EN | ES |

prevzate-kotouc-77-03B

prevzate-kotouc-77-03B

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Tak podívejte se my jsme u toho bodu se ocitli kdy vám chci vysvětlit co je to klepání klepání na bránu království božího tam se dá ke potom tím způsobem že to co je klepáním i jenom po do té míry klepáním pokud v mých očích je to výrazem. Mého chtění je to ideální výraz mého chtění když já neznám lepšího výrazu jak projevit své přání než například tou duchovní modlitbou jestliže to nejdokonalejší co já dosáhnu co já dokážu tak je to v každém případě klepání je znám nějaké jiné prostředky lepší může se chopit těch lepších prostředků nebo že si kromě toho že já dělám tu koncentraci na ještě třeba činnost která může býti klepáním já jsem vám předvedl jak ta činnost má vypadat tak klepu i tím nesmím se spokojit jenom s tím klepáním koncentračním naopak se vám tady mnohokolikrát prozradil že kdybych se snažil jenom přitom klepat při té koncentraci že by to nikam nevedlo protože nemám nemám k tomu přípravu to stojí ve vzduchu všechno to stojí utrženo od mého života mu život nesmí jít jedním směrem a ta moje modlitba druhým směrem tak před ne si to nepřeju a najednou modlitbě to přeju tak co je to ta je proto je pravdivý ten můj život který to nepřeje anebo je pravdivá ta moje modlitba patrně je pravdivý ten život na to fakticky nepřeju protože když jenom z toho zbytku ještě dodám pánu bohu něco ne tak to je co mně připadá asi takhle pánbůh tady někde stojí jako žebrák v rohu a já celý den bez povšimnutí okolo něho chodím se kde. A večer si všimnu že on tady sedí s miskou žebrací tak mu tam přidám jeden peníz no to je pěkný jednání a on o mě stojí on mě miluje on mě miluje celý den a já jenom jednou za den k němu přicházím abych se smiloval nad jeho láskou no kam to může vést nikam proto já jsem vám doporučoval přípravu k modlitbě že ta činnost musí být přípravou to musí být klepání do který budu psát o lásce esi se k tomu dostanu k poznání silně pochybuju ale je vám protože je to asi psát vůbec nebudu aspoň řeknu tolik že tím že rozumně jednám no to je cesta poznání. A vím že kdybych rozumně nejednal že by to byla chyba tím že rozumně klidně rozumně jednám a co je rozumné dělám a co je spravedlivé dělám to se o to se rozumem dá uvážit tak tím se připravuju tím klepám tím se připravuju na to abych prováděl cele vůli boží já o tom potom můžu předpokládat že s klidným sebe mohu říct že chci plnit vůli boží rozumíte že je to nerozumné nebo nespravedlivé nemravné nebo tak po nějaké tak to není ve vůli boží klidně potom dělám všechno podle vůle boží to je moje cesta po na to by se jednoduchá věc a to vede přímočaře potom k poznávacímu tu já najednou poznávám věci přímočaře bez rozumování už potom jo tak ji musím od toho rozumu odejít to je jenom prostředek a nikoliv cíl cílem není rozumět věcem a proto jim rozumím. Že to není můj cíl to je prostředek několik dovětků k písmenovým cvičením těm co ještě nebyly někde napsány třebas proč třeba se doporučuje soustřeďovat do nohou protože my se můžeme s bohem stýkat přes trojí úroveň přes úroveň existenční přes úroveň lásky a přes úroveň poznání ale nejblíž je nám úroveň existenční protože s tou s tím jedním projevem jeho existence kterým je tato země se vším se ustavičně stýkáme kdežto s projevem jeho lásky jenom prostředečně daleko prostředečněji a spojen poznání jenom v tom úzkém oboru svého poznávání což je velice jaksi úzký pruh spojovací čili nejsnazší cesta k bohu je přes existenci ve které jsme a proto písmenové konc jsme vá koncentrace by měla být u většiny lidí neříkám obecně ale u většiny lidí tím nejsnazším co je přivede ke spojení s bohem. A ovšem potom je třeba si