že se se narodil na tento svět já sem tam dopátrat vám jak to bylo s tou petru ší když vstoupil a tento svět to je to byl velice zajímavý zážitek který se nikdy předtím nezažil ani ne u sebe protože to je dost těžké sebe jelikož člověk už je starý a ten jeho zápis machr narození je překrýt ně činím ne. A jestliže se před přes moment narození že dostává třebas do minulých vtělení a tak dále tak to proběhne zlomkovitý vteřině nebo tak nějak že to nezůstane paměti nestane to na mysli já vám to říkám jenom proto abyste si uvědomili že tady je mnoho věcí na které si nikdo nemůže vzpomenout které nikdo nemůže vidět ani smysly hmatat nebo čichat nebo ně smyslově to nevnímat el že třeba textu existoval jenou v představě někoho a vono už to tady je čili moc věcí tady jediná než jak jsme zvyklí něco je. Mnohé věci jsou tu jinak než jak jsme si tomu říkat toto je a tamto není ano prosím vás to je základní chyba se říkat toto není tamto je to nemůžeme o ničem říct tak definitivně protože nevíme co tady fakticky všechno je to by se musím výslovně do učí a to nejsme nejsem pánem bohem čili bůh tu jest stejně jako jsou tady jím stvořené věci to je první oprava za druhé nic se nedá na tento svět promarnit protože boha to vyšlo doba nebo musí vrátit ten ten proces boha to vyšlo a doba v tom se vrátit to je proces promarňování a nás navrácení jestliže by nebylo nic projeveného nic stvořeného tak bys měl pravdu ale ono se dočasně něco mého vědomí z mé mysli může ztratit dočasně a zase to dá nabýt nebo zase k tomu dává ti. Čili pro mě je ztracené to co nemohu mít ve svém vědomí to je pro mě ztracené deseti že nemám bez to vědomí boha tak pro mě neexistuje a nějak to nemám žádnému ateista vy za zlé že pro něho bůh prostě neexistuje tomu ví pravdu pro něho bůh není přestože ty sám říkáš že on je jediný který jest on vás stejně takhle špatně pravdu že on je jediný který není ano oba dva nemá ani jeden ani vás ani jeden druhý ne ani jeden ani druhý nemá pravdu a jestliže se tam zlobil ten který nebyl marnotratný ten syn tak je to jenom proto že všechno to co je tam líčeno je dramatizováno dramatizováno tak aby to snáze bylo pochopitelné tam je to líčeno jako drama. Které probíhá které má určitý ší a kolem až na toho syna který tam rozčiluju že ano že tam ten si přišel a předtím byl takový marnotratný a oni se s ním takhle paklíkem vás tohleto že on se rozčiluju to je jenom dokument ae toho co ježíš kristus jenom prozradit že ten kdo zůstane trčet na úrovni rajské má čeho litovat. Protože neprošel tím procesem promarnění a znovu nabýt to je vlastně smysl všeho stvořeného promarnit a znovu na víc ovšem tomu promarnění dává bůh jedinečnou příležitost kdyby byl a toto velké pokušení které od něho pochází jedna část to velké pokušení že totiž kdyby byl člověku nedal k dispozici to dědictví ne tak ten neměl co promarnit ten marnotratný syn nebyl promarní je to vina boží přes to musel předvídat co ten syn udělal on to předvídal že to promarní zaručeně a co přitom předvídá že tím momentem jak to promarní si na něho znovu vzpomene celé to stvoření má tento smysl aby člověk když promarní si vzpomněl. Neboť kdyby nepromarnil tak si nevzpomene a to by bylo zle nože propaguju myšlenku že ustavičně probíhá proces tvoření ne a že ustavičně probíhá také proces toho klidu a ustavičně probíhá proces spasitelský ne na to vtahován všeho do boha zpět a že se to vzájemně všechno prolíná že vlastně není ani okamžik kdyby něco z toho neexistovalo. Že je to taková rovnováha jakou například vidíme v naší soustavě sluneční že tady je harmonicky svázán přitažlivost ne ke slunce s tou vahou toho těle a zemského které oponuje te přitažlivosti a drží se určité vzdálenosti od slunce a nikdy do něho nespadne že já rozdáme přitažlivosti ostražitost že a tak nás je to tady je tak