EN | ES |

prevzate-kotouc-79-06A

prevzate-kotouc-79-06A

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
poslušnost mistra mistru má už význam opačný, než jak ten mistr začínal žáka vést. On ho vedl sebe lásce to to to poslušnost bo vede odosobnění protože ten žák zjišťuje že se na něm chce aby nerozuměl věcem a aby přesto byl poslušen protože kdyby věcem rozuměl tak by nebyl poslušen nikdy nemohl by být poslušen z toho důvodu že je vim rozuměl lidsky jako člověk který neví co dělá jenom jak na to ten mistr jde to je zbytečný vědět Kdežto jestliže to dělá z poslušnosti k tomu vůči tomu mistru tak jedná jako mistr proto že do toho nezasahuje ta pouhá jeho lidskosti on se nad věcmi nezmýlím ve formě starostlivosti nýbrž jenom ve formě funkční to znamená provést a to je daleko důležitější než obyčejná stalo starost lidská té káni a proto ten mistr začíná ho učit netěkala najít sama sebe a teprve pak z této úměrně nosti mysli přicházet bližnímu to je to mistrovství způsob jednání. To záviděníhodný takhle dyby to evropani uměli to by bylo jiné ovšem ježíš kristus tomu navádí k tomuto způsobu to on nemá žákům nic za zlé než aby se než se se starali proč se staráte pro se obává te proč strachujete nic žádný hřích jim prosím vás nevyčítal vůbec i tomu petrovi který ho zapřel odpustili už napřed ale dám marně mu odpustil už napřed říkal než koho za krát třikrát mě zapřeš o to mu to řek jako houskami to postě aniž mu to vyčítal a potom mu postavil si zástupcem to přeci je krásný příklad jak jinak hleděl na lidskou bytost než jak nám to dneska křesťanská tradice předkládá. Já možná jsem příliš nakaženi indickým způsobem myšlení ale já v tom vidím v tom ježíši kristu takovou jednotu vědění kterou my jsme už dávno ztratili ve toho že toho krista se vykládali lidsky a ne pomocí zasvěcenců tak poslušnost potom vůči tomu mistru spočívá v tom že když jsem si vědom že jsem na to místo poslán tak na tom místu pracuji jeho prostředky jak to pořád říkám jeho prostředky a je to jeho pole kdyby například někdo přišel z indie do evropy ano taky byl na poli toho mistra a ne na poli své. Základní neposlušnost spočívá v tom že člověk si je začíná být zase na svém poli tím se to ztratí všecko to je jeho až tam ve kterém ty jsi v evropě a jakmile tuto poslušnost ztratíš tak ztratíš kontakt a budeme se tam znovu za trest ta moc peněz zrovna tak to bylo u toho ježíše krista. Kdo tedy jednal jinak kdo se spoléhal na jeho vedení tak ten dycky tomu copak si myslíte že tam na tom jezeře kde dával tá bouřka že trnuli protože byla bouřka ta bouřka byla protože voni byli malomyslnost byli malomyslnosti no to byl opačně opačně všechny těžkosti které my máme jsme svou tady proto že jsme neposlušným nevrní nevěřící a tak dále kdybychom byli věřící tak ovšem ve smyslu poslušnosti ne ve smyslu nějaké slepoty tak bychom ty bouřka nezažívali já jsem podívejte se vedení poslušnost o které tady mluvím má takové dva styčný body. Člověk nesmí odporovat vnitřně to o čem nějakým způsobem já říkám nějakým způsobem ví že správné to je jeden moc a za druhý musí sebe obětovat pro tu věc čili neodporovat a sebe obětovat jestliže jedno z toho vynechá tak je neposlušen. Ovšem aby sebe mohl obětovat k tomu je třeba aby dosáhl něčeho čemu se říká vnitřní mlčení jak jsem tady často říkali aby totiž ne debatovat o tom co provádí vnitřně aby nediktoval aby se ne rozhodoval by ne váhal on sice udělá třebas tisíckrát chybu protože ze začátku tomu dobře nerozumí ale vytříbí se tak že později sám žasne jak je řízen celý jeho život naprostou dokonalosti jenom proto že ten člověk který je také řízen ztratil svou vlastní vůli. Já bych měl promluvit o tom co je to ztráta vlastní vůle