uvědomit že celou tuto existenci za celou to existenci kterou tady máme děkujeme s se původně bohu ale tomu projevu jeho stvoření nebo jeho tvoření jeho tvorby kterým se říká ze mě nějakou planeta která ve svém vývoji dospěla tak daleko že z toho molekulárního složení neživé hmoty se nakonec stala hmota živá a z té živé hmoty člověk takže my jsme se ocitli na konci této řady že jste země mrtvé z toho prachu jsme se stali lidmi a že zase z toho prachu se musíme vrátit čili přímočaře. Závisíme na té země na té zemi živitelce bych tak řekl a ta je nám prostředkem nebo pojítkem mezi bohem a námi a protože tímto pojítkem je můžeme z toho vyvodit všechny důsledky a proto my soustřeďujeme do nohou protože tam jsme ve spojení se zemí nohy a proto například dejme tomu jan křtitel krebs jménem spisovatelským kerning celý život tuto koncentraci dělal vestoje. Že si byl dobře vědom že tak jako souvisí když stojí takže souvisí nejlepším způsobem ze zemí na které je to všechno závislé samozřejmě tím se na druhé straně zřekl toho že by byl tou koncentrací dosáhl nějakého spojení vědomého protože musel myslet na tu polohu musel ne těžko se zbavoval pocitu tělesnosti kdyby se byl zbavil pocitu tělesnosti tak upadl já myslím že toto není třeba dodržovat že v tom spojení jsme tak jako tak i když na té země nestojíme a jsme nohama ve spojení i když nohama nestojíme na té zemi protože. Vývojem jsme se dostali k té své stojaté podobě postavě a tak dále ale o tom se nebudu dál šířit ne když se postavím na nohy jsem líp spojen se zemí než když třeba ležím nebo sedím to je jenom zrakový klam to spojení je substanční faktické a ne závislé na poloze samozřejmě ta substance nás spojuje s nohama se zemí proto že veškerá životní síla kterou my přestal pře převádí dostáváme z prostředí ta vystupuje z nás nohama čili přebytek prany které který vždycky u nás existuje odplývá nohama pryč. Čili jestliže já se do nohou soustřeďuju tak já tam také hrnu krev to poznám můžu cítit třeba teplo tak ten činíte protože tam hrne krev a tím se tam nede krev tak já tam vytvářím nasycení a tam nasycení přes které méně nasycená prana která tam nově při té káně může přejít že tam mě plno umíte tam je plno takže ta prana se v nás začne hromadit a ten to prany se obrátí na druhou stranu a my dobře víme že když se nakonec na druhou stranu obrátí že to má ten blahý následek začne útočit na hadí sílu. Začne obracet také způsob našeho vědomí že totiž se začnou oživovat vyšší čakramy a tím nakonec se staneme poznalými lidmi tak to tak člověk pociťuje jako že to stoupá nahoru ano tak to je jeden důvod proč se soustřeďujeme do nohou zrovna že tam vlastně děláme přehradu tím svým soustředěním já me přehradu proti úniku prany tím jich sobě hromadíme a nedá se tomu zabránit aby se ji nehromadili protože pořád dýcháme a tím že dýcháme ji hromadí kromě toho v sobě spojujeme látky které jsme kterými jsme se živili a který se na pálila a tím také vzniká další pravá jiný druh prany takže dohromady to dává komplexní pranickou náplň která je zapotřebí k tomu aby a si a stoupala a to potom koneckonců tyto následky to má. Tak to je jeden důvod ale to je důvod celkem ne tak závažný daleko závažnějším důvodem je že když já vyslovuji jméno boží v nohách tak dávám najevo že jdu na věc pokorně že si uvědomuju že odtamtud z existence boží z té spojitosti s vesmírem který která pochází z boha já žiju a já se dostávám nahoru. A navazuju na tuto spojitost já prostě tam vzdávám hold bohu jako stvořiteli se prostě obracím k bohu jako stvořiteli na na do jeho svatyně do jeho do pojítka jeho vesmíru já jsem tady s vesmírem spojen já jsem možná jinými čakramy spojen něčím jiným taky že jsem třebas astrálním