EN | ES |

prevzate-kotouc-73-02A

prevzate-kotouc-73-02A

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
My jsme je toto měli že cesta s vypra tak jak to když kristus navrhl že totiž se máme mém člověk jestli se máme zmenšovat tak nesmí nám přebývat dalších úkolů nebo takových úkonů které by nás více na nepracoval až k nemožnosti to stačit vůbec nýbrž má dovést tak o ní stavu ve kterém člověk postupně sám vůbec nic nedělá ačkoliv třebas si ho okolí má dojem že dělá víc než předtím a to jsem právě ský přátel pozoroval že když čti třeba ti úkoly nebo se podle nich těm řídit že takle zato navíc ještě to není těmi všemi úkoly míněno tam možná není stoho vtělený proto jsem moc rád že tady bude napsáno není účelem těch úkolů aby se něco přidával k tomu co už děláte nýbrž spíše je smyslem toho zjednodušit život my ho máme do složitý než abychom si mohli ještě dovolit on ještě zavést z komplikovat. Voni nám i při tom že i když jsem ten život stylizoval třebas osobně bez motivy náboženských ve svém útlém mládí tak jsem pod vědomě správně volil tu cestu a mohu dneska říct v čem jsem udělal chybu v čemkoliv to co se udělali modlitbu teď říkat to není příkladné ale správné bylo to že jsem pustil od něčeho co jsem co jinak normální člověk dělá dejme tomu v tom mládí se lidé stýkají malinké děti se stýkají z malými věcmi správné uznávám ale protože lékařské na mě to zakázal a já sem se nemohl s ní týkat tak jsem přes svou touhu se svými stýkat s musel na to rezignovat. A tahleta touha se potom přeje do mé vnitřní síly do toho jednak významný předčasně interes to není také správné ale ne straně sílu vůle mě to do dalo sem se včas cvičil to té bolení stránce která mě potom přišla k dobru on je to vlastně síla těch událostí která přešla do mile a tohleto já si přátel tam někde na západě nevidím. Že totiž oni si přibírat ustavičně vlivem toho co čtou další úkoly říkají tohleto já nedělám správně tamto není to hraně toto bych ještě něco udělat tak to bych nevěděl ví že to není smysl sebe opravován toho všeho co ismy toho je opouštění toho co mně nejde a záměru za to navozuje nebo snažím se aby byli ve mně navozený procesy které jsou povahy vyššího řádu abych to řekl obecně dyž se dostanu na určitou úroveň jednání tak produkuje určitou řadu událostí jedna událost do které se dostanu te kterou se učí kterou prožívám které přihrávám které jsem činný způsobuje a plodí další řadu událostí čili je potom nevinen abych se pohyboval v určitém řádu událost jakmile ale opustím tuhletu řadu na to obyčejně nejde najednou. Tak na vyšší úrovni aby si úroveň je řek bych spíše elementální ne tak přímo hodně pracovat na té vyšší úrovni já nepotřebuju už tolik toho udělat aby efekt byl vyšší po stránce duchovní to je důležité nezáleží na tom kolik já třebas ošetření pacientů ne ale jak je ovšem ano se o nezáleží na tom kolik já naučím těm těm žákům nýbrž jak je to naučil oni musí mít vezme otci musí z mé hodiny od nebýt než co jsem to si odnese věš nějaký když jsem to dělal všechno na úrovni určité určitých událostí třebas naučeným vědy to jsem měl třebas naučeno. Ale ta úroveň je nedostačující tak já jsem ti vetchý které píši veden snahou vás naučit dostat se do stavy kdy budete sami vedení abyste nepotřebuje von mně to napovídá by abyste v sobě objevili pramen ze kterého byste měli soustavný čerpat a ten pramen se dá objevit teoreticky dodá velice ne celí velice snadno a to znamená musíte se vyprázdnit je tak od. Od sebe samého to znamená nesmíte mít dělat tam potom řeknu v jakém matku a protože kdybyste počátku mydli tak je to plně chybné to byste se ocitli oblasti kamenů nerostu tak nějak někde že ano ale musíte přestat všechno dělat vůbec bíte dělat ani o to se musíte nakonec za i vůle aby jste byli vedeni teď to řeknu jak já jsem to vylíčil v té noze já se dělí že to tam v té tam v