něco takového se dá představit jenom jak já si pomohu takhle snadným způsobem že to taky v této oblasti je že teďka pozor tady v oblasti hmotné vidíme gravitace ne a protiváhu proti toto gravitace v té ostří le to jsou hmotné síly kdežto tady v této oblasti stvořeného. A spasitel něho nebo co ke spasení míří a co míříte proto stvoření je sice obdobná rovnováha ale nejsou to hmotné síly jenom které zde působí nýbrž hmotné síly které z toho souká co jenom posledním takovým znakem toho co se děje v zákulisí a zákulisí probíhají jsili na jiných úrovních než nemocné a proto je tak těžké to vysvětlit tak jednoduše jako gravitace ne jako tam a ta síla od teda takže já bych si pomohl asi tímto způsobem jestliže člověk je. Tvorem který roste třebas jako tahle pavla tak se vůbec neproviňuje proti tomu stvořitelské mu úkolu ani spasitelskému když se snaží něčemu se třebas naučit něco pochopit ne a něco prostě něco dokázat rozvinout se ale začne se proviňovat proti tomuto tehdy když už jednou se rozvine do té míry že už dál nemůže když by to například té pavle začlo dělat nesmírné potíže aby se v něčem ještě dostala dál tak by se mělo uvažovat o tom jestli by toho neměla nechat. Ale nepovažuje sliby když ne nechat jestli by se neměla spokojit to úrovni na které je a měla by k tomu přidat ještě vyhovění tomu spasitelskému tažení že jestliže by tohleto neudělala v pravý okamžik tak z toho já které se rozvinulo u ní to jsem často u psal by se v tom okamžiku stal satan nic odporem její bytosti slova tele všech všech neštěstí a všech pokušení a všeho možného no se říká ten člověk neví roupama co dělat opravdu člověk který na té úrovni na které se ocitl dále nemůže jít například dítě třebas na této úrovni nemůže jít pozornosti tak daleko jako my. To nemá tu stálost o tu trpělivost a nesmíme to mít za zlý a kdybychom od něho chtěli od toho dítěte aby tu pozornost prokazoval tak mu křivdí a my ho svým způsobem předčasně křižuje me taky sem s ní předčasně člověk odvádět ho stvořeného bohu toho právě křesťani dělají největší chybu v tomto oboru že nechápali smysl například té netrpěli ost toho dítěte to má smysl mysle dívali na pavlíku jak se budu žije jak vy dáváte pozor se vidět co to dítě sebou takhle ší to je nejlepším pořádku protože dítě této náleží ta nerozvinul to potrpěl vot a tu pozornost jako my nemůže ještě rozvinout v tom věku tak musí těla ještě něco jiného aby se zaujal ne se zaujmout třebas sama sebou. V nejlepším pořádku ale my už kdybychom na této úrovni které jsme dělali této no tak se proviňuje proti tomu co se tady říká tady se totiž vám přednášíme smysl spasitelském úkolu a to byste nemohli pochopit kdybyste určitou míru pozornosti tomu nevěnoval jestliže například dejme tomu ježíš kristus někomu něco kázal tak tě aby ty lidi byli pozor ne třebas k tomu nerozuměli ještě ale vyžadoval od nich pozornost a to pozornost sama už způsobovala že začalo lidech fungovat to spasitelské dílo to tady je ale aby mohlo převažovala člověku tak musí ten člověk být na určité úrovni pozornosti tou i ne a toho všeho co s tím souvisí jak nemá tu touhu po tom poznání jak nemá taky tu míru trpělivosti pozornosti a krále tak nemůže u něho nastoupit ten spasitelský úkol čili. Závěr z toho všechno sice plyne vedle sebe a zároveň ale něco z toho převažuje podle úrovně toho kdo to kdo je přijímat čem anebo je my síla čem ano čili u člověka třebas růst ají ho nebo u člověka který se něčemu učí převažuje učí se věcem světským totiž myslím převažuje stvořitelský úloha boží a o tu on se člověk opírá aniž ví že se o ní opírá a tou je možný aby vytvořil nové hodnoty takzvané nového do ty tedy v tomto světě. Jestliže ale se dostane na úroveň ze které už nemůže dál třebas je to chvilkové že nemůže dál tak v tu chvíli by neměl si zoufat ale měl by nasadit na