světem temení rajským a tak dále ale to jsou jiné světy než toto co okolo sebe zažívám nohama jsem spojen právě s touto zemí tak já mu jako stvořiteli této země dá vzdávám tím hold čili i kdybych to dělal to duchovní cvičení jenom tak že bych mu tam vzdával úctu vděčnost za to že mě porodil řečeno ve zkratce vynechal ten proces mezi tím by to byla dobrá koncentrace. Že cesta vděčnosti je také dobrá cesta a byla by to cesta která by vedla ke spojení jenomže by to byl projev vděčnosti já bych si v tom třeba nepsál nepřál vědomé spojení s bohem ale byla by to správná cesta možná že by ty vrata se snáze otevřely já mám tak dojem že by se snáze otevřely a potom když to dělám ovšem z toho důvodu abych k němu odešel tak musím v tom jménu božím vidět prostředek kterým já. Jsem mohu k němu odebrat si že to pro mě není prostředkem že si to neužívám neužívám jako prostředku kterým já se k němu mohu odebrat se o něm jako nějaké cvičení jako nějakou modlitbu pouhou kterým která nemá pro mě smysl spojovací která nemá pro mě smysl k němu se odebrat tak se k němu tou modlitbou neodeberu já musím do toho vložit celé svoje já jenom celý člověk může k němu odejít proč se ten celý vývoj odehrál mezitím protože nikdo není schopen k bohu přejít pokud my víme neznáme nic jiného neosvo planetu než právě člověk se má možnost se rozhodnout se vrátit bohu ostatní tvorové ani se nerozhodují ani se nemohou rozhodnout ty jsou ještě na poloviční vývojové cestě ti nejsou tam kde jsme my když to my už se můžeme dobrovolně rozhodnout z tohoto místa k němu odejít to je veliká přednost lidského postavení a tohoto využívaje já mohu se soustřeďovat na jméno boží ke kterému se připojuju to má být pro mě oběť mě samotného bohu abych vyslovování jména božího pouhé já se já protože tam neumím sám se sebe zříkat. Já nevím jak sebe zapřít tak to neumím jak vám dobře známo tak jak se tak u sebe že sebe pomocí toho jména božího odevzdávám neboť ono je u kořenů existence s tou jednoduchostí těch zvuků těmi vibracemi a já se spojuji s těmito vibracemi a tím z té mnohoznačnosti lidského tvora přecházím do jednoduchého stavu existence ze kterého je daleko snazší přístup k bohu než z jiné pozice čili to je další argument který mluví proto že tato koncentrace by měla být účinná. Samozřejmě když té koncentraci nedůvěřuji když toto neberu v úvahu když se celo celý nepropojuji když ta koncentrace nepředstavuje oběť mě samotného bohu tak to k němu nevede já musím chtít bez nároků se vrátit do stvořeného přes tento projev slovo boží přes tento projev se dostat k němu aniž bych se ohlížel že už já nebudu už já nebudu na tom nezáleží jestli já budu tady mimo něj nýbrž že budu v něm jenom je vyhráno ovšem ještě záleží na tom abych byl oddělen od něho jako dosud jsem aby byl já pán ty pán tak se s ním nespojí já musím opravdu vsadit celou svoji bytost do toho a musím chtít tou koncentrací k němu přejít ovšem kdybych si to mezitím formuloval takhle to musí dělat jako přípravu. Tak ta koncentrace nikam nevede a už potom musím jenom to jméno boží používat jako nosiče nic víc bez jakýchkoli diskusí bez kontrolních myšlenek jako nosiče který mě nese k němu a dokud mám dojem že mě to jméno boží nese to znamená dokud necivím dokud prostě je to pro mě prostředek jasně pociťovaný prostředek ke spojení s si z toho udělat ten prostředek tak tak ho nemusím hned zase říkat já vám třebas řeknu to jméno boží a spolehnu se a dokud se spoléhám na to že mě nese dokud se neocitnu v civění dokud prostě je těžko vysvětlit jak dokud se se tomu prostředku odevzdávám tak se odevzdávám vlastně bohu protože neumím se přímo jemu odevzdat tak se ode tam k tomu jménu božím. Tak to jsou argumenty které by