to neznamená že by ten člověk nic nedělal no pak člověk který ztratí svou vlastní vůli toho udělá minimálně desetkrát víc než ten člověk který svou vlastní vůli má to není odevzdávání se tu b do nějaké cizí vůle nýbrž to je opravdu obsahem poslušnosti a já bych to nejradši předvedl na nějakém příkladu v evropě má člověk proto těžký přístup nebo špatný přístup k poslušnosti o kterém tady byla řeč že. Není schopen odstoupit sám od sebe kdežto mistr v indii od začátku vedení člověka vede od sebe napřed třebas ho nechá poznat sama sebe ale od toho který poznal jsem a sebe toho člověka vede pryč k tomu cíli duchovnímu který mu předložil a jestliže. Evropani není schopen pro mnoho myšlenek který má v hlavě se dva jednoho jediného jeden jediný cíl nýbrž má celou řadu starosti jak tomu říká jiných kterým jsem věnuje některým více některým méně tak je to nejenom roztěkaná mysl ale rozparcelovává vůle a takovým podrobností že nemůže nikde pořádně něco provést kdežto ind indický mistr napřed tuhletím aby se mohla opustit. A ježíš kristus toto dělal také napřed jestli jednotili ve víře ten mrtvý konec světa tu naléhavost se obrátit čím pokání a pak je odtamtud vyvedl k tomu úkolu že najednou chudáci musel dělat zázraky museli sloužit bližnímu a vo na čáku co na přišli pod jeho ruce syna chodil tři roky a oni za čtrnáct dní po setkání s ježíšem udělali zázraky oni k tomu prostě měl aby takhle jednali to znamená velice prudce je odváděl od nich samotnýho a jestliže člověk neumí odejít od sebe a on nemůže protože sebe nezná ve od sebe já mohu levnou od toho o kom vím odkud duch nebo toho znám já nemůžu odejít od ně od něčeho co nevím co odkud mám jít já musím květ odkud jdu nedovede ote od sebe protože sebe nezná tak nemůže také nastoupit v jeho vědomí intuitivně způsob myšlení to znamená vedení. O kterém říkám že intuitivně to překládám do chybně to znamená vedení při kterém se člověk nestará a samovolně jedná podle takzvaného nápad ne nápad který on ale rozezná od obyčejného světského nápad tím že má naléhavost tento nápad sobě obsaženu naléhavost má tak velkou že je člověk ví že kdyby to neudělal že by přestoupil nějaký řád o kterém nedokáže říct proč tady je ale o kterém ví že tu je. Já bych tě lišit kvietismus který nesprávný směl v křesťanství od správného způsobu myšlení a jednání také u nás v evropě musí lidská činnost vést k tomu aby člověk nic nedělal z vlastní vůle aby dělal všecko z vůle boží takže může říct že svatou terezií mýma rukama pracuje kristus mýma nohama chodí kristus když se jí divili proč toho tolik že toho tolik zastane kdežto nepravý způsob ničeho nedělání spočívá v tom že se člověk opravdu nic nedělá se stane že prostě nenosí. Kdy do ztratí svoji vůli ten může být mnohonásobně činnější než do má vlastní vůlí protože jedná osvíceně z vůle toho kterého poznává ne a vlivem toho že jedná o světe tak celá řada lidí a situací mu pomáhá takže on přitom dělá méně než ostatní méně se namáhal a vono to vychází rozumíte jenom proto že dá na ten způsob který považujeme za správný odstoupit od sama sebe když například někdo dělá proti vlastní vůli něco do čele mu nechce když nerozlišuje mezi příjemným a nepříjemným tak pak opravdu. V pravém slova smyslu nedělá to co jiný který dělá to co mu zahodí a nedělá to co mu je nepříjemné to co mu je nepříjemné nedělá proto že je to proti němu tento proti jeho osobnosti a to co jeho příjemné dělá proto že je že mu to navodí čili on vlastně je pravým člověkem který nic nedělá v tom křesťanském slova smyslu než to jestliže někdo nedělá nerozlišuje tyhlety kdy věci příjemné od nepříjemného tak dělá něco co není jeho vůle to se neřídí je to pro mě není to pro mě příjemné je to pro ně