spasitelský úkol to znamená měl by s tím odejít k bohu já to to se to není sladké jho to je zlatý klíč že chvilinku na ty věci nemyslet teprv tak se znovu do nich dál takhle si odpočinout ne a tím se navodí spasitelský úkol u toho člověka. No čili probíhá obojí stejně zároveň ale ne ve stejné intenzitě a na stejné úrovni čili u toho marnotratného syna napřed probíhal úkol tvůrčí on vstoupil do toho světa promarnit tam všechno co prosím vás taky tvůrčí činnost neboť když někdo něco vytváří toto styk kolik hodnoty ať už dělá boty a nebo rodí děti to je jedno to je pokračování v tvůrčí činnosti boží. A tohleto samo o sobě znamená že nakonec vede k úplnému vyčerpání to jedince pochopitelně pro mrhání toho všeho a pak by měl nastoupit opačný smysl všech věcí pochopitelně není tomu tak před té školsky jak já to říkám neboť ono se to vzájemně prolíná i v tom smyslu že chvilinku člověk si odpočívá a je trpný trošičku ze začátku to dovede jenom tím způsobem bohužel že to co v tom světě dobyl promarňuje svou sebelásku že uspokojen nad tím co dokázal tím samozřejmě je sice trpný ale promarňuje to co dokázal tomto světě ve smyslu duchovním znamená nemůže to projevit na vyšší úrovni už vzal odměnu svou tím svým uspokojením. Kdežto jiný člověk třebas ne promrhá ten tvůrčí úkol který zvládl uspokojením nýbrž odevzdáním toho bohu toho účinku třebas i to uspokojení bohu tobě patří za to dík bože asi v tom smyslu nemusí to takhle vykládat si slovně ale v tom duch toho je tenhleten a pak nastavuje na úkol spasitelský se tam už neveto je nevadí to je to eště řeknu jedno byl tady dotaz když jsem tady rozdělil školsky všechno co člověk může na tom světě podnikat buď navazuje na stvořitelský úkol boží a nebo navazuje na jeho spasitelský úkol. Tak pak musíme mě všechno zařadit by do toho prvního nebo do toho druhého jak je to úkol když člověk bojuje proti bohu starý proti a teta boje proti němu stavíte proti něho v každém případě tuto otázku ne odpovědět jedno z nejednou protože on neví co dělá jsou věci o kterých můžeme aspoň relativně říci že víme co děláme například dejme tomu. Když já tady piju tento čá tak si úkol svoji žízeň vím co dělám z přitom myslím ale když někdo boje proti bohu kterého nezná že nemohl znát my taky neprotěžovat tak opravdu neví co dělá on opravdu je někým kdo se podílí na soudu na jakém si soudu který na který nestačí ano. Asi jako kdyby někdo ustupoval o něčem co čemu nerozumím jednoduchým způsobem se dá usoudit to co se čemu nerozumím tak to blbí ne se řekne to je hloupé protože tomu nerozumím tak to říkají hloupí lidé to nerozumí to hloupé a celý se také nerozumí tomu ale nemůže to ani pochopit ve své situaci nebo nechce to pochopit a tak je proti tomu a tak to potírá co to je i negatívně že je to pokračování v tvůrčí činnosti. Nebo určitýho si boží že tvůrčí čím boží spočívá v tom že se všechno zase je vá do oblasti dvojnosti dobra a zla všech protikladu všech párů dvojic a on slouží tomu jednomu páru dvojic lépe by bylo kdyby to nemusel dělat pro něho byloli ne jako se dejme tomu vyjádřil ježíš o jidášovi že by bylo lépe kdyby se byl narodil ale když to udělal bylo to přes to v nejlepším pořádku protože kdyby to byl neudělal tak když se dostal na kříž a tak dále to sem tady kolikrát vykládali aby ho nutná by na ten kříž dostal ovšem pro toho jidáše samotného bylo lépe aby to aby se byl narodil aby to byl totiž nemohu vůbec dělat ne pro něho osobně čili musím říct se pokračuje pučí činnosti boží ale bylo by lépe kdyby to nemusel dělat asi tak to to jinak ne. Že je ještě jinak ten člověk který je proti bohu ani neví že mu slouží protože jedině rozvinutá lidská mysl jedině rozvinutá lidská činnost jedině prostě stav krajní umožňuje člověku aby se z něho dostal do škálu a já myslím že nemáme málo případů historii lidstva