tom městě u mě tomu neporozuměli já možná že by tomu rozumíte a že vám tady zbytečný nadávám ale na to postu řeknu že totiž. Neporozuměli tomu kdy jsem vím nastoupit tohleto vyprázdnění že já musím dojít bez námahy bez zneklidňování do vrcholného využití svých vlastních osobních sil v každém případě a na každé úrovni ať ze čím a učím ať kována nebo cokoliv jiného těla a jestliže ale se dostanu do takového momentu své práce že mně to víc neklidu je a nebo že že už se to dá nemožné to větší dokonalosti v tom přivést tak to mě je takovým dokument že že se dost že jsem se dostal svou kde rozvoj je nesmyslný protože se neděje klidně každý rozvoj bez klidu bez toho nic ne vy je nesmysl protože odvádí od toho věčného to je ten klid je že jakmile se dostanu na hranici klidného využití osobní styl musím to chápat jako pozvání tomu abych se vyprázdnil od všeho co jsem krajně využil i od vůle dále to vyžívat nebo být veden. Jenom v tomto momentu to znamená to umě dneska trvá třebas do meč vteřiny ba ještě méně kdyby to bylo to vteřiny v tom koncentráku tak to vyprázdnění tak mě zatím města pak třeba ta byl no to nemohlo trvat ani vteřinu tak jsem se poučil co je toto vyprazdňování že to nesmí trvat nějak hodiny to nesmí být nějaké dispozic cvičení rozumíte nýbrž to musí být chvilka jak jsem tam vy si o tom psal která musí opravdu proběhnout v pravý okamžik. Jestliže já vyčerpám před tím všechny splnit o nevyčerpá všechny své možnosti které mám pracovní nezamítá nemám právo chtít od této chvilky nebo o čekat o této skoky že mě přivede někam dál na mou úroveň já vůbec nemám právo od nic očekávat já totiž musím použít této filmy obětoval s tou činností kterou dál nemohu vést samo sebe já vím že tohleto je velice obtížné když se ti co je to to obětování sama sebe poučenost pochopil dost brzo na tom že jsem měl k dispozici duchovní cvičení který kterému jsem tak důvěřoval že jsem pomocí něho vstupoval do věčnosti protože to nebylo pro mě cvičení jak se dostat do věčnosti nýbrž to bylo pro mě sebeobětování to bylo pro mě odevzdání to byl to byl způsob jak jsem se odevzdával do té věčnosti ano na jsem neznal lepšího způsobu tak jsem to dělal tím ne tím stylem neska vím že to čím ne to nevadí a dal se to tím stylem a to bych chtěl právě abyste nemučili taky vy abyste každého momentu svému života dovedli přistupovat k té věčnosti a potom už jedna svý lépe řečeno vůbec ne jedna protože jak ona začne jednat tak vy potom už jednáte bez nám. A jakmile se totiž zase stane že vás to znovu začne váhat tak buď je to nerozumné že dál ještě pracujete tak je možné že ho síly a nebo jestliže je toho zapotřebí ty eště ale pracovali tak pak je rozumné znovu se zastavit pouhý to této chvilky úplně dostane vyprázdnění a znovu se dostat do té věčnosti během on vteřiny bez nároků na řešení nesmíte nikdy žádný národ na řešení to je ta začínáte někde k těm taky klíče ne ale je to trošku víc nestačil. Je tam odevzdání člověka jestliže člověk sladkou něco zasel tímto způsobem že opustil sám sebe obětoval se v tom okamžiku opuštění sama sebe vystou udělal láskou k věci to znamená co je věčnosti nebo to věčné muže pak ono to i když to nepřinese momentální výsledku tak ten princip lasky způsobuje zrání ocitne za své něco čemu se v tom člověku probíhat čemu se říká nalezen tažení že a toho dostane tam kam se v tom tento nemohl dostat prostřední fázi toho zradí tu vůbec nesmí nikdy člověk brát do svých rukou jenom musí zasadit že ano a musí se spojena protože zasadil takové síly. Které způsobí vlivem jiných okolností tak zvaných zevních to jsou a vždycky vnitřního konat jenom symbol symbolicky se význam v jako nižší zasadil opravdu zasadil li láskyplně zasadil něco co nese ve věčnosti účinek e že lidský život má smysl protože probíhá v čase že je to věčnost přeměněna do časoprostorových bída protože. Tak tím