bylo dobře vědět abychom tomu cvičení písmenovému jak tomu říká důvěřovali že bez této důvěry není možno se s bohem spojit když je protože já bych k tomu cvičení váže jenom částečně a čá částí své bytosti bych mířil někam jinak velice důležité totiž je abych do tohoto duchovního cvičení jako do každé jaké kteréhokoliv jiného dovedl vložit nejenom tuto rozumově odůvodněnou část své bytosti nýbrž také svojí emocionální část když já svoji citovou část neumím zaměstnat při tom tak tato část mně potom překáží můj cit stojí stranou a mě odvádí od toho soustředění. To znamená můj citový život tíhne někam jinam a to mně znemožňuje se správně soustřeďovat jestliže aspoň se snažím srdcem patřit tomu bohu jinak to nejde celou myslí to nejde ale srdcem to znamená opravdu si to přát tak to i emocionálně jsem zaujat čili bylo by dobře před tou koncentrací nějak vzbudit tento cit tuto touhu ne při ní ale před ní. A když už mě ta touha nedrží už nejsem jí veden tak přerušit kosti trati znovu vzbudit ten cit a znovu ťuknout tak asi řekl třeba střelnou modlitbu mezi to vsunout ne tou ťuknout a pomocí tý koncentrace se tam dostat který jsem dával individuálně ne obecně takže jestli jsem měl na návod jiný tak obecnější návod jsem už dal předtím toto není přímo obecný návod. To je návod pro člověka který dokáže za něčím jít až k sebezničení a to si ty že ti ta do náš zničil ruku až si zničil tu možnost dál a to je mi důkazem že jsi schopen totéž analogicky opakovat někde jinde ne se mýlí ale mělo by tomu tak být když se někdo osvědčí v malém a to je tamto v tom se osvědčil třebaže je to v tom zkrachoval asi čili do toho vložil všechno do toho byl nevložil všechno tak se to pane stav to by jenom flákal se to nestalo že se to neflákal tak se to stalo nestalo jednomu se a vlivem že ano a protože to neflákali zrovna proto. Tak já doufám že toto se nebude dávat jako jako běžný návod všeobecně platný ho tam některé body se dají použít nýbrž jako návod pro člověka který kdyby z toho udělal pouhý mechanismus že by to opakoval a nevěděl co a nevěděl proč tak by z toho duchovního cvičení nikdy ne nevytvořil spojovací prostředek on si musí opravdu na ten prostředek sednout on musí se s ním spojit on musí ho jako prostředek vědomě užívat a jakmile mu přestane být prostředkem a začne mu být mechanismem tak od něho musí ustoupit to je moment kdys kdy ho musí zanechat toto budou no to činu vona dvě nebo na půl hodiny nebo na ten den ustoupí až bude schopen pomocí něho jako prostředku já se k bohu jít tak sem se ho popis a tak dlouho pokud jako prostředek mu bude sloužit toto je obrovská zvrhlost někdo dělá koncentraci pro koncentraci a ne jako prostředek podívá jako prostředek kterým by se s bohem spojil. Já nebudu citovat prosím vás to evangelium jak to tam je protože mně ten citát si každej najde v tom ne ještě ne tak mám tady dotaz jak to že otec jak se nám svěřil ježíš poslal zvolil si učedníky ježíšovy jak to v jednom evangeliu stojí napsáno a pak ježíš při loučení se s apoštoly při poslední čili zase říká že on si je zvolil tak jaký je v tom rozpor případně neníli to rozpor rozpor v tom není v tom smyslu že všechno tvorstvo pochází od boha to má řečeno symbolicky jeho jméno to znamená on je původce v tomto smyslu ježíš kristus si vzal své učedníky od něho on z nich nechtěl udělat odrodilce od boha otce z jeho rukou všechno bral z jeho rukou bral třeba i své rodiče. A proto jim byl poddán on by byl nemohl zachovávat princip já musím být v tom co je mého otce a za být poddán rodičům nebo matce se mu okolí se mu nebes kdyby byl nevěděl že jsou to hřivny od otce kterými on musí hospodařit a proto jsou živé bytosti oni budou podařit s ním do té doby dokud