kdy takové krajní pozice někdo dostal za nejdál neříkám že svatý pavel byl a cesta ale budeme a proti ty st což je prakticky totéž prakticky té facto ne. A ta se žákem ježíšovým nebo kristovým lépe řečeno a víme toto o mnoha jiných lidech svatý augustin nový svatým františku a jiných kteří byli proti a pak se staly nejlepším zastánci toho boha kterého napřed to následovali čili je vidět že se dostali do krajního bodu to je stvořitelské při slučování stvořitelské ho lidskému úkolu ze kterého byl snadný přes ucha opačnou stranu do spasitelské ho úkolu protože on možná ten ateista nebo ten prostopášníků byl třebas svatý augustin to dělá opravdu upřímně on si myslí že to tak má být a to je na tom to nejkrásnější na tom velice celé neboť on se přitom může přirozeným způsobem se rozvinout nemá překážek vnitřních nemá zábran lite kdežto jiný člo těch z těch zavrhovat mnoho a ne roznese takhle dokonale. I když to třeba za zvali no v tom smyslu že se třebas věcí rozumí dokonce ale říká si moje porozumění věcem má své meze každý poctivý vědec je úžasně skromný je říká já na té své úrovni samozřejmě nemohu ty věci říkat tak suverénně já nemohu tvrdit ano nebo ne já si být vědom a měl by si exist pravý vědec do té relativnosti všech věcí že ano a mluví z velikou velikým despektem nebo řek bych z před pravdou a takovou rezervace rezervováno že sám sebe nevytahuje ne. Takhle vědec jedná pravý vědec tak se jsem poznával bylo pravý vědec od nepravého že si není tak úplně jist tím co říká to protože kdyby si byl tak úplně jist tak opravdu už nemůže z toho svého bodu jít dál ano to platí o rozumovém způsobu chápání on si musí uvědomovat jestli je dost daleko že rozum má své meze a to je na tom to nejkrásnější co si právě uvědomuje ta fakta která objevil ale toto omezení rozumové té výtečné čili on má tady otevřenou cestu nazpátek k tomu spojili tomu spasiteli pardon to mě tedy každém momentu je to ten kdo se jako věda devatenáctém století. Ten do se obalí do to nádherné ho roucha oděje se ti narada o ten dokonalosti zákonů třebas fyzika h ne tak si myslí že za tím už nic není a to mě nerozvineli a tak dále ne tak to se tak teďka ilona tento mezi to si byli tím úplně jisti protože toho to klapalo jedno na druhé navozovalo kdo takle století bohužel už ne vite a to z toho důvodu že přišli na meze rozumové činnosti a od tohoto mysli nejvíc slibujeme do badá e v těchto jiných věcech že ten relativismus bude dále pronikat do všech oblasti a že se z něho zrodí touha po něčem absolutně jí co je za tím rozumovým poznáním. Já jsem si dobře vědom toho že například když když se mi dostali nějaké vnuknutí že to absolutní pravda ale jsem zoufalý z toho když to reprodukuju čili vidím že ten stav neschopnost lidská tady zůstává i při té dokonalosti boží která za tím je ne čili to mě udržuje jaksi na té cestě že po ní mohu jít dál ale byla kdybych si řekl jak jsem já vám to tady vyjádřil této nejdokonalejší co se od té věci mohlo říct a jak se to mohlo vůbec vysvětlit v té tento mile konec moment cestě vůbec jsem padl nikam jsem nedošel dokázal jsem že tomu nerozumím že jsem to nepochopil že jsem do toho nepronikl že jsem neměl žádná vnuknutí. Protože ten svatý pavel který měl tak obrovská hnutí přeci věděl že se pořád musel zmenšovat ne a dokonce žili by se byl ne zmenšoval tak ten ježíš kristus nemohl být se v něm narůstat si v sobě musíme upravit místo na toho boha a to se může jenom tím že si vědomi své nedokonalosti ale to vás by ta žena jako jak to smiluje říkal tak do tak já nebudu nic dělat to ne ale budu odevzdaní to je velikosti boží budu ji více ctít duše ho dělat více pro slávu jeho ne a tak dále nebudu se pořád ohlížet jenom po sobě a pokud můžu tak se taky řídit tos dokonalý tu reprodukcí ovšem to bude problematická první té. Když šestého