příjemné nýbrž je to potřebné a jestli je to potřebné a je to otázka poslušnosti tak nepotřebuju k tomu vlastní vůli naopak ji musím zapřít protože to třebas nepříjemné pro mě a v tom případě nemusím nakonec když to hodně daleko dopracuje vůbec nic dělat. Nýbrž ono to za mě se ve mně děje a ještě ve tabulí kteří spolupracuji tak jsem říkal před chvílí čím se liší různé cesty indických jog od křesťanské cesty zhruba jsme si řekli že křesťanská cesta je univerzální kdežto jóga je vždycky individuální záležitostí a proto se na křesťanské cestě dají vytyčil universálně platné body které se samozřejmě do určité míry do značné míry podoba každé individuální cestě indické říkám podoba je je to analogie není to rovnosti ano. A tak teďka začnu tedy jak je to s tou českou cestou v křesťanství se začíná se stvořitelský úkolem božím to znamená člověk může se chápat boha z dvojího hlediska z jednoho jako boha stvořitele a z druhého hlediska jako boha který to stvořené nazpátek táhne do nestvořeného odkud to všechno vyšlo a tím se ta cesta celá dá rozdělit do dvou velkých fází. První byla znázorněna starým zákonem že tam se všichni utíkali k bohu jako ke svému stvořiteli a hledali u něho pomoc v tom stvořeném ne nestvořeném proto tam ani ve starém zákoně nemáte nikde zprávu o nesmrtelné duši vůbec ne že tam se mluvilo jenom k této duši která zde vznikla a ze zaniká lese tam ztotožňuje s duší duše je krev a tak dále tam říká. Takže jestliže křesťan začne svou cestou musí také od píky tak místo od sebe poznání jako to chtějí třebas indové on vychází z poslání tvůrčího božího on v první řadě na tom tvůrčím aktu božím se začne podílet vědomě se začne podílet on začne dotvořit do té míry jak je mu to dopřáno jeho lidskou podstatou a to znamená že se dostane do takzvaného rozvinutého lidského života. A rozvinutý lidský život není jednorázová záležitost nýbrž takový okamžik rozvinutosti života třebas několikrát za den může nastat nebo jednou za život to je otázka jak si člověk tím životem počíná a z tohoto bodu je možno přejít do další fáze z jiného ne teprve když jako to řeknu zase podle historie hebrejské židovské když těm židům se stalo jako samozřejmé že musí poslouchat do spodní tvůrce a že potom bude s nima zacházení jako oko za oko zub za zub a dělal už to jako samozřejmou věc. Tak dospěli do momentu kdy mohli nastoupit vyšší cestu ta spočívá v tom že se při volí k návratu do boha zvláštním způsobem znamená kde se za tou druhou fází do tou druhou tváří boží než tvůrce nýbrž z toho kdo miluje to tvor tvorstvo v tom smyslu že ho k sobě nazpátek táhne indové tomu říkají durga bohy ně ničitelka. Neboť stvořené přivádí do nestvořeného to vypadá pro zevního pozorovatele jako ničení ano ve smíme stále svědky ničení toho co se tam vytváří ve vesmíru v malé i velkém buňky od buňky od živého organizmu malého až po vesmírové soustavy přivolení tohleto má podobu první podobu takovou že člověk přivolujeme k tomu aby se z něho zrodil bůh abyste v něm narodil bůh aby se vědomí boží v něm začlo. Projevovat aby se tohleto mohlo uskutečnit k tomu je třeba aby přivolil absolutní trp tu trpnosti to znamená poprvně k podílení se na vůli boží neboť musí se předpokládat na této fázi že bůh si nepřát tvořit aby to bylo stvořeno nýbrž jeden z důvodů byl aby se to k němu mohlo vrátit nějakém novém vyšším stavu ano a o tento nový vyšší stav teď jde jestliže panna maria přivolila aby se z ní narodil ježíš syn boží tak člověk přivolujeme obdobným způsobem a obdobným způsobem jako ona zachovává podmínky těhotenství to znamená nesmí ho rušit nějakým zásahem. Volním jenom musí ten svůj duchovní život při život metody při životní nebudu tady líčit přes to v tom celkovém