on ten stane takovou úroveň že se bude moci o nich oprostit. Čili jestliže on dostal tyto své učedníky od otce a nebylo mu řečeno nic víc než mu bylo dáno do vínku to co se říká tento je syn můj milý v němž se mi zalíbilo to znamená jednota mezi otcem a synem vnitřní jednota a on pomocí tohoto nadání si z nich potom udělal nebo rozdělil pro ně své úkoly a to hned od počátku od počátku se o svůj úkol dělil s nimi. To je zvláštní způsob hospodaření které který se doporučuje všem vám že když máte hřivnu tak ji nesmíte nechat zanedbanou nesmíte ji zakopat vy musíte s nimi hospodařit jako aktivně to znamená musíte s ní něco dělat ježíš kristus z těchto hřiven svěřených mu od boha těchto živých hřiven byli apoštolové udělal dílčí úkoly nadělal z toho řadu dílčích úkolů dvanáct dílčích úkolů svatý petr a tak dále že jidáš takže on mohl když se s nimi loučil ří říct já jsem si vás zvolil protože co už potom s nima udělal jakou úlohu pro ně zvolil jakou novou individuální cestu pro ně našel to už byla čistě jeho věc. Když se k němu dostali do jeho rukou z otcových rukou tak tyto úkoly neměli od otce si úkoly jim přidělil ježíš to právo měl s těmi hřivnami měl s těmi hřivnami měl každý služebník jak vám zná známo z toho přirovnání o hřivnách právo si dělat co chtěl on to mohl i zakopat tu hřivnu že ano velice za to potom plísněn ten služebník že on si ježíš nemohl dovolit ani z toho nechtěl dovolit že mě taky z tomu nějakou moudrost byl vybaven tím synovstvím že jakmile ale a to si dobře uvědomte o to synovství na kříži přišel on o ně přišel on ho také zmařil to své synovství tak také zmařil ten svůj poměr k těm svým učedníkům on je v té v tom stádiu hotovosti. Jak co z nich udělal jaké úkoly jim přidělil je nechal napospas duchu utěšiteli sám se do toho už nepletl já vám pošlu ducha utěšitele ten úkol jeho končil tím že on z nich udělal individuální úkoly nedělal z nich řadu individuálních úkolů rozdělil ty úkoly vybavil je pro ty úkoly a do té míry jak se dá někdo vybavit osobním vedením a upozorňuju vás že osobním vedením se dát vybavit jenom v tom smyslu jak se ježíš vyjádřil co jsem viděl nebo slyšel od otce to všechno jsem vám řekl. A toho je strašně málo protože smyslově se to nedá toho moc říct a proto on musel poslat ducha utěšitele kteří který bez pomoci smyslů je učil dál bez pomoci rozumu bez pomoci smyslů že jste byli svědkem kdo jste četli evangelia a potom skutky apoštolů že oni nejednou byli přepadeni duchem svatým a najednou věděli daleko více než co jim ježíš kristus řekl a rozuměli všem jazykům a tak dále měli prostě schopnosti které tím nikdy neměli a kdyby se jim byl ti sk se ježíš snažil to vštípit do hlavy vším závanem způsobem to znamená smyslovým taky způsobem tělesným způsobem tak to nešlo s netělesným neosobním vedením to jde ji že člověk je veden od lidství výš za ně k netělesnosti a že musí tuto tělesnost zmařit a musí se s ním s tím smířit že bude zmařena už během vaší cesty že budete toho svědky vám to líčil na příkladech kdy si ho život jsem byl mockrát svědkem toto že se to takhle děje s člověkem. No a pak tedy není rozpor mezi tím že otec mu je svěřil a poslal a že potom syn na ně psal jako na čisté tabule od boha poslané dané k dispozici a z nich a ty tabule popsal základním písmem čili že si že z nich udělal tím čím byli v hodině jeho smrti a je to už jidáš nebo petr nebo tomáš. Proto nemohl zavrhnout tomáše který mu nevěřil dyť von si ho udělal toho tomáše takového jaký byl kdyby se to byl neudělal ježíš kdyby opravdu ho nepřevzal z rukou bezvýhradně z rukou otcových takže potom už byl jeho a potom už on si ho zvolil už on volil cestu dalšího vývoje rozumíte mě tak tomu se rozumět ale která neměla