se setkám toho jak se věčnost pořád přetavuje do časoprostorového dění a nejsme svědky toho jak se od tam představuje nazpátek do bezčasovosti myslíme si že to jde pořád jenom jed směrem tak na ani nenapadne že bychom měli teď už konečně začít opačným pochodem tu časoprostorové přestavovat doby do bezčasovosti a to je právě to obětování všechno co je osmi lidským obsahem času a prostoru já mám třebas povídavou mysl já mám smysly o všechno já mám nějaké chtění lidské a já to všechno nebudu jmenovat lidi se člověk a všechno když já dokážu odevzdat na to nedokážu protože se neznám ne ale když to dělám bez skrupulí a bez tou něco si pro stave ponechat tak je to vždycky správné protože ve vod hříchu tady nečiní jenom to má nic taky prostě když se takhle udělám tak vždycky se ocitnu na prahu věčnost vždycky to je ten moment vy bilo s musí zákonitě začít úsvit ano není vyhnutí protože já jsem to vedl satani je to. Jako asi by sem před předěl sbalování kam nech a svalování a tomu a to mě něco časového prostorového já to najednou ničím že ne třebas mě to jenom přirovnání té kojeno nohu ale tady se to může dokonale spálit ono to taky dokonale nejde do konec učit tu z toho důvodu že já ji neznám celou a neumí všechno dete kolikrát jsem si myslel že jsem všechno odevzdal tak v tom koncentráku a nebylo to pravda nebo že to tam toho tolik a odevzdal se to se mi dělám kým faktor přitahuje že tě pomoci celý že se postupně musím zopakovat lépe eses že přitom to odevzdání nic neodevzdává. To je další činost velice má protože je pokud já jsem si vědom toho že něco odevzdáno je to žáček dobrý ale nevede to moc daleko více co dáno pán ježíš práci než zpracovat že takhle za tou té zi aby dokázal jiným nedává když už byla situaci dyž nemohla nic dát a říkala já umírám různou že nemůžu umřít tak on říkal potože dává pořád něco to není moje ježíši že něco dává aby si tak teď se ještě nedali vědomě dávat věci mít tady dávám svoje utrpení a ty od tej a pojí zachránilo že na věky začla vědomě ma věčnost to je další takový moment který to které se musí praxi vejít člověk a kterým si praktikovat. Protože musí se začít někde tam kde se po těch jsem říkal jako to musí být nakonec mít nečiním protože mohu já odevzdat to to je moje nebo a kdybych vám začátku řekl že toto postele má to odevzdávat tak byste neměli jak vůbec na to chápe se mě já vás musím poučovat jakože něco odevzdáte o teda oddálit se celý a budete časem praxi poučení o tom že neodevzdáváte a v tom momentu se dozráli k tomu že budete odevzdat ani něco odevzdává a to bude to dokonale odevzdávání bohužel já jsem pořád čím dál víc lidem rodiče která není aristotelovská promiňte mně nedá se to bohužel než takovou absolutně mě vo tom večer že toto je správné že to je opravdu řešitelné kon. Ještě jednou si sednout probere to přirovnání o těch plivali pas ti kteří dobře hospodařili s těmi hřivnami měli názor že něco z toho je pro ně vůbec než ti co dobře hospodařili s hřivnami všechno odevzdali všecko bez hlesu i ten kdo to zakopal a byl pro to zavržen všechno odevzdal i tento odevzdal na i by zakopané hřivnu usne odevzdali kterou ne využijeme které víme se ji nevyučuje teprve tohleto vynese tu milost že ten udál říká dobře si hospodařil nebo a tak dále že jo a proto tě dávám nic to jedné hřivny jedno město jedno město to není přeci všecko. To je jenom další stupeň tam to nemůže být dále do vedeno ale je tam jasně řečí že je to po takovýhle tupí de žije že potom jedno město za se dostal potom bytí za sebe spasil jako ze svým to jsem se dostal víc a tak tak kdyby byl si jenom malinko nechal vyspět dvacet vyřezat tak to by nechal si malinko padli mrtvi a my pořád padáme mrtvi ne se bohužel tak zvyklý že jsem to nic nedělá a já bych vás chtěl těchletěch pády uvažovat abyste si jich vystříhat.

Download XML • Download text • Waveform view