července roku tisíc hoden ti ste ho desátého je tu dotaz proč ježíš kristus ustalo ustanovil právě svatého petra představitelem číslo jedna v církvi když řekl petře je si skála na to je skále postavení církev sou a dány pekel neji nepřemohou důvodů proč to učinil bylo jistě hodně protože by to byl neučinil ale některé z nich bychom si tady měli vysvětlit protože vám toho ta hlavou tak především bych vysvětlil to slovo skála proč je skálou a kdo může být skálou svatý petr byl rybářem. A ten rybář jistě dobře živil svoji rodinu nebo jí uživil aspoň se dál a dal se přesvědčit ježíšem kristem že musí přestat lovit ryby aby užil svou rodinu a musí se stát učedníkem pána ježíše a to mě v tom okamžiku mu říká o dalším programu ježíš kristus že od této chvíle petr nemá lovit ryby brž málo být duše tím mu vysvětluje že své zkušenosti z tohoto světa má umět převést na zkušenosti duchovní. Ne se jich zříci těchto zkušeností nýbrž je uvést na zkušenosti duchovní kterej na důležitá poučka druhá spočívá v tom může svatý petr neboť toto stalo dříve než než umřel ježíš kristus na než ho zapřel petr později se stalo to že na těchto zásadách nebo na této zkušenosti na této zásadě svatý petr chtěl sloužit ježíši kristu k těm sloužit svými silami svými schopnostmi přetavený na duchovním. A teď ho musel ježíš kristus naučit další fázi cesty že těmito silami se sice může v tomto světě mnoho dokázat a není to nic špatného když se dokáže duchovním světě je třeba umět od toho co je mé třebas to bylo nejlepší ustoupit vzdát se toho jako něčeho co nemůže tady sloužit pokud je to žito jako osobní ho vlastnictví jako vlastnosti která patří člověku který je užívat tele této vlastnosti. Tohleto je velice důležitá záležitost na duchovní cestě neboť my nedosahujeme většinou království boží jenom z toho důvodu že ho chceme dosáhnout tím způsobem jako se dosahu věci na tomto světě popadnout ne ježíš kristus ukázal že ten kdo ještě chce popadnout království boží ten není hoden a ten nemůže se ho zmocnit sice říká království boží násilím je dobýváno násilím trpí a my si vysvětli jinde a to nebudu dneska znovu se trvat jak to myslel ale na druhé straně ukázal svatýmu petrovi že to násilí je začátkem věci a není na konci cesty. A na tom konci že je opuštění sama sebe zapřením sama sebe a kdo nedokáže sebe zapřít ten nemůže do toho království vstoupit a to je třeba říct něco velice důležitého se zapřít něco co napřed člověk nemá nedá svatý petr musel něco mít on měl rybář dobrého rybář na kterého se spoléhal že umí vy který by on měl možná jiné vlastnosti o kterých byl přesvědčen že jsou správné proto tvrdil já tě nezapřel já za sebou po až na kříž nebo kamkoliv budeš jít tak. V tom se musí člověk zklamat ne že by to bylo že by se mýlil těmi vlastnosti které člověk má může v onom světě mnoho dokázat ale na té duchovní cestě může jim mi dokázat jenom tehdy říkám jimi to tady jenom tedy se jich zdání že se jich vzdá tak z nich vyplyne síla která za ním stála a to je síla boží zůstane z nich jenom ta síla boží která není člověka toho boha který způsobil že já mohu tu sílu vůbec i vlastnit třebas nebo je nějak vládnout protože svatý petr svým životem si dokázal obojí. Jak to pevné postavení jenom to že jako rybář třebas tak i toto že tímto způsobem se nedá království boží dobýt tak měl v ruce všechny klíče ke království nebeském to znamená rozvinutý lidský život a odstoupení od tohoto života v tom smyslu že se využít podstatné síly které jsou za na pozadí této mé schopnosti nebo naší schopnosti jakékoliv to je ta dvoj stránka duchovní cesty to je jedinečný zastoupen aby svatý petr on se musel tedy přesvědčit že sám není schopen že co si o sobě myslí že v dobře u něho funguje a že to platné že to k něčemu je protože na této cestě není pravé není správné a nedá se tím