odporovat samozřejmě otci to ne ale protože zárukou toho bylo jednota s otcem to nemohl odporovat jenže v okamžiku kdy tu jednotu ztratil a to bylo na kříži. Ten to pocit jednoty ztratil tak je musel pustit k vodě ty apoštoly že to vedení které by byl potom zavedl by bylo čistě lidské a nebylo by odpovídalo té jednotě kterou zažíval s otcem on musel dopustit se rozprchnou a že tam přijde jenom ten svatý jan který nebyl dotknutelný tou krizí ježíšovou z toho důvodu že šel jinou cestou nezávisle nechci říct na vedení ježíšově ale nezávisle na krizích na stagnacích láska když je správně prováděna tak nemá odlivy jo protože se nezastaví totiž u lásky srdcem nýbrž dbá na to aby byla plná by to byla láska z veškeré duše které síly tak dále jak to tam znáte z toho prvního doporučení ježíšova o lásky. Ještě dovětek ve jménu tvém jsem ti je zachoval otče ano to znamená to co jsem já z nich udělal to nijak neodporuje smyslu tvého stvoření neboť to signum tam zůstává to tvoje jméno ten znak toho stvoření proč to bylo by to vytvořeno ten se já zachoval stoprocentně to znamená to z té stvoření nemá jiný smysl než aby se k tobě vrátili a jestliže my jinak chápeme stvoření tak se zříkáme boha otce toho stvořitele neboť ten nás nestvořil proto abychom se tady mučili nýbrž abychom se jako hrou a k němu vrátili. To je to právě je ten úkol při tom uvádění té lásky abych toto vysvětlil a takže on mohl se odvolat na to buďte bez starosti a již vás teďka opouštím na chvilinku tak já jsem se vás nezřekl já vás vkládám do rukou otcových s tím jasném jasným to jsem se mu ničím neprotivil a že že vám budeme moci poslat vyšší poznání než jaké máte které se vůbec dá udělit osobním vedením osobním vedením se nedá nejvyšší poznání udělit. To se musí přerušit tam je nová zeď ono těch zdí je moc na konci osobního vedení je zase zeď a velice mocná zeď které znázorněná smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním to je zeď velice příkrá a tvrdá že se musí překonat ale ježíš kristus ukazuje jak tuto zeď překonat všechny zdi předešlé ukazuje jak se první to je tam překonávána při narození a potom při tom k tu v jordáně a potom konečně třetí zen bych tak řekl by bychom to tak vnoučeti o ně ten pohled tak jsou tři zdi ale pro sebe a je jich tisíce protože on se znovu znovu objevil před tou zdí protože je vyhozen pro své špatné chování dycky vozem z toho království zase nazpátek a zase zase klesne zase vstane to všechno je dovoleno protože on mě nevědomí do té míry že ze začátku ani nemůže pochopit že je jiné vedení než osobní a a tím se dá říct velice málo a to pán bůh dobře ví takže nemůže člověku mít za zlý že že klopýtá to není chyba toho člověka nýbrž chyba toho osobního vedení kterýho on se chopil. Ježíš ale ale jan se nechopil osobního vedení ten se chopil lásky to je podstata boží to není osobní vedení malinký dovětek posvěť se jméno tvé v otčenáši to znamená když člověk když teďka vy už víte co znamená jméno že je to označení cíle smyslu té věci ze stvořitelových rukou přišlé. Tak to jméno stvořitelovo to jméno boží se posvěcuje tím že se ten úkol plní toho co on stvořil a může se plnit dílčím způsobem to znamená nějaká etapa anebo se může plnit tím celkovým nejvyšším smyslem že se směřuje přes sou určitou dílčí etapu vývojovou k tomu spojovacím smyslu všech věcí že ty věci za to stvoření nebylo vytvořeno pro stvoření nýbrž pro boha aby se k němu vrátilo že je to hra lásky. Čili posvěť se jméno tvé v každém případě a proto to tam tak navrhl v tom otčenáši to znamená zacházet se vším stvořeným ať je to moje mysl moje myšlenka konkrétní nebo moje tělo funkce jeho těla v životě ve světě příroda a tak dále je s tím jako s hřivnami božími