obsahu tučné nemám to ale jakmile jednou přijde ta chvíle že ten božský život se v nejhlubším nitru lidské duše narodí tak člověk to pozná tím že má nesmírnou radost z toho o které nemůže říct odkud pramení protože s tím nitrem nejlepší my té se duše nemá tak dokonale spojení s takové dálky jako je zevní duše aby mohl přesně vědět se za všechno děje. Jakmile toto zažívá tak musí začít další fáze že začne trhat opravdu prchal před veškerým protivení z rozumu on nes o musí přestat rozumovat a vzdávat se rozumování o tom co se v něm děje proč se to měm děje a jak tomu rozumět protože já už sem vám tady beztak říkal on tady usiluje on návrat k bohu k nestvořenému a za tím se v něm vytváří nové vědomí čili zdánlivě co úplně opačného. Toto pochopit v této fázi nelze dá se to pochopí jenom tím že se za vede další disciplína a to je poslušnost prostředí ve kterém člověk žije že to přestane člověk považovat to prostředí za své prostředí nýbrž za prostředí od boha dané ať se už to rodiče anebo širší okolí jakmile se dostane až tak daleko že už samovolně dovede tuto poslušnost zachovávat. Tak by přešlapoval na místě kdyby to pořád pěstoval jenom touto poslušnosti ví chtěl vy stačit nemůže už vy stačit k bohu poslušností prostřední když on musí od toho umět odejít jako by byl nikdy nebýval předtím poslušen oni na nikoho jsem s tý odhlédnout a musí se dát poučit svými strom v tomto momentu mysl je vždycky po ruce upozorňuju dycky po ruce není třeba se o to starat kde od sebe ten mistr mu dokáže že ne vlastní silou ten člověk nýbrž silou boží která se skrz toho mistra projevuje ten člověk začne mít vědomí že je synem božím. Jakmile na bude to vědomí tak se je toto vědomí staví krutě proti vědomí že je člověk synem lidským a že on musí toto já které je zastává zcela opačná to přemoci a to je další fáze toho boje na poušti jakmile přemůže zalíbení v tobě a to je jedna nejběžnější tváří tohoto poznání že já jsem synem z tohoto světa jakmile toto přemůže tak teprve potom může se dostat do stavu učitelského do fáze učitelské ta spočívá v tom že člověk už nekoná svou vůli nerozeznáváme né od nepříjemného že všechno bere z rukou božích. Nejenom události okolnosti a všechny prostředky které má v ruce duševní schopnosti už nejsou jeho on se od svých pěti ježíš se o svých učednících já dřeli že mu byly svěřeny otcem že si je sám nevybral když to byl jidáš je si nikoho z nich nevybral sám za takových okolností už ten člověk začíná s něčím co bychom řekli nicnedělání z vlastní vůle. To je to pravé nic nedělání které není nebezpečné které není k věty sme protože on dělal daleko více než předtím ale nikoliv nám vlastní vůle čili nemusel se ani ji nejpasivnější situacích namáhat třebas když křižuje mrtvého to by nám dalo určitou práci bychom byli dobří lékaři že ano že by byl tři dni v hrobě třebas jako lazar vzkřísit aby to nemělo špatné následky že na něho ono by to asi nešlo ale šlo mu to všechno z toho důvodu že nekoná svou vlastní vůli a ne svými prostředky jedno jedna po se ky otcovým. To mělo ovšem za následek že opět se vytvořila situace ve které se stal novým středem tou mocí kterou od otce měl a je třeba tuto moc od této moci otcovy tam byla přechodně odevzdán se také umět vzdát to je velice obtížná záležitost a je znázorněna tím co předchází před křížem a na něm potom a po něm že to v tom přebývání hrobě tohleto když člověk provede tak je schopen vstát z mrtvých. To znamená nebýt závislý na lidských na osobních prostředcích vedení tato fáze po zmrtvýchvstání je fáze neosobního vedení která vrcholí sesláním ducha svatého na ty žáky do svatý nemá podobu lidskou a není to lidské vedení to osobní vedení že to vedení neosobní a tak ježíš kristus z