dojít k nikam. A proto se stal stalo na jedné straně pevně stál na na zemi a tam dosahoval co potřeboval takového člověka on potřeboval v čele ke kristu a držel se museli že toto všechno má od boha a že to de nadstavba nad tím že závislá čistě na bohu čili že v podstatě on je bůh činitelem který stojí za tím co člověk odvozen z jeho činitelé funkce dělá čili on na jedné straně je představitelem ten svatý petr rozvinutého života znamená rozvinuté činnosti tvůrčí boží do do strany rozvinuté tvůrčí činnosti spasitelské pardon obojího dohromady. O to tže toho ducha svatého to tady zatím nechal být protože nám to ten klad myslím stačí něco totéž neprosím mám ty k tomu něco do říci ještě že totiž nebylo tam v té řeči dost důrazně prže člověk který nedá svou vlastní spásu může zpočátku i pro sebe hledat to je nedá ost začátečníka ale měl by co nejdříve pokud možno dříve že se dostat k takovému způsobu myšlení ve kterém by svoji práci hodnotil jako. Článek který patří do celo společenského dění že ty věci i když je ze začátku dělal pro sebe od určitého okamžiku musí vědomě dělat pro společnost ve které žije jako ježíš kristus si byl vědom toho že ty věci které on dělal ty zázraky nedělal pro určitého jedince pro kterého zázrak udělal nýbrž pro širší společnost abych tak to vyjádřil ne toho začátku těch zázraků jeho když třebas o nudil zázrak rozmnožení změní té vody do toho vína v kani galilejské tak zdánlivě to udělal pro tu společnost která neměla co pít ne ale ve skutečnosti to mělo dopad na apoštoly na vlast na všech etické vlastnosti člověka ale taky na všechny ty apoštoly také existovaly neboť uvěřili v něho učedníci tam praví dál. Čili jestliže člověk jde tou cestou sice ze začátku sám pro sebe tak nemůže se vyhnout tomu dopadu na lidskou společnost která žije vedle něho protože ta se na jeho dívá ta hodnotí i když neprozradil člověk kam jde hodnotí jeho skutky a zjistit že mých je něco co třebas běžném životě není toto si na něm začne třebas hodnotit našeho třebas napodobovat nebo tak výš právě u dětí při výchově dětí není možno působit lepším způsobem než příkladem. A křesťan je tady právě proto aby příkladem působil na společnost ve které žije a myslím že tohle je důležitá vlastnost kterou měl svatý petr že si oboustranný m příkladem oddanost ježíši kristu neschopnosti vlastním lidskými silami jít a schopností opřít se o toho ze kterého ví že všechno pramení opřít se o svoje zkušenosti na tomto světě stoprocentně jich využít na cestě duchovní opravdu je aplikovat doslovně se lovit jak tady bylo řečeno duše. A tak to jako myslím že je způsob který pro který byl svatý petr zvolen tím představitelem církve číslo jedna tedy ještě jednou tomu svatému petru vám se ani je asi to že on podle názoru ježíše krista neměl přestat být petrem že měl to své rybář sví pozvat na duchovní úrovni a to bychom měli považovat za jednu z vlastností kterou které bychom se měli modlit i my jestliže totiž si myslíme že změnou svého postavení změnou povolání nebo změnou situace okolo sebe vyměnil kteří vedle mě žijí nebo tak nějak nebo změnou zdravotních podmínek já dokážu víc tak se mýlíme. My dokážeme jedině tím více když na téže bazi na které jsme pracujeme duchovně a ne ne pro osobní účely takže dejme tomu jsmeli rybáři zůstaneme rybáři ale na duchovní úrovni esiže dejme tomu pracuju v továrně tak pracuje jako na poli hospodářově často říkal jestli se modlím tak né proto abych si vymodlil pána boha ale abych k tomu bohu směl vejít abych mu chtěl patřit to je to to duchovní dokud já se modlím pánu bohu abych aby on mě patřil tak to jsem pořád na hmotné úrovni duchovní té modlitby ta modlitba nemůže mít spojovací charakter a když se modlím proto abych já patřil bohu tak to začíná mít opačný charakter.

Download XML • Download text • Waveform view