se kterými se hospodaří pro pořád ano s tím se světí to jméno že tím se mu tomu jménu přiznává právo. Jménu těch věcí to znamená známce té věci že podle té známky pro co to je jako označení nástroje bych tak řekl bude to používáno že to nebude za šetřit sumárně kde se to nezakope ne se s tím bude řádně hospodařit jako řádný hospodář nikoliv pro sebe nýbrž pro toho kdo to stvořil a kdo chtěl aby mu to sloužilo. Aby mu to sloužilo k tomu ne v tom smyslu mně budete sloužit ale aby to sloužilo k tomu aby se to k němu vrátilo aby se tomu pomocí toho vyrobilo něco co se k němu vrátí tak asi že ne vždycky to se vrátí co je vyrobeno například dejme tomu zvíře jako takové se nemůže vracet ještě k bohu ale protože člověk je produktem vyšším celé té škály z tvorstva tak že se sám vrací a používá zvířata k tomu aby se mohl vrátit tak tím dopřává i zvířatům možnost přijete jí pože a rostliny že je jí aby se vrátili vodkud přišli bohu my jsme si často říkali že cesta lásky je výjimečnou mezi všemi cestami. Protože jestliže je prováděná tak jak nám to ukazuje nový zákon bible a specialně svatý jan evangelista páně miláček páně že nás zbavuje těch největších těžkostí na cestě a nejpřímočařeji nás vede nám by nemělo jít nikdy o to bát se utrpení ale mělo by nám jít o to abychom utrpením se nevyčerpali rozumíte o to mi tu jenom jde neboť někoho utrpení vyčerpá copak vyčerpá síly ale vy se pán mu trpělivost zbaví ho víry to utrpení mnoho lidí mi říkalo v koncentráku já nemohu věřit protože toto pánbůh by nedopustil přeci ne já jsem se kdyby byl pán bůh tak toto nemůže existovat co jsem mohl s ním dělat čili cesta lásky vás zbavuje těhletěch těžkostí a já jsem se o tom přešel právě o tom koncentráku že jakmile mě naučil potom že jsem se já učil sám předtím. On milovat tak já jsem byl v tu chy zbaven všech těžkostí čili já mohu cestu lásky vřele doporučit a musím i když jsem se naučil z vlastní iniciativy chtěl jsem se to učit a že se já jsem to dyž nevěděl že se to dá naučit já jsem jenom boha prosil aby mě naučil lásce a nevěděl jsem že když toto od něho chci že chci něco čeho des dosah si vůbec neuvědomuju když mě bůh chce naučit lásce. Tak mě musí zbavit toho který stojí v cestě této lásce který jemu nedovoluje aby mě otevřeně v mém vědomí miloval on mě miluje zatím tak že já vo tom nevím a to není pro mě důkazem a tím je nemůže učit lásce toho malého svědka nemůže učit lát ale kdybych já si byl vědom toho že on mě miluje ne tak bych samosebou ho taky patrně se naučil milovat se snáze miluju toho o kom vím že mě miluje než toho tedy o kom to nevím ke kterému nemám žádný poměr čili on když mě má naučit po ke správnému poměru k němu tak musí mě zbavit té překážky která mezi ním stojí a mezi mým vědomím mezi mým vědomím stojí vědomi totiž od boha. A to je moje já si musím se zbavit sama sebe tím chci říci že my se sice lásce můžeme učit ale to učení se lásce má zvláštní povahu totiž prvním bodem tom učení je že musím se snažit stát proti svému já nestranit mu ne být vždycky proti němu ale když ono chce něco pro sebe bez ohledu na ostatní tak za ním nestát distancovat se od něj netolerovat mu objektivně se snažit poznat pravdu správné spravedlivé láskyplné objektivně snažit se poznávat to znamená za všech okolností nekompromisně plnit příkazy boží. A proto se nedivte že ježíš kristus definoval lásku k bohu tak že řekl kdo mě miluje ten plní to miluje boha a dost ten plní příkazy mého otce je tomu takhle poznáte měl cíl člověka nemá jiný znaků nemusí klekat nakonec nemusí plakat láskou nemusí se rozplývat nic takového ale tvrdě stojí za tím co je spravedlivé může se mýlit úplně se ne začátku já za kteří vůbec nevěří v boha stojí tvrdě za