této joze interní zachytil všechny prvky všech jog indických. Ale univerzálně je symbolismem svého života naznačil jak za sebou mají jít a jakými prostředky se to má všechno dosahovat klade tomu tedy otázka proč bůh nestvořil a tak dokonalého že musí postupně těmito fázemi procházet na té jednoduchá odpověď že to co v bibli je znázorněno jako akt stvoření šest dní tvořil a sedmi odpočíval to pořád probíhá to není něco co co se kdysi stalo nýbrž co se pořádně je že my jsme uprostřed tvůrčího díla božího mít všichni nejsme na jeho konci čili tvůrčí akt jednání božího který pořád postupuje a také postupuje ruku v ruce s ním zároveň tažení boží k němu. Jediný tedy to mohu odpovědět že nejsme na konci cesty že jsme se narodili nebo že máme právo jako lidi zde žít v době kdy je bůh uprostřed práce tvůrčí a uprostřed práce láskyplného tažení k sobě bych ochranu na obranu indické vy tě říci že jestliže ona vychází ze sebelásky jako tak tou nejcennějšího který nesmíme odvrhnou předčasně tak jedná správně kdežto já neříkám že to je křesťansky správné ale že ona jedná správně tam v indii jedná správně z toho důvodu že. Zná člověka jako sebe milujícího a zná cestu jak pomocí sebelásky se dostat na vrchol této sebelásky mi to neznáme myslíme si my si myslíme že vrchol se lásky když člověk se stará jenom o sebe tak aby měl tady všechno pro tuto živobytí zařízeno aby měl dům třebas boha vy nějaký ne na všechno co s tím souvisí je mě šťastný život a když to ind použít sebelásku tak aby ten člověk dával přednost vlivem své sebelásky hledání věčného života aby v tom viděl nejvyšší větší vrchol sebelásky když se mu to podaří tomu indickému zasvěcenci. Aby ten člověk pro sebe hledal spásu tak on udělám mnoho těch začátečních kroků správně ale ocitne se v momentě kdy už sebeláska musí být odložena musí být jenom odložena v tomto momentu se ještě jana neocitla rozumíte pak ovšem ten zasvěcenec musí svou mocí působit tak aby toho žáka povznesl z té sebelásky dál znamená on mu pro učí svoji vůli to je tak dělá věčně takže on ten sebe milující člověk na jednou přestane milovat sebe a začne milovat toho zasvěcence převede to. Von ho převede pomalinku do jiné sféry a jakmile začne milovat toho sice tak že mu dává ve všem přednost tak nakonec se sebe zapomínal a dělá všechno pro něj no a to už je nadějné cesta a to ještě není konec věcí jenom říkám že to že to dělali dobře do ovšem k tomu je třeba opravdu riskantní jednat s tím žákem vít pořád u něho pořádného hlídat protože se brát svou mohli se vrhnout vy že bude třebas střádat peníze nebo bude třebas tyto světské statky střádat nějak dohromady dávat a to všechno by nevedlo k bohu. On musí tu sebelásku vyžívat záměrně vidět řecky opravdu vědecky tak aby vedl a k tomu bohu a to tento zasvěcenec dělá má tu jeho na starosti to dělá dobře jenomže je na jednom slastmi počátku na už ho má ráda hrozně pro něho byl dělá všechno možný to je mi jasné tak kdyby kdokoliv z nás měl ráda boha rád boha tak by jeho postavení bylo závidění hodně věřte tomu. To se o tom měli do zlý v druhé července devatenáct set sedmdesát devět mu antoníne vyčíslili si z důkladnosti to by vlastní cesty přeješ vědět o své chorobě doufám že mi pomineš odpovím ne snadně na všech sumárně na přeci to je dotazy protože se všechny prolínají především si vzpomínám že vyjádřil lítost nad tím že se tím nenastal tak vona příležitost k naléhavostí s ní by mohl odsednout jako se měla koncentrační tábor připojuji se k svaté terezii z avily že si člověk nemá přát utrpení dosti je toho které si vědomě nepřivolal světlo rozumu je mě vyšším světem až po tu dokud nevládne nějakým rozšířeným vědomím. A myslím že jsme poslouchal se to v rozumu když si v roku tisíce pracoval vůbec sice nikdy přítomen týden jogický triků ale slyšel jsem to je povede přátelé prováděj jste dvakrát až třikrát tak rychle jak se mají provádět při svatém přijímání si sliby obětovat svůj život bohu nebo se života vzdal neteče přeje naprosto upřímné ale buď nebylo v soulad celým obsahem které modlitby například modlitbu prosebnou nebo s otcem pro života nebo s obojí tak musel dojít k nějakému druhu krize bůh chtěl ale nezkouší. Nutných případech nerovnováhy dochází krizím a kří zákonitě a samovolně ne totiž často upřímně a bez stím co prohlašuje me co a nejsme schopni z ostatních sil uskutečnit pak ten způsob přiblížení o uskuteční může mít povahu krize kterou si zažil tyto chyby při kterých člověk nějakým způsobem předepisuje bohu to on s ním učinit nesou následky níž si byl svědkem. Důležité je jaké praktické poučení si z toho co se ti stalo při neseš a to ostatní záležitosti poslušnosti a samozřejmě to výkladu toho co se stalo jistě to chápeš jako volání krizí jako volání boží a pak z toho může snadno vyvodit důsledky chápeš však tyto události jako trest tak se dožije začátku řady trestu a má se pole se nedostanu vím co příčin které jsem uvedl to je ze způsobu hodnocení krize nýbrž z mnoha jiných příčin o kterých jsem částečně promluvil předešlých řádcích ale vše čeho ale věř všechno se nedá. To se zodpovědět a překročili se určitý stupeň nápovědu zvláště když ona pochází z vyšší úrovně už bylo odpovězeno a dotazuji se nedostane dalších odpovědí protože však slovně odpověď vědecky znamená téměř stoprocentní okleštění moudrosti která za ní stojí na je bych ti zaujmout postoj dítěte které se drží ruky matčiny a nepouští se jí pak dostane od matky pokyny mnoho tvárnější a obsažnější než to ukončený například porozumí událostem. A nejen to dá se jimi vést kdyby se jen jedenkrát kdyby je nevymkla porozuměl a nezařídil podle světa moudrosti pramen inspirace by byla nebo nebo se slabý a stát se nestavím pravé a když přišel do chrámu a učil přistoupili k němu veliké ží a starší lidu a řekli jakou mocí to činí a kdo ti dal tuto moc ježíš jim odpověděl já vám dám jednu otázku jestliže ji odpovíte já vám povím jakou mocí to činím křesťanů odkud byl. Z nebe čili lidí oni se mezi sebou dohadoval řekneme li nebe řekne nám proč jste mu tedy nevěřili řekneme li však z lidí máme obavu se zástup dyť všichni mají jana za proroka odpověděli tedy ježíšovi nevíme stylem řekl i on ani já vám nepomíjející to činím další část podobenství odvozeného myslíte jeden člověk měl dva syny přišel a řekl prvnímu synu dnes pracovat na vinici a on odpověděl nechce se mi ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu to též on odpověděl ano pane ale nešel do těch dvou splnil vůli svého otce odpověděli ten první ježíšem řekl amen pravím vám že celník a nevěstě vás předcházejí dobro království přišel k vám jan spravedlivý abyste mu nevěřili ale cení si a nevěstky mu uvěřili by jste to viděli ale ani potom jste toto té toho nelitoval a nevěřili se budete o zlých vinaře. Po slyšte jiné podobenství je hospodář vyřadil vinici obalí zdí vykopal s měli aby stavěl strážní věž potom by nic i pro na já vy nařa a otce slova přiblížil čas ovoce poznal se služebníky k vinaře aby převzali. Aby převzali jeho díl rod ale vinaře jeho služebníky jíti li jednoho z byli kdo jeho zabili dalšího ukamenovali znovu poslal sve služebníky a to více než předtím ale založili s nimi právě tak nakonec tím poslaného syna řekl si budou mít ohled na mého syna by nařídíš když vzhlédli syna řekl že si mezi sebou to je dědictví za víme ho a děj svých bude naše asi čili ho bibli ven vinici a zabili. Když není přijde pán lidi ce co udělá těmi nam řekli mu své