spravedlivostí mýlí se třebas celý život ale uvěř věřte tomu že tito lidé jsou bohem milováni víc než kdokoliv jiný protože sama sami sebe zapírají musí krutě sebezapírat a že nejpozději v hodině smrti se s bohem setkají nejpozději takže první bod by byl probrán čili co z toho vyplývá co jsem řekl já myslím že to z toho vyplývá to co stavová že to není otázka citu že je otázka vůle že si zamanete. Konat vůli boží a můžete ji konat jenom do takový míry do jaký poznáváte a vím psal teď m se s ní snažíte seznámit že například víte že se třebas se té nějaké náboženské dílo nebo křesťanskou mravouku že víte co co je správné co je nesprávné že máte už v tom nějakou zběhlost že víte posoudit že máte schopnost rozlišovací ta schopnost rozlišovací se postupně stupňuje pochopitelně stačili jí ten vám jedno velké nebezpečí že ten člověk který se snaží milovat boha by se mohl stát skrupulózním člověkem že by mohl zjišťovat a on to zjišťuje vždycky že ho málo miluje. A že by si z toho mohl dělat řekl bych hlavu jak se tomu říká lidově že by říkal protože já málo miluji boha bůh je taky nemůže milovat a já tedy nejsem hoden jeho lásky a podobně prosím vás tomuto konci nesmíte se dostat vy jste sice schopní málo milovat ale vy nemůžete milovat boha víc než nakolik sebe jste schopni opustit protože máte sebe rádi proto málo milujete boha a proto on vám musí pomoci k tomu abyste se přestali mít rádi a ta jeho pomoc spočívá v tom. Že vás zbavuje záměrně tomu říkáte sběhem událostí zevními prostředky které zdánlivě jdou zvnějšku k vám a že to si se přivolali svou vůlí milovat boha se byli tu vůli neměli tak se vám nepřihodilo to co se vám bude přiházet jo co vám stane a toto co co jako vám se bude zpočátku zdát jako utrpení když si to rozeberete tak vždycky říct že že to je to přistoupilo k vám nebo jestli to na vás dotírá jenom proto že se se neosvědčili v lásce k bohu ale osvědčili jste se výtečně v lásce k sobě že jste protekčně milovali sebe na úkor objektivní spravedlivosti a objektivní pravdy že jste ustoupili od objektivní pravdy a velice přednost sobě. Bez ohledu na to že to není tak správné ano čili chce se na vás abyste abyste objektivně šli za pravdou to znamená nezainteresovaně jak jsem to dneska několikrát říkal tak byste neměli při tom vlastní vlastní prospěch aby to nebyl křest pane bože já ti budu milovat ty mě za to dáš takový a takový blahobyt nebo takovou tak takové takové pohodlí vy to nesmí dělat proto že ta cesta je pohodlnější se ta nepohodlná v jiném smyslu než ty předešlé tak se může ta nás může vyvarovat velkých krizí to je pravda když jakmile nastane malá my v tom hned začneme vidět volání boží v tom smyslu to ten druhý bod. Tady jsi člověče na scestí tady se ode mě zbavuješ vzdaluješ a já těch smí já tě miluju já se nechci od tebe zdá ale ty se vzdaluješ tím že nekonáš objektivně pravdu správně že mě tedy nemiluješ že nese příkazy a proto odstup od toho mně napovídá ta událost žádný slova nemusím si že pokoji ten to bylo nesprávné ta událost já se musím události tité nebo nepříjemné chopit tak. Že musím ji řešit jako volání boží tady mě volá k sobě bůh protože to po dobrém nejde tak je to pro mě nepříjemná situace která které se nesmím zlobit pro její pro její nepříjemnost ale protože ji musím klasifikovat jako vzdalování od boha tak já to mám jinak poznat že se od něho vzdal než že je to nepříjemné čili já musím se zbavit toho tím že budu dělat to co ode mě bůh chce a přijdete na to že od vás chce objektivně hledat pravdu spravedlivost správnou věc ano jakmile to začnete dělat tak ty těžkosti přejdou že tímto způsobem se nemusí nikdy dojít k hlubokým krizím rozumíte mi.

Download XML • Download text • Waveform view