bez milosti za hubí a vinici pro naje jinými na dům kteří budou odvádět víno k určený čas ježíš jim řekl cože nikdy nečetli písmen kámen který stavitel zavrhli prase kamenem úhelným hospodin to učinil a je to podivuhodné našich očích tak proto vám pravím že mám bude odňato království boží a bude dávno národu který ponese jeho opatření zapadne na ten kámen roztříštěn se a na koho on padne toho za rolí jestli šli lekne a farizeové toto podobenství poznali že mluví o nich hleděli se ho zmocnit ale báli se zástup protože ty ho měli za proká. A po o ježíšovou na vom je úvodním kapitolou k těm nema na nás tím podobenstvím bodem si od bohu činech a podobenství o lich vy nařídil mohlo by se říkat napřed něco o těch podobenstvích a pak by se mohlo toto shrnout do toho sporu o ježíšovu pravomoc především bych chtěl ale začít jak to tady je protože tomu ostatnímu se dostaneme je zajímavo že nevěděli nebo chtěli vědět farizeové odkud má ježíš moct nebude mít jasno že moc má od boha a protože on bude v tomto. Že bych zlosti proto i neodpověděl přímo ne že by byl nevěděl odkud má moc ale říkal já tamto povím dokud mě neodpovídá taky vy na otázku křesťanů odkud byl z nebe čili on mu na to neodpověděl protože to je tady řečeno proč to je jasné ale napověděl jim také jakou mocí činím to co činí poznamenám jestliže my si nedovedeme zodpovědět nebo nechceme spojit jednoznačně odkud pocházejí mší stavy nebo nižší vedení než bylo ježíšovo nebo myš poznání než bylo ježíšovo v tom si to s tím se nevypořádám toto se tak nesmí s tím sami pořád tak ani se nemůžeme dovědět odkud mě to vyšší to rá přichází právě teď co mi tady dala dal někdo z vás tu otázku o tom vedení duchem a vedením osobním ježíšem to je něco takového jakmile bychom nerozuměli třeba se to osobní vedení těžko porozumíme co je to vedení duchem svatým. Tak já bych na celém třeba zde nikdo pokud ví není schopen udělat skok neosobní vedení takový aby toto vedení bylo pro něho tak jasné že by se jim od konkrétně řídit třebas já jsem v těch sedmnácti letech byl poučen duchem svatým o tom není pochyby po tom pochybuji protože se neslyšel ani hlas ani jsem neměl žádnou představu aniž jsem nic neviděl prostě jsem nevnímal smyslově ale navozený totu náhle o tom jaká je moje podstata a že mám dělat všechno aby tuto vnitřní podstatu dostal navenek do zevního života. Čili z toho usuzuju že to bylo vedení duchem svatým ovšem chvilkové nebo bezčasové na to nebylo třeba vůbec čas abych takovou velice závažnou věc najednou pochopil a další za svou a nikdy nemusel z tohoto poznání slevit protože všechno ostatní poznání by na proti tomu matný méně cenná hned se mi nastolil také řád hodnot a tak dále ale jednu nevýhodu to mělo že jsem nedorostlo tohoto vedení soustavně to byl závan. Ducha svatého kterým měl prostě vnuknout nový styl života ale nemohl mě konkrétně vést vešel věcech protože to bylo poznání velice temné ne vypovídat konkrétně toto máš udělat tamto nebo na udělat to tam je obsaženo nebylo to sem musel potom zánět postupně nebo o to jsem se musel starat dotek dá jenom podnět který byl silnější než ostatní podněty které předtím se mě přistoupili nebo potom přistupovali takže nebyly ničím už za ten základní pode duchem nebo ničím zastíněno. A já bych se teď hned pustil do tohoto podobenství po tomhletom úvodu křest janu mně připadá něco takového jako třeba k osobnímu vedení božímu on je totiž tam na té poušti jak oni tomu říkají poušť a to už nebyla dobře tam na poušti nebo v most jeho vesnici a postil se tam na té poušti poučoval slovy poučoval kázal z měl a to je prosím začátek o kterém bychom nemohli nic tě to osobní vedení ve smyslu ježíšova.

Download XML • Download text • Waveform view